George Orwell - blázen, paranoik, nebo vizionář?

17. září 2008 v 10:04 | Martin Hessler |  SVĚT KOLEM NÁS
TEXT ČLÁNKU MUSEL BÝT VZHLEDEM K TECHNICKÝM POTÍŽÍM ODSTRANĚN A UVEŘEJNĚN ZNOVU. VŠEM NÁVŠTĚVNÍKŮM BLOGU SE OMLOUVÁM.

Martin Hessler

"Říkat pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin." /George Orwell/

Také jste si všimli, jak nám posledních létech a desetiletích přibývá elektronických systémů? Tahle digitalizace je báječná věc. Bez řady z nich si už neumíme ani představit všední život. No považte: Jako "Husákovo dítě" jsem spatřil světlo socialistického světa v 70. letech minulého století. Kdyby mi coby dítku školou povinnému někdo vážně vykládal, že telefon za pár let nebude potřebovat žádný kabel ani zástrčku ve zdi, že se vejde do náprsní kapsy, že s ním půjde nejen volat do celého světa, ale i posílat fotky, psané texty a melodie, a co víc - že taková hračička nebude součástí výstroje speciálních agentů CIA, ale že si ji bude moct koupit úplně každý, asi bych si myslel, že dotyčný utekl z ústavu pro duševně choré. Každý přece věděl, že takové hlouposti můžou existovat jen v mizerném špionážním filmu! Vždyť i vysílačka, kterou nosili příslušníci SNB přes rameno, připomínala svými rozměry spíše dámskou kabelku, a spojení se neobešlo bez šumu a stálého opakování "haló, haló, slyším, neslyším..."

Čas trhl oponou a dnešní školáci považují mobilní telefon za zcela samozřejmou věc. Narodili se totiž do světa, v němž mobil patří mezi naprosto všední komunikační prostředky civilizovaného člověka. A shodným způsobem jsou přijímány i další moderní elektronické vymoženosti, před nemnoha lety pokládané za exotické novinky: Internet, GPS navigace, platební karty, datové čipy pro zvířata, elektronické mýtné brány... Seznam by byl dlouhý, a výčet těchto technických zázraků se stále rozšiřuje.
Jak to však na světě bývá, každé ano má svoje ale, všechno zlé je pro něco dobré - a také naopak. Napadlo vás někdy, jak snadné je v této elektronické džungli lovit pro toho, kdo ví jak, a dokáže si zjednat přístup k datům, jež ho zajímají? O počítačových hackerech se toho hodně ví a ještě více namluví. Z hlediska přístupových možností a objemu kontrolovaných dat je však největším a nejvýznamnějším hackerem - státní správa. Nevěříte? Uvěříte!

Mobilní telefon

Když se u nás v polovině 90. let rozšířily komerční mobilní telefony, šlo z dnešního hlediska o přístroje drahé, objemné a nespolehlivé. Pokrytí nestálo za moc, baterie se rychle vybily a poplatky za volání byly vysoké. Tehdejší technické možnosti výkonných orgánů státní správy však neumožňovaly jejich odposlech. Mobil se dal "napíchnout" jen tehdy, pokud se spojil s pevnou telefonní stanicí. Dnes je vše jinak. Samozřejmě, operátor mobilní sítě má přístup nejen ke všem vašim hovorům a SMS zprávám, jež se v digitalizované podobě přenášejí jeho sítí. Ze softwarového hlediska pro něj nepředstavuje větší problém ani to, "nakouknout" do vašeho telefonu, aniž byste o tom věděli, a zkopírovat si například váš telefonní seznam nebo uložená data. Jenže, proč by to dělal? Jeho cílem je přece vaše spokojenost a hlavně to, abyste včas platili účty... Dokud se do věci nevloží stát. Orgány činné v trestním řízení si mohou od provozovatele mobilní komunikační sítě tyto údaje kdykoli vyžádat, a on je povinen jim je poskytnout, aniž by se vás ptal na souhlas. Že je taková žádost vázána na soudní příkaz? Och ano... A jak si myslíte, že taková procedura probíhá? Řada lidí má dnes více než dvě SIM karty, a znám i takové, co jich vlastní i třicet. Prostě je nakoupili během reklamních akcí a teď postupně provolávají přednastavený kredit. Takže příslušný pan soudce dostane z úřadovny SKPV (Služba Kriminální policie a vyšetřování) na stůl tlustý štos žádostí o povolení odposlechu, jež znějí (ve zkratce) asi takto:

Žádám o soudní povolení k odposlechu telefonní stanice číslo +420 606 XXX XXX

Zdůvodnění žádosti: Existuje důvodné podezření, že uživatel této stanice se dopouští závažné trestné činnosti podle § XXX Trestního zákona, a to jako člen organizované skupiny.

Podepsán: ....

Soudce pochopitelně nemá čas, náladu ani faktickou možnost všechna tahle lejstra číst, natož nějak prověřovat. Prostě je orazítkuje, podepíše a pošle zpátky. Získat povolení k vytěžování dat od provozovatele mobilní sítě je tedy pro policii neuvěřitelně snadné. A kdyby vám to snad nestačilo, vězte, že Stanislav"Křišťálovej Standa"Gross nechal už v roce 2001, v dobách svého působení na postu ministra vnitra, dovézt za peníze daňových poplatníků z USA velmi nákladné a složité zařízení, umožňující monitoring mobilních telefonních hovorů i bez vědomí a souhlasu operátora sítě. Kam se tato vysoce sofistikovaná aparatura poděla, a kdo a jakým způsobem ji využívá, to dnes nikdo neví. Zasvěcení hovoří o komplexu centrály BIS na Praze 5, ale může to být i kdekoli jinde.
Toto zařízení samozřejmě nemonitoruje veškeré hovory a textové zprávy, probíhající na našem území. Ne že by to bylo technicky nemožné, ale objem uchovávaných a zpracovávaných dat by byl tak obrovský, že by nikdo nevěděl co s tím. Systém pracuje na základě tzv. plošného výběru klíčových slov. Do paměti operačního systému je zadáno několik desítek tisíc výrazů v řadě jazyků, při jejichž vyslovení během hovoru počítač přiřadí obě účastnické stanice do seznamu, a zapamatuje si jejich telefonní čísla a IMEI kódy telefonů (IMEI kód je zadáván do operačního systému přístroje již při výrobě, jeho pomocí se telefon přihlašuje k síti, a nelze jej zamaskovat ani změnit). Řeknete-li tedy do telefonu kupříkladu "bomba", "Alláh", "Hitler", "Národní strana", "demonstrace" nebo "zbraně", octnete se v seznamu sledovaných stanic. Opakovaným vyslovováním těchto klíčových termínů postupujete v seznamu výše a výše. Na základě toho pak může být přikročeno k prověření vaší fyzické identity a případně zahájen trvalý odposlech.
Co víc. Mobilní telefon ve vaší kapse může fungovat i jako dokonalá štěnice. Prostřednictvím retranslačních stanic lze v kterémkoli okamžiku zaměřit pozici vašeho telefonu, takřka vždy s přesností na několik metrů. Dokonce i tehdy, je-li přístroj vypnutý. Jediným účinným protitahem je telefon otevřít a vyjmout baterii. A že máte dva mobily, jeden na smlouvu a druhý na předplacenou kartu, a tudíž anonymní? Nevěřte na duchy... Pokud má o vás státní orgán z jakéhokoli důvodu zájem, záhy zjistí, že vedle vašeho řádně registrovaného mobilu se neustále vyskytuje ještě jiný, a že tudíž nejspíše také patří vám. Napíchne tedy i ten, a srovnáním seznamu příchozích a odchozích hovorů i vaše druhá SIM-ka brzy dostane jméno. Problémem není ani vokalografické srovnání hlasové stopy, takže vypůjčením telefonu od kamaráda si mnoho nepomůžete. Veškerá zmíněná data se dají vyhledat několik let zpětně. Policie nebo tajná služba tak má poměrně dokonalý přehled o tom, kdy a kde jste se v daném období vyskytovali a s kým jste hovořili.

Platební karta - požehnání pro finančáky

Máte platební kartu? Já ne. Nesouvisí to ani tak se strachem ze sledování jako s tím, že jsem před časem zjistil, že platbou pomocí karty vlastně dáváte konkrétní osobě (obchodníkovi) souhlas s tím, aby odčerpal určitou částku z vašeho účtu. Kolik ale dotyčný skutečně převedl na své konto, to se dozvíte se značným zpožděním, a v případě plateb například za nákupy v Tescu si pravděpodobně stejně nebudete pamatovat, kolik vámi zakoupené zboží stálo. Takže pokud si vůbec všimnete, že obchodní společnost, hoteliér nebo pro mě za mě kadeřnice si vzali z vašich peněz více, než měli, budete mít velké potíže vydobýt z nich příslušnou částku zpět. Dali jste přece souhlas s čerpáním z účtu... Po zralé úvaze jsem tedy došel k závěru, že tisícovka v kapse je tisícovka v kapse. A když mi ji bude chtít někdo neoprávněně odčerpat, rovnou mu přerazím pracku.
Druhá stránka věci je ovšem to, že každým vložením karty do bankomatu nebo do platebního terminálu po sobě zanecháváte elektronickou stopu. Příslušný systém totiž zaznamená číslo účtu, ke kterému je karta vystavena, číslo karty (to v případě, že máte třeba s manželem společný účet), přesný čas a samozřejmě převáděnou částku. A protože jste museli zadat PIN nebo podepsat účtenku, případně obojí, nemůžete se vymlouvat, že vám kartu někdo vzal. Kdyby snad přece, není problém prozkoumat kamerové záznamy z dotyčného místa. Systémem CCTV (průmyslové bezpečnostní televize) je dnes vybaveno každé obchodní centrum, benzínová pumpa i bankomat. Kromě toho jsou zde městské a policejní kamerové systémy. Takže kdokoliv o to stojí, může během pár hodin a prakticky z pohodlí své kanceláře zjistit, kdy, kde a co jste nakupovali, a také kolik jste za to zaplatili. A protože vaše banka bez zbytečných průtahů vydá policii přesné záznamy o pohybech peněz na vašem účtu, je jen otázkou času, kdy budete úředně dotázáni, jak jste přišli k těm 20 tisícům, které nepřišly ani od vašeho zaměstnavatele, ani od sociálky, ani od finančního úřadu jako daňový přeplatek. A na co že jste je vybrali 10. března loňského roku, v 15 hodin 32 minut, z bankomatu na Náměstí Svobody? A vy budete trapně vysvětlovat a dokazovat, že vám je dali rodiče na opravu auta. Nehledě na to, že budete dozajista přinuceni uvést jméno, adresu a IČO vašeho automechanika, který se vzápětí octne v zaměřovači Úřadu daňové kontroly.

Jezdíte autem?

Automobil je vůbec skvělá a lehce sledovatelná věc. Nejde zdaleka jen o to, že má vpředu i vzadu tabulku s registrační značkou. I když i ta je důležitá, jak si brzy povíme.
Každý zná systém GPS. Kdo to neví, tak tahle zkratka znamená Global Position System, tedy systém globálního určování polohy. Kterákoli stanice GPS se může v reálném čase spojit se soustavou družic obíhajících Zemi, a s jejich pomocí pak určit svou polohu s přesností na několik desítek centimetrů. Systém GPS byl původně vyvinut pro vojenské účely a velmi se osvědčil. Lodě, letadla i pozemní jednotky vybavené GPS stanicí vědí v kterémkoli okamžiku velmi přesně, kde se nacházejí, a příslušné velitelství může sledovat jejich pohyb na elektronické mapě. Výhody pro vojáky jsou zřejmé.
Pokud tedy máte v autě namontovanou onu moderní hračku - satelitní navigaci, vězte, že pomáhá nejen vám dojet bezpečně a rychle do cíle. Stejně jako u mobilních telefonů, i u GPS stanic lze v kterékoli chvíli přesně zjistit jejich pozici na povrchu Země, a to v aktuálním čase i se zpětnou platností. Trasa, kterou jste absolvovali o prázdninách k tetičce na Moravu, se totiž v digitální podobě zaznamenala a uložila do paměti sytému, na který se připojuje vaše navigační jednotka. Lze z ní tedy vytáhnout, kudy a jak rychle jste jeli, kdy a kde jste zastavili a na jak dlouho. A perlička na závěr: Pokud máte auto na leasing, buďte si jisti, že sledovací jednotka GPS systému je v něm zabudována, ať už vám o tom prodejce řekl, nebo ne. Leasingové společnosti se tím jistí proti neplatičům a pojišťovacím podvodům. Poskytnutí dat z těchto systémů policii je pro ně samozřejmostí a žádný soudní příkaz žádat nebudou. Je totiž v jejich zájmu, aby měly s policií dobré vztahy.
Jezdíte starou šlupkou a navigujete podle mapy po tatínkovi z roku 1986? Nevadí! Opět tu máme kamerové systémy ve všech větších městech a obcích, které bezpečně rozeznají RZ vašeho vozu a při troše štěstí i tvář řidiče a spolujezdce. Vydatně je doplňují průjezdní radary na silnicích a dálnicích, které, ač byste to možná neřekli, fotografují všechna projíždějící vozidla, nejen ta jedoucí nepovolenou rychlostí. Vyhodnocování rychlosti vozu totiž probíhá až dodatečně. A aby toho nebylo dost, kamery na dálničních mýtných bránách také vyfotí všechno, co pod nimi projede, nejen kamiony a autobusy.
Od příštího roku se nám zákonodárci chystají zavést elektronické dálniční karty místo dosavadních nálepek za sklem. Takže od té chvíle bude mít policie dokonalý přehled o tom, kdy a kde jste najeli na dálnici nebo rychlostní komunikaci, kdy a kde jste z ní sjeli a jak často a kudy jezdíte. Není pochyb o tom, že zmíněná data budou podle zvláštního předpisu uchovávána nejméně po dobu tří let, spíše však mnohem déle.

Internet jako kyberprostor

Internet je bezpochyby jedním z největších technických, komunikačních a možná i společenských fenoménů přelomu tisíciletí. Existuje sice už značně dlouho, ale jeho význam nebývale vzrostl teprve s masovým rozšířením přístupu k němu. Složky policie a tajných služeb zpočátku význam kybernetické sítě podceňovaly, ale v současnosti kvapem dohánějí zpoždění a v mnoha směrech jsou už dokonce na špičce technických možností. A mějte na paměti, že internet původně (stejně jako celá řada jiných moderních vymožeností - mikrovlnná trouba, gore-tex, nebo již vzpomínaná GPS navigace) vznikl coby produkt vojenského technického vývoje. Je tedy naivní věřit, že by se tento uměle vytvořený, virtuální prostor jakkoli vymknul kontrole.
Dnešní policejní aparát pracuje s internetem stejně běžně jako kterákoli jiná instituce. A nejenže využívá jeho komunikačních a informačních možností (Ministerstvo vnitra ČR dokonce investovalo nemalé finanční prostředky do vzniku vlastní, nezávislé počítačové sítě, nepřístupné zvnějšku a pracující odděleně od běžné soustavy civilních serverů), nejenže zaměstnává školené specialisty zabývající se aktivním, skrytým vyhledáváním a stíháním "internetových zločinců" - lidí porušujících autorská práva, provozujících webové stránky pro pedofily nebo narušujících ochranu důležitých údajů a zpráv. Policie dávno pochopila, že v ohromném objemu přenášených dat může bez velké námahy zachytit leccos, co by ji mohlo (i když možná nemuselo) zajímat. Proč se honit za podezřelými individui po ulicích, když se jim můžeme nabourat do počítače a v klidu zjistit, o čem se baví s přáteli, co mají doma za fotky a koho si zapsali do adresáře? Že si nepřipadáte jako podezřelé individuum? Že řádně chodíte do práce, platíte daně a s žádnou mafií ani drogovým syndikátem nemáte nic společného? Policie si možná myslí něco jiného. Pro ilustraci:
Před časem jsem napsal článek o cikánské problematice a zveřejnil jej na internetu. Ohlasy vesměs kladné, pár negativních (to patří k věci), jinak ticho po pěšině. Až do chvíle, kdy si text zmíněného článku (bez mého vědomí) vypůjčil někdo z redakce Národního odporu a umístil jej na jejich vlastní webové stránky. Od té doby mi čas od času, zpravidla jednou do měsíce, kdosi nahlíží do e-mailové schránky. Chvíli mi trvalo, než jsem to zjistil, protože dotyčný nic nepoškozuje, nemaže žádné zprávy ani nezanechává různé rádoby vtipné "pozdravy", jak mají ve zvyku obyčejní hackeři. Prostě vstoupí, nečekán a nezván, zkontroluje s kým si píši a o čem, a zase se odporoučí. Kdo to může být a z čího pověření jedná, to není těžké uhádnout. Některý z podřízených dr. Sunardiho (šéf Odboru pro potírání extremismu Policejního prezidia) zjevně usoudil, že ten pan Hessler je nějaký nácek, xenofobní rasista a nár-soc prominent, a že by bylo dobré mít ho pod kontrolou. Co kdyby náhodou? Může nás zavést k dalším podobným o kterých ještě nevíme… Jak málo stačí, abyste se stali zájmovou osobou naší velectěné policie! A její skrytý zájem se může postupně rozšiřovat na vaše kamarády, příbuzné, známé a kolegy. Prostě na všechny osoby, s kterými udržujete kontakty. V této síti lze snadno uváznout bez vlastního přičinění, třeba tím, že odpovíte na e-mail někomu, kdo byl kdysi v minulosti členem Národní strany. Nebo tím, že navštívíte některé z webových stránek, monitorovaných policií. Klasickými příklady mohou být Zvědavec, Nevhodné zprávy, Neviditelný pes, a mnohé další. Státní správa považuje za potřebné mít přehled o tom, kdo a jak často se zajímá o neschválenou, politickými stranami a vládními úředníky nekontrolovanou publicistiku a zpravodajství. Je přece jasné, že tyhle štvavé nesmysly čtou především extremisté, kverulanti a nespokojenci! Slušný člověk si kupuje deník Blesk, nebo se dívá na zprávy na Nově!
Policejním specialistům samozřejmě nedá velkou práci zjistit vaši fyzickou identitu, a to ani když se maskujete softwarem, měnícím automaticky vaši IP adresu. Markantů, které zanechává váš osobní počítač na každém serveru, k němuž se připojí, je totiž podstatně více. V případě potřeby si může policie vyžádat informace přímo od vašeho providera, a ten je povinen je poskytnout. A vůbec nejjistějším způsobem je vniknout přímo do paměti vašeho PC, kde se zpravidla najde dost zajímavých informací o jeho uživateli či uživatelích. Osobní fotografie, adresáře, pracovní životopis nebo třeba rozepsaná bakalářská práce. Policejní IT specialista tak rázem zjistí, kde studujete nebo pracujete, jak vypadáte, ale i to, s kým žijete a s kým si dopisujete přes mail nebo ICQ. A, samozřejmě, o čem. Že máte antivirovou ochranu a další softwarové vymoženosti, které by vás měly před takovým průnikem ochránit? To je v tomhle případě leda tak pohádka pro děti. Tvůrci a výrobci tohoto softwaru jej totiž dost často, ještě před uvedením na trh, posílají v podobě demo-verzí policii k otestování. Ta jej rozpitvá a zjistí, jakým způsobem lze podobnou bariéru nepozorovaně překonat, načež jej pošle zpátky s dobrozdáním, že jde o ochranu k nerozlousknutí.

Úsměv, jste v záběru!

O kamerových systémech, monitorujících veřejně přístupná prostranství, jsme se již zmínili. V posledních deseti letech prožívá tenhle způsob špiclování obyvatelstva obrovský boom. Každá větší obec, o velkých městech nemluvě, s radostným hýkáním vynakládá značné částky z peněz daňových poplatníků na pořízení a rozšiřování systému průmyslových kamer, sledujících křižovatky, náměstí a ulice, a napojených na automatická záznamová zařízení. Monitory bývají umístěny na služebnách státní nebo městské policie. Statistici a kriminalističtí experti se přitom předhánějí v bombastických prohlášeních, jak kamerové systémy přispívají k snížení zločinnosti a vytvářejí z ulic našich měst bezpečné prostředí.
No nevím. I když opominu známé (a často pravdivé) rčení, že statistika je jen matematicky vyjádřená lež, vy jste si snad všimli, že by se z pražských, brněnských, ostravských nebo plzeňských ulic stalo bezpečné prostředí? Že by se po nich nepotulovaly bandy kapsářů, lupičů, narkomanů a bezdomovců, že by se v nich nekradla auta a nedocházelo ke rvačkám? Že by se všechny nekalé živly houfně napravily nebo stáhly z ulic v hrůze před objektivy policejních kamer? Že by… ale nechme toho. Každý soudný člověk dobře ví, jaký je to nesmysl. Policejní kamery totiž ve valné většině sledují frekventované křižovatky, kde lze sem tam přistihnout neukázněného řidiče při jízdě na červenou, nebo vchody do bank a poštovních úřadů. Bankovní lupiči z nich stejně žádný respekt nemají. A systémy městských a obecních policií? Pokud budete na ulici přepadeni, třeba přímo pod kamerou, nečekejte, že na to někdo adekvátně zareaguje. Zatímco přepadení se odehraje v řádu minuty až dvou (v lepším případě), příjezd hlídky městské či státní policie můžete očekávat nejdříve za půl hodiny - pokud dorazí vůbec. Je totiž mnohem pravděpodobnější, že strážník, pověřený službou u monitorů, momentálně spí, svačí, čte si časopis, nebo šel právě na WC. Pražská Královská cesta, smutně proslulá coby působiště kapsářských gangů cikánského původu, je kamerami doslova prošpikovaná. Polokouli z kouřového skla s otáčivým objektivem uvnitř najdete skoro na každém rohu. Žijete snad v představě, že se jich snědí chmatáci bojí a že se v jejich zorném úhlu ostýchají prošmejdit vám kabelku?
Zbývá tedy otázka, k čemu jsou tedy podobné sledovací systémy dobré. Samozřejmě, k tomu, aby si na nich dodavatelské firmy, zhusta napojené na různé vládní a komunální politiky, skvěle namastily kapsu. Daňový poplatníku, prohni se! Zároveň však umožňují efektivní sledování a zaznamenávání dění na veřejných prostranstvích. To kdyby snad chtěl nějaký zlořád, který se státním orgánům pranic nelíbí, například využít práva shromažďovacího! Nebo se jen tak volně a svobodně pohybovat po okolí. Co si vůbec myslíte, nějaký volný pohyb! Každý váš pohyb musí být kontrolován, zaznamenán, a v případě potřeby analyzován a zdůvodněn. Sledování se navíc postupně zdokonaluje, k zavedení se chystá (pokud už neprobíhá) systém počítačového srovnávání markantů pohybu těla jednotlivých osob. Pohyb těla při chůzi je totiž stejně individuální jako třeba otisky prstů nebo intonace hlasu. Pak bude moci být jeden každý člověk na kamerovém záznamu okamžitě rozeznán a s jistotou identifikován. Pročpak ten Franta Novák lelkuje právě na tomhle nároží a v tuhle hodinu? Vždyť tady ani nebydlí, ani nepracuje, ani nenakupuje! V téhle čtvrti vlastně vůbec nemá co pohledávat! Zato naproti přes ulici je synagóga a židovské knihkupectví! Proklepněte ho pořádně, jestli nemá vazby na krajní pravici a tak podobně. Taky víme, že jeho dcera studuje s nějakým Arabem! Předvolejte je všechny na příští středu, tohle nám budou muset vysvětlit…
Zkrátka, až příště vyjdete do ulic, nezapomeňte se usmívat a zamávat do kamery, která vás právě natočila a zaznamenala. Velký bratr vás vidí! A že v některých městech strážníci čumí kamerami lidem až do ložnic? Nevadí! Náměstek ředitele MP hl. m. Prahy, pan Ludvík Klema, by vám vysvětlil, že to přece nemůže nikomu vadit, vždyť u monitorů a multiplexerů sedí vyškolení strážníci městské policie, vázaní služební přísahou, takže záznamů jistojistě nebude zneužito! Jinými slovy: Zvykněte si jednoduše, že napříště budete doma souložit za asistence policejního orgánu… Slušný člověk přece nemá co skrývat, takže nepotřebuje soukromí. Do soukromí se ukrývají jen podezřelí elementi, na které si řádně posvítíme!
Sečteno a podtrženo: Namouduši nevím, jestli byl George Orwell, autor slavného románu 1984, blázen, paranoik nebo vizionář se schopností předvídat budoucnost. Ale začíná mi připadat, že ze všeho nejvíce právě to třetí. Zamysleme se společně nad tím, kolik úsilí, peněz a času věnují státem (potažmo politickými stranami) řízené orgány tomu, aby měly pod kontrolou každý krok, každý okamžik občanova života. Připadá vám po přečtení těchto řádků představa společenského zřízení, v níž jsou novorozencům hned na poporodním oddělení vpravovány pod kůži mikročipy, obsahující jejich nacionále a umožňující jejich on-line sledování po celý zbytek života (samozřejmě - pro blaho a bezpečnost společnosti, jak jinak!), jako paranoidní fikce?
Velký Bratr nás sleduje. A proč, to ví jen on sám. Vysvětluje to tím, že chce mít přehled o těch, kdo nedodržují pravidla. Vysvětlení na první pohled logické a uspokojivé. Ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíte, že to v žádném případě nejste vy, kdo má vliv na určování a kontrolu pravidel hry! Nebo máte dojem, že se vás naši mocní a mocnější na něco ptají, že se ohlížejí na váš názor, když si hodlají odsouhlasit nějaký ten zákon?

Martin Hessler
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slávek Slávek | E-mail | Web | 30. září 2008 v 6:52 | Reagovat

No podivejme... http://www.novinky.cz/clanek/150727-policie-omylem-o-vikendu-zablokovala-tisice-mobilu.html.  Martine, nechces hodit nejaky komentar na blog :-) To ti ale prihrali, co? Ja jsem se k tomu uz vyjadril - http://www.ukrus.cz/dir/ponr.htm. A uz davno, text ponr.htm je stary asi dva roky, prisaham na slunicko, svitici na letni silnici pod mym bicyklem, jedoucim k orosenemu pullitru na stole pred nalevnou, ve kterem stoupaji bublinky atd.

2 2012A.D. 2012A.D. | E-mail | 4. října 2008 v 2:44 | Reagovat

Zkuste se na celou popisovanou věc podívat v širší souvislosti..co když je to součást nějakého většího plánu na absolutní kontrolu lidí..co když má někdo v plánu nás všechny očipovat a sledovat každý náš krok..a co když ony zavrhované Protokoly sionských mudrců nejsou padělek carské tajné služby, ale krutá realita? Možná jsem paranoik, někdy i militatní paranoik, ale některé věci mi prostě nepřijdou náhodné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama