Pomáhat a chránit - Pane Bože, ty to vidíš!

15. února 2012 v 11:54 | Martin Hessler |  STALO SE... /komentáře/
Místo: Nejmenovaná pražská ulice
Čas: 2:55 hod.
Stupeň hustoty provozu: 0 - 1
Povětrnostní podmínky: Jasno, sucho, teplota kolem 18 st.
Popis: Čtyřproudová obousměrná komunikace s úrovňovými světelnými křižovatkami


Rozsvítil se zelený signál pro odbočení. Přidávám plyn, pouštím spojku a řadím se do nejbližšího průběžného jízdního pruhu. Srovnávám rychlost na tachometrických 55 km/h, to jest faktických 50 - 51. Není kam spěchat.
Příští křižovatkou se protahujeme na žlutý signál. Nijak těsně. Rozsvítil se prakticky v okamžiku, kdy vůz míjel hranici křižovatky... Co se dá dělat.
Vzápětí se z boční ulice vynořuje jiné auto a zařazuje se za nás. Ve světle pouličních lamp se zřetelně rýsuje silueta světelné rampy na střeše.
"Radime, jseš připoutanej"?
"Jo, jsem. Proč?" reaguje okamžitě kolega na sedadle spolujezdce.
"Máme četníky za prdelí."
Snad minutu, snad půldruhé se nic neděje. Stříbrná Octavie s hvězdou a nápisem na kapotě nás sleduje s třicetimetrovým odstupem jako stín.
Přestávaj mě bavit.
Dávám pravou směrovku, zpomaluji a zajíždím k okraji chodníku. Buď mě předjedou, a nebo...
Nepředjedou. V zrcátku je vidět, že řidič strhl řízení vpravo a honem-honem rozsvěcuje majáky se stopkou.
"Podej mi doklady!"
Radim navyklým pohybem otvírá palubní přihrádku strká mi do ruky koženkové pouzdro. Noční silniční kontroly nejsou pro nikoho z nás ničím výjimečným. Patří už tak nějak k naší práci.
Vypínám motor, zatahuji ruční brzdu a vylézám ven. Uniformovaní se mezitím rozvážně soukají z auta. Jsou v černých kombinézách, ale absence nálepky na čelním skle jejich vozu napovídá, že se nejedná o hlídku PMJ. Snad OHS-ka.*
"Dobrý večer, pane řidiči. Policie České republiky, předložte doklady nezbytné k provozu a řízení vozidla..!"
Pouzdro s doklady mám rozložené na zadní kapotě a začínáme. Osvědčení o registraci, zelená karta, řidičák, občanka. Pro poslední dva jmenované musím zalovit v boční kapse kalhot. Motor policejní Octavie jednotvárně přede, majáky vytrvale blikají a velitel hlídky ve světle reflektorů studuje moje dokumenty. Řidič se nenuceně opírá o zavřené dveře. Všiml jsem si ještě třetího člena hlídky. Ten dřepí na zadním sedadle a vůbec se neobtěžuje pohnout.
"Pane řidiči, jestlipak víte, proč jsme vás zastavili?"
Boha jeho, pořád stejně debilní dotaz. Co si jako myslej? Že začnu zpytovat svědomí a něco jim na sebe prásknu?
"Předpokládám, že mi to řeknete!"
"Projel jste křižovatku na červenou."
Tak tohle si zkoušejte, hošové, na někoho jinýho.
"Omyl, pánové. Svítila žlutá!"
"Ale no tak. Vy chcete zapírat?"
"Ani náhodou, já jen uvádím věci na pravou míru. Jel jsem na žlutou, asi jste špatně viděli."
"Ale to teda byla hodně načervenalá...!"
"Žlutá."
"Trváte na tom?"
"Trvám. A mám na to svědka...!"
Jdi do hajzlu, kašpare. Chceš ze mě vyrazit úplatek, ale to jsi kápnul na nepravýho.
Policista náhle mění téma hovoru.
"Pane řidiči, kdy bylo vyrobeno tohle vozidlo?"
Aha. Neuspěli jsme s výpalným do kapsičky, začínáme Prudit a Chomoutit.
"Máte v ruce registračku."
"Ale mě by to zajímalo do vás."
"A já nejsem povinen to vědět z hlavy. Ale když vám to pomůže, tak na podzim 2009."
"Kdyže?"
Je blbej nebo nedoslýchavej?
"Na podzim roku 2009."
"To by mě zajímalo, jak jedničková Oktávie mohla bejt vyrobená v roce 2009."
Tváří mi začíná cukat úsměv.
"Úplně jednoduše. To auto je firemní, jak byste se patrně dočetl v dokladech, co držíte v ruce (nechci ho rovnou a bez obalu nařknout, že neumí číst), a šéf si ho nechal smontovat na objednávku."
"Na objednávku?"
Jak když se baví hluchej s blbým.
"Na objednávku, pro firemní účely. Zvýšenej podvozek, pancéřovej plech pod motorem, zapouzdřenej vejfuk, jiný závěsy motoru, vylepšený vnitřní vybavení."
"Jako smontovat z čeho?"
V tuto chvíli mi policista začíná živě připomínat mého předpubertálního jedenáctiletého syna. K jeho oblíbeným občasným zábavám totiž patří, klást mi série stále blbějších a zbytečnějších otázek, a pozorovat, jak začínám pěnit. Možná se přitom sází sám se sebou, jak dlouho to vydržím.
"Ze součástek."
Jako s naším mladým. Na blbou otázku blbá odpověď.
"Z jakejch součástek? (Z marcipánovejch asi, ty pako!) Ze součástek jinejch Oktávií?"
"Ne. Ve fabrice. Na objednávku. V Mladý Boleslavi. Tam je automobilka, Škodovka, šéf si zadal objednávku a voni mu tam smontovali auto podle jeho přání."
Konečně mu zřejmě dochází, že v tomhle hovoru je za hlupáka. Přestává si všímat auta a s doklady v ruce odchází do služebního vozu provést lustraci.
Po chvíli se vrací a podává mi doklady. Beze slova. Zatímco je uklízím na příslušná místa, ozve se za mými zády hlas policejního řidiče:
"Pane řidiči, máte u sebe zbraň?"
Konečně trochu profesionálného postřehu. Pistoli sice samozřejmě nosím skrytě, jak nařizuje zákon a zdravý rozum, ale trochu všímavější člověk bouli na pravém boku bundy nepřehlédne. V mých očích získává bod.
Nemusel bych mu odpovídat. Nejsem u podání vysvětlení, nebyl jsem poučen o svých právech a povinnostech, a zákon občanovi neukládá oznamovat policii, že je ozbrojen - dokonce ani v případě zadržení. Ale jsem koneckonců v práci, mám tedy pracovat, a ne mařit čas s těmihle týpky.
"Ano, mám."
"Tak se otočte a dejte si ruce za hlavu!"
No jasně. Chceš podpořit kolegu a ukázat, kdo je tu pán a kdo kmán. Trhni si, kreténe!
Obracím se k němu, s rukama v týle a spojenými prsty.
"Máte k tý zbrani nějaký doklady?"
"Jistě. Všechny, které ukládá zákon."
"Tak mi je předložte."
"To nemůžu - s rukama za hlavou...!"
Bože, bože, do čeho´s to duši dal... Kdybys ji dal do trakaře, ten by aspoň popojel.
"Tak jednou rukou a pomalu."

Zajímavé bylo pozorovat reakci velitele hlídky. Ve chvíli, kdy jsem odpověděl na řidičovu otázku kladně, zcela opustil povýšeně - ležérní postoj suverénního strážce zákona, na vteřinu ztuhl, pak ode mne odskočil na tři kroky (asi jako kdybych mu řekl, že mám anthrax), vyvalil oči a položil ruku na pouzdro, které se mu kymácelo na stehně.

"Dobře. Dám levou ruku dolů a z boční kapsy pomalu vytáhnu peněženku, mám v ní doklady..."
"Ano."
Podávám policistovi černý kožený hamburger. Už dopředu vím, že se v něm nebude chtít přehrabovat - co kdybych ho pak obvinil, že tam bylo 50 000,- a on mi je vzal, takže tu kašparádu s rukama v týle stejně bude muset zrušit.
Což také vzápětí činí. Vrací mi šrajtofli se slovy:
"Vyndejte si to sám."
Už se ho ani neptám na dovolení. Vytahuji zbrojní průkaz a několik průkazů zbraně, mlčky z nich vybírám ten správný. Bere je do ruky a obrací ze strany na stranu. Je vidět, že není zvyklý něco takového kontrolovat, vyhledání údajů mu chvíli trvá.
V tu chvíli se znovu ozývá velitel hlídky.
"Ukažte mi zbraň, chci se podívat na číslo!"
Teď dostávám doopravdy vztek. Co si ten hovnivál o sobě myslí? Že na jeho povel tady, na noční ulici, jen tak beze všeho vytáhnu pistoli a dám mu ji do pracek?
"Tak na to zapomeňte," odpovídám stručně.
"Prosím...!?" nadme se jako žába.
"Zbraň mám legálně. Váš kolega má v ruce můj zbrojní průkaz. Provádět kontrolu zbraně na veřejnosti nejste oprávněn."
"Ale já chci vědět, jestli souhlasí číslo," opakuje s tvrdohlavostí dítěte.
"Pokud máte důvodné podezření, že mám u sebe nelegálně drženou zbraň, tak mě zadržte. Ale připravte se na to, že to podezření budete muset zdůvodnit! A jestli jste přesvědčen, že s mojí legálně drženou zbraní není něco v pořádku, tak obešlete příslušné oddělení Služby správních činností, ať mě předvolají ke kontrole."
"A vám by vadilo dát mi ji do ruky?"
"To by mi dost vadilo. Jednak to odporuje zákonu, jednak vůbec netuším, jestli s daným typem zbraně umíte zacházet a jste k tomu vyškolen. Nehodlám riskovat, že se stane neštěstí. Takže: Pokud chcete provést kontrolu zbraně, tak mě předvedete na místní oddělení, tam sepíšete úřední záznam a předávací protokol, já ji uvedu do bezpečného stavu a písemně vám ji předám. Vy se podíváte na číslo a pak mi ji zase protokolárně předáte nazpátek."
Sice žvaním jak televizní komentátor, ale nepřestávám ho sledovat. Jsem si jist, že v danou chvíli by mi nejradši nasadil pouta a pěkně si na mně smlsnul. Ale zřejmě ho něco varuje, že by ho to smlsnutí mohlo přijít draho. Dívám se jak žmoulá v ruce rukojeť služební čezety a pak zaslechnu zvuk, který mě zelektrizuje - cvaknutí druku. Rozepnul pouzdro...!
Čekám na první prudší pohyb, abych se kryl, plánuji udělat krok dozadu a pak se čtvrtobratem dostat za auto. Nic moc, karoserie osobáku střelu nezadrží, ale pořád lepší než nic.
Ale nic nedělá. Zřejmě se dostal na hranici, za kterou není ochoten zajít. Patovou situaci zachraňuje řidič, který mi z těch dvou připadá přece jen trochu rozumnější.
"Otevřete mi zavazadlový prostor."
Odmítat nemá smysl. Chtěl by vidět povinnou výbavu a stejně bych musel do kufru. Zvedám páté dveře. Nahlíží dovnitř a zdá se být překvapen, že tam nic není.
"Můžete mi ještě zvednout tu podlážku?"
Říká to slušně, tak mu promptně vyhovím. Pod koberečkem objevuje nalepený štítek výrobce s vytištěným VIN kódem. Svítí si na něj baterkou, studuje to číslo, pak kouká do dokladu, který stále drží v ruce. A znovu studuje VIN kód.
Pánijáni, vždyť ten trubka drží v ruce můj průkaz zbraně! To jako čeká, že se VIN auta bude shodovat s číslem mýho kvéru...?
Zdá se, že si to po chvíli přece jen uvědomuje. Vrací mi doklady ke zbrani.
"Já myslím, že je to v pořádku."
Velitel hlídky si kolem sebe co nejpečlivěji nařasí cáry sebeúcty a jde se schovat do auta. Řidič zatím zůstává.
"Pokračujte v jízdě."
Ne, nemůžu si to odpustit. Nasrali mě. Voba. Jeden víc, jeden míň, ale voba.
"A vy vyřiďte kolegovi, ať se chová klidnějc. Nejdřív se tu se mnou deset minut baví a pak se začne chovat jako kovboj. Kdybych chtěl z nějakýho hypotetickýho důvodu střílet, udělal bych to hned - a teď už byste byli všichni tři mrtví."
Dlouho se na mě dívá. Snad vteřinu, snad minutu, nevím. Ale dlouho...
"Dost si věříte."
"Jo. V tomhle docela jo. Každej holt umíme něco. Dobrou noc."
"Dobrou noc."
Nasedá do auta, vypíná majáky a odjíždí.
Já si uklízím doklady, vracím se za volant a beze slova startuji.
"Co jste tam tak dlouho řešili?" táže se Radim, který mezitím skoro usnul.
"Samý hovna, pane kolego, samý hovna. Nechce se mi to komentovat."
Ne, fakt nechce. Rozhodně ne teď. Možná někdy, za čas.

Martin Hessler

Pozn.:

PMJ - Pohotovostní motorizovaná jednotka, celoměstský pořádkový útvar PČR
OHS - Obvodní hlídková služba
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JiHei in Natura Fotografie JiHei in Natura Fotografie | Web | 16. února 2012 v 21:47 | Reagovat

Navzdory tomu, jak byla ta situace vlastně vážná a svým způsobem i zoufalá (taková koncentrace policejních blbů na jednom místě se jen tak nevidí), tak musím přiznat, že jsem se i skvěle pobavila, protože článek je výborně napsán!:) Držím palce, ať se ti podobné situace příště vyhýbají...

2 Jakub Jakub | 21. dubna 2012 v 20:56 | Reagovat

Upřímně si myslím, že jste svým chováním situaci zbytečně vyhrotil. Dá se trvat na svém, ale způsobem, který ty policajty tolik neprovokuje - tedy ne, že byste neměl v zásadě pravdu, ale věty "na to zapomeňte", nebo "teď už byste byli všichni tři mrtví" etc. celou situaci akorát zhorší, protože se policajt naštve.
Kdybych byl policista "egomaniak", tak by si řidiče za něco takového pěkně vychutnal. Ale zase jste to udělal, jak ste to cítil, to taky není špatné. A některý policisty koneckonců troška neústupnosti příp. arogance zastraší. Celkově se mi článek líbí, píšete výborně! :)

3 M. H. - Admin M. H. - Admin | 17. května 2012 v 9:38 | Reagovat

Samozřejmě, že ke konci už jsem "hrotil". A chtěl jsem je naštvat. Ale od začátku: ke slučným policistům, kteří respektují jistá společenská pravidla, se chovám rovněž slušně - ctím řemeslo. A snažím se jim maximálně vyjít vstříc. Kdyby mě hned na začátku křivě a bez důkazů neobvinili z poměrně vážného přestupku a nesnažili se mě oholit, mohli jsme se rozejít ve vzájemné úctě. Jenže ono se ne nadarmo říká, že jak Kuba bohům, tak bohové Kubovi... Oni se také nestarali o to, jestli nenaštvou mne. Právě naopak. Zkoušeli to na mne ve stylu socialistických esenbáků: "Však von se hejl lekne." Neleknul. A místo aby včas vzali na vědomí, že se záměr nepovedl, stupňovali nátlak i v situaci, kdy už to nemohlo přinést nic jiného než potíže.
Navíc zvolili podle mne zcela nesprávný taktický postup. Nebudu to dlouze rozvádět, ale psychiologie vyjednávání a taktika zákroku vůči agresivním i pasivně rezistetním osobám je můj denní chleba. Tihle tři si nepochybně říkají profesionálové a dost možná by na mne i na mé kolegy ohrnovali nos - ale pracovat jako oni, skončil bych buď ve vězení, nebo na na chirurgické klinice. V každém případě bych se na svém místě dlouho neohřál. My musíme dnes a denně dokazovat, že si své pracovní místo i své peníze zasloužíme. Možná proto ta neochota nechat se zastrašovat a šikanovat. A dávat někomu najevo svou ochotu použít zbraň jen proto, že odmítně porušit závaznou právní normu? Tak to už je opravdu moc. Myslím, že za to, že dostali trochu loknout vlastního lektvaru, si mohli z větší části sami. A přišlo je to ještě dost lacino. Kdybych byl neřád a měl například na bundě zapnutou malou videokameru, jaká se používá k dokumentaci zákroků, mohli docela dobře skončit před inspekcí.

4 Whitegolfer Whitegolfer | E-mail | 29. listopadu 2012 v 22:59 | Reagovat

Myslím si, že jste se zachoval správně a rozumně, policajti jsou vesměs saláti, co jsou silní jen v přesilovce nebo když jim přeje situace...

5 yperit yperit | E-mail | 1. dubna 2013 v 23:51 | Reagovat

Zvládnuls to dobře, jen by mne zajímalo, co by kdyby. . . .
Ten pitomec vopravdu po rozepnutí pouzdra tu bouchačku vytýhnul. Fakt bys je tam vodkrouhnul všechny 3?
Osobně ti fandim, neb zastávám pravidlo "žij a nech žít" "snažim se nesrat do ostatních a to samý očekávám i vod nich"
Na druhou stranu bych tleskal, že se ti povedlo sejmout 3 "ochránce" zákona ještě před tim, než oni tebe.
To už je zase jiný pravidlo "voko za voko ......"
Jen jak by se na takovou bitku při který bys je všechny 3 sundal dívala naše zkoprnělá jurisdikce?
Podle mne by ses musel odstěhovat hodně daleko. A nebo bejt připravenej sundat další a další a další a další a další . . . . . . ..

6 M. H. - Admin M. H. - Admin | 3. června 2013 v 10:02 | Reagovat

[5]: Samozřejmě jsem nic podobného neplánoval ani jsem po tom netoužil. Ale zcela důvodně se obávám, že kdyby ten uniformovaný hlupák opravdu tasil, považoval bych to za útok na svůj život (předtím už bohužel předvedli, že zákon ani integritu jedince nemají příliš v úctě) a začal se bránit. Nevím, jak by to dopadlo, možná že byli dobří! I když podle vnějších známek o tom nejsem přesvědčen. Ale staré, zlaté a neměnné pravidlo pro všechny konfliktní situace zní: "Nedotýkej se zbraně, pokud nejsi připraven zabít. A když už ji vezmeš do ruky, počítej s tím, že někdo zemře."

7 veuna veuna | 13. srpna 2013 v 20:53 | Reagovat

myslím, že si se zachoval přiměřeně situaci. a konečná reakce byla jen malé ulevení tvého "mužského ega" :-) jinak moc hezky napsaná věc. pro tohle talent máš. tedy nejen pro to. je zajímavé jak člověk, který dokáže skvěle udržet poker face a vražedný pohled, dokáže takhle...krásně...zajímavě...psát. nevím jaké slovo přesně použít...

8 Kryštof Gabrielsson Kryštof Gabrielsson | E-mail | 1. listopadu 2013 v 23:48 | Reagovat

Je zajímavé číst příspěvky z "druhé strany". V tomto příapdě si však myslím, že na sebe narazily dvě neústupné povahy. Nebyl jsem účastníkem a je škoda, že se k věci nemůžou vyjádřit zakročující policisté. Osobně bych měl k článku několik přípomínek.
- Jízda na oranžovou je taktéž přestupkem, i když tak jak to popisujete Vy, se o přestupkové jednání nejedná. Těžko však soudit, jak situaci viděli policisté ze své pozice. O těžkosti/nemožnosti dokazování Vámi popsané siutace není nutné se rozepisovat.
- Na obhajobu policistů bych dle popsaného chtěl sdělit, že během noční služy je těžké identifikovat vozy ke kontrole (pokud se nejedná o DBA), a proto se hledají i drobnější přestupky. Jízda na oranžovou /červenou evokuje situaci, že by řidič mohl být pod vlivem, popř. že spěchá z nějakého "nekalého" důvodu.
- Třetí člen hlídky podle Vás dřepěl v autě, ale v jeho jednání není možné vidět něco protiprávního, když zakročujícího policistu jistil řidič. Samozřejmě by z taktického hlediska bylo lepší, kdyby i třetí člen z vozu vystoupil a prováděl "jištění".
- Kontrola zbraně byla zbytečně vyhrocena. Pokud měl policista podezření, že jste ozbrojen, je oprávněn provést kontrolu čísla zbraně jestli souhlasí s průkazem zbraně. Nikde není psáno, že mu ji musíte dávat do "pracek". Je to obdobné, jakoby řidič vozidla odmítal kontrolu VIN s tím, že ukázal doklady, a to stačí.Chybou policisty bylo, že chtěl zbraň od Vás převzít "do ruky". Taktéž jste napsal, že jste měl vícero průkazů zbraně, čímž mohlo vzniknout podezření ze spáchání přestupku na úseku zbraní a střeliva, protože držitel ZP je oprávněn nosit u sebe pouze 2 ks zbraně (ale to jen na okraj).
- Napsal jste, že policisté mohou být rádi, že jste jejich chování neoznámil na inspekci (GIBS dříve IP a ještě dříve IMV). Jste člověk, který se pravděpodobně pohybuje v oblasti bezpečnostních složek, takže bych chtěl touto cestou poukázat na skutečnost (kterou bych u laika přešel bez povšimnutí), že GIBS řeší pouze trestné činy policistů. Ve Vámi popsaném příspěvku se podle mého názoru jedná spíš o podezření ze služebního pochybení, které řeší Odbor vnitřní kontroly (OVK).
- Správně jste napsal, že ani zadržená osoba není povinna oznamovat policistům, že je ozbrojena. Zde je nutno napsat, že samotnému aktu zadržení dle § 76/1 TŘ předchází prohlídka, během které jsou všechny zbraně zadrženému odebrány. Dále je třeba napsat, že pokud zadrženy na své ozbrojení neupozorní a udělá "nevhodný" pohyb, na jehož základě je ze strany zakročujících policistů použita zbraň, tak nadřízený služební funkcionář posuzuje použití zbraně ze strany zakročujících policistů jako oprávněné.
Mějte se hezky a neberte můj příspěvek ve zlém. Sám vím, jaké to je, když policisté zbytečně "prudí". Musíme si však uvědomit, že zejména policejní sbor v Praze je velmi mladý/nezkušený a potřebné dovednosti si člověk neosvojí na škole nebo ve výcviku, ale až v praxi.

9 Hafajs Hafajs | E-mail | 4. ledna 2015 v 0:16 | Reagovat

[8]: Usetril jste mi hledani v zakone. Uz jsem se chystal overovat sve znalosti ohledne prava kontroly. Dik ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama