Drogy jako společenský fenomén - 2. část

9. dubna 2009 v 12:48 | Martin Hessler |  SVĚT KOLEM NÁS
Kokain

Slang: koks, angeldust

Nejúčinnější stimulant přírodního původu je extrahován z listů rostliny zvané koka (Erythroxylon coca) - odtud jeho název.

Jihoameričtí indiáni žvýkají listy koky pro osvěžení a odstranění únavy, přestože pochopitelně dobře znají jejich návykovost a nebezpečné vedlejší účinky, zejména vymizení pocitu hladu. Při zvýšené fyzické námaze tak poživači koky často umírají na podvýživu a úbytek svalové hmoty.

Čistý k.jako psychoaktivní látku se podařilo izolovat poprvé v 80. letech 19. století. Původně byl využíván jako anestetikum při chirurgických zákrocích. Postupně se přicházelo na jeho silnou návykovost, ale až do objevu moderních lokálních anestetik jiné vhodné prostředky nebyly k dispozici.

Užívání k. vede v první fázi k euforické hyperaktivitě, doprovázené emocionální labilitou, nechutenstvím, vymizením potřeby spánku a zvýšením motorických funkcí. Konzument si připadá celkově svěží, výkonný a nepociťuje únavu.
Druhá fáze je charakteristická dysforií - smutkem, apatií, melancholií, sníženou schopností koncentrace a udržení pozornosti, nechutenstvím a nespavostí. Uživatel pociťuje potřebu opakované aplikace drogy a návratu do první fáze.
Třetí fáze, typická pro závislé na k., se vyznačuje paranoickými stavy přecházejícími postupně v psychózu. Dotyčný je chorobně podezřívavý, trpí nespavostí a halucinacemi. Postupně se u něj prohlubuje emocionální necitlivost, dezorientace, paranoidní představy a ztráta kontroly impulzivního chování (tzv. kokainový běs). Užití k. může způsobit v krátké době, extrémně již během první aplikace, všechny tři uvedené fáze.
Užívání k. zvyšuje krevní tlak a může být příčinou krvácení do mozku. Osoby závislé na k. trpí celkovým fyzickým vyčerpáním v důsledku poruchy příjmu potravy (anorexie), srdeční arytmií, zvýšenou tepovou frekvencí. Typický je chrapot, výtok z nosu, bronchitida, trvalé poškození nervové soustavy.
U některých uživatelů dochází o tzv. obrácené toleranci na k. Stejná dávka nebo dokonce zlomkové množství drogy, než jaké jsou běžně zvyklí brát, způsobuje těžkou paranoiu, křeče a smrt.

K. má podobu bílého prášku.

Obvyklé způsoby aplikace jsou šňupáním nebo kouřením v malých dýmkách.

Jsou drogy nebezpečné?

Dvěma slovy: Ano, jsou! A to jak pro jedince, tak pro společnost. Dost často slýchám názory, jak se ta či ona droga dá v pohodě zvládnout, jak její užívání rozšiřuje obzory, odstraňuje závislost na společenském systému, poskytuje nevšední prožitky a osobní svobodu. To jsou plané žvásty lidí, kteří se nedokážou bavit, uvolnit se, relaxovat, nebo se zamyslet nad systémem osobních hodnot, aniž by si narušili vnímání reality a sebe sama požitím jedu. Zejména slovo svoboda by nemělo být nikdy vyslovováno ve spojitosti s drogami. Droga, jakožto návyková látka narušující nebo zkreslující vědomí, člověka zotročuje. Zbavuje ho svobody myšlení a konání ve vztahu k okolí i k sobě samému.

"Postupem času jsem začínal chápat, jaké nuly z lidí dělají drogy. Většina těchto starých "toxiků" v neformálních rozhovorech popisovala, jak si byli jistí, že to udrží pod kontrolou. Ale jak jim za velice krátkou dobu zmizel pocit euforie a drogy se staly pány nad jejich životy. Finálové stavy, kdy si aplikovali dávku drogy do žíly a v tu chvíli už přemýšleli, jak si rychle musí sehnat a vyrobit další! Do čtyř hodin! To jsou situace, do jakých se dnes bohužel dostává víc a víc o mnoho mladších lidí. A již v té době ve mně začal narůstat pocit nenávisti vůči drogám a vůči lidem, kteří zcela s rozmyslem s tímto svinstvem obchodují a zaplavují tím celý svět..."

(Plk. JUDr. Jiří Komorous)

V zásadě stejné smrtelné nebezpečí představuje drogový fenomén pro celé lidské společenství. Důvody jsou celkem nasnadě. Závislý toxikoman přestává být pánem svého života, pozbývá schopnosti reálně uvažovat a je ovládán potřebou opatřit si další drogu. S prohlubující se závislostí rezignuje na své postavení a víceméně na cokoliv, kromě shánění fetu. Aniž by si to uvědomoval, v podstatě už nežije. Pouze přežívá od jedné dávky ke druhé. Není schopen pracovat, vzdělávat se, žít rodinným životem, stýkat se s přáteli. Pokud ho na to někdo upozorní, nedokáže si zpravidla uvědomit a přiznat realitu. Vyhledává společnost sobě podobných (rozuměj: drogově závislých) jedinců, má pocit, že ho s nimi pojí společné zájmy a prožitky. Ve skutečnosti je ovšem spojuje výhradně a pouze jediný zájem - droga. Jejich "přátelství" zpravidla zmizí ve chvíli, kdy není dost drogy pro všechny a "nejlepší kamarád" vysmahne všechno sám.

A co je na tom všem nejhorší: Drogově závislý člověk nemá ani možnost, ani zájem z této situace nějak vybřednout. Není schopen pečovat uspokojivě ani sám o sebe, natož o druhé. Postupně a stále rychleji chátrá jak duševně, tak fyzicky, celý jeho původní žebříček hodnot nenávratně mizí a je nahrazen jedinou touhou: nezůstat bez dávky.
Droga však stojí peníze... Moc peněz. Narkomafie jsou nemilosrdné, v jejich světě platí jediné - finanční hotovost. Práce (a vlastně jakékoli soustavnější cílené činnosti) neschopný narkoman postupně přichází o veškerý svůj zpeněžitelný majetek. Známí a příbuzní mu záhy ukážou dveře, jakmile zjistí, že jediným cílem jeho návštěvy je vyrazit z nich nějaké peníze na další dávku, a tak mu nezbývá než se uchýlit k trestné činnosti. Krádežím, podvodům, loupežím a vydírání, případně k prostituci, což se v tomto případě týká jedinců obojího pohlaví. Působí svému okolí větší a větší škody na majetku, aniž by měl šanci na jakékoli zlepšení. Ve skutečnosti se stále rychleji řítí do propasti, odkud není návratu.
Další možností je stát se koncovým dealerem. Takovýto pěšák však není spolehlivý, proto se nikdy nedozví nic o skutečné organizaci distributorské sítě. Prostě dostane od svého zásobovatele tři dávky - jedna je pro něj, a dvě musí prodat. Pokud nepřinese peníze, je bez milosti zlikvidován, zpravidla poměrně nenápadným způsobem: Je mu podstrčena dávka neředěného koncentrátu. Smrt závislého narkomana v důsledku předávkování nikdo příliš nezkoumá. Tragické je na celé věci především to, že než se ocitne na samém dně, prodává drogu dál, aby si vydělal na svou vlastní potřebu. Neboli připravuje na pomalou, ošklivou smrt další mladé lidi, mnohdy ještě děti!
Na drogové podsvětí se nabaluje prakticky veškerá myslitelná špína pouliční kriminality. Poprvé počátkem 90. let a ještě několikrát poté jsem se setkal s případy, kdy pasák ovládal a spravoval své stádečko prostitutek pomocí heroinu. Děvčata, některým ještě nebylo ani šestnáct let, pro něj vydělávala, odevzdávala mu veškeré utržené prostředky, a jediné, co za svou činnost obdržela, byla denní dávka nekvalitního opiátu. Filozofie je to ve své brutalitě jednoduchá: Chceš utéct? Posluž si! Bez heráku dlouho nevydržíš!
Jakmile je některá z dívek natolik fyzicky zchátralá, že už se nehodí k obšťastňování platící klientely, boss se jí bez milosti zbaví a ponechá ji jejímu osudu. Místo ní si celkem lehce opatří jinou naivní znuděnou teenagerku, která naletí na jeho řeči, zatouží prožít něco nového, neznámého a nepoznaného, a nechá se zlákat několika dávkami bílé smrti zdarma. Jakmile se u ní projeví abstinenční syndrom, lehce ji přinutí k placenému sexu pod příslibem zásobování drogou...

Marihuana

Slang: tráva, ganja, skunk, Mary Jane

Pravděpodobně nejznámější a nejužívanější droga mezi mladistvými a nezletilými. Jedná se o sušené listy a samičí květy rostlin konopí indického, jež obsahují účinnou látku THC (delta-9-tetrahydrokannabinol). THC je asi 4000x účinnější než alkohol. Marihuana se obvykle kouří v podobě ručně balených cigaret (slang: joint, špek), řidčeji je užívána polykáním nebo v podobě výluhu. Sušené části rostlin obsahují 426 chemických látek, jež se spalováním přeměňují na více než 2000 jiných. Jedna marihuanová cigareta obsahuje cca. 3 - 5 mg THC, ale pokud je použito zvláště vyšlechtěných rostlin s vysokým obsahem účinné látky, může to být i 100 mg.

THC mění chemické procesy v mozku a tím ovlivňuje myšlení. Konzumace vyvolává pocit uvolnění, depersonalizace ("...všechno je mi jedno..."), poruchy zrakových vjemů a prostorového vnímání, později stavy agrese, úzkosti a paniky. Způsobuje psychickou závislost.
Hlavním nebezpečím m. je to, že účinek aplikace nelze předem odhadnout. Jediná vykouřená cigareta je schopna způsobit delirium, případně vyvolat epileptický záchvat. Při dlouhodobějším užívání se droga hromadí v organismu, což zapříčiňuje halucinace, kolísání nálad, zpomalení životního rytmu, ztrátu hodnot a zájmu o okolí, zanedbávání péče o zevnějšek a zdraví. Pokročilým stadiem je citové otupění, trvalé poruchy paměti a schizofrenie. Dále se vyskytuje neplodnost u mužů, u žen pak poruchy menstruačních cyklů.

Obsah rakovinotvorných látek je v m. 16x vyšší než v tabáku.

M. je nejběžnější nástupní drogou, podle výzkumů prováděných v Holandsku téměř 90% návštěvníků tamních kaváren, kde se m. kouří, anonymně uvedlo, že souběžně užívá i jiné drogy, např. kokain nebo opiáty.

Obvyklé způsoby aplikace jsou kouřením, polykáním, ev. přidáváním do pokrmů. Méně časté je pití výluhu.

Ďábla vyvolávati

Někteří zastánci drogových požitků se snaží argumentovat tím, že zejména tzv. měkké drogy jsou v podstatě neškodné, neboť nevyvolávají fyzickou závislost, že rozumným přístupem k nim mohou obohatit náš život, a že experimentování mládeže s těmito látkami je přirozený jev. Proč jim nedopřát trochu těch požitků?

Všechny návykové látky, včetně těch z konopí, jsou nebezpečné. Tím více, jsou-li užívány v dětství nebo v období dospívání, kdy fyzický a psychický vývoj jedince ještě není ukončen. Pokud jsme ochotni mávnout rukou nad tím, že mládež hulí trávu, vyvoláváme tím ďábla, kterého později nedokážeme zvládnout. A to nejen tím, že nám mohou vyrůst generace věčně zkouřených individuí, neschopných se bez drogy propotácet pracovním týdnem k víkendu a k další pořádné hulbě. Je prokázáno a dostatečně zdokumentováno, že konzumenti hašiše a konopí zaostávají za svými vrstevníky ve vzdělávacím procesu, v pracovních i fyzických výkonech, mají slabší paměť a horší motoriku. Při pokusech na leteckém trenažéru byla prokázána rapidně snížená výkonnost a schopnost koncentrace ještě 24 hodin po vykouření jediné marihuanové cigarety. Přitom není žádným tajemstvím, že řada konzumentů marihuany nebo hašiše dává přednost těmto drogám právě proto, aby se nemuseli obávat přistižení policií při řízení pod vlivem alkoholu! Alkoholový detektor, jaká používají policisté při silničních kontrolách, na ně totiž nedokáže zareagovat.
Skutečný problém je však mnohem hlubší. Pokud bychom se odhodlali tolerovat, či snad přímo legalizovat výrobu a prodej tzv. měkkých drog, dáváme tím dalším generacím jasně najevo, že ničit si mozek drogou je normální. Jakmile jednou zvedneme stavidlo a voda se dá do pohybu, nebude už možné ji zastavit. Vznikne ovzduší politicky vynucené tolerance vůči drogám obecně, a nevěřte tomu, že narkomafiáni budou respektovat nějaká pravidla. Ti se bojí jen jediného - tvrdé represe.

Dovedu si představit, jak propagátoři drog na tomto místě vyskakují vzteky ze židlí. Ale pravda je jednoduchá: Ve skutečnosti neexistují žádné měkké ani tvrdé drogy. Drogy jako takové buď jsou, nebo nejsou, a jakékoli jejich dělení na bezpečné a nebezpečné postrádá opodstatnění. Stejně dobře můžete chtít dělit vosy na ty co bodají a na ty co nebodají. Nesmysl, že? Jediný způsob jak bezpečně zacházet s jakoukoli drogou, je vyhnout se jí obloukem. Zasvěcení, tedy policisté, toxikologové a terénní pracovníci detoxů, dávno dobře vědí, že cannabinoidy jdou ve skutečnosti ruku v ruce s pervitinem, kokainem a heroinem. Kde se vyskytují jedny, narazíme dříve či později i na druhé. Odtud pramení ona dobře ověřená pravda o nástupnictví marihuany. Jestliže mladý člověk žije v přesvědčení, že hulit je normální, a navíc se pohybuje v prostředí, kde jsou drogy běžně dostupné (např. holandská marihuanová kavárna), zbývá mu jen malý, takřka nepostřehnutelný krůček k tomu, aby usoudil, že prožitky poskytované konopím mu nestačí. A že by mohl, alespoň pro jednou, zkusit něco výkonnějšího... Samou podstatou tohoto stavu je přitom právě tolerantní přístup k drogám obecně. Konzument marihuany nepociťuje odpor k někomu, kdo šňupe kokain. Je to pro něj prostě někdo, kdo ujíždí na něčem jiném.
Základem úspěchu je vštípit budoucím generacím, že drogy jsou zlo. A jestliže má něco být zlo, pak to musí být zlé vždy, za všech okolností, všude. Nulová tolerance společnosti k drogám je jedinou rozumnou cestou.

Klapla západka, dveře se pomalu otevřely.
"Ježišmarjá," ujelo mi z úst. A nešlo o příšerný zápach, který se na nás vyvalil z doupěte! Pohled na Hynka mi skutečně vyrazil dech. Přeci jen jsem ho naposledy viděl skoro před rokem. Nakrčená postava, zplihlé mastné vlasy, navlečený do neuvěřitelně špinavých hadrů. Co působilo zejména odpudivě, byly baňaté nohy, obalené mokvajícími, špinavými, zapáchajícími obvazy, přes které prosakovala krev.
"Pojďte dál,", kývl hlavou Hynek a šel před námi do jeskyně. Minuli jsme hromady nějakého harampádí a vešli do něčeho, co kdysi býval obývací pokoj. Byli jsme již zvyklí na ledaco, ale to, co jsme viděli tady, mi skutečně dávalo zabrat. Družka Hynka seděla na židli a kývala se rytmicky ze strany na stranu s nepřítomným pohledem...
Nejhrůznější pohled byl ovšem na samotného Hynka. Opatrně jsem se posadil na kraj židle a v němém úžasu jsem na Hynka zíral.
"Člověče, ty musíš k doktorovi! Co to máš s těma nohama?"
"Já vám ukážu," zašeptal Hynek a začal si k našemu děsu odmotávat smradlavý závin. To, co se naskytlo našim očím, jsem od té doby až doposud nespatřil. Rozežraná, mokvající hluboká rána v délce asi 20 cm, široká asi 10 cm. Živé pulsující maso s uhnívajícími kousky, ale co bylo nejúděsnější, byla uprostřed rány svítící, jasně bílá stehenní kost. Zombie!
"Kristepane, Hynku," vydechl Ještěr, "vždyť ty hniješ zaživa! Proč nejdeš k doktorovi?"
Hynek si místo odpovědi nacpal do rány zpět špinavý obvaz a pečlivě si obvázal mokvající ránu.
"Ten už mi nepomůže."

(Plk. JUDr. Jiří Komorous)

Tabák a alkohol

Na legální konzumaci těchto dvou látek velmi často poukazují jak zastánci, tak pravidelní uživatelé drog (většinou jde o jedny a tytéž osoby). Nebudu si tady hrát na obhájce kouření a pití. Ostatně nekouřím, a k alkoholu přistupuji asi tak, jako ženista k třaskavině: velmi opatrně a v minimálním možném objemu. Ale nebylo by správné tuto oblast vynechat.

Rozdílná společenská nebezpečnost kouření a užívání drog je naprosto zřejmá každému, kdo má zdravý rozum. O tabáku se v poslední době hodně mluví a píše, ve světě jsou velmi módní nejrůznější protikuřácké zákony. Mimochodem, víte že prvním zakazovačem kouření v moderní historii byl - Adolf Hitler? Jenže srovnávat člověka, který si koupí v trafice krabičku cigaret, a člověka, který bere pervitin nebo třeba jenom kouří hašiš, je zjevná demagogie a nesmysl. Názory na provázanost kouření tabáku a vznik nádorových onemocnění se často velmi různí, ale jedno oddiskutovat nelze: i zapřisáhlý odpůrce tabáku může onemocnět rakovinou plic, stejně jako dlouholetý kuřák nemusí onemocnět vůbec. Z hlediska odborné toxikologie jsou sice nikotin a etylalkohol návykové látky, ale nejedná se o drogy. Ale marihuana již mezi klasické drogy patří.
Jak jsme si již řekli, obsah karcinogenních látek v sušeném listí a květech marihuany je asi 16x vyšší než v tabáku. Podstatnější rozdíl je ale v působení obou látek na lidský organismus. Účinná látka THC, obsažená v hašiši a marihuaně, ovlivňuje myšlení a vnímání. Zatímco látky obsažené v listech tabáku se nekumulují v organismu, nemají prokazatelně vliv na prostorové vnímání a nezpůsobují depersonalizaci, u THC je tomu přesně naopak. Kuřáci tabákových cigaret samozřejmě svému zdraví zrovna neprospívají, ale současně netrpí poruchami paměti, zrakovými a hmatovými přeludy, ani schizofrenními představami. Vykouření běžné cigarety nevyvolá několikahodinový útlum ani nezpůsobí neschopnost ovládat technické systémy.
K vyvolání psychické závislosti na kouření tabáku je třeba několika let pravidelné konzumace. Zatím uživateli marihuany stačí pouhých pár dní nebo týdnů, podle individuálních psychických a fyzických dispozic. O látkách na bázi morfinu nebo o hydrochloridu kokainu (crack) se nebudeme vůbec bavit. Tady postačí k vyvolání závislosti a nevratnému poškození mozku jedna jediná dávka!
Až tohle řeknete do očí některému z uživatelů hašiše a marihuany, nejspíš bude křičet, že to není pravda, že "...hulení trávy neškodí, podívej se, vypadám snad jako fetka?"
Pokud se chcete přesvědčit, zahrajte si s ním krátký srovnávací paměťový test. Skauti jej znají pod názvem Kimova hra. (Pro neznalé: Na stůl se položí cca. 20 různých předmětů a zakryjí se látkou. Hráč je přiveden ke stolu, látka se odkryje a dotyčný má 60 vteřin na to, aby si zapamatoval co nejvíce věcí, ležících na stole. Pak se deska znovu zakryje, následuje 60-tivteřinová pauza a časový limit na to, aby hráč zapsal na papír vše, co si zapamatoval.) A jestli vás překvapí, jak daleko za vámi zaostal, prozradím vám, že je to důsledek zmrzačených a zakrnělých neuronových výběžků v jeho mozku. Mozek není schopen dostatečně rychle a spolehlivě ukládat informace do center krátkodobé i dlouhodobé paměti, a obdobně má velké potíže při jejich zpětném vyvolávání. Ze stejného důvodu se u konzumentů těchto drog vyskytuje emoční a citová netečnost a otupělost - oni sami ovšem budou do omrzení tvrdit, že jsou v pohodě.
Už chápete, proč konzumenti marihuany patří na školách k prospěchově nejhorším studentům? Jednak trpí poškozením mozkové tkáně (triviálně řečeno, hůře se učí), jednak v důsledku depersonalizace vypěstované drogou ztrácejí o studium zájem.
S alkoholem je situace poněkud odlišná. Ale i když o jeho devastujících účincích na lidský organismus byly popsány celé stohy papíru, v řadě ohledů je stejná jako u tabáku. Někoho, kdo si dává po vydatném nedělním obědě pivo, nebo kdo chodí do vinárny posedět s přáteli, nelze při zdravém rozumu srovnávat se závislými alkoholiky, tím méně s narkomany. Požívání alkoholických nápojů je mnohem snazší udržet pod kontrolou, než konzumaci drog. Znáte někoho, z koho se po druhém frťanu stal těžce závislý alkoholik? Já ne. Ale poznal jsem dost těch, z kterých se po druhé dávce drogy stali závislí narkomani. Vypitím dvou skleniček vína se dospělý, zdravý člověk nedostane do fáze opilosti. Relevantní vykouření dvou jointů má mnohem drastičtější následky. Co je ještě horší: Alkohol jen zcela výjimečně slouží jako nástupní droga k zneužívání mnohem nebezpečnějších látek. Něco podobného o cannabinoidech rozhodně tvrdit nelze.
Podobné srovnávání může být navíc velmi dvousečné. Budeme-li zejména menším dětem bez patřičného osvětlení rozdílů vtloukat do hlavy, že tabák a alkohol jsou drogy, můžeme velmi lehce dosáhnout opačného výsledku, než jsme chtěli. Vždyť přece kouří kdekdo - i učitelé! Naše paní třídní je ale hezká mladá žena, nevrávorá, neblekotá, nemá halucinace. Nekrade po nocích autorádia, aby měla na cigaretu. Tak co je tedy na těch drogách tak hrozného?, řekne si školní dítko.
Obvykle nejsem přílišným zastáncem policejního vnímání světa, kdy zákon tvoří hranici mezi dobrem a zlem. Ale právě v uvedeném případě kopírují platné právní normy dost věrně jak vžité hodnoty a obyčeje, tak celospolečenské zájmy. A jakékoli jejich posunování zpět se nám může jen vymstít.

Pokračování ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chris Chris | 3. března 2015 v 19:44 | Reagovat

A ještě jeden koment... Moc čumíš na filmy kamaráde... Běž ven, sežeň si na brko a poznáš že jsou to sejný lidi jako každej jinej... A o poškození mozku můžeš vyprávět lidem co od 15let hulí, ale mají inženýrský titul z elektrotechniky pracuje na manažerské pozici (pod sebou asi 300 lidí)... Go on...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama