Výstroj a výzbroj - 1. část

20. ledna 2009 v 18:53 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
Do psaní jsem se tentokrát pustil i přes opakované varování některých starších kolegů, abych se nepokoušel nikomu vysvětlovat nic o naší práci. Svůj postoj zdůrazňovali vesměs tím, že tomu, kdo ji zná, je zbytečné cokoli vysvětlovat. Pochopil i bez vysvětlování. A tomu kdo ji nezná také, protože nepochopí nikdy.
Uposlechl jsem tohoto jistě dobře míněného varování jen částečně. Nebudu se rozepisovat o profesi jako takové. Soustředím se na soubor nezbytných pracovních pomůcek - na výstroj a výzbroj. Rád bych předeslal, že při sestavování textu jsem vycházel jednak ze zkušeností vlastních, jednak z poznatků a praxe svých spolupracovníků současných i bývalých. Chtěl bych poděkovat touto cestou těm, kteří mne celá léta trpělivě učili, a o nichž mohu s klidem říci, že mi bylo ctí s nimi pracovat.

ÚVODEM

O zásahových skupinách policejních sborů, armády a jiných státních organizací se mluví a píše poměrně často. Jde o čtenářsky a divácky atraktivní téma, obklopené mnoha legendami, mystérii, polopravdami i pustými (ovšem zhusta nevykořenitelnými) výmysly. Méně známé jsou výjezdové a zásahové skupiny v podnikatelském sektoru. Přestože mnoho privátních subjektů i bezpečnostních služeb považuje za nutné vydržovat si vlastní, větší či menší jednotky pro zvláštní úkoly, málokdo se tím veřejně chlubí. A to i v případě, že se jedná o čistě prestižní záležitost. Členové těchto týmů bývají na veřejnosti viděni poměrně zřídka, a pokud jsou nasazeni k plnění jiných než obvyklých úkolů, chodí zpravidla v civilním oděvu nebo v méně nápadném firemním stejnokroji. Důvod je nasnadě: kdekoli se objeví muži v černých montérkách ověšení výzbrojí, přitahují nežádoucí pozornost okolí. Nehledě na to, že potenciální pachatel je ihned upozorněn, že se tu něco děje.

Přiznávám, že jedním z prvotních impulsů k vytvoření tohoto článku byl vžitý názor velké části populace, shrnující pracovníky soukromých bezpečnostních služeb pod charakteristiku "líný tupý socky vod agentur". Pokusme se nyní společně podívat na to, co taková líná socka potřebuje ke své práci, a zda tuto profesi skutečně může dělat úplně každý.

ODĚV

Základním druhem oděvu bývá nejčastěji černá kombinéza služebního typu. Tedy nikoli ony armádní pracovní "čerňáky", jaké si možná pamatují z vojenských let ti z vás, kdo sloužili u tankistů nebo u oddílů samohybného dělostřelectva. Ve skutečnosti budete potřebovat nejméně dvě soupravy. Jednak proto, že se oděv občas musí vyprat nebo nechat opravit, jednak v závislosti na počasí.
Klasickou kombinézu využijete, řekněme, od října do dubna. Pravděpodobně nejvhodnější je standartní typ z výstroje Policie ČR (musíte ale odstranit všechny nášivky a odznaky). Novější typy policejních kombinéz mají všitý poklopec, což je velmi pohodlné, když máte vykonat malou potřebu: nemusíte odkládat taktickou vestu i těžký opasek a rozepínat jeden ze dvou hlavních zipů na předku kombinézy. Platí to samozřejmě pouze pro muže, ale u soukromých kontraktorů najdete v zásahových jednotkách ženy jen výjimečně.
V současnosti dodávaný typ policejní kombinézy je bohužel osazen dosti nekvalitními zipy, nejspíše asijské produkce. Po pár týdnech se začnou doslova rozpadat, rozlamují se jezdce, vypadávají plastové články. Doporučuji je nechat vypárat a všít místo nich ty opravdové. Dají se celkem levně, asi za 65,- Kč, koupit ve firemní prodejně KOH-I-NOOR v pražských Vršovicích. Pokud nemáte známou švadlenu, zaplatíte za odborné všití jednoho zipu 500,- až 700,- Kč, ale je to rozumná investice.

Dalším vhodným typem je například kombinéza SWAT-Security, vyráběná německou firmou MIL-TEC. Ta ale vyžaduje jisté úpravy, zejména přešití rukávové kapsy (ta původní není uzavíratelná), a doplnění patek s velcro-pásky (suchý zip) k zajištění dolních konců hlavních zipů na nohavicích. Jinak se vám budou samovolně rozepínat. Průvlek se stahovací gumou v pase klidně odpárejte, neboť spíše překáží, než slouží. Ve službě stejně neuděláte bez opasku ani krok. Protože tento typ kombinézy nemá na bocích kapsy, jen zapínatelné průvleky pro ruce, je dobré nechat si do ní kapsy všít. Dají se vystřihnout třeba ze starých maskáčů.
Pokud vás, bez ohledu na typ, kombinéza škrtí v rozkroku (dělají to skoro všechny), neváhejte a nechte si na inkriminované místo vsadit "klínky". Několik hodin pobytu na sedadle v automobilu vám jinak způsobí hotová muka, nehledě na to, že bolestivé odřeniny a opruzeniny mohou snížit vaši bojovou hodnotu takřka k nule.

Nezbytným prvkem vašeho služebního oděvu bude polokombinéza, tedy souprava blůza-kalhoty. Využijete ji od května do září, její výhodou totiž je, že za teplého počasí můžete blůzu svléknout a zůstat jen v tričku, což pochopitelně klasická kombinéza neumožňuje. Kdo se někdy pekl v černém "pytli na mrtvoly" v rozpálených ulicích města za pětatřicetistupňových veder, ví o čem je řeč. Tričko samozřejmě musí být černé a pokud možno s límečkem. Lépe to vypadá.
Pokud neseženete nebo nechcete shánět černé policejní kapsáče, poslouží vám stejně dobře kalhoty typu BDU. To jsou ony notoricky známé džípáky, vojenské kalhoty se dvěma kapsami na bocích, dvěma na zadku a dvěma velkými na stehnech. Lze je bez problémů sehnat v černé barvě.
Mají-li vaše kalhoty u kotníků šňůrky, jimiž se dají nohavice stáhnout kolem kotníků, odstraňte je a nahraďte kousky prádelní gumy. Oblékání bude rychlejší a pohodlnější, nic se vám nebude za chůze rozvazovat, v případě potřeby si můžete snadno vyhrnout nohavici a za deštivého počasí vám odpadne obtížná manipulace s mokrou tkanicí.

Služební blůzu buď seženete z policejního skladu, nebo ji můžete přešít z černé BDU blůzy. Znamená to úpravu límce z klasického klopového na tzv. "stojáček", odpárání dolních kapes a stahovacích pásků v pase, našití rukávové kapsy na levé nadloktí (není nezbytné) a náhradu knoflíků na patkách náprsních kapes proužky suchého zipu - později si vysvětlíme proč.

Protože kombinéza ani polokombinéza nejsou zateplené, v zimních měsících si pod ně musíte něco obléci. Vhodný je vlněný svetr nebo silnější bavlněný rolák, ovšem, jak jinak, černý. Jakákoli jiná barva límce působí rušivě. Vzpomínám si, že jeden z mých bývalých nadřízených charakterizoval své požadavky v tomto směru slovy:

"Jednotná ústroj je pro všechna závazná, a to taková, jakou mám já. Ne že někdo má černý tričko, někomu kouká červenej svetr, někdo má zelený tričko, jinej dvě trička a někdo nemá tričko vůbec!"

V praxi není stejnokroj podobných jednotek nijak zvlášť jednotný. V zásadě platí: nos co chceš a co potřebuješ, pokud je to služební a černé. Určité hranice však přece jen existují. Svým zevnějškem máte vyvolávat respekt, nikoli smích.
Veškerý pracovní oděv, tedy kombinéza, kalhoty i blůza, by měl být dostatečně velký. Vypasovaná uniforma je sice více sexy, ale omezuje pohyb, v zimě je v ní větší chladno a v létě způsobuje přehřívání. Navíc neumožňuje obléknout si větší počet dodatečných vrstev prádla, jestliže se potřebujete zahřát. Zapomeňte na frajeřinky, tohle není hra!

OBUV

Nejběžnějším typem pracovních bot je speciální obuv pro zásahové sbory. Nejznámější jsou patrně HI-TECH MAGNUM, ale vhodných výrobků existuje celá řada, přičemž ne vždy platí, že nejdražší = nejlepší. Samozřejmě nikoho nenavádím k nákupu levného šancajku z asijské tržnice. Ale boty za 6500,- Kč jsou zajímavé možná pro nákupčího státní nebo městské policie, kterým hradí náklady na výstroj daňoví poplatníci. Soukromníkovi, jenž většinu své výbavy platí z vlastní kapsy, se vyplatí vědět, že boty Prabos COBRA nebo HX-2 odvedou v reálu stejnou službu za třikrát menší peníze. A nemusí se neustále strachovat, že se mu poškodí nebo roztrhají.
Můžete si vybrat provedení kotníčkové nebo klasické vysoké šněrovací. Osobně upřednostňuji vysoké boty, jsou univerzálnější co do klimatických podmínek a lépe zpevňují hlezno. Ovšem kotníčkové jsou v létě pohodlnější a snáze se v nich řídí auto. Nakonec, můžete mít boty dvoje a vybírat si podle aktuální potřeby.

Malý trik: Pokud jste zařazen jako řidič a máte na nohou vysoké boty, nešněrujte je až nahoru. Poslední dvě dvojice oček na každé botě nechte volné, přebytečné šněrovadlo omotejte kolem kotníku a zavažte. Získáte tak větší cit při ovládání pedálů, a pod nohavicí to nebude vidět.

Jestliže vás čeká akce mimo obydlené oblasti, ve sněhu, mrazu nebo mokru, eventuálně dlouhá "stojka" někde na asfaltu a dláždění, potřebujete na nohy něco pevnějšího než lehké hi-techy. Vojenské boty vz. 90 jsou odolné, houževnaté a velice pevné. Svršek mají odvozený od výsadkových bot (se šněrováním až nahoru), zatímco silná podrážka chrání chodidlo před otlučením a pohmožděním na tvrdém podkladu a výborně izoluje od země. Vhodnou alternativou může být letní zásahová obuv PČR, nebo standartní bojové boty německého Bundeswehru. V parném létě také "Panamy", čili správně Jungle Boots - americké armádní boty do tropických podmínek, šité z kombinace plátna a kůže. Vzpomínám si, jak někteří kolegové po celodenní pěší patrole na dlážděném povrchu naříkali nad ošlapanými a obolavělým chodidly. V botách pro zásahové jednotky se dobře běhá, skáče a šplhá, ale nehodí se pro dlouhé pěší přesuny.

Nemenší pozornost než výběru bot je třeba věnovat jejich obouvání. Už když si boty vybíráte, opatřete si raději o číslo větší. Důvodů je několik. Za prvé, můžete si do nich dát pěnové vložky s froté povrchem - vaše chodidla vám budou jistě vděčná. Za druhé, do služebních bot patří dvoje ponožky: nejdříve si natáhněte kvalitní bavlněné, které mají za úkol odsávat pot. A přes ně silné vlněné nebo froté (vhodné jsou ponožky pro tenisty nebo na aerobic). Jejich úkolem je tlumit nárazy a zajistit, aby noha v botě seděla pevně a měkce. V létě se navíc vyplatí použít na nohy vhodný zásyp, třeba dětský pudr. Dobrý fígl je vysypat obsah nádobky se zásypem do většího igelitového sáčku, a před natahováním ponožek si v něm "vykoupat" nohu. Výsledkem bude, že se uchráníte vzniku puchýřů a opruzenin, a až se po skončení směny na šatně zujete, kolegové si nebudou pohoršeně ucpávat nosy.

Vaše pracovní obuv by měla být v každém případě čistá. Nejde zdaleka jen o to, že špinavé a okopané boty nevypadají dobře (a už vůbec ne profesionálně). Jako pracovník soukromé společnosti budete přicházet do styku s klienty, navštěvovat jejich sídla a kanceláře. Budete vstupovat do jejich soukromí, bytů a provozoven. Mějte na paměti, že oni si objednali vaše služby. Oni platí nemalé peníze za to, aby se cítili bezpečně. Chtějí být chráněni, nikoli obtěžováni. Jaký si o vás udělají obrázek, když se jim proběhnete po čistých kobercích a naleštěných podlahách, obuti do zahnojených bagančat, z nichž vám opadávají pozůstatky rybářské výpravy z minulého týdne?

Gore-tex: Ano, či ne?
Hmota zvaná gore-tex patří k výstrojním fenoménům moderní doby. V podstatě se jedná o speciální fólii, jejíž mikropóry propouštějí ven molekuly vodní páry (takže umožňují odpařování potu), ale nepropouštějí dovnitř kapky vody. Pokožka je tak udržována v suchu. Gore-texové fólie se používají při výrobě speciálních oděvů, bot a ponožek, zejména pro vojáky a sportovce.

Pokud jste přívrženci podobných vymožeností, můžete si samozřejmě opatřit oblečení a boty s gore-texem. Dopřejete si tak více komfortu a pohodlí, což se příznivě projeví na vaší morálce a fyzické i psychické výdrži. Ale osobně nejsem velkým přítelem gore-texu, alespoň pro dané účely a za daných podmínek. Málokdy budete dlouhodobě působit v tak nepříznivém prostředí, abyste se bez této izolační vrstvy neobešli. Navíc je dost drahá, choulostivá (gore-tex se snadno trhá a je nesmírně citlivý na chemické látky) a prakticky nečistitelná. Bundu s gore-texem spolehlivě zničíte, pokud se ji pokusíte vyprat, a o tom, že byste si zašili roztržený rukáv, nemůže být ani řeč. Při mechanickém poškození ihned ztratí své cenné vlastnosti.
Boty s gore-texovou izolací jsou velmi pohodlné, ovšem jejich nákup vám notně vyvětrá peněženku. Navíc vlivem potu, špíny, prachu a mastnoty z pokožky se mikropóry v izolační fólii časem ucpou, a bota se tak stane naprosto neprodyšnou. Vaše nohy se budou koupat v potu stejně, jako kdybyste nosili jézéďácké gumovky.
Gore-texová výstroj je zkrátka vhodnější pro vojenské průzkumníky, kteří se nemají kam schovat a tráví často celé týdny vystaveni přírodním živlům. Navíc jejich vystrojování je založeno na systému nefunguje - zahodit - vyfasovat. Pošramocené oděvní součástky prostě hodí na hlavu skladníkovi a obdrží nové. S něčím podobným vy počítat nemůžete. Cokoli se vám při výkonu služby poškodí nebo zničí, musíte být schopni rychle opravit či nahradit. Nejčastěji za své.

TAKTICKÁ VÝSTROJ

je oním souborem popruhů, brašniček, pouzder, přezek a dalších nesmyslů, jež vám umožňují nošení a efektivní využívání všeho, co při práci potřebujete. V zásadě sestává z taktické vesty a opasku, spolu s neseným příslušenstvím.

Taktická vesta

Než si začnete vybírat taktickou vestu, musíte se důkladně zamyslet nad tím, co od ní budete požadovat. Protože do vaší výzbroje patří krátká kulová zbraň, musíte bezpečně vědět, kde a jak ji chcete nosit. Pokud upřednostňujete nošení zbraně v opaskovém pouzdře, vaše vesta nemusí obsahovat pouzdro na zbraň. Máte tak zjednodušen výběr a na vestě zbude více místa pro jiné důležité součásti vybavení.
Taktická vesta pojme stejný objem výzbroje jako menší batoh. Její výhodou a smyslem existence je princip "místo na všechno a všechno na svém místě". Při pohledu na množství kapsiček, přihrádek a pouzder se zdá jejich kapacita zbytečně velká, ale když si uvědomíte skutečný objem a váhu všeho, co s sebou musíte neustále vláčet, ve skutečnosti byste si přáli mít jich k dispozici ještě o něco víc. Dobře zvažujte, co od vesty očekáváte a co musí bezpodmínečně splňovat.

Velmi kvalitní, ale také dost drahé jsou taktické vesty T-95, určené pro policejní zásahové jednotky. Vyrábí je firma MARS Jevíčko. Neumožňují skryté nošení zbraně (policie nic takového nepotřebuje, vám však zákon č. 119/2002 Sb. skryté nošení zbraní ukládá) a jsou zařízeny na slaňování - do vesty všité popruhy ve spojení s karabinou nahrazují náprsní horolezecký postroj. Vlastnost sice cenná a zajímavá, ovšem ve vaší praxi nepříliš často využitelná. Nicméně, pokud se rozhodnete investovat nějakých 4900,- až 6000,- Kč (třeba vám zaměstnavatel něčím přispěje), jedná se o dobrou volbu. Pistoli v pouzdře budete muset opatřit návlekem, tak aby nebyla vidět. Počítejte s tím, že pouzdro na vestě je dimenzováno na pistole řady CZ 75/85, pokud používáte jiný typ, ověřte si předem, zda se do pouzdra vejde a zda v něm sedí.
Obdobný typ vesty, ovšem bez horolezeckého "prsáku", nabízí firma DASTA. Je určena pro použití v podnikatelském sektoru, návlek na pouzdro se zbraní je tedy přímo její součástí. Řešení návleku je sice jednoduché, ovšem nepříliš šťastné. K jeho rozepínání a vytažení zbraně jsou zapotřebí obě ruce. O pistolovém pouzdře platí totéž co u předchozího typu. Ukáže-li se nevhodné pro vaši zbraň, možná bude potřeba je odstranit a nahradit jiným. Musí umožňovat rychlé a bezproblémové vytažení zbraně, a jestli se rozhodnete v pracovní době udělat přemet, dvojité salto nebo se zavěsit pod lustr jako netopýr, pistole nesmí vypadnout. Zmíněný typ vesty bývá nabízen za 3500,- až 4200,- Kč.
Buď jak buď, časem možná dojdete k závěru, že na trhu dostupné taktické systémy vám nevyhovují, nebo nesplňují beze zbytku vaše požadavky. Nejobvyklejší je tento problém u leváků. Evropská populace obsahuje asi 7% levorukých jedinců, a ti pochopitelně potřebují vestu ušitou zrcadlově obráceně. Alespoň tehdy, pokud na ní nosí zbraň. Takovou vestu lze objednat přímo u výrobce na zakázku, ale nehledě na nehoráznou cenu to není snadné. A výsledný produkt je opět použitelný zase jen pro leváka. Řešením může být nákup některé armádní nebo komerční taktické vesty (většina se jich vyrábí v černém provedení pro vojenskou policii) a následné úpravy. Ty mohou dojít takového rozsahu, že se výsledek často příliš nepodobá původnímu modelu. Získáte však důležitou součást výstroje, jež je sestavena přesně podle vašich požadavků a potřeb. Proto stejnou cestu volí stále větší procento běžných uživatelů, nejen ti s dominantní levou rukou. Dobrým základem pro takový "personalizovaný" systém jsou například taktické vesty typu RANGERS, LBW, TACTIC, nebo kanadská GENERAL SERVICE VEST. V každém případě, pokud nejste zběhlí v zacházení s brašnářským náčiním, svěřte úpravy odborníkovi.
Snazší metodu představují variabilní taktické systémy americké řady M.O.L.L.E (používá je např. Zásahová jednotka Městské policie Zlín). Základ tvoří pevná nylonová vesta s nosnými popruhy, na než lze podle potřeby libovolně přivěšovat a přemisťovat kapsy a pouzdra, kompatibilní s tímto systémem. Lze použít i komponenty systému A.L.I.C.E. Podobné vesty vyrábí též česká firma DASTA (pro svou ucelenou řadu kompatibilních výrobků) a německý MIL-TEC pod názvem "Modular". Samotná vesta nebývá drahá, většinou 1000,- až 2000,- Kč. Je ovšem třeba počítat s dalšími výdaji za nákup pouzder. Jejich cena může nakonec převýšit cenu vesty.

Vaše taktická vesta musí být v každém případě odolná, přiměřeně pohodlná (budete v ní trávit řadu hodin), a musí umožňovat variabilní nastavení velikosti. To kvůli počtu vrstev oblečení (pokud si vestu nastavíte v létě, v zimě vám bude těsná a naopak) a kvůli tomu, aby pod ní bylo možno v případě potřeby nosit balistickou ochranu (neprůstřelnou vestu).

Opasek

Měl by být služebního typu, tkaný z cordury (druh velmi pevného nylonu). Běžné typy jsou délkově stavitelné, se zadní stranou pokrytou suchým zipem. Ten slouží k tomu, aby se pouzdra s výzbrojí (samozřejmě příslušného typu, opatřená protivrstvou suchého zipu) po opasku neposunovala. Zapíná se prostřednictvím plastové rychlospony (tzv. "trojzubec"). Nejvhodnější jsou tříbodové spony s pojistkou proti uvolnění.
Někteří uživatelé upřednostňují cordurový opasek armádního typu, s klasickou ocelovou přezkou, a to zejména kvůli jeho vyšší odolnosti a nosnosti (až 400 kg). Nevýhodou je absence suchého zipu na zadní straně. Použitá pouzdra je tedy nutno proti posunu zajistit jinak, nejčastěji kusem měkkého drátku.
Obecně se dá říci, že čím větší váhu na opasek navěsíte, tím tužší by měl být. V létě, kdy nosíte polokombinézu, doporučuji metodu dvou opasků. Znamená to, že v kalhotách máte navlečený běžný úzký kalhotový pásek z textilního materiálu, zatímco široký služební opasek si zapínáte přes něj. Výhodou je, že váha nošená na opasku se nepřenáší na oděv a nevzniká tak nepříjemný pocit "padajících kalhot". A na základně si můžete těžký opasek s výzbrojí odložit, aniž by vám kalhoty sjely ke kolenům.

Pouzdro na zbraň

Výběr vhodného pouzdra je v podstatě součástí výběru zbraně. Pokud se rozhodnete nosit zbraň v opaskovém pouzdře, musíte vyřešit její skryté nošení (ve smyslu zákona o zbraních je skryté nošení definováno jako "...takové, kdy zbraň není vidět, a to ani její část"). Například úpravou nylonového armádního pouzdra tak, aby chlopeň v uzavřeném stavu zakrývala rukojeť zbraně, nebo dodatečným návlekem, jenž lze s opaskového pouzdra snadno strhnout.
Nošení zbraně v opaskovém pouzdře ale má i své nevýhody. Zjistíte to v okamžiku, kdy si sednete do auta. V této poloze budete mít problém pistoli zavěšenou u opasku vůbec uchopit, natož v uspokojivém čase vytáhnout! V reálu to znamená, že v případě napadení vámi doprovázeného transportu musíte nejdříve zastavit a vystoupit, a pak teprve můžete tasit a střílet. Krátce řečeno, zbraň je vám k nepotřebě.

VÝZRBOJ A VYBAVENÍ

Jste oblečeni a opatřeni taktickým systémem. Co ale skutečně potřebujete?

Zbraň

Výběr služební/obranné zbraně je velmi složitá problematika, jež by vydala ne na samostatný článek, nýbrž na celou knihu. A obstojně tlustou! Předpokládejme, že když jste se rozhodli dělat takovouto práci, máte v dané otázce jasno a v problematice palných zbraní se alespoň rámcově orientujete. Takže se omezím na několik základních poznámek.

V drtivé většině je dnes pro služební účely upřednostňována samonabíjecí pistole. Moderní zbraně tohoto druhu poskytují dostatečnou přesnost, spolehlivost, výkon a palebnou kapacitu. Ovšem nelze opominout fakt, že např. Zásahová jednotka Vězeňské stráže nebo Ochranná služba Státní tiskárny cenin používají revolvery Smith&Wesson, a jsou s nimi zjevně spokojeny. Obecně lze říci, že pokud má váš zaměstnavatel zaveden nějaký jednotný typ služební zbraně, máte to snazší i těžší zároveň. Snazší o to, že nemusíte řešit výběr zbraně. Těžší o to, že si nemůžete vybírat - musíte brát co je.
Jestliže používáte vlastní zbraň, vyberte si takovou, se kterou se vnitřně ztotožňujete a máte k ní důvěru. A raději maximálně spolehlivou, než fantasticky přesnou na střelnici. Až se dostanete do úzkých, dáte patrně přednost relativní jistotě, že po stisknutí spouště z hlavně vylétne střela, před rozptylem zásahů velikosti desetikorunové mince.
Vedle patrně nešlápnete s pistolí GLOCK, CZ 75/85, RUGER P 85-95, WALTHER P 99, TANFOGLIO FORCE, SIG P-226/228, a řadou dalších. Spíše na ústupu jsou zbraně řady BERETTA 92F, zřejmě především díky své špatné pověsti. Ovšem většina "zaručených zpráv" o italském aušusu se zdá být buď přehnaná, nebo účelově rozšířená.

Pečlivá údržba a čištění zbraně, stejně jako její kontrola před každým nástupem služby, je samozřejmostí. Pistoli nenosíte ani pro parádu, ani kvůli příplatkům za zbraň. Máte ji proto, aby vám v případě nutnosti pomohla z maléru. Pokud rozepnete pouzdro a vytáhnete z něj rezavé a zasviněné cosi, zamyslete se raději nad tím, zda si nechcete zvolit jiné povolání.

Pokračování ZDE
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lubor lubor | E-mail | 24. října 2009 v 21:28 | Reagovat

Chtel bych se zeptat na kolik příjde nová zimní kombinéza SPS 92. Dekuji za odpoved Ten článek je super

2 Murin Murin | 26. října 2016 v 9:22 | Reagovat

Moc pěkný text. Jinak na kombinézy můžete mrknout třeba sem:

http://www.gared.cz/kombinezy-FC-C-16.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama