Drogy jako společenský fenomén - 3. část

9. dubna 2009 v 12:47 | Martin Hessler |  SVĚT KOLEM NÁS
Zákazy nás nespasí

Pochopitelně, zákaz čehokoli není sám o sobě řešením. Notoričtí zakazovači z povolání, lidé, kteří žijí ve zvrácené představě, že na zemi nastane ten pravý ráj, až bude úplně všechno omezeno, zakázáno, kontrolováno, zpřísněno a krutě trestáno, jsou v některých případech pro společnost možná větším nebezpečím, než zločinci samotní. Stát a jeho výkonné složky mají zasahovat do života občanů jen potud, pokud je to nezbytně nutné k fungování společnosti.

Jenže právě poslední uvedenu větou se dostáváme na pomyslnou hranici. V řadě zemí byly učiněny politicky vynucené pokusy zaujmout k drogám, jejich konzumentům a distributorům liberální přístup. Zastánci tohoto zdánlivě lákavého řešení argumentovali tím, že represivní působení státu jen zvyšuje ceny drog na ilegálním trhu, čímž nahrává drogovým kartelům a zvyšuje objem majetkové trestné činnosti, páchané narkomany ve snaze opatřit si na svou závislost peníze. Že konzumenti drog jsou (v nejhorším případě) oběti společnosti, nemocní lidé, k nimž musíme zaujmout trpělivý postoj a věnovat jim všemožnou péči. Že drogy existovaly v každé době a společnosti, a stavět je mimo zákon je vlastně nesmysl.
V roce 1985 byly curyšské parky otevřeny drogovým dealerům a narkomanům, a to na základě tlaku médií, vyvolaného křikem propagátorů drogového opojení a rádobyodborníků. O čtyři roky později, přes odpor městské hygienické správy, se začalo s bezplatnou distribucí sterilních injekčních stříkaček a jehel, jakožto prevencí šíření infekčních onemocnění - především virové hepatitidy a AIDS. Výsledek? Parky přestali navštěvovat místní občané se psy a s dětmi, protože docházelo k rostoucímu počtu zranění o pohozené jehly. Nehledě na obtěžování ze strany dealerů drog a zfetovaných pobudů. Zatímco v roce 1989 bylo speciálně vyškolenými pracovníky denně distribuováno kolem 300 jehel, o rok později již na 15 000 !
Jediný výsledek, který liberalizace přístupu k drogám přinesla, byl tisícinásobný nárůst počtu závislých narkomanů. Na nátlak veřejného mínění musela nakonec policie parky uzavřít a vyklidit, škoda však již byla napáchána a smečky narkomanů se klidně přesunuly na nádraží… Přičemž celá ta legrace stála daňové poplatníky nepředstavitelnou sumu peněz, které následně chyběly při budování infrastruktur. S každým drogově závislým jedincem navíc mizí společnosti jedna produktivní pracovní síla. A to na desítky let, spíše však natrvalo. O ohromných nákladech na léčebné pokusy u těchto jedinců jsme již hovořili.
Dáme-li mladým lidem najevo, že zneužívání drog je normální a společnost je hodlá tolerovat, zaděláme si tím jedině na obrovský problém. Jednoznačně odmítavý postoj k drogám a přísné stíhání všeho, co s nimi souvisí, má v tomto kontextu své opodstatnění. Jistě, stavu NULA u drog dosáhnout nelze. Obchod s narkotiky je jako Hydra - místo každé uťaté hlavy ihned naroste nová. Ale nakonec i ekonomické ukazatele naznačují, že je smysluplnější a účelnější vydávat peníze na represivní působení proti drogám a jejich distributorům, než na prevenci mezi narkomany a léčení těžce závislých, často již nenapravitelně zdravotně postižených lidí. Nemluvě o tom, že za každou dávkou drogy, jež se octne v ulicích, se skrývají zničené rodinné vztahy, životní tragédie, a penězi nevyčíslitelné lidské utrpení.

Cui bono?*

*(lat.: v čí prospěch?, komu to prospívá?)

Tuto otázku velmi dobře znají a denně si ji kladou kriminalisté celého světa. Chceme-li si ujasnit, kdo stojí za nekončícími snahami o legalizaci drog ve společnosti, je třeba najít motiv počínání drogových apologetů a liberalizátorů. Komu tím prospívají? Pochopitelně těm, kdo mají ekonomický zájem na utěšeném vzkvétání narkoobchodu. Drogové mafie a kartely jsou mocné, rozvětvené a disponují ohromnými finančními prostředky. Není pro ně problém zaplatit si přízeň novinářů, umělců a odborníků zvučných jmen. Laický čtenář či televizní divák, ohromený věhlasem té které význačné osobnosti, erudovaností lékaře nebo věrohodností informačního zdroje se sice automaticky nestane narkomanem, ale vzniká u něj dilema vyvolané pochybnostmi. Co když je to všechno jinak? Pan docent přece říkal, že…

Krátce a stručně, řada lidí dojde k neopodstatněnému a nesprávnému závěru, že na každém šprochu pravdy trochu. Lidé jsou vystavováni účelovým dezinformacím stejně, jako tomu bylo v listopadu 1989. Vzpomínáte na ten šok, když se veřejnost dozvěděla, že "esenbáci na Národní utloukli studenta Šmída"? Samozřejmě, za pár dní se ukázalo, že Martin Šmíd nebyl vůbec umlácen, a ještě později, že nešlo o žádného studenta vysoké školy Martina Šmída, ale o důvěrníka Státní bezpečnosti a provokatéra Ludvíka Zifčáka. Jenže bouře už mezitím vypukla.
Octnete-li se na pochybách, komu v této záležitosti věřit, zamyslete se nejprve nad tím, kdo má ekonomický zájem na tom, aby se drogová závislost ve společnosti volně šířila a aby polevil tlak bezpečnostního aparátu na výrobce a distributory narkotik.

Kudy dál

Buďme realističtí a nepřestávejme mít na zřeteli, že problém drog jakožto společenského fenoménu není jednoduchý a nemá tudíž jednoduché řešení. Nepředstavujme si, že se nám podaří drogy ze společnosti vymýtit. Ale stejně hloupé a naivní by bylo domnívat se, že je možno dosáhnout v této otázce jakéhokoli uspokojivého stavu symbiózy. Drogy jsou chorobou lidského společenství. Sice v důsledku nevyléčitelnou, ale nebudeme-li schopni a ochotni se jí razantně a nesmlouvavě postavit, nebudeme-li proti ní bojovat všemi dostupnými prostředky, nakonec nás pohltí a zničí.

Někdy v první polovině 80. let přišel dr. Thomas E. Stager, původem Australan žijící v USA, bývalý vojenský lékař a záložní důstojník, s návrhem protidrogové terapie založené na nesmlouvavém přístupu ke konzumentům nelegálních drog. Vypracoval detailní návrh na vybudování jakýchsi terapeutických center v podobě pracovních táborů, co možná nejvíce odloučených od civilizace, do nichž by byli umisťováni pacienti poté, co prošli zhruba desetidenním detoxikačním programem. V táboře na ně měla čekat vojenská kázeň a disciplína, minimum osobního volna, stálý dozor, a především pravidelná tělesná výchova a fyzická práce. Zakázány měly být návštěvy zvenčí, rozhlas, televize a pochopitelně veškeré návykové látky, tabák a alkohol nevyjímaje. Výdej stravy měl být striktně vázán na ochotu zapojit se do plnění pracovních povinností (stručně vyjádřeno: kdo nepracuje, ať nejí). Jakýkoli pokus o útěk nebo hrubší porušení kázně mělo mít za následek okamžité vyřazení z programu a přesun do státní věznice - Stager počítal především s pacienty, umístěnými do zařízení na základě rozhodnutí soudů. Tímto tvrdým režimem nechtěl autor projektu nahradit obvyklé terapeutické metody léčby závislostí, hodlal oba principy vhodně kombinovat. Vycházel přitom ze svých zkušeností s převýchovou problematických vojáků, často rekrutovaných z prostředí velkoměstské chudiny, ze čtvrtí s vysokou mírou zločinnosti. Prohlašoval, že narkoman má pokřivenou duši, a že jeho plán spočívá na myšlence tuto zmrzačenou osobnost potlačit, zlomit a místo ní vybudovat novou.
Stagerův návrh nenašel odezvu. Nedokázal pro něj totiž získat ani finanční prostředky, ani politickou podporu. Lidem to zřejmě příliš připomínalo galeje, a nikdo z odpovědných činitelů si nechtěl pálit prsty prosazováním přidělení grantů na něco tak neobvyklého a tvrdého. Konvenční metody byly zkrátka politicky přijatelnější, a výdaje na jejich provozování připadaly státním úředníkům i daňovým poplatníkům lépe stravitelné. Tehdejší guvernér státu Illinois poukázal na fakt, že dr. Stager není odborný psychiatr, a celý plán bez bližšího zkoumání smetl ze stolu.
Zdá se vám přístup, navrhovaný dr. Stagerem, dost drsný? Mě také. Ale celkem jednoznačně demonstruje přístup navrhovatele k drogám a jejich zneužívání, a ať už by představoval z terapeutického hlediska přínos či nikoli, možná by poskytl řadě lidí námět k zamyšlení: Stojí mi za to ubalit si jointa nebo šňupnout kokainu, a riskovat několikaměsíční pobyt v pracovním táboře, budu-li přistižen?

Moderní společnost poměrně nepochopitelně váhá s úplnou kriminalizací drog. Pro srovnání: pokud vlastníte nelegálně zbraň, vystavujete se riziku trestního postihu několika léty vězení, a z trestněprávního hlediska je celkem lhostejné, zda uvažujete o přepadení benzínové pumpy, nebo máte na půdě starou flintu po dědovi, který byl knížecím hajným. Ale vlastníte-li nelegálně zakázanou drogu, budou orgány činné v trestním řízení nejprve zkoumat, jaké množství doma máte a co jste s ní zamýšlel dělat, případně zda nejste drogově závislý, což v očích zákona vaše jednání omlouvá! Komické omezení-neomezení, vložené do formulace trestního zákoníku a hovořící o množství větším než malém, je leda k smíchu. Co je to množství menší než malé, a jakým způsobem je lze definovat? Podobné legislativní nesmysly mají jediný efekt: nahrávají drogovým dealerům i narkomanům a v důsledku způsobují jejich trestní nepostižitelnost. Pouliční dealer totiž není hloupý. Má u sebe jen jednu dávku drogy, a teprve když ji prodá, jde si k bossovi pro novou. Pokud je dopaden se zbožím v kapse, stačí pronést onu kouzelnou formulku: "To je pro vlastní potřebu." A policii nezbývá než jej s omluvou propustit!

Takže strážci zákona jsou nuceni trpně sledovat čilý nelegální obchod v ulicích, neboť efektivní zákrok je v podstatě nemožný. Závislý narkoman totiž svého dealera neusvědčí, dobře ví, že by přišel o přísun drogy.
Hlavním argumentem odpůrců úplné kriminalizace nelegálních drog je to, že by se tím desetitisíce drogově závislých lidí ocitly mimo hranice zákona, a hrozily by jim tvrdé tresty. Zapomínají přitom na fakt, že tyto lidi nikdo nenutil s fetováním začínat. Rozhodli se jít cestou chvilkové chemické euforie dobrovolně, na základě vlastní nezodpovědnosti a (což budiž v uvedeném kontextu chápáno jako velice mírný výraz) hlouposti. Bez ohledu na cenu, kterou budou muset zaplatit. Nestačilo jim tisíckrát opakované ujišťování, že droga je nebezpečná, že ji nelze udržet pod kontrolou, že veškeré experimenty s ní jsou zaručenou skluzavkou do pekel. Podobají se v tomto směru řidičům, kteří si pod vlivem alkoholu klidně sednou za volant a smrtelně ohrožují nejen sebe, ale i své okolí. Také jistě slyšeli, že v opilosti se řídit nemá... Já jsem opatrnej, řídím dobře, mě se to nemůže stát! Uvěří, až když je pozdě - jenže právě tomu "pozdě" je třeba zabránit.
Je pochopitelné a logické, že ani postavením jakéhokoli vlastnictví nelegálních drog mimo zákon nelze toxikomanii ze společnosti odstranit. Vždy se najde jisté procento lidí, kteří nerespektují žádné mantinely, vždy se najdou nezodpovědní hlupáci, kteří neuvěří varování. A vždy se najdou zločinci, ochotní vydělávat miliardové sumy na utrpení a smrti druhých. Ale jasný postoj zákonodárců a celého lidského společenství k tomuto problému by dal mnoha mladým jedincům zřetelně najevo, co je dobré a co špatné. Relativita pojmů dobra a zla totiž ve světě drog neplatí.
Přestaňme se už konečně stavět k problematice drog a jejich zneužívání jako k něčemu, co se nás netýká. Probuzení z této iluze by mohlo být velice tvrdé. Ono se nás to totiž týká, mne, vás, vás také, i vás tam vzadu! Že nemáte děti, kterým by někdo mohl přímo ve škole nabídnout nějaký ten "neškodný" dryák? Ale vaši příbuzní a přátelé ano! Nehledě na to, že v sisyfovském boji s následky drogové závislosti utíkají do nenávratna i vaše peníze. A je jich velká spousta. Chybějí pak jinde - ve zdravotnictví, ve školství, v dopravě, v sociálních fondech.

Poznámka pro šťouraly: Komu by se zdálo, že přirovnání drog ke zbraním poněkud kulhá, má pravdu. Každé přirovnání totiž kulhá. Zbraň v rukou rozumného a zodpovědného člověka totiž není společensky nebezpečná, spíše naopak - slouží jako sportovní náčiní, prostředek obrany proti zločinu a násilí, nebo jako nástroj při výkonu práva myslivosti. Představuje cenný objekt sběratelského zájmu a dokumentuje historii technického vývoje lidstva.
Droga je naproti tomu společensky nebezpečná vždy a všude. Neexistuje její rozumné využití, snad kromě těch několika málo případů, kdy může posloužit v rukou lékařů ke zmírnění utrpení nevyléčitelně nemocných pacientů. Zatímco svým výrobcům a distributorům přináší ohromné finanční zisky, způsobuje na druhé straně obtížně vyčíslitelné materiální i morální škody lidské společnosti. A svým konzumentům pomalou a ohavnou smrt. Nic jiného nedokáže.

A že tohle umí i obyčejný alkohol, jehož výroba a prodej jsou zcela v mezích zákona? Že má také na svědomí miliony zničených existencí, rodinných vztahů, trestných činů, smrtelných chorob, zbytečných úmrtí a lidského utrpení? Stále máte pravdu. Ale pohlédneme-li do očí realitě, zjistíme, že je to především důsledek liberálního přístupu společnosti k opilství. Vzpomeňte si na to, až uslyšíte někoho ve svém okolí, jak se holedbá, kolik toho předevčírem na oslavě vypil, nebo až budete mít chuť rozčilovat se na policistu, který vám dá při dopravní kontrole dýchnout do detekčního přístroje...
V mnoha evropských zemích, ČR nevyjímaje, platí stále přísnější zákony omezující kouření tabákových výrobků na veřejných místech. V řadě měst šli páni radní ještě dále, a zvláštními vyhláškami zakázali konzumaci alkoholických nápojů na místech veřejně přístupných - a to buď paušálně, nebo na určitých lokalitách. Například na pražském Karlově náměstí si nesmíte v horkém odpoledni vypít ani plechovku piva, hned je u vás uniformovaný obecní strážník a vymáhá z vás tučnou pokutu. Ovšem budete-li na tomtéž místě šňupat nebo si píchat jehlou do žíly heroin, je vše v pořádku a nikdo vám neřekne ani slovo! Stále vám ještě nepřipadá, že tu něco není v pořádku? Takovýto absurdní stav nejenže ničemu neprospívá, ke všemu vyvolává v občanech vědomí právní nejistoty.

Příběh na závěr

Před časem mne můj bývalý spolužák celkem náhodně seznámil s jistou blonďatou slečnou. Pravda, poněkud ztřeštěnou a hubatou, přesto trvalo nějakou dobu, než jsem se po kouscích dozvěděl alespoň osnovu jejího životního příběhu.
Pochází ze spořádané pražské rodiny, vyrůstala v zajištěných poměrech. O nějakém dítěti ulice zde rozhodně nemůže být řeč. K drogám ji přivedl teprve její bývalý manžel (momentálně se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody - pokud by vás to zajímalo, tak za kšeftování s pervitinem). Jak se později ukázalo, stejně si ji vzal jen proto, že mu rodiče přislíbili větší finanční obnos jako svatební dar, a on peníze naléhavě potřeboval.
Kamila se rozešla se svou rodinou, se sestrou i s přáteli. Jejím jediným přítelem se stal pervitin. Matka ji nechala úředně odhlásit z trvalého bydliště a vyměnit zámky na dveřích.
Teprve když vážila necelých 40 kilogramů (při výšce cca. 180 centimetrů na ni musel být opravdu zoufalý pohled!) a psychicky byla na pokraji šílenství, objevila se na prahu domova s prosbou o pomoc... a rodina ji podpořila. Rodiče ji dokázali přesvědčit, aby se odevzdala do rukou odborníků, absolvovala detoxikaci a odvykací léčbu. To bylo někdy před třemi lety. Od té doby je "čistá", i když drogová závislost zřejmě nezůstala bez jistých následků na psychice. Na své (jak tomu ona sama říká) kritické období dnes vzpomíná jako na něco, co je definitivně za ní... Ale zažil jsem i okamžik, kdy se při té vzpomínce rozplakala.
Osoba, o níž píši, bude s největší pravděpodobností tyto řádky číst. Nerad bych se o ní vyjadřoval necitlivě, nebo ji snad dokonce urazil. Ale přestože je z ní dnes atraktivní, sebevědomá, příjemná a zodpovědná mladá žena, jsou chvíle, kdy mi neodbytně připomíná štěně vytažené z popelnice. Tvora, jenž se ocitl na prahu smrti, a nyní se raduje z každé vteřiny života. V těchto okamžicích pod veselou a prostořekou maskou prosvítá citlivá, zranitelná duše.
Původně jsem chtěl Kamilu požádat o rozhovor na téma tohoto článku. Ale po zralé úvaze jsem se rozhodl, že nebudu vyvolávat démony minulosti a jakkoli ji stresovat... Našla si totiž nového, skvělého partnera, a v nejbližších dnech očekávají příchod prvorozeného potomka. Prý to bude syn.
Příběh zachráněného lidského života. Vlastně, dnes už dvou… Ale mějme na paměti, že takovýchto příběhů s dobrým koncem, na jehož začátku stála droga, je zoufale málo !

Poděkování

Na úplný konec bych rád poděkoval těm, kdo mi nezištně pomáhali při vzniku tohoto článku, ať již odborným připomínkováním, profesními zkušenostmi, popisem vlastních životních kotrmelců, vzestupů i pádů, nebo prostou, nezaujatou, o to však důležitější osobní kritikou pracovních verzí textu.
V článku jsou použity úryvky z díla Lovci Smrti plk. JUDr. Jiřího Komorouse (Praha, 2009)

===================================================

UPOZORNĚNÍ: Veškeré komentáře, jakýmkoli způsobem obhajující či propagující zneužívání drog, budou bez předchozího varování, bez výjimky a bez omluvy odstraněny !!!


Martin Hessler
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 9. dubna 2009 v 15:25 | Reagovat

Pěkně poutavě napsáno, čtivé a poučné. Text Vás do sebe "vtáhne".

Jde ještě o to najít nějakou cestu, aby se takové texty dostaly ke školní mládeži. Vládní orgány vydávají nemalé finanční obnosy na primární a sekundární prevenci sociálně nežádoucích jevů, do kterých problematika drogové závislosti spadá. Ale položme si otázku: jsou vždy tyto "protidrogové" finance využívány skutečně účelně?

Kdo je nejohroženější sociální skupinou v ČR co do nástrah drogové závislosti? Bohužel, jsou to středoškoláci a děti ze základních škol!!! Tedy ti nejzratitelnější, mladí lidé bez životních zkušeností, ale plni touhy něco nového "zajímavého" zkusit. A sem přichází dealer, sem vstupuje zločin.
Na české drogové scéně se objevují i skrytí nebo i otevření propagátoři drog, jak o nich v článku autor hovoří. A dělají to šikovně! Stojí to jistě nemalé peníze. Velmi správně autor klade otázku "komu to prospívá"? Kdo tedy u nás drogy propaguje? Jaký cíl tím sleduje? Kdo to platí? Ty cíle apologetů marihuany mohou být finanční i jiné... Kdo a z kterých částí světa nám do samého středu Evropy to svinstvo vozí? Ti chytřejší se dovtípí a těm méně vnímavým a méně chápavým netřeba napovídat, ti by to možná nepochopili.

Já osobně se vůbec nedivím panu plukovníkovi Komorousovi, že s tím lidově řečeno "seknul" a odešel od Policie ČR do civilu. Asi viděl bezvýchodnost svého snažení poté, kdy  naše vazalská vláda urychleně uznala nový stát, jehož "osvobozenecká" armáda si na "osvobozenecký" boj vydělávala kšefty s drogami. Tento stát, jehož vládní představitelé byli a jsou zločinci stíhaní a hledaní policií několika států světa, bude mít své banky, své dipolomatické cestovní pasy a drogové pašeráky s diplmatickou imunitou, takže proti nim již nenadělá nic sebelepší elitní policejní útvar.
Zase jsme se jednou dostali tam, kam jsme se nechtěli dostat. Vzpomeňme si na to 9. října 2009 u volebních uren!!!  

2 JiHei JiHei | 10. dubna 2009 v 11:04 | Reagovat

Článek je napsán skvěle. Byl jistě velmi pracný - smekám před jeho obdivuhodnou precizností. Je srozumitelný a já doufám, že si ho přečte co nejvíce lidí a ti pak lépe a včas pochopí, že vše, na čem vzniká škodlivá závislost, si musíme držet od sebe co nejdál. Autorovi článku přeji mnoho úspěchů. :)

3 Krysodlak Krysodlak | 10. dubna 2009 v 13:19 | Reagovat

Jeden problém s konopím je, že na několik málo chorob funguje jako léčivo (mám dojem že na Parkinsona, v podobě masti na různé bolesti) - tam by ale mělo být na lékařský předpis. Druhý problém je, že smažky ani zákonodárci často nerozlišují mezi provaznickým a indickým konopím - trvní vyhulej a druhý zakážou pro jistotu všechno.
Jinak mi tu chybí informace o tom, jak se za komančů mládež sjížděla topinkama  namazanýma Indulonou....

4 M. H. - Admin M. H. - Admin | 10. dubna 2009 v 18:02 | Reagovat

[3]: To KRYSODLAK: Pokud indické konopí obsahuje nějaké látky schopné pomáhat nemocným, existuje cosi jako průmyslové využití ve farmacii a podávání z rukou lékaře. To, že si nkdo ubalí "špeka" nelze pokládat za terapii čehokoliv.

5 Bystroushaak Bystroushaak | 10. dubna 2009 v 23:31 | Reagovat

*Tleskám*. Tento článek by měl být zařazen mezi povinnou četbu na středních školách. Něco tak poučného se vidí málokdy.

6 gurzigost gurzigost | 12. dubna 2009 v 14:05 | Reagovat

Bartalmission, Bystroushaak: Mám obavu, že dát tento vynikající článek k přečtení školní mládeži by bylo úplně zbytečné. Mládež by se tomu akorát vysmála a stejně by fetovala dál. U mládeže vidím jako jedinou možnost, jak zabránit tomu, aby sklouzla k drogám, tvrdou represi. Povinné testy přítomnosti drog v moči, nemilosrdné kontroly tašek, zda v nich nejsou drogy (a zbraně), do 18 let zákaz vycházení po 22. hodině, tvrdé tresty za sebemenší porušení. Jinak nám tady opravdu vyroste generace feťáků neschopných jakékoli práce. Když vidím, jak si teenageři zcela otevřeně a bez obav z trestu vyměňují své zkušenosti s drogami na Internetových diskusích, je mi z toho zle.

7 M. H. - Admin M. H. - Admin | 13. dubna 2009 v 8:52 | Reagovat

To "GURZIGOST": No, to snad zase ne! Já osobně bych viděl velice nerad, kdyby mé děti někdo nutil k jakýmkoli nelékařským (t.j. utajení nepodléhajícím) zdravotním testům, nebo je dokonce bez mého souhlasu šacoval a prováděl u nich osobní prohlídky! To co navrhujete je jistě dobře míněno, ale poněkud to připomíná poměry a atmosféru v Protektorátu Čechy a Morava... Co bych naopak podpořil jsiou tvrdé tresty za jakoukoli propagaci drog.
Ruku na srdce: Vy jste před dosažením 18. roku věku nikdy nepřišel domů po 22. hodině? Já jsem třeba od cca. 13-ti let jezdil na vandry. A úplně mi stačilo, že hned na tom prvním nás bez zjevného důvodu ztloukla pažbami samopalů smečka opilých příslušníků LM. Měla snad na nás třeba bez varování střílet policie, protože jsme nocovali venku, pod igelitem...?!

8 Krysodlak Krysodlak | 14. dubna 2009 v 12:33 | Reagovat

Problém je dokopat doktora k tomu, aby to napsal místo předraženýho čehosi z dovozu, ale to je zase jiná písnička. Jedna bába si z toho dělala mazání na záda a zadělala si na těžkej problém...

Koupil jsem si ve zlevněnkách detektivky od dvojice Sjövalová - Walhö a jak tak koukam, jsme přesně tam, kde byli Švédové před 40 lety.
Nebylo by nakonec výhodnější, kdyby místo neúčinné léčby stát poskytl narkomanům "zlatou ránu" a pohřeb?

9 Nick Nick | E-mail | 14. dubna 2009 v 13:49 | Reagovat

Ačkoliv je článek dobře napsaný, není v něm nic s čím bych se nesetkal už jako mladistvý vyrůstající na jednom pražském sídlišti.  
Před přečtením třetího dílu jsem si začal říkat, jak často lidé obhajující právo držet a nosit zbraň (mezi něž se také počítám), přebírají pozice a argumenty odpůrců zbraní ve chvíli, kdy dojde řeč na drogy. Třetí díl přeci jen ponechává trochu prostoru pro čtenářovo zamyšlení nad dannou problematikou, tipický to rys článků páně Hesslera.
Dle mého názoru, má určitá část populace sklon k závislostem, jež se může projevit i závislostí na návykových látkách.
Bohužel nutno konstatovat, že prohibice nefunguje. Vede pouze k růstu cen zakázané komodity a k pohádkovým ziskům těch kteří ji, zákonu navzdory distribuují.
Alkoholová prohibice v USA ze dvacátých let minulého století je toho dobrým příkladem. Nejvíce na ni vydělala Cosa Nostra a FBI. Pro majitele zbraní přinesla první zákonou restrikci vlastnění zbraní v historii USA a to v podobě 200$ daně a nutnosti registrace při nákupu samopalu.
Pokud chcete vidět jak funguje prohibice dnes, zajeďte si do Tichuany. Tamní drogová válka si již vyžádala stovky obětí. Navzdory zásahu mexické armády i snahám amerických federálních i lokálních úřadů, drogy přes mexicko-americkou hranici potečou i nadále. Feťáci si budou muset připlatit na svou dávku, američtí daňoví poplatníci si připlatí za více agentů ATF a v miliardářském žebříčku časopisu Forbes se bude objevovat více mexických narkobaronů.
  

10 M. H. - Admin M. H. - Admin | 14. dubna 2009 v 16:00 | Reagovat

[9]: Nick: Prohibice podle vás nefunguje. Liberalizace, což je vyzkoušeno, ještě méně. Co tedy navrhujete?
Ano, té nebezpečné podobnosti argumentů jsem si všiml také. Proto se snažím poukázat na fakt, že droga není totéž co zbraň. Zbraň není totéž co velký pes, a velký pes není totéž to automobil.
Problém latinskoamerických států není v jejich drogové politice, nýbrž ve zkorumpovanosti orgánů státní správya jisté závislosti zadlužených a nevýkonných ekonomik na pěstování koky. Kolumbijští farmáři například nepěstují koku a marihuanu ve velkém proto, aby rozkládali pomocí drog "prohnilý americký režim", nýbrž proto, že, na rozdíl od kokových lístků, tabák a papriky od nich nikdo nekupuje.

11 Nick Nick | E-mail | 14. dubna 2009 v 19:11 | Reagovat

Dle mého názoru je třeba rozdělit drogovou problématiku na tři části, tou společensky nejnebezpečnější jsou zločinecké organisace jež mají velký potenciál prorůstat do politiky a státní správy. Zde je třeba nasadit všechny dostupné operativní přestředky tak, jak je běžné.
Důležité je mít na paměti, že bez feťáků nebudou dealeři a mafie si budou vydělávat vydíráním, hazardem a organisováním prostituce tak jako za starých časů.
Pokud se společnost o feťáky postará tím, že jim poskytne za symbolickou cenu drogu či její substituent, osvobodí se tito lidé od strachu z absťáku jenž je nutí dělat věci, které by většina z nich jinak nedělala. Ti kteří se rozhodnou se zavislostí skončit, by měli dostat šanci. Ti co se rozhodnou skončit svou existenci na státem sponzorovaných drogách, alespoň nenapáchají tolik škody jako když budou muset krást, přepadávat či vraždit, jen aby měli na svou dávku od dealera na rohu.
Takovýto přístup, by zasáhl odbytiště drogových mafií a připravil jim nemalé problémy.
Třetí část problému je, aby nevznikali noví feťáci. Tedy prevence. Největší  roli samozřejmě hraje rodina. Nicméně společenské vnímání drog jakožto nebezpečného fenoménu, působí pro mnoho nevyzrálých osobností spíše jako výzva. Pokud by společnost vnímala feťáky jako  postižené existence závislé na společenské pomoci, tedy jako retardované jedince, určitě by pro mnoho teenagerů nebyl fet tak atraktivní záležitost.
Vím že zde nastíněný přístup by stál nemalé prostředky, domnívám se, že by byly menší nežli prostředky vynaložené na čistě represivní přístup.      

12 gurzigost gurzigost | 14. dubna 2009 v 21:52 | Reagovat

M.H.: Existují jednoduché testy na přítomnost drog v moči, ve vlasech atd. Je to v zásadě jako foukání do balónku na alkohol, které se provozuje v mnoha zaměstnáních a nikomu to nepřipadá divné. Proč by tedy tyto testy nemohly být povinně prováděny na středních školách? Jediný výstup, který dají, je "má v krvi drogu - nemá v krvi drogu". Jak by se dala tato informace u slušných teenagerů (u nichž vyjde "ne") zneužít?

Věřte, že na mládež nic jiného než tvrdé omezování osobní svobody neplatí. Uděláte jim protidrogovou přednášku - budou akorát rádi, že jim díky tomu odpadla škola, a za rohem zahulí. Můžete jim ukazovat fotky těžkých feťáků, číst jim jejich příběhy - nebude to nic platné. Že jsou drogy svinstvo, to zjistí, až bude pozdě.

Nevím, jestli jste na ty vandry jezdil s nějakým dospělým doprovodem, ale já bych tedy své 13leté dítě (kdybych nějaké měl) rozhodně samotné na vandr nepustil. Ale to už je něco jiného.

13 Nácek:-) Nácek:-) | E-mail | 14. dubna 2009 v 23:30 | Reagovat

Promiňte, pánové, že se vložím do vaší odborné debaty názorem v problematice nezběhlého laika.. Přijde mi, že debata o legalizaci či represi je sice zajímavá, leč řeší v podstatě následek, nikoli příčinu daného stavu. Drogy se táhnou s lidstvem po celou jeho zdokumentovanou historii a jejich současné masivní rozšíření je podle mého názoru způsobeno spíše něčím, co jsem již zde na jiném místě zmiňoval. Mám na mysli stav morálky a hodnot našeho světa jako celku. Můžete mne pokládat za cokoliv z politického spektra, ale mám pocit, že současný vývoj společnosti a všeho co s tímto pojmem souvisí, je směřován k něčemu, co se mě osobně vůbec nelíbí. A masa lidí oblblých čímkoli od mediálního kompostu po zmíněné drogy, je přece jen lépe ovladatelná, než myslící svobodní lidé, uznávající tradiční hodnoty civilizace (a nemyslím tím peníze, moc a postavení). Jediná pro mne smysluplná otázka je: Čemu nebo komu má tento současný morální septik posloužit?

14 Krysodlak Krysodlak | 15. dubna 2009 v 7:34 | Reagovat

kousek statistiky - druhý příspěvek na stránce:
http://www.strelectvi.cz/forum/anglie-nadavani-na-uk-paka-t6205-360.html
Rozebírají se tu klasické drogy, ale nějak se zapomíná na v tabulce zmíněná rozpouštědla. Za komančů byl problém s čichači toluenu.
Co se týká obhajoby konopí, tak včera zabodoval pan Břetislav Olšer ve svém blogu....

15 M. H. - Admin M. H. - Admin | 15. dubna 2009 v 11:01 | Reagovat

[11]: To NICK: Možná zase nejsme názorově tak daleko od sebe. Co ovšem rozhodně a rezolutně odmítám, jsou státem sponzorované drogy, a to jak klasické, tak jejich substituce. Nepřipadá vám poněkud zvrácené, aby úlohu drogových mafií převzal stát a distribuoval drogy místo nich? A navíc, máte morální právo žádat po zodpovědných, pracujících a zákona dbalých občanech, aby se dřeli jako mezci, platili daně a dívali se na to, jak z jimi odvedených peněz stát nakupuje drogy pro feťáky? Trochu mi to připomíná postoj některých činitelů k nepřizpůsobivým menšinám: "Musíme jim ty sociální dávky dát, oni by jinak kradli, víte?" Dotyční nepřizpůsobiví ale stejně kradou, a navíc je jim touto cestou umožněno parazitovat na  daňových poplatnících.
Navrhujete přistupovat k drogově závislým jako k mentálně retardovaným jedincům, závislým, ne něčí pomoci. Jenže to je něco, co většině dnešní mládeže vůbec nevadí. Uvědomte si, že průměrný středoškolák nepracuje, živí ho rodiče, a on na tom nevidí nic patologického. A zkuste se zeptat v některé třídě SŠ studentů, čím chtějí být! Budete patrně nemile překvapen, kolik z nich vám odpoví: "Nezaměstnaným! Budu se válet a brát podporu!"
Vámi navrhovaný přístup, spolu se státem subvencovanou distribucí drog, by udělal z ČR narkomanský ráj. Proč nefetovat, když mi to zaplatí stát a nic mi za to nehrozí? Nebudu muset makat, pěkně dvakrát denně si dojdu pro dávku zadarmo, a ještě mi ji píchne kvalifikovaná sestra, abych si neničil žíly! Tohle opravdu nepovažuji za boj proti drogám... To je spíš podpora rozvoje drogových závislostí.
Já jsem naopak nastínil postup ostřejší. Jistě, každý má právo dostat šanci skoncovat se svou závislostí. Ale něco za něco: Buďto se jí chopí, nebo se ocitne mimo zákon, se všemi důsledky z toho plynoucími. Je to obdobný přístup, jaký zaujala řada rodin ke svým příbuzným, kteří se ocitli na droze. Rozmysli se - půjdeš na léčení a my tě všemožně podpoříme, nebo vypadni z domu a už se tu neukazuj! Nebudeme se dívat na to, jak nás stahuješ s sebou ke dnu.
Právě tak společnost má právo nenechat se ohrožovat a vysávat jakýmikoli parazity.

16 M. H. - Admin M. H. - Admin | 15. dubna 2009 v 11:11 | Reagovat

[13]: To NÁCEK :-): Myslím, že škatulkování politického spektra je dobré tak leda pro politiky, a můžeme jim je s klidem přenechat. Normálního, rozuného člověka nic nenutí, aby zaujímal politicky vyhraněné postoje, a stejně tak jeho okolí není ničím nuceno, aby jej za každou cenu vtěsnávalo do nějaké přihrádky.
Samozřejmě, s největší pravděpodovbnotí existuje vícero politicky činných osob, které jsou tak či onak napojeny na drogové mafie a mají tedy hmotný zájem na tom, aby černý obchod s omamnými látkami vzkvétal. Jenže, v širším úhlu pohledu, závislý narkoman je sice snadno ovlivnitelný a lehce podléhá nátlaku ze strany bezpečnostního aparátu, ale současně je ekonomicky bezcenný. Nepracuje, neplatí daně, a jen výjimečně nakupuje jiné zboží než drogu. Tato problematika podle mne spíše slouží pseudohumanistům jako vděčné pole působnosti, na němž mohou předvádět svůj soucit s drogově závislými a vytvářet na jejich konto zvrácené teorie o "nemocných obětech společnosti", pro něž "musíme mít pochopení" a "v žádném případě je nevystavovat represi".

17 M. H. - Admin M. H. - Admin | 15. dubna 2009 v 11:29 | Reagovat

[12]: To GURZIGOST: Já také nechci dělat protidrogovou přednášku mladistvým. Je mi naprosto jasné, že by mne neposlouchali a kašlali na všechno, co jim říkám. Věřte nebo ne, také jsem býval středoškolák :-)) Článek je určen pro dospělé, a pokud si jej přečte přemýšlivější teenager hledající informace, tedy jen dobře - ale nečekám, že bych ho přesvědčil.
Nejsem proti represím, ale proti "preventivním represím". Např. zákaz vycházení - tohle přece mohou A měli by) ošetřit rodiče, ne? Navíc, co zabrání partě -náctiletých, aby se sešli v některém momentálně volném bytě už před 22. hodinou, uspořádali si tam mimo dosah policie víkendový mejdan, a rozešli se (tedy ti, kteří budou stát na nohou) až ráno? Podstatou problému je, že takové dítko nikdo nekontroluje, a nepřijde-li domů, nikdo se po něm neshání.

18 Nick Nick | E-mail | 15. dubna 2009 v 11:50 | Reagovat

Já jsem nikde nepsal, že bych chtěl dávat feťákům drogy úplně zadarmo. Jen si myslím, že když se někdo rozhodne být otrokem, je lepší když mu bude otrokáře dělat stát, než-li nějací zločinci. Bude lepší když takový existence budou nějak zaměstnaný prospěšnou činností kterou můžou provádět i zduněný, např. zbírat v centru města psí hovna apod. Možná byste se podivil, ale výrobní cena např. syntetických opiátů je relativně malá řádově desetikoruny za dávku, a vzhledem k tomu, co je kedra schopná podstoupit, aby neměla abťák, bude ještě s nadšenim zametat ulice třídit odpadky a podobně. To, že by stát převzal úlohu drogového dealera mě příliš netrápí, neboť se ve jménu státu už prováděli daleko horší věci. Důležité je připravit organisovaný zločin o jeho nejvýnosnější kšeft, likvidací trhu s omamnými látkami.
Koneckonců sponzorovaný fetování beztak ani v dnešní době neni problém. Kolik starejch papriků si nechává pravidelně psát solutan neboť, je to levnější než tuzemák z lidlu. Kolik osamělejch ženskejch v přechodu chroupe antidepresiva po hrstech. Kolik mladých a neklidných se pro zvýšení výkonu cpe ritalinem. Kolik obvoďáků napíše cokoliv, aby se zbavilo otravnýho simulanta, a pokud máte známého doktora, tak drogového dealera ani nepotřebujete a ještě to máte na pokladnu.  

19 M. H. - Admin M. H. - Admin | 15. dubna 2009 v 12:07 | Reagovat

[18]: To NICK: A zkoušel jste někdy drogově závislého donutit pracovat? Když nemá drogu, není schopen ani vstát z postele, a když ji má, je mu všechno jedno.
To za prvé. A za druhé, navrhovaným přístpem by mnoha lidem opravdu zmizela jakákoli motivace, proč NEFETOVAT. Vždyť když se stanu závislým, stát se o mě postará! (Obdoba: Proč pracovat? Když nebudu dělat, stát se o mne postará!) Drogová závislost, zejména na opiátech, dokáže lidskou bytost znehodnotit nenávratně a navždy. Jistě, nic jsme si na svět nepřinesli a nic si nemůžeme odnést... Ale máme tu jisté závazky. Třeba k rodičům, k dětem, ke svému okolí. Společnost do svých mladých členů investuje, ať již formou veřejných institucí, nebo ať se jedná o rodinu. Zdravotní péčí, výchovou, vzděláváním, atd. A jediné, co má nakonec dostat, je na státním heroinu závislá troska, schopná nanejvýš (možná) zametat vajgly po refýžích?
Nejste první, koho něco podobného napadlo. Podobné pokusy proběhly ve Francii a Švýcarsku. Ale zatím pokaždé přinesly tyto programy jen ohromný nárůst počtu závislých lidí, a narkoobchod, pokud vím, kvete vesele dál.
Uznávám že to, co píšete, zní logicky, ale zkrátka to v praxi odmítá fungovat.

20 M. H. - Admin M. H. - Admin | 15. dubna 2009 v 12:09 | Reagovat

To nick: P.S.: Jinak jsem pochopitelně rád, že to co jsem napsal vyvolává podněty, úvahy a další otázky.

21 Nácek:-) Nácek:-) | E-mail | 15. dubna 2009 v 22:48 | Reagovat

to M.H. Admin: Nicméně, opět v širším úhlu pohledu, dostatek narkomanů, kteří nepracují, neplatí daně a zřídka nakupují jiné zboží než drogu, může za jistých okolností dát "nějakému" neototalitnímu systému (nechci jmenovat EU či jiné:-)) jistou záminku k represi obyvatel a nevěřím tomu, že by se dotkla jen cílové skupiny.. Nevím o relevantním příkladu z oblasti drog, leč jako příklad nechť poslouží slovenský tzv. zákon proti extremismu, který nyní směřuje do druhého čtení a vypadá, že bude schválen. Kromě jiného z návrhu zákona například vyplývá, že se občan může stát "zločincem" např. kvůli několika odznakům Wehrmachtu, nedej bože Waffen SS, uloženým doma v soukromé sbírce. Ne, neodbočuji od tématu - jen uvádím příklad toho, že tvůrci zákonů mohou ať už z čiré blbosti nebo (a to je mnohem horší) z úmyslu, vyrobit paskvil dotýkající se nejen cílové skupiny osob, ale i normálního člověka. Jistě, dá se namítnout, že drogy nejsou srovnatelné s "extremistickými materály". Ovšem pokud je "extremistický materál" např. Řád zmrzlého masa - jistě znáte - potom může být za drogu označeno třeba ředidlo, které mám v dílně na polici a vskutku jej nečichám. Jak známo, vše záleží na výkladu zákona a pokud je tento dostatečně tvárný, tak se z něj, s odpuštěním, posereme všichni, aniž bychom si to jakkoli zasloužili..

22 M. H. - Admin M. H. - Admin | 16. dubna 2009 v 16:06 | Reagovat

[21]: To NÁCEK :-): Samozřejmě, tvůrcům takovýchto legislativních paskvilů je totiž úplně lhostejné, jaký dopad na život obyvatel bude jejich případný mentální grganec mít. Viz. u nás: Nedávno vstoupila v platnost právní norma, podle které smějí toluen nakupovat pouze živnostníci nebo firmy podnikající v oboru lakýrnických a natěračských prací, výroby barev a laků nebo obdobném. Kvůli pár dementům čichajícím rozpouštědla mají smůlu kutilové, modeláři, opraváři optiky a kdoví kdo ještě...

23 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 18. dubna 2009 v 18:51 | Reagovat

Ty formulace o legislativních paskvilech jsou přesné a trefné.

Proto opakuji: vzpomeňme si na to u volebních uren v říjnu tohoto roku.

Také si vzpomínám na paskvily typu "větší množství než malé" a jiná veledíla z dílny Chytré horákyně.  

Přístupy k drogám ze strany státu mohou být v zásadě dva: restriktivní nebo liberální. Není snad dostatečně jasné, že ten přístup liberální se v rámci různých rádobyexperimentů v některých státech neosvědčil? V Holandsku to už moc dobře vědí. A položme si otázku: kdo a proč u nás v ČR vydává peníze za skrytou propagaci drog? Já si třeba vzpomínám na jednu politickou stranu u nás, která naštěstí již zanikla, ale ve své době tvořila součást vládní koalice a do svého programu si dávala legalizaci marihuany...

24 8-p 8-p | 20. dubna 2009 v 13:50 | Reagovat

Zdravím, rád bych se podělil o svůj názor: Podle mě mají problémy s drogami zejména stresovaní a nezajištění lidé. Stejně tak jako bezdomovci zapíjejí svojí nepohodu rumem, špatně vychované děti zakuřují a zapíjejí svojí psychickou nepohodu. Tam je podle mě zakopanej pes. Proto jsem zásadně proti drogové represi, ale zároveň pro lepší zajištění "programu" pro naše děti. Sám zatím dítě nemám, ale řekl bych že kluk nebo holka co hraje basket, chodí na violončelo, po večerech staví modely letadel a víkendy tráví se skautama na táborech se nejenže nedostane do styku s pervitinem, ale zároveň nebude mít nutkání chlastat anebo utápět svou špatnou psychiku v hulení. Život je totiž otázkou priorit, a dle mého skromného názoru, drogový problém začíná právě u priorit, které má člověk seřazené v hlavě.
PS: tato reakce se týká zejména marihuany, tabáku, alkoholu a kafe, protože heroin a pervitin zřejmě útočí přímo na priority, o kterých jsem teď psal, a proto jim může podlehnout semelepší skaut.

25 M. H. - Admin M. H. - Admin | 20. dubna 2009 v 18:42 | Reagovat

[24]: To 8-p: V zásadě s vámi souhlasím, děti a mládež, které sportují, věnují se organizované zájmové činnosti a nemají čas trávit odpoledne flinkáním se s podezřelou partičkou po ulici, jsou v o něco málo menším nebezpečí než jejich vrstevníci, kteří nic podobného neznají. Ono když přijdete urvaný z tréninku, osprchujete se, shltáte večeři a sotva se dovlečete do postele, nemáte na podobné blbiny ani pomyšlení. Ale mimo nebezpečí rozhodně nejsou - drogy se bohužel nevyhýbají ani dětem z katolických a sportovně založených rodin. I ony mohou v kritickém okamžiku, zejména v období dospívání, podlehnout dojmu že svým dosavadním bezúhonným životem byly o něco ochuzeny. Zejména když usoudí, že ten "nejdrsnější bouchač" je obklopen největším hejnem zmalovaných, obdivně vzhlížejících postpubertálních slečen.
Háček je spíše v tom, že pokud dotyčný ví, co s volným časem, nebo má dokonce pro své četné zájmy a koníčky osobního volna poskrovnu, je pro něj snazší říci drogám rozhodné NE. Což ale neskýtá žádnou záruku, že NE skutečně řekne...
Na závěr musm trvat na svém postoji, že tabák ani alkohol nelze stavět na roveň drogám jako takovým. THC je oproti nim klasický halucinogen, a přestože se konzumuje obdobně jako tabák, jeho účinky na lidský organismus jsou naprosto odlišné a mnohem více devastativní - zejména co se mozku týče. O kávě se bavit vůbec nebudeme, nikdo soudný ji nemůže považovat za společensky nebezpečnou!
A nemylte se. Někdy v 1. polovině 90. let, jako pomocný dobrovolný pracovník dětského letního tábora skautského oddílu (šlo o první smíšený oddíl v ČR), jsem zažil oficiální návštěvu holandských skautů. Dost vykrmení kluci v křiklavě barevných bermudách se rozložili uprostřed táborové louky, beze všeho vytáhli marlborky a zapálili si... Některým bylo stěží 15 let, a jejich vůdce klidně báňal s nimi!

26 Kamila Kamila | 3. května 2009 v 15:36 | Reagovat

... a zase u toho bulí, ale je šťastná ;o))

27 Petr F Petr F | 9. května 2009 v 2:38 | Reagovat

Z teto serie mam mnohem lepsi pocit, nez z "uz je to tady clanku". Souhlasim temer se vsim, krome postoje k marihuane. Reknu osobni zkusenost. Uz jsem mnoho let na vysoke skole, ale velmi dobre si pamatuji tu stredni. Delali jsme spolecne akce, kde byl alkohol a obcas i nejaka marihuana a bylo to jakz takz bez hecovani, tu marihuanu si dala treba pulka lidi. Mnoho let uplynulo a ja vim mozna o jednom z tech 30 lidi, kteri marihuanu kouri i ted. Co vim naprosto jiste, ze na tvrde drogy z nas nepresel nikdo. A co mi prislo uz tehdy naprosto absurdni, ze pokud nekomu podate pullitr s pivem a panaka vodky tak se nic nedeje. Ale pokud byste podal jointa, tak jste zlocinec a stacilo by treba svedectvi nebo fotka a dotycny bude mit opravdu velky problem. Nebyli jsme nejaka elita, ale malinko nadprumerne gymnazium. A vim, ze to takhle vypada v podstate na kazde stredni skole. A jsme u pointy. Ja si nemyslim, ze je to skodlive. Proste clovek ma uz v takovem veku mozek a vi, ze nic se nema prehanet. Btw moji rodice tohle vsechno vedeli, nebyl jsem nijak moc rebelujici dite. Ale myslenka, ze by me lustrovali ve skole nebo, ze by policie CR dusledne zasahovala proti studentum jako jsme byli my mi prijde jako mnohem horsi zlo pro vychovu v demokracii, nez zakazani vsech zbrani vcetne kapesnich nozu. Kdybychom pod vlivem treba spachali nehodu, tak by to byla to uplne jina situace, ale takhle by lustrace i tvrda represe prinesla IMHO naprosto kontraproduktivni vysledek. Zkuste se nad Vasim postojem k marihuane jeste jednou zamyslet, jestli opravdu musi byt v te skupine zabijaku jako treba heroin.

28 Vhelsing Vhelsing | 13. května 2009 v 12:46 | Reagovat

Článek je super,musím gratulovat autorovi,moc dobře napsáno.
Co se týče problematiky mládeže a drog...
Co jsem přečetl reakce,bohužel někteří nevidí situaci dnešní mládeže...
Je jasný že každá generace se od té předchozí liší...Dnešní mládež má spoustu volného času, nejen chybějící výchovou a nezájmem rodičů ale i ze strany školy.
Dřív učitel byl brán jako prodloužená ruka rodičů...protože dítě a vztah ke společnosti se neutváří v rodině,ale ve
třídě.
Bohužel mladí už respekt k učitelům nemají (chodím do práce kolem školy 1-5tá třída a to co slyším kolikrát,tak se nestačím divit)

Bohužel stále platí teorie Elit od Vilfreda Pareta..
Každý člověk inklinuje k elitní skupině.
Pokud je ve třídě "vedoucí" skupina dětí,kteří se považují za rebely,tak strhávají další,kteří do té skupiny chtějí patřit. Pokud ovšem se ve třídě zformuje skupina dětí,kteří se věnují koníčkům,učí se..prostě nedělají "bordel"...tak většina dětí se změní a ta rebelující část je odsunuta do ústraní.

Dejme si ruku na srdce...Nevím jaký jste ročník(myslím přispívatele)..ale jak to vidím já,tak jde hlavně o výchovu,která je zanedbaná...Nepomůžou žádné plakáty,nebo kampaně...ale prostě rodiče a učitelé by měli vštípit tu myšlenku a způsob života už od začátku.
Dneska ty děti mají často co chtějí,protože to rodiče berou jako způsob výchovy...dávají jim peníze,místo toho aby se jim věnovali...atd,atd....

29 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 23. května 2009 v 21:52 | Reagovat

A opět jsme zde svědky míchání hrušek s jablky. Táhne se to jako červená niť veškerými diskusemi o drogové problematice. Otázkou je jedná-li se jen o neznalost obsahu pojmů nebo o rafinovanou demagogii. Alkohol a tabák nejsou a nikdy nebyly drogami, jedná se "pouze" o návykové látky. Pouze dávám do uvozovek, protože i tyto návykové látky sehrávají svojí úlohu v řadě sociálně nežádoucích jevů, mnohdy i sociálně patologických jevů.

Srovnávání účinků alkoholu a marihuany a jejich jakoby stavění na roveň je nejčastějším demagogickým trikem propagátorů drog. A pokud ne, tak nejčastějším mýtem a omylem neznalců. Stavět na roveň THC a lehký uhlovodík etanol je něco podobného jako tvrdit, že tlačenka je v podstatě totéž co dietní salám nebo spíš sýr. Každé přirovnání kulhá, ale nevím už jak bych to řekl. Prostě účinky THC na lidský organismus jsou značně devastující a nelze je stavět na roveň účinkům alkoholu. A že někteří jedinci, kteří si zaexperimentují, nespadnou do závislosti, je známé, nikoliv objevné. To ale není validní argument pro prosazování jakési zhoubné tolerance a shovívavosti vůči marihuaně. Znám demokratickou zemi, ve které je možné jít za vykouření marihuanové cigarety při řízení vozidla do vězení. Takové demokracie si vážím. Ta naše posttotalitní demokracie je mladá a nezkušená a dá se dost znásilňovat různými demagogy. Bohužel.

30 8-P 8-P | 1. června 2009 v 17:05 | Reagovat

v pohledu na marihuanu se asi neshodneme, ale dávám vám za pravdu že marihuanoví guru typu JX Doležala, kteří hlásají jak marihuana neškodí, škodí hlavně lidem kteří tomu uvěří. I já jsem byl tak blbej že jsem tomu uvěřil, a probral sem se až když to bylo skoro na vyhazov z vejšky. Ale přesto si dodnes myslím že to není tvrdá droga - spíš bych to trochu zaonačil: Když jsem byl ještě na gymplu, jediná marihuana která se dala sehnat byly venku pěstované kytky, ze kterých se motaly jointy velikosti doutníku, a lidé byli po "konzumaci" schopní hrát třeba basket. Jenže tyhle venky už dneska prakticky neseženete, a místo nich nastoupily vyšlechtěné holandské modely. Mám zkušenosti s obojím, a musím dosvědčit že rozdíl mezi včerejším venkem a dnešními klony je asi jako rozdíl mezi půllitrem piva a půllitrem 75% alpského rumu. Proto nesouhlasím s vaším tvrzením že marihuana je silný halucinogen - jednak mě nikdy žádné halucinace nepotkaly, ale hlavně u všeho platí "všeho s mírou". A to u konopných modelů které má dnešní mládež k dispozici prostě nejde. Je to prostě vyšlechtěná síla, která člověka spíš odrovná, než aby mu navodila pocity euforie.

31 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 16. června 2009 v 13:20 | Reagovat

Ne, opravdu se o marihuaně neshodneme. Shodneme se o škodlivosti působení J.X. Doležala, kterému už marihuana vygumovala mozek. Mě by zajímalo jedno: Kdo a proč mu platí ty cesty do Nepálu apod....?

32 M. H. - Admin M. H. - Admin | 21. června 2009 v 16:49 | Reagovat

[30]: THC zařadili mezi halucinogeny odborníci na toxikologii, nikoliv já.

33 viktor balda viktor balda | E-mail | 11. srpna 2009 v 19:34 | Reagovat

mám v paměti, že minulosti vzniklo mnoho přelomových uměleckých děl, stvořených na drogách... a asi i vzniká a přijdou nové nahé obědy, klasiky pro naše děti

34 Adam Bilek Adam Bilek | 26. srpna 2009 v 0:25 | Reagovat

S temi indiany je to trochu jinak. Mayska civilizace rozhodne neskoncila kvuli drogam, ani zadne jine civilizace. Zatimco zapadni kultura si vazi toho realneho sveta a planovani, budovani atd, indianske civilizace si mnohem vice cenily snu, prozitku a proto vyhledavaly extremni prozitky pustem, bolesti, uzivanim drog (prerijni indiani si dokonce davali jmena podle toho co spatrili v deliriu vyvolanem pustem a sebetryznenim v pustine davno pred setkanim s belochy). Problem nastal, kdyz varici-samanovi zacal konkurovat lihovar bileho muze, ktery dodaval kazdemu, kdykoli a v neomezenem mnozstvi, ale primarne to bylo v nich a bez alkoholu by dopadli uplne stejne(tzn vyhladili bychom je kvuli uzemi).

Drogy samy o sobe jsou jen priznakem nemocne spolecnosti. Lecit je represi je podobne jako mazat hermankovou masti vyrazku zpusobenou syflem. Ano, vyrazka trochu ustoupi, syfl zustava dal. Pred cca 150ti lety se dalo morfium ci kokain sehnat v lekarne a civilizace se nezhroutila. Koka,opium,marihuana,alkohol, to vse se po svete tisice let uziva a nikde to zadne vazne problemy nezpusobilo(samozrejme tam kde je danna droga "doma" a lide vedi jak s ni nakladat. Alkohol v evrope,koka v americe atd.)

Drogova prohibice vykazuje presne ty same priznaky jako prohibice alkoholova v USA. Tzn, cim vic se tlaci na pilu, tim vice z toho ma organizovany zlocin, tim tvrdsi drogy se objevuji a tim vice je konzumentu.

Prakticky veskere problemy okolo drog jsou zpusobene statni represi.
Vysoka cena a s tim spojena kriminalita - cim vyssi tresty a represe, tim vice cena roste, vysoka cena znamena ze musim mit vysoky prijem, casto dosazitelny jen kriminalitou
Vysoka koncentrace - Opet jako s alkoholem v USA. Kdyz vas zavrou za sud piva za sto dolaru, to uz je lepsi riskovat sud whisky za deset tisic. Morfium tak nahradil heroin a crack, koku kokain, atd.
Zdravotni rizika - Kdyz je to mimo zakon, nelze kontrolovat kvalitu ci cistotu (kolik znate otrav metanolem ze spatne palirny?). Cista droga zdaleka nedela s lidmi takovou paseku jako strichnin nebo omitka do zily. Rada ruznych "celebrit" co ma na to kupovat ciste zbozi jede na drogach desitky let. Ano, kdyby skakaly pres svihadlo, vypadaly by lip, ale rozhodne nechcipaji nekde v kanale na selhani jater od strychninu.
Prodavani detem - kdyz je to mimo zakon, prodavaji to jen ti co stoji mimo zakon a to je uplne jina sorta lidi nez trafikant od naproti, tem je to uplne sumak, zakaznik jako zakaznik.

A co se tyce historie samotne prohibice, rozhodne nezacala z nejakych humannich pohnutek, ale jako dusledek soupereni velmoci(USA potrebovaly zatopit britanii s cinskym opiem, tisice let tamtez uzivanym)

V zasade at si kazdy ji,snupe,pije co chce. Ale mel by mit take plnou odpovednost za sve ciny, tak jako ji ma ozraly ridic. Sejmuls nekoho ozraly v aute? Sup do bane za zabiti z nedbalosti. Vytahls na me nuz kdyz jsem te nacapal jak mi krades autoradio? Tu mas devet milimetru, tvoje smula. On by se brzy problem drog smrsknul.

35 Adam Bilek Adam Bilek | 26. srpna 2009 v 0:27 | Reagovat

Ostatne, pekne celou problematiku z jineho uhlu shrnul Pavel Písar v dilku

Ekonomie, stát a drogy

http://libinst.cz/etexts/pisar_drogy.pdf

36 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 10. září 2009 v 13:08 | Reagovat

[34]: Nezlobte se, ale to je míchání hrušek s jablky dohromady. I když toto přirovnání není přesné, jelikož jak jablka, tak hrušky patří jako podmnožiny do společné množiny ovoce.

Ale alkohol a nikotin jsou "pouze" návykové látky, kdežto marihuana a ta jiná, další svinstva (pervitin, heroin, LSD atd.) jsou drogy. Tedy jde o dvě rozdílné množiny.

Takže Vaše souvětí (cit.:) "Koka,opium,marihuana,alkohol, to vse se po svete tisice let uziva a nikde to zadne vazne problemy nezpusobilo(samozrejme tam kde je danna droga "doma" a lide vedi jak s ni nakladat. Alkohol v evrope,koka v americe atd.)" (konec citátu), je buď pěkně demagogické, nebo se dopouštíte přinejmenším matení pojmů.

37 M. H. - Admin M. H. - Admin | 15. září 2009 v 9:56 | Reagovat

To ADA:
Je mi líto, ale máte v uvedené problematice opravdu zmatek. To co popisujete jako "dělení podle bulvárních novinářů" je ve skutečnosti odborným názorem psychiatrů a toxikologů. Zatímco váš přístup podezřele připomíná výroky zdrogovaných zjevů z velkoměstských ulic, kteří si svou závislost (ano, psychická závislost na marihuaně vzniká desetinásobně rychleji než ta alkoholová) obhajují tím, že přece nedělají nic horšího než "fotříci u piva". Vám i jim přitom uniká podstatný rozdíl v působení těchto látek na psychiku člověka a na jeho nervovou soustavu... To proto, že nejsou schopni a ochotni si připustit věcné argumenty. Ve skutečnosti neexistuje žádný faktický rozdíl mezi narkomanem a narkomanem. Občasné fetování je také fetování... Jediné, v čem lze diferenciovat, je to, jak hluboko se dotyčný v danou chvíli propadl. A jestliže si hodláte příchylnost (svou nebo cizí) k droze sama před sebou obhajovat, je to jen ono příslovečné podřezávání větve, na níž sedíte.

38 M. H. - Admin M. H. - Admin | 28. září 2009 v 16:43 | Reagovat

Protože nikotin a alkohol zkrátka drogy NEJSOU - jsou to návykové látky, ale mezi ty patří např. i čokoláda, víme? Vaše obhajovatelské snahy spočívající v přirovnávání halucinogenů ke kafi jsou prostě a jasně nesmysl - ze společenského i lékařského hlediska. Chtělo by to více studovat odborné prameny, a méně hltat pseudoznalosti k drogám náchylných kamarádů z klubu...
Možná jste si nevšiml, že by váš kolega nějak výrazně vybočoval z kolektivu. Ale dokázal jste k němu být natolik kritický, abyste si všiml jeho snížené pracovní výkonnosti, mozkového potenciálu a schopnosti o sebe pečovat? Nebo vám prostě imponovalo, že je "jiný"? Hulení trávy není znakem "odlišnosti" nebo nějakého společenského experimentu - to je jednoduše pitomost a vědomé sebepoškozování.

39 Adam Bílek Adam Bílek | 1. října 2009 v 10:54 | Reagovat

Konec debaty. Mizi tu prispevky, nevim ci chybou serveru nebo vuli administratora.
Pan farar taky dvakrat nekaze. Pekny den vsem

40 M. H. - Admin M. H. - Admin | 23. října 2009 v 14:32 | Reagovat

[39]:  Ano, konec debaty. Pokud jste článek opravdu četl, tak jste si nemohl nevšimnout, že na jeho samém konci je dost výrazně napsáno, že "příspěvky jakkoli obhajující zneužívání drog budou bez omluvy a bez předchozího upozornění odstraněny". Což je právě váš případ. Jestli chcete, fetujte si, vyhulte si mozek k demenci nebo si něco "řachněte" to žíly. Já se budu mezitím zabývat svým malým příspěvkem v boji za to, aby společnost se všemi konzumenty drog nehumánně a nesoucitně naložila tak, jak zaslouží.

41 Bartalmission Bartalmission | 6. listopadu 2009 v 18:47 | Reagovat

Typickym pruvodnim jevem u narkomanu zacinajicich i tech, kteri se doho povestneho sneka zavrtali hloubeji, je tzv. racionalizace. Je az s podivem s jakou vynalezavosti si dokazi zavisli lide svoji prohlubujici se zavislost racionalizovat. Sobe a svemu okoli. Takze takove ty pochybne racionalizacni a racionalizujici prispevky propagujici uzivani drog a jejich plizivy abusus, ty asi maji misto jinde. Pres to je prebornikem napriklad pan Dolezal a jemu podobni.

42 Adam Bílek Adam Bílek | 27. března 2010 v 9:31 | Reagovat

[40]:
Tak to me mrzi. Mira vzajemneho nepochopeni evidentne stoupa s poctem napsanych slov. Sam jsem pouze obcasnym uzivatelem drogy alkoholu, ktery na tomto webu za drogu nepovazujete (to bude zrejme ta racionalizace uzivatele). Ja akorat zastavam nazor ze nemam pravo komukoli(dospelemu svepravnemu) cokoli odpirat(stejne jako to i vy doufam delate v pripade zbrani). At si bere kazdy co uzna za vhodne, ale pak at dostane to co pisete v posledni vete az ho najdu o pulnoci jak mi vykrada barak. Vetsina "problemu s drogama" je presne pres kopirak podle alkoholove prohibice v USA. Marginalni problemy s opilci se diky represi vyvynuly v mezinarodni organizovany zlocin a jeho nasledky pak pocitujeme uplne vsichni.

43 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 30. října 2010 v 23:50 | Reagovat

Alkohol a tabák není považován za drogy, nýbrž "pouze" za návykové látky obecně, nikoliv "pouze na tomto webu" nebo snad dokonce pouze mnou, jak se snažíte naznačovat. Přiznáváte-li se k občasnému užívání drogy, začínám chápat mnohé. Ne, my se opravdu nedohodneme.

44 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 30. října 2011 v 18:49 | Reagovat

Od posledního příspěvku uplynul právě rok a za posledních 365 dnů k drogové problematice zde velmi čtivě podané nikdo nepřičinil svůj názor. Je to škoda. Vše prochází vývojem a nejinak i právní úprava používání konopí. Naštěstí se nic nebude měnit na trestnosti šíření marihuany jako drogy. Situace na české drogové scéně je stále znepokojivá. A s rostoucí úhrozou druhé vlny ekonomické krize lze očekávat jen její další zhoršení. Je to sice nepopulární, ale kromě nezbytné pomoci drogově závislým jako nemocným je zcela nevyhnutně nezbytná i represe. A pokud mě něco v současné době znepokojuje, tak je to decimování Policie ČR. Její řady opouštějí zkušení lidé, tím zákonitě klesá a bude klesat její akceschopnost. To je jistě důvod ke znepokojení občanů. A zejména tehdy, kdy sociální napětí v ČR stoupá a lze očekávat ještě jeho nárůst. Ne, nechci zde šířit nějaké alarmistické zprávy. Avšak vývoj situace v některých regionech ČR, ve kterých jsou koncentrování naši nepřizpůsobiví spoluobčané, je varujícím signálem. Nemohu si nepoložit otázku: vidí to ti, kdož za takový stav nesou přímou odpovědnost? Chtějí to vůbec vidět? Hledám marně odpověď a nedá mi to spát. Nejen ve fyzice platí, že každá akce vyvolává reakci. Platí to i v sociálně psychologických procesech. A z filosofie známe teorii causality, tedy vztah příčiny a důsledku. Je-li tedy radikalizace některých vrstev obyvatelstva jakýmsi důsledkem něčeho, měli by ti odpovědní pečlivě analyzovat příčiny toho, co se ve svých vzletných (ale nic neřešícících) projevech snaží nazývat "hnědnutím" společnosti. Měli by si prvotně položit otázku zda k sociálně patologickým jevům, mezi které je možné zařadit jak to "hnědnutí společnosti", tak i negativní vývoj drogové scény v ČR, sami nezavdávají tu největší příčinu oni sami.

45 Radek Radek | E-mail | Web | 28. května 2012 v 18:03 | Reagovat

Opravdu povedený článek, který bych možná ještě den, dva zpátky vůbec neocenil (a taky vůbec neobjevil). Možná už to tady nikdo nečte, ale kdyby náhodou..

Donedávna jsem měl názory, že marihuana není tak škodlivá, protože jsem byl sám pravidelným (denně) uživatelem několik měsíců, skoro rok. Informoval jsem se o THC, ale ani tak jsem si to neuvědomal. Před pár dny jsem se rozhodl skončit a nebylo to tím, že bych se bál nebezpečí drogy. Problémy jsem měl jak s pamětí, tak s výdrží. Poslední dobou jsem se fakt rychle unavil a byl jsem si jistý, že to bylo tím, že jsme denně hulili brka opravdu silné lampy.
Největší problém, při abstinenci je asi to, že opravdu většina kamarádů z mého okolí hulí. Mám pár známých kteří jsou čistí, ale těch není moc, ti ostatní pak buď smaží na piku nebo jsou z nich mladí alkoholici. Já sám jsem z rodiny, kde jsem měl dobrou výchovu, neměl jsem nejmenší důvod začínat s drogou, ale stejně jsem začal.
Většina z komentátorů tady píše své postřehy z praxe, ale jako konkrétní případy uvádějí jednoho či dva lidi.
Já znám lidi, kteří hrají na několik hudebních nástrojů, mají pořád co dělat, jsou to takové ty skautské typy - a hulí víc než já a závislost je tam určitě větší.
Já jsem rád, že se s tím snažím aspoň bojovat, protože v mým okolí si to nebezpečí nikdo neuvědomuje. Nevím jestli jim to můžu nějak naznačit, ale dost pochybuju, že by poslouchali mě, i když jsem jeden z nich.
Největší problém u drogy je ten, že přestat můžem jen když opravdu chceme, jenže při závislosti už člověk jen těžko rozhoduje sám za sebe tak jak by měl..

46 Medojed Medojed | 27. března 2013 v 17:55 | Reagovat

S pasáží o marihuaně naprosto nesouhlasím vyvolává závislost mnohem pomaleji než tabák nebo alkohol přečtěte si prosím nějaké studie než začnete psát takovéhle bludy. Navíc rakovinotvorných látek je v ní sice více než v cigaretách, ale u kuřáků marihuany (pouze) byl zjištěn nižší výskyt rakoviny než u nekouřícího vzorku populace. Sám marihuanu kouřím tak jednou měsíčně cca 2 roky (dříve každý den cca 5let) a rozhodně jsem nikdy nepozoroval žádné halucinace (ani jiní lidé které znám a kouří ji také často víc než já). Také jste nějak zapomněl zmínit LSD zřejmě to bude tím, že o jeho dlouhodobých negativních účincích nejsou žádné farmaceutickými koncerny zmanipulované studie jako v případě marihuany. Jinak článek pěkný dobrá práce.
PS: Jsem bývalý feťák, dostal jsem se z toho úplně sám a nyní si troufám tvrdit, že vedu zcela normální a plnohodnotný život.

47 Medojed Medojed | 27. března 2013 v 17:58 | Reagovat

Ještě abych to upřesnil neříkám, že marihuana je bezpečná a dá se kouřit denně to určitě ne, ale její užívání se dá regulovat stejně snadno jako pití alkoholu spíš snáze a její uživatelé jsou produktivnější a zdravější než alkoholici.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama