Čs. armádní pistole vz. 38 - 2. část.

10. července 2010 v 15:58 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
Náboj vz 22

Vlastností prakticky každé ruční palné zbraně zásadním způsobem ovlivňuje použitý náboj. Standardní československou vojenskou pistolovou municí byl v období před 2. světovou válkou náboj 9mm vz. 22. Ten je odvozen z náboje 9mm Browning Kurz (syn.: 9mm Short Browning, .380 ACP, 380 Automatic pistol, 9mm M.34 aj.), s nímž sice není totožný, ale vzájemné odchylky jsou tak nepatrné, že z rozměrového hlediska jde o náboje zaměnitelné. Náboj vz. 22 však byl laborován na poněkud vyšší výkon. Zatímco u původní laborace Browningova náboje byla ve 30. letech udávána hmotnost střely 6,0 g a počáteční rychlost 265 - 270 m/s, u čs. služebního náboje činí při shodné hmotnosti střely tabulková hodnota Vo 300 m/s.
Mírné zvýšení výkonu náboje 9mm Browning Kurz, provedené v 50. letech (Vo = 290 m/s při 100 mm dlouhé zkušební hlavni) způsobilo, že obě uvedené ráže z balistického hlediska víceméně splynuly. Náboj vz. 22 se již nevyrábí a nikdy nebyl normalizován v C.I.P., ovšem prakticky všechny zbraně komorované pro tuto ráži budou fungovat se současným celoplášťovým střelivem 9mm Browning Kurz.
Náboj vz. 22 byl vyráběn s ogivální střelou typu FMJ (Full Metal Jacket) s plnoolověným jádrem. Výmetnou náplň tvořilo 0,29 g bezdýmného prachu vz. 11, úsťová energie střely činila 270 J. Maximální tlak byl udáván 1100 kg/cm2, tedy 108,3 MPa (měřeno metodou crusher před nábojovou komorou). Nábojnice byla osazována zápalkou Berdan s korozivní složí o průměru 4,5 mm.
Předválečné čs. provedení náboje mělo nábojnici z mosazi MS 72, za okupace se tentýž náboj vyráběl v Závodě II. Zbrojovky Brno v Považské Bystrici (dislokační kód dou) pro německé ozbrojené složky s lakovanou nábojnicí z hlubokotažné oceli. Náboje byly výrobcem baleny nepáskované v obdélníkových kartonových krabičkách po 24 kusech.
Mimo obvyklého ostrého provedení existovaly náboje školní (9mm vz. 23), bez prachové náplně. Střela tohoto náboje byla bez olověného jádra a její plášť byl protažen až ke dnu nábojnice. Nábojnice samotná měla po obvodu pět podélných prolisů a lůžko zápalky bylo vyplněno kaučukem. Tyto náboje sloužily k nácviku spouštění a manipulace se zbraní.
Zkušební náboj 9mm vz. 24 sloužil k tormentačním zkouškám nově vyrobených nebo opravených zbraní. Měl zvýšený komorový tlak na 1700 kg/cm2, tj. 167,4 MPa. Výmetnou náplň tvořilo 0,37 g bezdýmného prachu vz. 27. Nábojnice tohoto náboje byla niklovaná.
Poslední známou variantou náboje vz. 22 je cvičná munice vyrobená v nevelkém množství těsně před okupací Československa, patrně určená pro samopaly (kulometné pistole) vz. 38. Cvičné náboje byly laborovány lehkými dutými střelami z olšového dřeva. Dřevěné střely se měly při průchodu hlavní roztříštit, proto byly před osazením do nábojnic praženy kvůli zvýšení křehkosti. Nábojnice byly mosazné, standardního provedení (jako u ostrých nábojů vz. 22), rozlišovací znak představovaly střely zbarvené červeně. Uvedené střelivo již zřejmě neobdrželo vzorové označení.
Obr. 8
Obr. 8 - Zleva doprava: náboj 9mm vz. 22 (ostrý), 9mm vz. 23 (školní), cvičný náboj s dřevěnou střelou (bez vzorového označení)

Sériová výroba - počátek konce

Výzbrojní komise MNO se znovu sešla již 30. dubna 1938. Jelikož výsledky střeleb i celkové hodnocení pistolí vyznělo pozitivně, podala návrh na zavedení nového vzoru pistole do armádní výzbroje. Komise rovněž označila konstrukci pistole za duchovní vlastnictví České zbrojovky ve Strakonicích.
Na základě uvedeného návrhu vydalo 1. června 1938 MNO výnos č. 2616 Taj.-hl. št. /3 odděl. 1938, jímž byla strakonická zbraň zavedena do výzbroje armády Československé republiky pod označením "pistole vz. 38". Dne 14. června 1938 byla do Strakonic odeslána objednávka MNO na 41 000 kusů pistolí vz. 38, pro něž zbrojovka vyhradila číselnou řadu začínající číslem 250 026 (prvních 25 kusů byly předsériové vz. 37). Cena uvedená v objednávce činila 270 Kč za kus.
Druhá polovina roku 1938 probíhala v duchu příprav na rozběh sériové výroby. Dne 13. února oznámila Česká zbrojovka dopisem výzbrojnímu odboru MNO, že má k předání připraveno prvních 200 kusů sériových pistolí, a že materiál určený k výrobě celé objednávky je již z 96% uskladněn v továrně. Mezi 6. a 11. březnem 1939 se ve zbrojnici Ořechovka konaly komisní zkoušky 20 pistolí z první dodávky, výrobních čísel v rozsahu 250 042 až 250 061. Pouhé čtyři dny poté přišla německá okupace.
Obr. 7a
Obr. 9 - Pistole vz. 38 - sériová produkce

V nepřátelských rukou

Tragické události 15. března 1939 znamenaly konec nadějí, že nová pistole bude předána armádě. Ta byla ostatně vzápětí rozpuštěna, ochranu Protektorátu Čechy a Morava "velkoryse" vzala na svá bedra Hitlerova Wehrmacht. Okupační správa přirozeně neměla žádný zájem na zastavení slibně se rozbíhající sériové produkce, a tak se ČZ vz. 38 ocitla na soupisu kořistních zbraní předaných německé branné mocí. Pod označením Pistole 39 (t) (=tschechisch) převzaly okupační orgány do konce roku 1939 všech 41 000 vyrobených kusů.
V dubnu 1940 byl pro ně vydán služební předpis a součástkový list v němčině.
Vzhledem k tomu, že nebyly komorovány pro náboj 9mm 08 (9mm Parabellum), neobdržely pistole vz. 38 prvosledové útvary. Sloužily u různých týlových a záložních jednotek Wehrmacht, používala jich RAD (Reichsarbeitdienst - říšská pracovní služba), Todtova organizace a pozemní personál Luftwaffe. Právě pro letectvo byla dodatečně vyrobena série 3000 kusů. Jejich výrobní čísla se nacházela v rozsahu 240 000 - 242 999. Některé prameny uvádějí ještě tisícikusovou sérii (mimo rámec původní objednávky) s alfanumerickým číslováním v rozsahu B 291 000 - B 291 999, pravděpodobně určenou pro bulharské ozbrojené složky. Jejich konečný příjemce je ale dodnes neznámý. Ví se jen, že v květnu 1945 měla Česká zbrojovka ještě určitý počet těchto pistolí na skladě.
Nedílnou součástí každé pobočné zbraně je pouzdro. Pistole 39 (t) sloužící německé branné moci byly nošeny v koženém pouzdře velmi podobném standardnímu služebnímu pouzdru pro pistoli P.38, s našitou kapsou na rezervní zásobník. Pouzdro je však rozměrově dimenzováno pro danou zbraň, pistoli P.38 včetně rezervního zásobníku do něj nelze vložit. Československé služební pouzdro pro tuto zbraň sice bylo oficiálně vyvzorováno, ale jeho sériová výroba nebyla nikdy zahájena a do dnešních dnů se dochoval jediný exemplář - vzhledem k absenci značení zřejmě prototyp.
Obr. 9
Obr. 10 - Pouzdra pro pistoli ČZ vz. 38: vlevo vzorek čs. typu, vpravo německý model

V průběhu války bylo 1731 pistolí vz. 38 vyexpedováno do Finska, patřícího mezi německé spojence. Součástí dodávky byly rezervní zásobníky a pouzdra německého typu. Příjemcem byly zbraně i příslušenství označeny jako armádní majetek. Pokud se tedy vyskytne pistole vz. 38, postrádající německé přejímací značky a opatřená písmeny SA, neznamená toto označení Schutz-Abteilung, jak bývá někdy mylně interpretováno, nýbrž Suomen Armeija (Finská armáda).

Rozborka a technické zhodnocení

Zcela v duchu konstruktérského záměru udělat pistoli z uživatelského hlediska co nejjednodušší, je rozborka a sborka pistole vz. 38 jednoduchost sama. Začíná vyjmutím zásobníku, stažením závěru do zadní úvrati a vizuální kontrolou nábojové komory. Po vypuštění závěru do přední polohy je třeba stlačit rozborkové šoupátko nad spouští směrem dopředu. Poté se závěr i s hlavní vyklopí vzhůru a závěr se stáhne s hlavně. Tím je základní rozborka ukončena, sborka probíhá v opačném pořadí.
Na první pohled je zřejmé jediné úskalí této procedury: z konstrukčního hlediska není stažení závěru do zadní úvrati k rozborce nezbytné. Pistoli lze tudíž v případě opomenutí rozebrat s nábojem v komoře, což bývá jeden z jejích nejčastěji kritizovaných prvků. Skutečnost je ovšem taková, že vzhledem k inerčnímu úderníku (kratšímu než jeho dutina v závěru) a spoušťovému ústrojí DAO je riziko neúmyslného výstřelu při rozborce minimální. V pistoli jednoduše není energie, jež by dokázala iniciovat zápalku náboje. Při stahování závěru s hlavně v poslední fázi rozborky pak bude případný zapomenutý náboj z komory vyhozen.
Přes určité nedostatky, dané především použitým střelivem, byla pistole vz. 38 ve své době nesmírně pokrokovou konstrukcí. Z uživatelského hlediska některými prvky předběhla svou dobu o dlouhou řadu let, služební pistole s DAO spouští se začaly pozvolna prosazovat až na samém konci 20. století. Osvědčila se jako mimořádně spolehlivá a odolná zbraň, vhodná pro polní službu - částečně zásluhou velmi kvalitního zpracování a propracovaného tolerančního systému České zbrojovky, zajišťujícího 100 % zaměnitelnost součástek u vojenských zbraní. Jejím největším handicapem zřejmě zůstává použitý náboj o relativně nízkém výkonu (ve srovnání s nejběžnější služební ráží 9mm Parabellum). Je však třeba zopakovat, že ve 20. a 30. letech šlo o standardní čs. vojenský pistolový náboj a jeho použití bylo prvotním a základním požadavkem MNO jakožto zadavatele zakázky. Výběr ráže tak byl konstruktérovi nadiktován. Nižší výkon střeliva ale zároveň umožnil zkonstruovat pistoli s dynamickým závěrem, a tedy výjimečně jednoduchou. Lze říci že v mezích požadavků, jež byly na zbraň při zadávání vývoje kladeny, konstrukce splnila očekávání a odvedla svou práci. Během šesti válečných let sice zastarala (náboj vz. 22 v druhé polovině 40. let již nebyl považován za vyhovující pro armádní účely), ale tento osud koneckonců stihl celou řadu předválečných zbraňových systémů - od ručních zbraní až po tanky, letouny a válečná plavidla.


Martin Hessler

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jaroslav Nahlik Jaroslav Nahlik | E-mail | 12. července 2010 v 22:43 | Reagovat

Nadhera.

cekali jsme dlouho, ale stalo to za to.

doufam jen ze az techto clanku bude vic, ze je vydate knizne.

diky.

2 without without | E-mail | Web | 9. října 2014 v 20:44 | Reagovat

Hello!

3 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 14. prosince 2015 v 0:11 | Reagovat

Zajímavé, pěkně přehledně zpracováno. Jen více takových článků. Zájemci o vojenské zbraně by to uvítali.

4 bigbloom bigbloom | Web | 8. září 2016 v 2:34 | Reagovat

pujcka online kunovice :-!

5 také Jaroslav také Jaroslav | 23. září 2017 v 21:28 | Reagovat

[1]:
Rád bych se mýlil, ale jedná se v podstatě o jen zestručněný "výcuc" informací -převážně- z knihy J. Skramoušského , která vyšla už ve dvou vydáních . Na to koneckonců jednoznačně poukazují i dvě použité kresebné ilustrace , které obě pocházejí z prvního vydání této knihy - tj. Skramoušský Jan, Badalík Vladislav -  "Československé pistole 1918-1985" , nakladatelství Ars-Arm, Praha 1996. ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama