Opožděný komentář

20. března 2009 v 11:56 | Bartalmission |  CO SE JINAM NEVEŠLO
Dne 14. února tohioto roku jsem zveřejnil krátký text s názvem "Známá neznámá" - jakési zamyšlení nad životem a smrtí. Bohužel, byl jsem nucen záhy zablokovat možnost vkládání komentářů, a to vinou kteréhosi náhodného návštěvníka, jenž briskně zareagoval a přidal pod článeček pár dost sprostých a ohavných vět o ženách za volantem. Zkrátka jsem si, už z jisté úcty k zesnulé, nepřál, aby se něco podobného opakovalo.
Leč před pár dny jsem dostal e-mailovou poštou tematickou úvahu od pána, vystupujícího pod nickem Bartalmission. Považuji ji za velmi brilantně napsaný rozklad o provázanosti života a smrti, ale současně je natolik obsáhlá, že jsem autora požádal o svolení publikovat ji coby samostatný článek:

Přečtení těch několika ponurých řádků o smrti mladé ženy mě dovedlo k určitému zamyšlení. Znovu jsem si uvědomil, že každá předčasná smrt je vlastně strašná. Je určitě hroznou ranou pro nejbližší a blízké toho, jehož život byl předčasně ukončen. Statistiky úmrtí na našich silnicích jsou úděsné. Vždy, když šťastně dokončím jízdu po dálnici D-1, vytanou mně na mysli slova z kdysi dávno
populární písně Petra Spáleného: "…snad přál si někdo blízký abych žil…". Skutečně nevíme nikdo dne a hodiny co nás může potkat. Mladá žena, o které se zde píše, a jejíž život náhle a předčasně vyhasl, byla jistě něčí dcerou, něčí vnučkou, v budoucnu mohla být určitě něčí matkou, něčí manželkou. Ale už nebude. Taková událost je sama o sobě hrozná, protože jde proti směru běhu času. Je zákonité a nevyhnutné, že jednoho dne děti pohřbí svoje rodiče. To je neúprosný zákon života a důsledek běhu času a je to vždy bolestné. Vím dobře o čem hovořím. Musí-li však rodič pohřbívat své dítě, potom je to vše o mnoho bolestnější, protože tak tomu být nemělo a normálně být nemá. A pokud se tak někdy stává, vznikají z toho nikdy nezhojené jizvy na duši. Ať mi čtenáři a přispěvatelé tohoto webu prominou, že jsem si dovolil "zafilosofovat" a nechal se unést tokem myšlenek. Nepatřím k těm, kteří mají inkoherentní myšlení a přeskakují z jedné myšlenky na druhou, avšak ve věcech života a smrti existuje mnoho myšlenkových paralel, kterým se nemohu vyhnout. A jednou z nich je i vražda. Tedy úmyslné zbavení jiného lidského jedince života. A zkombinujeme-li to ještě dále, potom jistě tou nejhorší variantou jsou vraždy malých dětí.
Naší veřejnost v nedávné minulosti vzrušily dva otřesné případy vražd dětí. Bylo o nich v médiích i na různých odborných fórech mnohé řečeno a mnohé napsáno. Ne vždy však všechna ta sdělení vztažná k oběma těm hrůzným případům vyústila v nějaké zamyšlení, které by mělo hlavu a patu, ze kterého by bylo možné si vzít nějaké poučení. Rád bych se tedy o takové zamyšlení ke dvěma zcela konkrétním případům pokusil na tomto webu. A budu rád a vděčen zareaguje-li někdo na tyto mé sentence svými myšlenkami, názorem, vyjádřením postoje.
Co třeba říci k případu zavražděného Honzíka Rokose? Jímá mě lítost a bezmoc. Smrt Honzíka byla strašná, život už mu nikdo a nic nevrátí. Měl smůlu v tom, že měl za matku psychicky narušenou bytost, která se spřáhla s poměrně jednoduchým chlapíkem. Honzíkovi už nepomůžeme, ale snad bychom si měli z té smutné kauzy vzít nějaké ponaučení. Jaké? Vyvarovat se nevšímavosti a lhostejnosti. Určitě jen falešná policejní "profesní" solidarita zabránila odvolání nedbalé policejní vyšetřovatelky z případu v době, kdy Honzík ještě žil a byl pohřešován jako unesený. Případ měl a mohl být svěřen svědomitějšímu policejnímu vyšetřovateli,
mohlo tak být předejito vraždě spáchané v určité příčinné souvislosti s policejní nedbalostí špatné vyšetřovatelky, která se nechala neprofesionálně ovlivnit falešnou intuicí a falešnou ženskou solidaritou, když si vnitřně říkala, že je-li dítě s mámou, je mu dobře a máma mu neublíží... To se tedy policistka fatálně zmýlila, když nevzala v úvahu, že i matka může být výrazně vyšinutým psychopatem. Nepřímým viníkem vraždy bezmocného malého dítěte je tedy žena, která raději od Policie ČR odešla. Proč? Asi kvůli svědomí i když se před veřejným odsudkem bránila svou falešnou pózou, že "ona vinu necítí"... Svědomí ji však bude hryzat až do smrti a to jistě o mnoho citelněji než v tomto případě zcela bezzubá Inspekce ministra vnitra. Kdyby se však tehdy kdokoliv z nás, kdo o případu nešťastného otce uneseného Honzíka a o jeho zoufalém pátrání četl, nějak vzpamatoval, zmobilizoval, a podal trestní oznámení na nadržující policistku, muselo by to podání státní zastupitelství řešit, rutinérští policisté by se museli v reakci na následný útok bulváru nějak vzpamatovat, důsledněji konat a vzniklý humbuk by mohl Honzíka zachránit. Mohlo se jednat o jeden ze sporadických vzácných případů, kdy by bulvár (jinak přízemní) pomohl dobré věci.
A co říci k případu zavražděného Jakuba Šimánka z Havlíčkova Brodu? Případ se mě dotýkal a dotýká o to víc, že se osobně znám s Jakubovým otcem. I v tomto případě existují kromě přímého pachatele hrůzného zločinu také nepřímí viníci. Jsou jimi slovenští lékaři a policisté a v širším okruhu i slovenští politici. Prostě selhali. Nechali volně po svobodě běhat lidskou zrůdu, tedy nebezpečného recidivistu Nováka. A důsledek jejich selhání je nevratný. Každý slušný vyspělý demokratický stát by přece měl mít fungující systém detenčního řízení, kterým by mohl účinně chránit společnost, zejména děti proti těm bytostem, které by se rozhodně neměly volně pohybovat na svobodě Možno bez nadsázky i říci bránit děti proti lidským zrůdám bohužel zrazeným přírodou již v okamžiku svého zrodu. Pokud si po sobě přečtu svojí předposlední větu, zjišťuji, že je plná kondicionálů
a opět na mě doléhá bezmoc řadového občana a daňového poplatníka…

I když připustíme, že pedofilové za své postižení nemohou, neznamená to, že by ti z nich, kteří tvoří podmnožinu těch delikventních ze širší množiny deviantů, neměli být v zájmu společnosti radikálně omezeni na svobodě. Určitě měli! Tak jako by nejspíše nebylo rozumné nechat chodit po ulicích mezi lidmi kohokoliv s infekční žloutenkou nebo snad onemocnělého virem Ebola, není rozumné a
zodpovědné nechat volně po ulicích chodit delikventní pedofily, kteří se vyhýbají léčbě. Každé přirovnání kulhá, ale nemám vůbec zábrany použít v této souvislosti přirovnání s dravými zvířaty vypuštěnými z klecí ZOO. Také by to nejspíše nebyl šťastný nápad nechat procházet se po ulicích našich měst predátory z africké buše. Tedy lvy, tygry, různé hady a jiné přírodou naprogramované zabijáky. Ti by se totiž řídili svými pudy a to by se nám jako lidem asi nelíbilo... A nechat volně chodit po ulicích delikventní pedofily,
kteří se řídí svými znetvořenými pudy, je tedy stejně nerozumné, neodpovědné a vlastně trestuhodné. Trestuhodné a hazardérské vůči společnosti. Ano, určitý rozdíl mezi namátkou jmenovanými zástupci říše zvířat a lidmi existuje. A to ten, že u těch zvířat se jedná o pudy zcela normální a přirozené, avšak u lidských zrůd, kterými pedofilní sexuální agresoři jsou, se jedná o pudy zmutované a tedy ve většinové lidské společnosti nežádoucí. A je v zájmu zdravé a vyspělé lidské společnosti takovým způsobem narušené jedince odpovídajícím způsobem izolovat a léčit je i proti jejich vůli, pokud se sami dobrovolně léčit nechtějí. Nechci být ani cynický, ani morbidní ve svých přirovnáních, ale je to prostě obdobné té infekční žloutence, nebo i antraxu. I když jsem zastáncem trestu smrti, musím souhlasit s jeho odpůrci tvrdí-li tito, že trest smrti už spáchaný zločin nenapraví a nezabrání dalším zločinům. Avšak
legislativně zakotvená všeobecná evidence problémových deviantů a zejména pak plošná detence a internace delikventních sexuálních agresorů odmítajících odpovídající dobrovolnou léčbu by řadě fatálních neštěstí mohla předejít. Zůstávám přes ta různá veškerá zklamání těmi trestuhodně si počínajícími zákonodárci a dalšími politiky přece jen optimistou a věřím, že jednou se snad naše společnost k takovým vyspělým pravidlům propracuje.

Bartalmission
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 20. března 2011 v 21:20 | Reagovat

Uplynuly dva roky od zveřejnění mého výše uvedeného příspěvku a znovu se zamýšlím nad stavem ochrany dětí v naší společnosti. V pražské Tróji bylo nalezeno tělo děvčátka pohřešovaného od loňského října. Na veřejnost již pronikly zprávy o zatčení muže podezřelého ze znásilnění a vraždy devítileté Aničky. Soudem na něj  byla tentokrát uvalena vazba. V médiích se občas objeví i náznaky o zjištěných stopách DNA.

A znovu si musím klást otázku: Jsou děti v naší rádoby vyspělé demokratické společnosti účinně chráněny proti nebezpečí, které na ně číhá v podobě jedinců, kteří by jako recidivisté a potenciálně nebezpeční měli být pod nějakým účinným dozorem? A na den přesně po dvou létech od napsání mého příspěvku, který měl být jakýmsi snad zamyšlením s potimistickým vyústěním se zamýšlím znovu a opět v tragické souvislosti. Kladu si otázku: Jak asi musí být rodičům malé Aničky? Je těžké si to i jen představit.

A na druhé straně si musím položit otázku: A jak je asi našim zákonodárcům? Co za uplynulé 2 roky od tragické smrti zavražděného Jakuba Šimánka udělali pro ochranu dětí? Muselo osudově nevyhnutelně dojít k vraždě Aničky Janatkové?  Nezanedbali jsme my všichni někde něco ? Musím se na to jednoho po druhém zeptat svých poslanců, tedy mnou volených zástupců.  Ale musím se také rozmyslet zda je budu příště volit.

2 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 15. října 2016 v 19:03 | Reagovat

Uplynuly dva roky od vraždy devítileté Elišky. Ke zločinu došlo v Klášterci nad Ohří v září 2014. Z hrůzného činu byl usvědčen Eliščin strýc Kalužík, který je sexuálním deviantem.

Vzpomeneme-li si na prázdná politická prohlášení různých poslanců a senátorů o nutnosti zvýšené ochrany dětí před devianty, zase máme možnost si uvědomit, že ti, které jsme si zvolili, aby tvořili zákony, jen planě slibují, ale po svém zvolení myslí více na sebe, na svoji politickou kariéru, na politické boje, na lepení roztodivných koalic ve prospěch různých lobby, účelových zájmových skupin apod.

3 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 23. března 2017 v 1:51 | Reagovat

V lednu tohoto roku (buď 11.1.2017 nebo už 10.1.2017) zmizela v Ústí nad Labem dvanáctiletá školačka Michaela Patricie Muzikářová. Prvotní zprávy o jejím pohřešování byly velice kusé a zprvu připomínaly jiné zprávy podobného charakteru, tedy zmizí-li dítě a je-li zahájeno policejní pátrání. Avšak kolem tohoto případu Michalky, která žila se svojí matkou v poněkud (mírně řečeno) svérázných sociálních podmínkách, se hned v první fázi řešení případu začaly objevovat znepokojivé zvěsti. Matka malé Míši totiž žila s přítelem, který byl aktuálně trestně stíhán pro trestné činy podle třetí hlavy Trestního zákona, což jsou trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, konkrétně pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 tr. zák. v souběhu s trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 tr. zák. Toho se měl dotyčný Otakar S. dopustit na třináctileté dcerce sousedky své přítelkyně. Není pak divu, že v případu pohřešované dcerky své přítelkyně, tedy dvanáctileté Míši Muzikářové, je od druhého dne po jejím zmizení veden policejními vyšetřovateli jako hlavní podezřelý. Nejednalo se o bezúhonného občana, jeho trestní rejstřík byl již z minulosti „obtěžkán“ různými záznamy. Trestán byl pro násilnou a majetkovou trestnou činnost. O jeho podivné zálibě v mladičkých Lolitkách dlouho nikdo nevěděl. Až po zmizení malé Míši se v souvislosti s pátráním a vyšetřováním začaly v médiích objevovat o Otakarovi S. různé poznatky z jeho okolí, které vypovídaly o tom, že již v minulosti osahával dceru bývalé manželky. Na veřejnost prosákla i informace o tom, že Míšina kamarádka (tedy věková vrstevnice ze základní školy) sdělila policii závažnou věc: Michalka se jí před svým zmizením měla svěřit, že ji Otakar S. zneužívá. To jsou vše závažné indicie, které se mohou stát nepřímými důkazy, pokud hodnověrnost výpovědí dotčených dívenek potvrdí policejní psychologové, kteří k takovému posuzování používají vědeckých metod. A nejde vůbec o nějaká psychotronická kouzla, která můžeme vidět třeba v populárním detektivním seriálu Mentalista. Čeští forensní psychologové pracují vedle metody pozorování a cíleného rozhovoru i s moderní přístrojovou technikou. Existuje například software, pomocí kterého lze provádět hlasovou analýzu ze zvukového záznamu výpovědi, což umožní detekovat pasáže, ve kterých vyslýchaná osoba (dítě) nehovoří pravdu, tedy lže, případně něco zatajuje.  Policejní odborníci disponují takovými metodami analýzy hlasu, že rozpoznají kdy se při lhaní chvěje lháři hlas poněkud jinak ve srovnání s tím, kdy mluví pravdu. A policejní polygraf dokáže snímat a vyhodnocovat různé hodnoty různých veličin u různých tělesných funkcí tak, aby bylo rozpoznáno, že odpověď na položenou otázku je lživá. Lze usuzovat, že policejní vyšetřovatel, který Otakarovi S. sdělil obvinění pro výše uvedené trestné činy v lednu 2016, musel hodnověrnost výpovědi poškozené třináctileté školačky nechat důkladně znalecky ověřit příslušnými odborníky. Jinak by totiž nemohla ústecká státní zástupkyně na obviněného Otakara S. podat 28.12.2016 v té trestní věci obžalobu.

Od zmizení Michalky Muzikářové uplynulo už přes dva měsíce, policie po ní dodnes neúspěšně pátrá, sleduje při tom několik různých vyšetřovacích verzí. Hlavní podezřelý Otakar S. spáchal sebevraždu 19 dnů po Michalčině zmizení. Poprvé se o sebevraždu měl pokusit už pět dnů po zmizení holčičky. Velké pochybnosti i údiv veřejnosti vyvolává podivné chování matky pohřešované holčičky. A to chování matky před zmizením dcerky i v průběhu pátrání po jejím jediném dítěti. Matka totiž byla a je z více hledisek problematická...

Jako vždy v podobných případech je veřejnost otřesena, o okolnostech zmizení dítěte jsou na sociálních sítích vedeny nejrůznější debaty, jsou vyslovovány různé dohady a spekulace, které jsou doprovázeny emocemi, což je i pochopitelné. V některých diskusních skupinách na Facebooku, na různých diskusních fórech v rámci různých webů apod. jsou však vedeny i vcelku racionální a smysluplné diskuse, ve kterých jsou členy těch nejrůznějších skupin probírána a do souvislostí dávána ta fakta, která (zatím) byla policií dána veřejnosti ve známost prostřednictvím médií. Na jekékoliv závěry je ještě brzy. Musíme samozřejmě počkat na finální výsledky policejního vyšetřování.

Ale ve vztahu k těm předchozím (také hrůzným) kauzám vzpomenutým zde výše v průběhu uplynulých osmi let si znovu a opět musíme položit otázku: Dělá naše společnost opravdu vše pro to, aby byly naše děti chráněny před nebezpečnými devianty? V tomto konkrétním případu zmizení Michalky Muzikářové z Ústí nad Labem se já osobně nemohu zbavit dojmu, že nějak selhaly ty orgány státu, které vedle nezbytné represe mají působit především preventivně, tedy mají pomáhat a chránit. Konkrétně mám na mysli Policii ČR, která v rámci vyšetřování Otakara S. obviněného ze závažných trestných činů měla signalizovat Odboru sociální péče o děti, že v blízkosti na svobodě vyšetřovaného delikventa žije v dost neutěšených sociálních podmínkách nezletilá dcerka jeho přítelkyně. Všimnout si toho měl dozorující státní zástupce. Prostě státní úředníci placení z našich daní měli něco konkrétního udělat!

4 Maja Žižlavská Maja Žižlavská | E-mail | 10. června 2017 v 17:25 | Reagovat

Zajímalo by mě, jestli značně problematické matce zmizelé Michaely dělali tu zvukovou hlasovou analýzu.Protože ta pravdu neříká, a pokud ano, tak ne celou.
Nebo ji možná nechávají, aby je nejakým způsobem dovedla na "cestičku," vedoucí k Míše.
Co jsem s odstupem času pochopila je to, že v případu je opravdu důkazní nouze, protože ani pátrání v Kralovicích a pozdní prohledávání ústecké skládky nepřinesly žádné výsledky.Přesto je vcelku reálné, že Míša žije, možná k jejímu objevení napomůže všímavost lidí v tom dobrém smyslu.

5 Maja Zižlavská Maja Zižlavská | 10. června 2017 v 19:15 | Reagovat

[3]: S blížícími se volbami si naši pánové politici budou "ohýbat" zákony k prosazení svých "koryt" opět na pár let dopředu. K tomu jim hojně dopomáhá zkorumpovaná justice, která spolu s nedokonalými zákony vytváří to "dokonalé" prostředí pro prosazení těchto zájmů. Když přičteme média, která jsou schopna překroutit, přeformovat téměř cokoliv za účelem prosadit, případně sesadit toho kterého politika, je na katastrofu zaděláno..
Co se deviantů týká, vzpomeňme na případ, který se stal nedávno na pražském Andělu, kdy zapříčiněním benevolentních zákonů byla zavražděna žena v odchodním centru.
Jak je možné, že se lidské zrůdy volně pohybují mezi námi?
Hodně se řeší lobistické zájmy, které jsou výrazně v popředí, aby se skryly věci zásadní a nemusely se řešit.
Máme zde případy kriminální, viz Kajínek, na jehož propuštění se již "přiživují" různé zájmové skupiny, rovněž tak v případu Kramný zůstává viset mnoho otazníků..
Do popředí však vstoupila platnost protikuřáckého zákona, na kterou se tak nějak účelově, načasovaně soustředí veškerá současná pozornost.
Zbývá dodat: Co s tím uděláme?
Je to všechno jenom náhoda?

6 DarrellSpoit DarrellSpoit | E-mail | 12. října 2017 v 6:40 | Reagovat

test soft

7 JamesPax JamesPax | E-mail | 13. října 2017 v 13:38 | Reagovat

Dvsvagebd
Недорого кошельки раскладушки женские, Интернет магазин <a href=http://www.1prikid.ru/koshelki-portmone/>кошельки женские</a> шaнель в крaсноярске

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama