Nedávno jsem zaregistroval na webových stránkách i pultech pražských obchodů se zbraněmi nabídku použitých samonabíjecích pistolí Tanfoglio, signovaných na bočních plochách závěru a těla nápisy MOSSAD, případně COMBAT SHOOTING COHAI, doplněnými šesticípou hvězdou. Jedná se o starší, celoocelové modely této zbrojovky, kopírující poměrně věrně systém CZ 75, ve služební (P9) či kompaktní (P9 Compact) velikosti, ráže 9mm Luger. Podrobnější článek o těchto zbraních, dovezených do ČR obchodní společností Kerberos z Ostravy, přineslo listopadové vydání časopisu Střelecká revue.
Musím říci, že jsem okamžitě pojal podezření na neautentičnost jinak atraktivního označení. Ne že by izraelská tajná služba nemohla používat pistole Tanfoglio ráže 9 mm Luger. Jenže zpravodajci z Tel-Avivu jsou profesionálové, dokonce jedni z nejlepších na světě. Rezidenti (řídící důstojníci v cílových zemích) Mossadu chodí při většině svých akcí neozbrojení, jsou cvičeni k tomu, aby se z případné konfliktní situace vylhali nebo zachránili útěkem, ne aby se z ní vystříleli. To ostatně dělají špioni jen ve špatných filmech. Skutečný profesionál se snaží za žádnou cenu neupoutat pozornost úřadů, dobře totiž ví, že by tím ohrozil nejen sebe, ale celou rezidenturu. Pokud už rezident (v terminologii Mossadu "katza") usoudí, že potřebuje osobní zbraň, zpravidla u sebe mívá pistoli ráže .22 Long Rifle. Donedávna byla nejrozšířenějším typem Beretta M 71, před pár lety ji nahradil Walther P 22 stejné ráže. Dvaadvacítka je malá, lehká, snadno ukrytelná a nepotřebuje tlumič. Střelivo ráže .22 LR je běžně používáno prakticky ve všech zemích světa, takže střely a nábojnice, které mohou být nalezeny policií na místě střelby, neukazují prstem na uživatele zbraně.
Eventualitu, že by dotyčná Tanfoglia patřila vládní ochrance izraelských státních představitelů, lze patrně vyloučit. Jejich bezpečnost totiž nezajišťuje Mossad, nýbrž Shin Bet - vnitřní bezpečnostní služba státu Izrael.
Zbývá tedy možnost, že původním uživatelem zmíněných velkorážních pistolí mohl být některý speciální oddíl Mossadu, například Kidon - likvidační jednotka Metzady. Členové těchto elitních týmů, vlastně nájemní vrazi ve státních službách, mají za úkol zabíjet nepřátele státu Izrael kdekoli ve světě. Nevědí nic o ostatní organizaci tajné služby a neznají navzájem ani svá skutečná jména. Také v jejich případě ovšem viditelné značení zbraní nedává ani nejmenší smysl. Právě naopak. Týmy Kidon dbají co nejpřísněji na své utajení, o jejich příslušnosti k Mossadu nesmí vědět absolutně nikdo. Používají dokonce běžné spotřební střelivo, na jehož nábojnicích není vyražen kód ani jméno výrobce. Všechny tyto detaily, jež by mohly vést k prozrazení týmu, jsou před odjezdem do akce i během ní neustále a pečlivě kontrolovány, jakýkoli demaskující prvek má za následek okamžitý návrat do Izraele a přísný trest. Nedovedu si představit, že by příslušník Kidonu pobíhal po cílové zemi vyzbrojen těžkou automatickou pistolí, na níž se skví Davidova hvězda a název mediálně nejznámější tajné služby světa.
Autor článku publikovaného ve Střelecké revui č. 11/2008, pan Pavel Klozík, vyslovil názor, že předmětné pistole mohly sloužit ve školícím středisku, a že byly určeny k seznámení frekventantů s obsluhou a ovládáním zbraní řady CZ 75/85. Inu, možné to je. Ale nevěřím, že by si Mossad objednal takovéto zbraně přímo u výrobce, navíc rovnou s oněmi diskutovanými nápisy. Sledovat zásilku do místa určení by bylo příliš snadné. A co víc, pracovníci tajných služeb jsou povinni dodržovat železné zákony konspirace i uvnitř státu Izrael. Nemohou riskovat, že by se jejich tváře nebo jména objevila v tisku ve spojení s Mossadem. Pokud jsou tedy svými přáteli či sousedy dotazováni na to, kde pracují, očekává se od nich odpověď ve stylu: "Pracuji na ministerstvu obrany a o své práci nemohu mluvit." Jejich skutečné služební zařazení znají jen manželky (rezidenti Mossadu jsou takřka výlučně ženatí muži), které musely rovněž projít baterií náročných testů a bezpečnostních prověrek. K čemu by tedy byla taková reklama na zbraních dobrá? Nanejvýš k tomu, že by nesměly za žádných okolností opustit prostor výcvikové akademie. Ke všemu, oficiálním jazykem státu Izrael je hebrejština. Přestože anglicky se tam běžně domluvíte, signatura vládního majetku by nepochybně byla provedena v úřední řeči.
Jak se to tedy má s Tanfoglii z Mossadu doopravdy? Jednou z reálných možností je, že pistole dal signaturou opatřit dodatečně izraelský reexportér, aby zlepšil jejich prodejnost na civilním trhu. Vždyť kdo by nechtěl mít opravdovou špiónskou bouchačku... Podvádí se a padělá snad ve všech oborech lidské činnosti, a palné zbraně nejsou žádnou výjimkou. Druhá, pravděpodobnější verze zní, že zbraně pocházejí z vybavení některé soukromé školy bezpečnostních pracovníků a bodyguardů, jež mají v Izraeli tradičně velmi vysokou úroveň. Své by vám o tom řekli například majitelé české firmy Orchard International, s.r.o. , podnikající právě v uvedeném oboru. Tyto školy a kursy často zřizují a vedou bývalí instruktoři Israeli Defence Force nebo tajných služeb, ale jinak nemají s Mossadem zhola nic společného. Popisy mohly být na zbraních vytvořeny jejich původním majitelem z obdobného důvodu - zvýšení komerční atraktivity. Což ovšem nijak nesnižuje užitnou hodnotu nepříliš opotřebovaných pistolí, nabízených za příznivou cenu a v dobré kvalitě. Ta je pro výrobky Tanfoglio ostatně typická.
Martin Hessler
M. H. -Admin | 23. listopadu 2008 v 11:02 | 
No nevim, tohle je opravdu naprosto nepodložený přispěvek. Pochybuju, že by užití pistolí, které nepatří mezi historické zbraně izraelskými službami mělo výrazný vliv na jejich cenu. Mimochodem pistolí dovezených z Izraele a vyřazených od jejich bezpečnostních složek je poměrně dost. Navíc signování takové zbraně taky asi něco stojí.