O Ovcích, Kočkách a Psech

13. září 2008 v 12:55 | Martin Hessler |  SVĚT KOLEM NÁS
MOTTO: Dojít k poznání vlastním úsudkem je největší svoboda, kterou v životě máme.
Ještě než jsem se pustil do psaní této úvahy, bylo mi jasné, že musím začít omluvou. Mám totiž rád zvířata. A to nejen na pekáči, nýbrž všeobecně. A jestliže jsem se rozhodl vypůjčit si pro větší názornost jména zvířecích druhů a přidělit jim charakterové vlastnosti, jež se v reálném světě vyskytují pouze u druhu Homo sapiens, nemohu tak učinit bez příslušné omluvy. Takže, milá zvířátka: Promiňte, prosím, a děkuji vám.
O Ovcích, Kočkách a Psech
Pro jednodušší pochopení následujícího textu si představte, že lidský svět, tak jak ho známe, je obývám třemi zcela odlišnými druhy: Ovcemi, Psy a Kočkami. Je vcelku lhostejné, zda si je představíte coby víceméně lysé humanoidy, obdařené charakterovými vlastnostmi zmíněných zvířátek, nebo v jejich původní, zvířecí podobě. To ponechávám zcela na vašem vkusu a fantazii. Někde v nadoblačných výšinách, kam rozum prostého jedince nedosáhne, bdí nade všemi Ovcemi, Psy i Kočkami tajemná, na první pohled neviditelná a nevysledovatelná Vrchnost. Zkusme se nyní společně zamyslet nad tím, jak se tyto tři naprosto odlišné skupiny podělily o své místo na tomto světě.
Ovce jsou z podstaty věci tvorové nenároční, pracovití a přizpůsobiví. Příliš nepřemýšlejí o slovech Vrchnosti, protože to považují za zbytečné, a také se trochu obávají toho, co by je mohlo napadnout. Důležité je mít co jíst a pít. Cítí se dobře ve vysoké ohradě - čím vyšší, tím lepší. Co je za ohradou, to Ovci nezajímá. Slyšela totiž od Vrchnosti, že je tam Zlo, a na Zlo nechce Ovce myslet. Bojí se ho. A také je dobré, když je ohrada hodně těsná. Čím více jsou totiž Ovce stlačené a sevřené do houfu, tím bezpečněji si připadají. Kdo ohradu postavil, proč ji postavil právě na tomto místě, z jakého důvodu - to je nedůležité. Jistě, byla to Vrchnost. A Vrchnost přece vždycky nejlíp ví, co dělá! Kde by byl svět bez ohrad a plotů! Hrůza... myslí si Ovce, a v sevřeném houfu (v houfu je přece vždycky nejlépe, že ano) se tlačí k napajedlu.
Ovce nejsou v zásadě špatné. Jen mají strach. Jsou to prostě Ovce, a těžko jim to mít za zlé. Mají strach z toho, co je na druhé straně ohrady, byvše náležitě poučeny, že tam není jejich místo. Mají strach z velikého nebezpečí, které na ně číhá všude jinde, než v úzkém a přesně vymezeném prostoru. Je jim jedno, jak a kým byl tento prostor určen, nebo jak moc je stísněný. Ovce jednoduše věří tomu, že to tak musí být a že jde o jejich dobro. Mají strach překročit magickou hranici, která jim byla od narození vštěpována. Vždyť za ohradou pobíhají ohavní a ukrutní vlci, rysové, medvědi a snad i lidožravé veverky! Kdepak, nikdo slušný ani neuvažuje o tom, že by se mohl pustit za ohradu, natož aby to zkoušel... Budeme si tu pěkně spásat trávu, to je bezpečné a dovolené, bečet budeme tak, jak nám Vrchnost káže, a všechno ostatní nás nemusí zajímat. Ovce odmítají dokonce i pomyslet na to, že by něco mohlo být ve skutečnosti jinak. A ze všeho nejvíc se bojí zubatých vrčících Psů, kteří obíhají plot.
Ani Psi nejsou v podstatě špatní. Nechybí jim odvaha a bojovnost, pročež v hloubi duše opovrhují Ovcemi. Základním a neodmyslitelným rysem psí povahy je však věrnost, přičemž otázka, komu nebo čemu být věrný, je pro Psa druhořadá. Pes potřebuje k životu pevný řád, a automaticky vyhledává a přimyká se k tomu, kdo mu takový řád nabídne. Pes umí být rytířský a čestný, ale věrnost a poslušnost je jeho smyslem života a nejvyšší hodnotou. Proto se z řad Psů rekrutují mnozí dobří vojáci, policisté a jiní věrní a stateční ochránci - ale také přívrženci různých extremistických hnutí a radikálních myšlenkových směrů. Psi totiž podvědomě vyhledávají "nejvyšší pravdu", které by mohli sloužit a zachovávat neochvějnou věrnost. Psí svět je přísně černobílý. Může být pruhovaný jako zebra, flekatý jako dalmatin, nebo rozdělený napůl, ale vždy přesně ohraničený. Buď, a nebo. Nic mezi tím. Černobílé vnímání světa a pevně stanovené hranice mezi dobrem a zlem Psům vyhovují a umožňují jim napřít všechny své schopnosti k jedinému cíli, nerozptylujíc se přitom úvahami, zda to, co činí a čemu slouží, je za všech okolností správné. Nejsou tu přece od toho, aby přemýšleli, nýbrž aby poslouchali, věřili a konali! Meine Ehre heisst Treue...(1) Pes, který ztratí víru a začne sám uvažovat o tom, co je dobré a co ne, je na nejlepší cestě stát se... Kočkou.
Psi velmi rádi obíhají plot a dávají pozor, zda někdo nestrká čumák tam, kam nemá. Milují střežení ohrad před vlky, medvědy, rysy a lidožravými veverkami, ať už skutečnými, nebo fiktivními. Dovedou však také bezmezně milovat a do posledního dechu stát za tím, čemu věří. Považují za poctu, smějí-li ve jménu věrnosti svému pánu prolít krev, a dokážou se přenést i přes jeho ústrky a nevděk. Jsou nezvratně přesvědčeni, že svět bez plotů nemůže existovat, že ploty a ohrady musejí být co nejhojnější, nejpevnější a nejvyšší. A že na každého, kdo se příliš zálibně dívá skrze plaňky, je třeba pořádně zaštěkat, případně ho preventivně kousnout, kdyby snad chtěl přeskočit na druhou stranu. Plot je v psích představách hranicí mezi dobrým a špatným, a kdo ji překročí, je tedy sám špatný! Což je také pravou podstatou toho, proč Psi nenávidí Kočky.
Kočka je zvláštní, obtížně charakterizovatelný tvor. Není ani ustrašená a poslušná jako Ovce, ani věrná a statečná jako Pes. Žije si svým vlastním životem. Ploty a ohrady pro ni zase tolik neznamenají, a považuje-li to za nezbytné, klidně si přeskakuje z jedné strany na druhou, vědoma si ovšem z toho plynoucího rizika. Věří, že se sama dokáže úspěšně vyhnout jak vlkům, rysům, medvědům a lidožravým veverkám (o nichž dávno ví, že ve skutečnosti nejsou ani tak hojní, ani tak neschopní překonat vysoké ohrady, jak tvrdí Vrchnost), ale zároveň se necítí dobře mezi Ovcemi. Nevyhovuje jí jejich neochota samostatně myslet a konat. Kočka nepotřebuje k životu žádnou nejvyšší a absolutní pravdu, a ve skutečnosti po ní vůbec netouží. Dobře totiž ví, že svět není černobílý, a že co je správné dnes, nemusí být správné zítra, a že co škodí jedněm, prospívá druhým a naopak. Dokáže být přátelská a přítulná, ovšem ne za jakoukoli cenu. Neříká si o něčí ochranu nebo protektorství. Cítí-li, že je jí ubližováno nebo že se něčí zájmy neshodují s jejími vlastními, bez výčitek svědomí si jde svou cestou. Kočky nemají pány. Chtějí samy rozhodovat o tom, co budou považovat za dobré a co za zlé.
Psům se Kočka vyhýbá, jak jen to jde. Nechápe totiž psí povahu, a také velmi dobře ví, jak moc jí všichni Psi zazlívají, že není jako oni. Proto, pokud může, obchází psy obloukem a snaží se vyhnout konfliktu s nimi. Není-li to však možné nebo nemůže-li už dále ustupovat, je ochotna postavit se Psu na otevřený odpor, i když si je dobře vědoma nepoměru sil.
Kočka není ani dobrá, ani zlá. Je svá, a to za všech okolností. Hodně přemýšlí, sama si volí svou životní cestu, sama za sebe také nese odpovědnost, a svobodě rozhodování dává často přednost před plnou miskou. Je smířena s faktem, že neprožije klidný a pohodlný život Ovce ani čestnou a obdivovanou kariéru Psa. Počítá i s tím, že jednou její životní pouť špatně skončí, v psích zubech, rysích či medvědích drápech, nebo hladem a zimou někde vně ohrady. Ale také ví, že to nebude smrt pod řeznickým nožem nebo smrtící injekcí ve chvíli, kdy už svému pánu nebude moci sloužit.
Jsem si dobře vědom toho, že kdybych chtěl opravdu důkladně popsat všechny složitosti a odlišnosti lidských povah, muselo by těch zvířecích druhů být podstatně více. Třeba takové Opice, chytré a obratné, leč bezcharakterní, nebo Papoušci, kteří bez jediné vlastní myšlenky dokážou napodobit jakékoli jiné zvíře... Ale tak vysoké ambice nemám. Chtěl jsem jen čtenáře ponouknout k zamyšlení a k úvaze nad tím, že každý z nás si může svobodně zvolit, kým chce ve svém životě být. Zda Ovcí, Kočkou nebo Psem. Protože ta skutečná pouta i pravá svoboda jsou skryty především v našich myslích.
Martin Hessler
Pozn.
(1) něm.: "Mou ctí je věrnost" - heslo příslušníků SS, jímž vyjadřovali svou neochvějnou věrnost Adolfu Hitlerovi a myšlence národního socialismu. Tato věrnost byla smyslem a oprávněním jejich existence.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Praclovek Praclovek | Web | 14. září 2008 v 7:38 | Reagovat

Opět jen tleskám. Jednoduše a přitom velice barvitě vyjádřená myšlenka. Akorát. Jen připomenu, že jistý D-fens to na svých stránkách rozdělil nikoliv dle živočišných  druhů, ale čistě prakticky - na vohnouty, zmrdy a třetí nepojmenovanou  a pro jistotu nespecifikovanou skupinu. A ještě jedna technická. Proč je ta veverka lidožravá? V tomto případě by měla být přece spíš ovcožravá pronapadající. Celkově: vyplývá z toho zjednodušení, že ovce rovná se pohodlný poslušný tupec, pes rovná se oddané poslušné důležité hovno a kočka rovná se nezařazený element, který kálí na kočky i psy, což sice kočkám a psům silně vadí, ale to je tak to jediné, co s tím mohou dělat. Ale! Kdo je potom tedy ta vrchnost? To je konglomerát rekrutující se z vychcanějších či poněkud chytřejších koček, psů a popřípadě několika zaprodaných koček, nebo je to nějaký další zvířecí druh, v tomto případě nadřazený těm třem popsaným? Promiň, že jsem se rozepsal, ale jen jsem to trochu rozvedl a zamyslel se. :-) Tak mě napadá, že bys o tom mohl napsat více a udělat z toho menší seriál. Např. další díl by se mohl jmenovat "Vláda zvířátek". Raději to nechám na tobě.

2 Praclovek Praclovek | Web | 14. září 2008 v 7:45 | Reagovat

Pronapadající je překlep. Má tam být psynapadající.  To je zatím vše. Ještě něco připíšu, ale teď končím, protože musím jít nařezat psům, páč nějak zloběj, do krve podojit ovce, a pochytat a pozavírat kočky:)

3 M.H. - Admin M.H. - Admin | 14. září 2008 v 20:39 | Reagovat

"Lidožravé veverky" mají symbolizovat ona strašlivá, ve skutečnosti však až příliš často z prstu vycucaná nebezpečí, kterými nás tak ráda krmí média a někteří politici. Lidožravé jsou jednoduše proto, aby lépe vynikla jejich nesmyslnost, potažmo neexistence. A když se to vezme kolem a kolem, měl jsem obecně na mysli spíše míru názorové a myšlenkové svobody a samostatnosti. Ale ono spíš bude lepší, když si každý v téhle podivné bajce najde to, co tam bude chtít najít :-)

4 Praclovek Praclovek | Web | 16. září 2008 v 9:12 | Reagovat

Ale ono spíš bude lepší, když si každý v téhle podivné bajce najde to, co tam bude chtít najít :-)

Jak sis mohl přečíst, já už jsem si "to svoje" našel. A dále. Proč jsem napsal, že lidožravá veverka je pitomost? Protože mě ani nenapadlo vytvořit takovouhle příšeru. A že sem mrskal jeden čas dračí doupě do úmoru!

5 M. H. -Admin M. H. -Admin | 17. září 2008 v 14:17 | Reagovat

Však jsem si všiml...! A ty sis všiml také, a velmi správně! Lidožravá veverka prostě JE pitomost, protože to MÁ BÝT pitomost.

6 2012A.D. 2012A.D. | E-mail | 27. září 2008 v 2:02 | Reagovat

Pěkné... V podstatě ve velmi jemné a přijatelné (tj. nikoho příliš nenasírající ) formě předáváte dál starou známou pravdu - lidé se dělí na ty, co mají hlavu i k jiným účelům, než jako kryt krku proti dešti a na ten zbytek. :-) Za mého mládí se tomu říkalo VLCI a OVCE - dělení do více kategorií je asi přesnější, leč výsledek je podobný...

7 Praclovek Praclovek | Web | 2. října 2008 v 19:03 | Reagovat

Výsledek není podobný. Je ve svém důsledku stále stejný.

8 Liana Liana | 23. června 2014 v 13:20 | Reagovat

Jimave, postrehy na zaklade vlastnich zkusenosti. Hmm, copak se stane s radem a co se zviratky zahrmi-li a blesk sezehne ohrady?
Budou zviratka na pokracovani? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama