Tanfoglia z Mossadu

6. listopadu 2008 v 13:16 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
Nedávno jsem zaregistroval na webových stránkách i pultech pražských obchodů se zbraněmi nabídku použitých samonabíjecích pistolí Tanfoglio, signovaných na bočních plochách závěru a těla nápisy MOSSAD, případně COMBAT SHOOTING COHAI, doplněnými šesticípou hvězdou. Jedná se o starší, celoocelové modely této zbrojovky, kopírující poměrně věrně systém CZ 75, ve služební (P9) či kompaktní (P9 Compact) velikosti, ráže 9mm Luger. Podrobnější článek o těchto zbraních, dovezených do ČR obchodní společností Kerberos z Ostravy, přineslo listopadové vydání časopisu Střelecká revue.
Musím říci, že jsem okamžitě pojal podezření na neautentičnost jinak atraktivního označení. Ne že by izraelská tajná služba nemohla používat pistole Tanfoglio ráže 9 mm Luger. Jenže zpravodajci z Tel-Avivu jsou profesionálové, dokonce jedni z nejlepších na světě. Rezidenti (řídící důstojníci v cílových zemích) Mossadu chodí při většině svých akcí neozbrojení, jsou cvičeni k tomu, aby se z případné konfliktní situace vylhali nebo zachránili útěkem, ne aby se z ní vystříleli. To ostatně dělají špioni jen ve špatných filmech. Skutečný profesionál se snaží za žádnou cenu neupoutat pozornost úřadů, dobře totiž ví, že by tím ohrozil nejen sebe, ale celou rezidenturu. Pokud už rezident (v terminologii Mossadu "katza") usoudí, že potřebuje osobní zbraň, zpravidla u sebe mívá pistoli ráže .22 Long Rifle. Donedávna byla nejrozšířenějším typem Beretta M 71, před pár lety ji nahradil Walther P 22 stejné ráže. Dvaadvacítka je malá, lehká, snadno ukrytelná a nepotřebuje tlumič. Střelivo ráže .22 LR je běžně používáno prakticky ve všech zemích světa, takže střely a nábojnice, které mohou být nalezeny policií na místě střelby, neukazují prstem na uživatele zbraně.
Eventualitu, že by dotyčná Tanfoglia patřila vládní ochrance izraelských státních představitelů, lze patrně vyloučit. Jejich bezpečnost totiž nezajišťuje Mossad, nýbrž Shin Bet - vnitřní bezpečnostní služba státu Izrael.
Zbývá tedy možnost, že původním uživatelem zmíněných velkorážních pistolí mohl být některý speciální oddíl Mossadu, například Kidon - likvidační jednotka Metzady. Členové těchto elitních týmů, vlastně nájemní vrazi ve státních službách, mají za úkol zabíjet nepřátele státu Izrael kdekoli ve světě. Nevědí nic o ostatní organizaci tajné služby a neznají navzájem ani svá skutečná jména. Také v jejich případě ovšem viditelné značení zbraní nedává ani nejmenší smysl. Právě naopak. Týmy Kidon dbají co nejpřísněji na své utajení, o jejich příslušnosti k Mossadu nesmí vědět absolutně nikdo. Používají dokonce běžné spotřební střelivo, na jehož nábojnicích není vyražen kód ani jméno výrobce. Všechny tyto detaily, jež by mohly vést k prozrazení týmu, jsou před odjezdem do akce i během ní neustále a pečlivě kontrolovány, jakýkoli demaskující prvek má za následek okamžitý návrat do Izraele a přísný trest. Nedovedu si představit, že by příslušník Kidonu pobíhal po cílové zemi vyzbrojen těžkou automatickou pistolí, na níž se skví Davidova hvězda a název mediálně nejznámější tajné služby světa.
Autor článku publikovaného ve Střelecké revui č. 11/2008, pan Pavel Klozík, vyslovil názor, že předmětné pistole mohly sloužit ve školícím středisku, a že byly určeny k seznámení frekventantů s obsluhou a ovládáním zbraní řady CZ 75/85. Inu, možné to je. Ale nevěřím, že by si Mossad objednal takovéto zbraně přímo u výrobce, navíc rovnou s oněmi diskutovanými nápisy. Sledovat zásilku do místa určení by bylo příliš snadné. A co víc, pracovníci tajných služeb jsou povinni dodržovat železné zákony konspirace i uvnitř státu Izrael. Nemohou riskovat, že by se jejich tváře nebo jména objevila v tisku ve spojení s Mossadem. Pokud jsou tedy svými přáteli či sousedy dotazováni na to, kde pracují, očekává se od nich odpověď ve stylu: "Pracuji na ministerstvu obrany a o své práci nemohu mluvit." Jejich skutečné služební zařazení znají jen manželky (rezidenti Mossadu jsou takřka výlučně ženatí muži), které musely rovněž projít baterií náročných testů a bezpečnostních prověrek. K čemu by tedy byla taková reklama na zbraních dobrá? Nanejvýš k tomu, že by nesměly za žádných okolností opustit prostor výcvikové akademie. Ke všemu, oficiálním jazykem státu Izrael je hebrejština. Přestože anglicky se tam běžně domluvíte, signatura vládního majetku by nepochybně byla provedena v úřední řeči.
Jak se to tedy má s Tanfoglii z Mossadu doopravdy? Jednou z reálných možností je, že pistole dal signaturou opatřit dodatečně izraelský reexportér, aby zlepšil jejich prodejnost na civilním trhu. Vždyť kdo by nechtěl mít opravdovou špiónskou bouchačku... Podvádí se a padělá snad ve všech oborech lidské činnosti, a palné zbraně nejsou žádnou výjimkou. Druhá, pravděpodobnější verze zní, že zbraně pocházejí z vybavení některé soukromé školy bezpečnostních pracovníků a bodyguardů, jež mají v Izraeli tradičně velmi vysokou úroveň. Své by vám o tom řekli například majitelé české firmy Orchard International, s.r.o. , podnikající právě v uvedeném oboru. Tyto školy a kursy často zřizují a vedou bývalí instruktoři Israeli Defence Force nebo tajných služeb, ale jinak nemají s Mossadem zhola nic společného. Popisy mohly být na zbraních vytvořeny jejich původním majitelem z obdobného důvodu - zvýšení komerční atraktivity. Což ovšem nijak nesnižuje užitnou hodnotu nepříliš opotřebovaných pistolí, nabízených za příznivou cenu a v dobré kvalitě. Ta je pro výrobky Tanfoglio ostatně typická.


Martin Hessler
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 blaha blaha | E-mail | 22. listopadu 2008 v 17:23 | Reagovat

No nevim, tohle je opravdu naprosto nepodložený přispěvek. Pochybuju, že by užití pistolí, které nepatří mezi historické zbraně izraelskými službami mělo výrazný vliv na jejich cenu. Mimochodem pistolí dovezených z Izraele a vyřazených od jejich bezpečnostních složek je poměrně dost. Navíc signování takové zbraně taky asi něco stojí.

2 M. H. -Admin M. H. -Admin | 23. listopadu 2008 v 11:02 | Reagovat

Pro "BLAHA": Jak se snažím v článku vysvětlit (jestliže jste ovšem četl celý text, ne jenom poslední odstavec), samotné vytvoření takovéto /originální/ signatury by postrádalo logický smysl. Navíc jsem nemluvil o ceně, cena těchto zbraní nijak nepřevyšuje bežný rámec komisních pistolí této kategorie. Řeč byla o prodejnosti, tedy o rychlosti, jakou budou skladové zbraně rozebrány maloobchodními prodejci.

Zbraní pocházejících z výzbroje izraelských ozbrojených složek jsem měl v rukou celou řadu. Zpravidla šly rozeznat podle přejímacích nebo zkušebních značek. Ale žádná z nich nebyla signována tímto způsobem.

3 blaha blaha | E-mail | 6. prosince 2008 v 11:32 | Reagovat

Nemyslím si, že by původ takto poměrně "mladých" zbraný z Izraele a od spec složek měl nějaký vliv na cenu. Může to být možná dobrá průvodní povídačka, ale rozhodující je stav. Něco jiného je to u historických zbraní, kde různé zvláštní označování má poměrně velký vliv na cenu.

4 M. H. - Admin M. H. - Admin | 6. prosince 2008 v 19:57 | Reagovat

Srovnejte: Použité pistole typu Beretta 71 ráže .22 LR, dovezené před několika lety do ČR z Izraele, se prodávaly za ceny okolo 5000 Kč, podle stavu opotřebení a vzhledu. Což není nijak závratná suma. Přestože se nehodí ke sportovní střelbě a nejsou ani zvlášť vhodné k sebeobranným účelům (o služebním užití nemluvě), stačila nenápadná zmínka, že jde o pistole pocházející z Izraele (jak se zmiňuji výše, tento typ byl oblíben rezidenty MOSSADu a představoval do poloviny 90. let vlastně jediný "oficiálně" zavedený typ), a zásilka několika set kusů byla okamžitě rozebrána. Osobně se ostatně nekloním k názoru, že jde o dodatečný plagiát. Spíše bych předpokládal, že pistole sloužily v některé soukromé nebo polosoukromé škole bezpečnostních pracovníků, a zmiňované signatury měly činit výcvik žádanějším a atraktivnějším pro privátní klientelu. Nejedná se totiž o nijak levnou záležitost, dvoutýdenní výcvik bodyguarda stojí v přepočtu od 20 do 60 000 Kč, podle požadované úrovně, a platí se v dolarech. Někdo si mohl bez dovolení vypůjčit ochrannou známku organizace, o které předpokládal, že jej nebude žalovat o autorská či obchodní práva. MOSSAD totiž "de iure" oficiálně neexistuje, přestože o něm každý ví :-)))

5 Zippo Zippo | 18. srpna 2011 v 23:35 | Reagovat

Já bych se spíše přikláněl k výcvikovým táborům doma jednu mám střílí perfektně a co se týče Berett 70 a 71 tak ty jsou opravdu malé skladné ale s tím že se nehodí na sportovní střelbu až tak pravdu nemáte protože zbraně ráže 22LR se v Mossadu používají kvůly ochraně letadel a také jak jse vy napsal kvůly skladnosti ale zabít se dá takřka čímkoliv a 22LR není vyjímkou jestli do někoho vysipete zásobník z 22LR nebo 9mm Luger je nakonec v celku jedno když víte kam střílíte samozdřejmě myšleno tím orchány.Ale k věci Tanfoglio který měl údajně mossad je možné že měl protože nevíme kde všude operují co nosí atd.. protože jak jste napsal na konci článku oficiálně neexistují a tím pádem bůh ví co ty zbraně zažily ale takle mám za sebou zbrojní školu a když se podíváte pořádně tak si všimnete že to je to rytý což je sakra pracné a drahé + ten brynýr musí být původní z důvodu že je spousta částí které se nebrynírují a někdo kdo nedělá přímo na specializovaných strochích by to hodil do bryníru celé + také tomu nasvědčuje opotřebování zbraně které co kompletní a bezpečnostní složky by určitě nenechávali Tanfoglia vyrábět u nic protože spoustí částí je použití od asi nejznámější Izraelské zbrojovky IMI pro ty co neví Izrael military Industreet pojistka mířidla spoušt a další je použité z Jerrich 941 původních celoocelových  takže to stojí také za zmínění že je to podivné a hlavně určitě by neměla nějaká škola bodyguardu takovy prachy aby se tolik kusů mohlo objednat a vyrobit to také chvíly trvá + nějaká škola by se o to starala aby jim vydrželi protože jinak by to pro ně byla zbytečná investice nemyslíte? každej chce peníze a proč by svou hloupostí o ně přicházel?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama