Pane Humle, styďte se !

10. února 2011 v 20:32 | Martin Hessler |  SVĚT KOLEM NÁS
S. Huml (VV)
Dnešního dne Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR projednala a schválila řadu změn v silníčním zákoně. Pominu-li fakt, že celý "dvanáctibodový nesmysl" považuji za neuvěřitelné zvěrstvo, které, naroubováno na zkorumpovaný a logiku postrádající právní systém tohoto státu, přineslo jen další ohromné možnosti pro korupci, kamarádšofty a odírání občanů o peníze (namísto aby přispělo k bezpečnosti a pořádku v silničním provozu), většina navrhovaných změn má jistý smysl, přestože praktický účinek bude zřejmě nepatrný. Například nová zákonná úprava zamezuje bodovému postihu při velmi malém (o 5 km/h v obci a o 10 km/h mimo obec) překročení nejvyšší povolené rychlosti. Bodový postih byl zrušen rovněž v případech nedodržení povinnosti mít během dne zapnutá světla. S povděkem kvituji, že Sněmovnou neprošel návrh tolerovat u řidičů hladinu alkoholu v krvi do 0,3 promile - Česká republika tak zůstává jedním z mála evropských států s nulovou tolerancí alkoholu při řízení motorového vozidla.
Mnohem horší však je, že na návrh Stanislava Humla (Věci veřejné) PS PČR odsouhlasila zrušení povinnosti označovat místa a úseky měření rychlosti radarem, jež dosud platila pro strážníky obecních a městských policií. Obecní lamprcajti tak budou opět moci číhat s radary za bukem, kde je napadne.
Stanislav Huml, bývalý důstojník dopravní policie, zdůvodnil svůj návrh tvrzením, že řidiči mají dodržovat rychlost všude, a ne jen tam, kde spatři značky označující úsek s měřením rychlosti. Uvedené tvrzení představuje typickou politickou lež, která má ušlechtilostí myšlenky zamaskovat pravý účel. Připomeňme si v krátkosti, jak vypadala situace především v ulicích velkých měst předtím, než byla zákonem zavedena povinnost uvedené dopravní značení používat.
Starostové obcí a měst začali se zahájením platnosti silničního zákona vidět v obecních strážnících prostředek, jak snadno a rychle vydělat peníze. Vytvořili si rozsáhlé plány, jak zaplavit ulice radary, a strážníci byli od dohledu nad veřejným pořádkem přesunuti k finančně mnohem lukrativnější činnosti - k měření rychlosti projíždějících aut a vybírání pokut za dopravní přestupky. U Městské policie hl. m. Prahy dokonce začal platit příkaz ředitele, že strážníkovi, který za směnu neodhalí 6 přestupků, budou odňaty nenárokové složky mzdy (lidově řečeno, přijde o prémie). Touto cestou měli být strážníci motivováni k tomu, aby si přestali všímat zlodějů, kapsářů a bezdomovců (z nichž nelze vymámit peníze na pokutičku), a místo toho se věnovali často bezúčelné a svévolné šikaně řidičů. Přitom nelze říci, že by pražské ulice byly klidné. Počet přepadení, krádeží, vloupání do vozidel a rvaček nijak neklesl, spíše naopak. Jenže o podobné záležitosti nemá obecní policie zájem. Není to výnosné.
Valná většina starostů a ředitelů městských policií se přitom oháněla tvrzením, že měření rychlosti pomocí radarů má čistě preventivní charakter a jeho účelem je přispět k bezpečnosti provozu. V kontextu tohoto tvrzení však prapodivně vyniká hysterický povyk, který spustili v okamžiku, kdy jim novela zákona nařídila označit úseky měření rychlosti pomocí předepsaných dopravních značek. Jejich hlasité protesty, že úseky měření rychlosti se tímto opatřením minou účinkem, zdánlivě postrádaly smysl. Logicky vzato, viditelným označením měřených úseků došlo naopak k posílení preventivního účinku! Jenže... Pozadí celé akce s radary v ulicích je poněkud složitější, a jeho pravý účel radikálně odlišný.
Certifikovaná aparatura sloužící k měření a dokumentaci rychlosti projíždějících vozidel není rozhodně levná záležitost. Právě naopak - hovoříme zde o částkách v řádu milionů korun. Když začal v roce 2007 platit současný zákon o provozu na pozemních komunikacích, celá řada radnic nakoupila nebo pronajala za ohromné peníze tyto drahé přístroje, neboť předpokládala, že objem pokut vybraných od řidičů povede k rychlé návratnosti investic a následně se stane bezpracným zdrojem financí jak pro obecní pokladny, tak pro komunální politiky samotné. Jako při všech veřejných zakázkách, i v uvedených případech totiž bezezbytku platí heslo malá domů a velká taky.
Praktický monopol na prodej a pronájem silničních radarů na území České republiky má obchodní společnost CzechRadar - je totiž jediná, která dostala od státní správy posvěcení podnikat v uvedeném oboru. Jednatelem této firmy je (jaká to souhra náhod!) bývalý ředitel Městské policie Praha, ing. Radim Chyba, majitelé za ni na veřejnosti nevystupují. CzechRadar své zboží (stacionární i mobilní radary) obcím buď prodává, nebo pronajímá. V případě pronájmu pak připadají v úvahu dva typy smlouvy: s pevnou splátkou, nebo za procentuální podíl z vybraných pokut. Všechny tři varianty však znamenají totéž. Obec usiluje o to, vydřít z řidičů co nejvíce peněz v co nejkratším čase, aby si (za peníze daňových poplatníků) draze pořízená hračka na sebe vydělala. Pochopitelně musí zbýt i na provize zástupcům CzechRadaru, a ve výsledné ceně je zakalkukováno i obálkovné pro pana starostu a ty členy obecní rady, kteří spolurozhodují o udělení zakázky.
Koneckonců, nákupem či pronájmem radaru se celý kolotoč teprve rozjíždí. Složité a nákladné zařízení je třeba kontrolovat, udržovat a opravovat, nemluvě o včasném zajištění periodické kontroly přesnosti měření prostřednictvím ČMÚ. Částky fakturované městu Praha za tento servis jdou do stamilionů korun ročně. Kde je vzít? Od motoristů, pochopitelně! Rozmístit značky s omezením rychlosti na každý metr ulic, na všech rychlostních komunikacích a výpadovkách zřídit padesátku (pravý smysl této akce je jasný zejména tehdy, když si uvědomíme, že se jedná o komunikace bez přechodů pro chodce a s mimoúrovňovými křižovatkami), a jeden měřený úsek musí stíhat druhý. Jakmile si řidiči zvyknou, padesátky se potichu nahradí čtyřicítkami, a rozsáhlý rejžunk může začít nanovo.
Jak vidno, o prevenci zde nemůže být ani řeč. Přímo se vnucuje myšlenka, že k samotnému aktu prevence by stačily právě ony tolik diskutované dopravní značky, eventuálně doplněné maketami radarů, pořízenými za zlomek ceny skutečných přístrojů.
Jakmile pochopíme popsané souvislosti, začne nám být jasné, že jak starostům měst, tak jejich uniformovaným drábům bylo ono nařízení o povinném označení měřených úseků solí v očích - a hlavně průvanem v peněženkách. Prevence sice fungovala nadále (drtivé většině řidičů stačilo pouhé zahlédnutí tabule s nápisem Měření rychlosti radarem k tomu, aby zpomalili hluboko pod rychlostní limit), ale objem vybraných pokut šel rapidně dolů. Nemluvě vůbec o praktické bezúčelnosti mobilních radarů, nakoupených nikoli k preventivním akcím u škol a domovů důchodců, ale právě k skrytému číhání na přehledných a bezpečných úsecích. Nejlépe pak ve tři hodiny ráno, kdy je provoz minimální...
Nevím, z čího popudu Stanislav Huml podal uvedený návrh. Zda mu někdo ze zástupců přebohaté a prosperující firmy CzechRadar vsunul do kapsičky (eventuálně na konto) nějaký ten přesvědčovací argument, nebo zda se jedná o mnohem složitější a provázanější zákulisní tlaky, vyvolané komunálními politiky. Zcela zřejmě ale zatlačili na správném místě. Obskurní a nepříliš důvěryhodná partaj, Věci veřejné zvaná, totiž v našem politicky až přespříliš vyváženém parlamentu vyhrožuje, že nechá padnout vládu, pokaždé když není po jejím. Médiím pak bude ponechán důležitý úkol: zpracovat veřejné mínění v tom směru, aby lidé uvěřili, že vysoká rychlost je univerzální příčinou nehod, a že "kdybytomělozabránitjenjedinéznich..."
V každém případě lze konstatovat, že pan Huml zcela dostál své pověsti muže, který zasvětil život a kariéru honu nikoliv na čarodějnice, nýbrž na české motoristy. Chová se k nim v duchu zásady, že se jedná o stádo dobytka, na něž musí neustále dohlížet honák s karabáčem. Bývalý socialistický policajt se holt nezapře...


                                                                                                                Martin Hessler
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 19. února 2011 v 20:32 | Reagovat

Také i mě napadlo, že motivace pana Humla ve věci zde výše popisované může mít různé souvislosti. A jak se ostatně i nyní začíná ukazovat, tak on pan policejní podplukovník ve výslužbě nebude asi tak úplným vzorem ctnosti jak se snažil a snaží sebepresentovat. Říká, že se "nepohodl se soudcem" a ten na něj podal trestní oznámení pro zmanipulovaný znalecký posudek... Pan Huml též uvádí, že se mu "asi chce policie mstít..." a proto je stíhán... Je normální, aby soudce, který je nezávislý a musí ze zákona zachovávat nestrannost, chtěl někomu účelově ublížit? Totéž platí o policii, kterou pan dopravní znalec takto paušalizujícím způsobem očerňuje. Je snad normální, aby se policie chtěla někomu mstít? To je přece závažné tvrzení a v podstatě obvinění. To si může dovolit jenom někdo, kdo se může nemravně schovávat za poslaneckou imunitu. Do jisté doby jsem si pana Humla vážil jako odborníka a muže na svém místě. Imponovala mně jeho nekonformita vůči kontroverzní politické straně, za kterou je poslancem. Ono obskurní politické uskupení, které se navenek snaží tvářit demokraticky a zaštiťuje se známým publicistou jako ikonickou osobností, se snažilo ze svých poslanců udělat cínové vojáčky a tomu se Stanislav Huml vzepřel. Obdivoval jsem jej za to a říkal jsem si, že Mgr. Huml je chlap. Ale když jsem si přečetl některé poslední rozhovory s ním a zejména na základě jím navrhovaných legislativních změn v silničním zákoně probíraných i v této diskusi na tomto webu jsem musel svůj názor na tohoto pána přehodnotit.

Ne, nechci zbytečně sklouzávat do osobní roviny. Vždyť ostatně ani pana pplk. v.v. Mgr. Stanislava Humla osobně neznám. Chci raději zůstat ve věcné rovině u tématu a zde výše naznačeného problému. Nejsem ani paušálně proti Městské policii v Praze a v řadě českých měst. Ale pokud jde o faktickou náplň práce těch mužů a žen, kteří mají dohlížet na veřejný pořádek v obcích, mě mnohdy napadlo, že to řešení špatného parkování a překračování povolené rychlosti v obci by mnohdy zvládla i parta zdatnějších invalidních důchodců a ti mladí a zdraví lidé ve slušivých černých stejnokrojích městských policií by mohli jít dělat něco užitečnějšího když se jim nechce všímat zlodějů, kapsářů a bezdomovců, protože z těch, jak zde autor stránek výstižně charakterizuje, nelze vymámit pokuty. Vydělávat s radary je snadné a jsem opravdu přesvědčen, že invalidním důchodcům by měla být dána tato šance udělat něco pro své město.

2 Jeník Jeník | E-mail | Web | 18. ledna 2012 v 15:22 | Reagovat

No jasnýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama