Drogy jako společenský fenomén - 1. část

9. dubna 2009 v 12:49 | Martin Hessler |  SVĚT KOLEM NÁS

MOTTO: Drogy v lidské společnosti byly, jsou a budou. Náš osud závisí do značné míry na tom, jak se k nim postavíme.



Drogová scéna předlistopadová

V dobách komunistické totality, kdy se k nám přes uzavřené hranice a státní tiskovou cenzuru dostávalo jen málo z toho, co v demokratickém světě bylo považováno za běžné, existovala drogová problematika v povědomí veřejnosti jako cosi okrajového. Tehdejší vládnoucí kruhy ji prezentovaly jako něco, co je vlastní především prohnilému kapitalismu, dekadentním západním uměleckým kruhům a imperialistickým vykořisťovatelským synkům (případně dcerkám). Pokroková,vyspělá socialistická společnost takovými neduhy přece netrpí... A těch pár případů drogově závislých jedinců, které se v táboře míru objevily? Inu, soudruzi a soudružky, to jsou odpadlíci od cesty pokroku, socialismu a světlých zítřků, černé ovce, nic, čím bychom se měli znepokojovat. Drobná patálie, která časem zanikne sama.

Skutečný obraz drogové subkultury před rokem 1989 byl pochopitelně zcela jiný, než jak se jej pokoušela prezentovat odpovědná místa. Přesto se radikálně lišil od toho dnešního.
Specifickým rysem tehdejšího drogového podsvětí byly domácí, individuální podmínky výroby. Protože izolace od vnějšího světa nepřála ilegálnímu obchodu, zrodila se myšlenka nahradit nedostupné omamné látky jinými, takovými, jež by bylo možno konspirativně vyrábět v tajných domácích laboratořích z dostupných surovin. Na počátku tohoto vývoje stáli nepočetní experimentátoři, často s odborným vzděláním a překvapujícími znalostmi v oboru organické i anorganické chemie. Vytěžováním informací a zkoumáním výrobních postupů, použitelných v domáckých podmínkách, dospěli k náhradě nedostupného heroinu braunem (směs hydrocodonu a dihydrokodeinu). Obdobně ilegálně vyráběný pervitin (metamfetamin) zastoupil na české drogové scéně kokain.
Pro předlistopadovou drogovou subkulturu byla typická téměř úplná absence ekonomických vazeb, obvyklých pro dnešní drogové mafiány a dealery. Tehdejší narkomani se volně sdružovali do skupin, nepřesahujících zpravidla 10 - 20 osob. V jejich středu stál vařič - tedy člověk znalý technologických postupů výroby některé, případně obou zmíněných drog, vybavený tajnou domácí laboratoří. Vyráběl většinou z volně dostupných nebo jinak obstaratelných léčiv a chemických látek pro vlastní potřebu a pro potřebu dalších členů své skupiny. Drogy byly jen velmi zřídka předmětem ilegálního obchodu tak, jak jej známe dnes. Tuto tendenci bylo možno nejspíše vysledovat u narkomanů závislých na morfinu. Ten se totiž vyráběl továrně, v profesionálních podmínkách, coby velmi účinné anestetikum, avšak podléhal v každé fázi distribuce přísné kontrole a nebylo jej možno legálně získat. Uživatelé morfinu byli tedy odkázáni na krádeže ve zdravotnických zařízeních či lékárnách, případně na černý trh živený dodávkami od zdravotnického personálu.
Ilegálně vyráběné drogy se poskytovaly mezi narkomany většinou ze známosti, případně na základě obstarání výchozích surovin. Určitou výhodou domácích výrobců paradoxně bylo to, že bez výjimky byli sami drogově závislí - měli tedy důvod dodržovat výrobní postupy a vzniklý produkt většinou nepančovali přidáváním dalších chemikálií. Jestliže došlo k otravě z důvodu aplikace nekvalitní drogy, bylo to většinou z té příčiny, že se výrobce stižený abstinenčním syndromem napumpoval nedohotoveným výrobkem. Teprve když stará garda "elitních toxíků" odpadla, zdecimována dlouholetou drogovou závislostí, zmnožily se případy otrav v důsledku nedodržení výrobních postupů. Nástupci prvotních vařičů totiž jen zřídkakdy měli ponětí o chemii, pouze opakovali naučený postup výroby. Jestliže během varu někde došlo k chybě, např. nedodržením výrobních teplot, nebyli schopni ji odhalit.

Pervitin (metamfetamin)

Slang: péčko, piko, perník, pershing, peří

Náleží do skupiny stimulantů. Tato látka byla syntetizována v Japonsku koncem 19. století, do Evropy se dostala ve 20. letech. Konaly se pokusy s jejím vojenským využitím, cílem bylo přimět vojáky k maximálním fyzickým výkonům a současně u nich odbourat pud sebezáchovy. Skončily tak rychle, jak začaly: zdrogovaní muži byli vojensky nepoužitelní.

Aplikace p. vyvolává silné vzrušení, euforii, dojem vlastní nepřemožitelnosti. Mizí pocit únavy nebo strachu. Člověk ztrácí sebekontrolu a schopnost reálného zhodnocení vlastních možností. P. velmi rychle vyvolává psychickou závislost (v drtivé většině případů stačí ke vzniku závislosti maximálně 10 podaných dávek), přičemž k dosažení shodného účinku je třeba navyšovat dávky. Ty mohou být nakonec řádově i stonásobně vyšší než dávky počáteční, takže u závislé osoby dochází k akutním i chronickým otravám. Nápadné jsou rozšířené, na světlo necitlivé oční zorničky, třes, hyperaktivita, trhané nervózní pohyby, postupně přichází stav zmatenosti s paranoidními projevy připomínajícími schizofrenii.

Začínající uživatelé takřka bez výjimky věří, že udrží zneužívání p. pod kontrolou. Opak je pravdou, motivace opatřit si drogu a znovu zažít stav euforického vzrušení je silnější. Většina závislých osob se brzy dostane do fáze několikadenních "tahů", končících úplným psychickým i fyzickým vyčerpáním, třesem, bolestí kloubů a srdce. Dlouhodobější užívání p. vede k trvalým poruchám paměti a koncentrace.
Obzvláště nebezpečná je kombinace p. a alkoholu - p. způsobuje, že člověk není schopen účinky alkoholu vnímat. Ty se pak naplno projeví až po odeznění účinku drogy.

U dlouhodobě abstinujících narkomanů závislých na p. bývá pozorována trvale změněná, tzv. hypomanická osobnost.

V ČR dostupný p. bývá nejčastěji světle šedá, šedavá až šedohnědá jemně krystalická látka v podobě prášku.

Běžné způsoby aplikace jsou šňupáním nebo intravenózně.

Drogová scéna post-sametová

Čas trhl oponou, nová česká "buržoazie" se začala hlásit o své místo na slunci a národ plnými doušky vychutnával nově nabytou svobodu. Najednou nastala ohromná poptávka po všem, co nám bylo dlouhá léta z vyšší moci odpíráno. Bohužel, po pádu železné opony k nám přes otevřené hraniční přechody nedorazily jen hamburgery, digitální hodinky a hanbaté časopisy. Starým časům definitivně odzvonilo - malí domácí výrobci drog byli neodvratně převálcováni profesionální konkurencí, a to jak domácího, tak především zahraničního původu. Nově se rodící české kriminální podsvětí, přiživené navíc bezprecedentní masovou amnestií, jež vypustila na svobodu stovky těžkých recidivistů, hledalo nové obory činnosti a zdroje příjmů. Jeho zrak logicky padl na drogy. Znalostí a výrobních postupů, vyhrazených donedávna jen poměrně nevelkému okruhu zasvěcenců, se nyní chopili zločinci. Výroba pervitinu, jakožto typicky české drogové speciality, dostala charakter velkoobjemové produkce, stále více se profesionalizovala a došlo i na export, především do Německa a Velké Británie. Současní výrobci již sami nepatří mezi drogově závislé konzumenty, výroba a prodej drogy jim slouží výhradně jako zdroj příjmů. Výlučně ze zahraničních zdrojů k nám v 90. letech 20. století přicestoval hašiš (původem hlavně z arabských zemí), rychle se rozmáhající heroin, (Balkán, Thajsko, Laos, dnes nejčastěji Afghánistán) a došlo i na kokain (Kolumbie, Guatemala), i když posledně jmenovaný se zpočátku na tuzemském odbytišti uplatňoval jen pomalu, zejména kvůli vysoké ceně. Rostoucí životní úroveň obyvatelstva však již tuto otázku vyřešila a koks dávno přestal být záležitostí horních deseti tisíc. Vynalézaví Češi záhy přišli na to, že sazenicím konopí indického (marihuana) se dobře daří i v našich klimatických podmínkách. Cenově dostupná marihuana našla ohromné uplatnění hlavně mezi dospívající mládeží a dnes hraje roli nejběžnější nástupní drogy - tedy látky, jíž narkomani začínají svou drogovou kariéru.

Veškeré ilegální drogy se staly předmětem tvrdého a nelítostného byznysu v rukou mafiánských organizací, jinde ve světě dlouhodobě tísněných tvrdou represí se strany úřadů. Ve snaze ovládnout český drogový trh a najít nový odbyt nasadily dumpingové ceny. Jejich bossové dobře věděli, že tato investice se jim brzy mnohonásobně vrátí. Jakmile se podařilo vytvořit dostatečně rozsáhlou síť, na jejímž konci stojí ohromný počet závislých konzumentů, vyskočily ceny tohoto ilegálního zboží závratně nahoru. Právě v důsledku dumpingové politiky drogových mafií, spojené všeobecnou polistopadovou touhou vyzkoušet něco nového, nepoznaného, mnoho mladých lidí přeskočilo jinde obvyklý postup od měkčích drog směrem vzhůru, a stalo se bezprostředně závislými na heroinu.

Heroin (diacetylmorfin)

Slang: háčko,héro,smash,scag, horse

Tato droga je považována za nejnebezpečnější z opiátů. Vyznačuje se nejvyšší návykovostí ze všech látek morfiové skupiny. Aplikace h. způsobí asi na jednu až sedm hodin stav obluzení, zúží se zornice a nastane celkový útlum, spojený s redukcí funkce dechového centra (může vést až k úmrtí). Celkově se účinek podobá morfinu, avšak účinná dávka je 5x až 10x menší, nástup rychlejší a doba účinnosti aplikace kratší. Závislost na h. se celosvětově považuje za nejzávažnější druh toxikomanie. Abstinenční příznaky nastupují ihned po odeznění účinku drogy, zahrnují křeče, bolesti svalů a kloubů, zvracení a těžké deprese. U konzumentů h. se velmi rychle rozvíjí psychická i fyzická závislost, řadě narkomanů stačila k vyvolání závislosti pouhá jedna aplikace! V rozvinuté fázi závislosti jsou denně překračovány aplikační dávky, které by u normálního, závislostí netrpícího člověka byly spolehlivě smrtelné.

Na cestě od výrobce ke konzumentům bývá h. ředěn - většina koncových dealerů jsou drogově závislí lidé a část drogy si oddělí pro vlastní potřebu. Chybějící váhu pak doplňují cukrem, sádrou, strychninem (jed na krysy), pracím práškem nebo jedlou sodou. Je-li h. na ilegálním trhu dostatek, bývá látka čistší, což u závislých často vede ke smrti z předávkování.

H. dostupný v ČR na ilegálním trhu má podobu bílého, častěji hnědého až černého prášku páchnoucího po octě.

Obvyklé způsoby aplikace jsou šňupáním, vdechováním výparů při zahřívání, kouřením (smísením s tabákem v cigaretě), v evropských podmínkách nejčastěji intravenózně.

Drogy a společnost

Ruku v ruce s rozšířením drog v české společnosti a svobodou projevu nastala situace, kdy se přímo vyrojila celá řada protichůdných názorů na tuto problematiku. K drogám a drogovému podsvětí se najednou, vedle skutečně zasvěcených lidí, začal vyjadřovat kdekdo: politici, umělci, novináři, nejrůznější rádobyznalci a nezřídka přímo propagátoři drogové závislosti. Průměrný občan, zaskočený nově objevenou pluralitou názorů, je tak najednou bombardován protichůdnými tvrzeními od jednoznačně zamítavých až po výroky v tom smyslu, že drogy jsou v podstatě normální, nepředstavují žádné skutečné nebezpečí a to nejhorší, co bychom mohli udělat, je represe.

Čím dál častěji se vynořují hlasy, volající po liberálním přístupu, legalizaci drog a zastavení represivních opatření vůči jejich distributorům. Podobné návrhy představují obdobné společenské nebezpečí, jako propagace komunismu nebo nacismu. Narkoobchod a zneužívání drog jako takové, nebudou-li důsledně potírány, jsou schopny přivodit konec západní společnosti - a možná konec lidské civilizace tak, jak ji známe dnes. Historické příklady existují. Zneužívání drogy přivodilo ve svém důsledku nezadržitelný pád indiánských civilizací předkolumbovské éry, jež nakonec samy sebe zničily pořádáním pravidelných, masových, (řečeno dnešní terminologií) house party, spojených s hromadnými lidskými oběťmi a kanibalismem.
Jakékoli návrhy na liberalizaci přístupu k drogám jsou pohráváním si s odjištěným granátem. Tyto pokusy byly učiněny v Holandsku a ve Švýcarsku v posledních dvaceti letech 20. století, s jediným výsledkem: Z Amsterodamu se stal prakticky přes noc ráj narkomanů i drogových dealerů, emisaři narkomafií z celého světa se zde střídali jako apoštolové na orloji, a následky hloupého a ukvapeného rozhodnutí v podobě hmotných i společenských škod jsou nedozírné. Holandsko se z nich nevzpamatovalo dodnes a krize se postupně prohlubuje. Jediným hmatatelným efektem byl astronomický nárůst drogově závislých, pro společnost tím v podstatě téměř ztracených lidí.
Léčení jediného závislého narkomana, je-li vůbec možné a úspěšné, stojí daňové poplatníky zhruba 2 až 2,5 milionu korun. Pokud se dotyčný profetuje k invalidnímu důchodu, což není nijak výjimečný jev, je nutno tuto částku navýšit o dalších 70 - 100 000 Kč ročně. Přičemž policisté i pracovníci detoxikačních stacionářů by jistě mohli vypočítat nekončící množství těch, kteří byli na léčení opakovaně a bez jakéhokoli pozitivního výsledku - záhy se ke své závislosti navrátili.
Takzvaná substituční terapie, kdy je lidem těžce závislým na opiátech (především na heroinu) podávána pod lékařským dohledem náhradní droga, je uskutečňována pomocí preparátů Subotex a Metadon. Výrobní cena těchto náhradních drog je cca. 4x až 5x vyšší než cena heroinu! Pokud k tomu přičteme fakt, že drtivá většina závislých narkomanů neplatí a nikdy, nebo přinejmenším dlouhé roky, neplatila zdravotní pojištění, zbývá nám jen si odplivnout. Proč není dost peněz na léčbu skutečně nemocných, dětí s vrozenými vadami srdce, cystickou fibrózou, pacientů marně čekajících na transplantaci nebo zoufale shánějících peníze na nákladné chirurgické zákroky? Proč si diabetici musejí připlácet na inzulín, na němž závisí jejich život? Proč musejí matky s malými dětmi, důchodci, i léta těžce pracující občané platit poplatky u lékaře, za každý vydaný recept, za každý předepsaný lék v lékárně - zatímco současně jsou každoročně vydávány stamiliony na léčení a bezplatnou distribuci drog narkomanům? Lidem, kteří nebyli, nejsou a nebudou žádným přínosem pro společnost, a kteří si svou fyzickou i psychickou destrukci způsobili vědomě, dobrovolně a sami?
Přehumanizovaná evropská společnost má tendenci zacházet s drogově závislými jako s oběťmi. Jistě, v širším slova smyslu se o oběti skutečně jedná. Jenže přinejmenším stejnou měrou o oběti narkomafiánů, jako o oběti vlastní nezměrné hlouposti, nezodpovědnosti a hazardérství. A ještě něčeho: Liberálního přístupu k drogám a jejich konzumentům.

Zpověď

Vlítla jsem do toho jak blbá naivní kráva, ještě mi nebylo šestnáct. Na pařbě s kámošema, jeden frajer tam přitáh piko. Jasně že mě hecovali, nebuď sračka, zkus to… Štípalo to v nose, kejchala jsem, a pak najednou takový jako "křup" v hlavě - a svět byl v pohodě, hrozně barevnej, nic nebylo problém, všecko mi přišlo snadný…

A já kráva jsem na sebe byla ještě pyšná. Že jsem našla odvahu a dokázala to, překročila nějakou hranici, připadalo mi to něco jak první sex.

No, byly další akce, zdrhala jsem kvůli nim z domu, srala na gympl, začala prodávat věci. Doma jsem tvrdila, že mi je ukradli. Pořád jsem lhala, všem, rodičům, bráchovi, ve škole. Jak mi to jednou prošlo, neměla jsem zábrany, zkrátka už jsem se vezla. Nemohla jsem do sebe dostat žádný jídlo, nebylo mi blbě od žaludku, ale prostě to nešlo. Ze začátku jsem se vymlouvala na menses, pak už mi to bylo jedno. Člověk o ničem moc nepřemejšlí, chce jen mít prachy a v pátek večer si dát. Za pár měsíců, možná, mi už bylo ukradený, jestli je pátek nebo středa, den nebo noc… Byla pařba s fetem, šli ostatní, šla jsem taky. Ve škole i doma jeden malér na druhej, ale to mi bylo fuk. Všichni okolo mě akorát srali a prudili. Nakonec už jsem frčela skoro pořád. Stal se z toho kolotoč shánění prachů, pak obstarávání pika a nakonec zklamání, když jsem se nafrčela a ono to nebylo to co minule…

Pak to všecko prasklo. Koupila jsem si piko a nemohla se dočkat, až si dám. Zalezla jsem na záchod v obchoďáku, jenže jsem se asi překopla... Ochranka mě vytáhla z kabinky a zavolali benga. Musela jsem do špitálu, jednali se mnou jako se smažkou, zavolali rodiče, sociálku, pak testy na drogy a už to jelo. Z JIP-ky rovnou na detox, odtamtaď si nic nepamatuju, a pak na dětskou psychinu v Motole. Blila jsem jak Alík, měla průjem a horečky, prostě fakt děs. Postavili mě před zrcadlo a já se nepoznala. Akorát jsem se znova poblila. Vážila jsem snad čtyřicet kilo. Teprv asi za dva tejdny jsem začala bejt schopná vnímat. Dvacetkrát za den záchvat vzteku, furt jsem byla vytočená,
nemyslela jsem na nic jinýho než na to, že si chci zase dát a na chvíli vypnout, uvolnit se.
Takhle uběh asi půlrok, z psychiny mě pustili, ale čekal mě rok v léčebně. Fakt psycho. Nejhorší bylo zvyknout si na denní režim, a pak ty blbý sezení s jinejma feťákama, každej plnou hubu keců vo tom, jak by to udělal jinak a líp. Ale posrali si život úplně stejně jak já, když to dotáhli až sem… Ale mě klidně říkali, jak jsem debilní a blbá. Jak jsem začala normálně jíst, doslova jsem nakynula před očima. Nejtěžší na tom všem? Asi naučit se znova vnímat čas.
Vrátila jsem se domů a do školy, byly s tím docela dost potíže, zameškala jsem skoro tři roky. Ale co je nejblbější, že půl roku jsem se v tom vezla a třikrát tak dlouho se z toho vyhrabávala. A už nikdy nebudu normální. Do smrti už budu jen abstinující feťačka. Navíc docházím ambulantně k psychologovi, mám prej následky - manická osobnost* se tomu říká.
Jestli mám strach, že do toho znova spadnu? Jo, mám. Člověk se musí přimět, aby nevzpomínal na perníkový víkendy. Jinak dostane okamžitě chuť si to zopakovat. Musím si zvyknout žít tím co bude, ne tím co bylo…

L. Š., 20 let, Praha

* Manická nebo hypomanická osobnost je považována za nižší stupeň mánie. Postižený se projevuje nadměrnou aktivitou, často až křečovitou veselostí, sklony k excesům v sexuální oblasti, při konzumaci alkoholu, neuvážených nákupech, utrácení finančních prostředků apod. Spřádá rozsáhlé plány, které však není schopen realizovat. Trpí nekritičností a prchlivostí myšlení, přičemž negativní reakce okolí u něj mohou snadno vyvolat agresivní jednání.

Obdobné symptomy se často projevují u toxikomanů závislých na stimulantech, zpravidla v počáteční fázi závislosti.

Pokračování ZDE


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radioactive Radioactive | 12. července 2009 v 10:39 | Reagovat

Překvapilo mě, že té holce po pervitinu zůstala manická osobnost. Často to bývá naopak - když člověk přestane brát stimulancia, je pak na dlouhou dobu bez energie a elánu, nemá chuť začínat nové věci, do všeho se musí nutit. Prostě totálně "vycuclý" tou chemií a trvá roky, než se ta přirozená energie aspoň částečně obnoví.

2 Muhasrul Muhasrul | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 8:45 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

3 Chris Chris | 3. března 2015 v 19:31 | Reagovat

A zase kecy o nástupní droze... Podle této logiky byste mohl rovnou říci, že každý je potencionální vrah, protože každý vrah pil/ pije vodu :D Text je prostě takový tuctuový, co se dočtete na každým blogísku a webu s drogovou tématikou... Řádně zdémonizovaný... Ale ze židle mne zvedá část kde mluvíte o drogách a společnosti... Proč by sakra drogy měly znamenat konec západní civilizace? Neužívájí se různé omamné látky od počátku civilizace? Osobně si nevybavím jedinou civilizaci, která by vlivem drog zanikla, vyjma vašich blábolů a jihoamerických indiánech... A hlavně, jste-li takto proti drogám, tak jsou vám zřejmě trnem v patě i celosvětově rozšířená feťácká doupata využívané (minimálně) nadpoloviční většinou dospělé populace evropských zemí - totiž hospody... Když tak erudovaně mluvíte o marihuaně a jiných tvrdších či měkčích drogách, zapoměl jste zmínit alkohol - poměrně tvrdou drogu mající na svědomí mnoho umrtí... Ale přesto je součástí naší kultury. Ano, já sám piju - jen tak rekreačně a také kouřím tabák a marihuanu, zkusil jsem i jiné srandy jakož LSD, Kokain, Pervitin, Extáze - s převážně dobrými zkušenostmi. Nikdy mi ale po ničem nebylo tak blbě jako po chlastu. Drogy nejsou zlé, jen lidi... Podporuji liberální přístup k drogám, ať si každý dopřeje co má rád, pokud tím neškodí ostatním, nepodporuju ovšem léčbu závislých z peněz ostatních, ať je každý strůjcem svého štěstí. Beer a lásku všem... ZDAREC

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama