PPK Scarabeus 06 - problémy se spolehlivostí

11. července 2008 v 19:48 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
Veden letitou touhou vlastnit "poloautomat Škorpion", neodolal jsem nabídce pardubické firmy PPK s.r.o., a podal si na příslušném oddělení Služby správních činností OŘ PČR žádost o povolení k nabytí do vlastnictví zbraně kategorie B. Hodlal jsem zakoupit samonabíjecí pistoli PPK Scarabeus 06.Vyřízení trvalo k zbláznění dlouho, údajně kvůli nedostatku kvalifikovaného personálu, ale konečně jsem se dočkal a mohl jsem vyrazit do Dlouhé ulice v Praze 1 pro zmíněný kousek. Stál mě necelých 8700,- Kč, což mi nepřišlo mnoho, a ještě týž den jsem jej odvezl na policii k registraci. Opět jsem byl odsouzen k třítýdennímu vyčkávání… Ale už jsem ho měl doma!
Vzniklou prodlevu jsem zčásti strávil sháněním zásobníků a pouzder. Chtěl jsem kompletní sadu, jaká patřila k samopalům Škorpion, koupil jsem tedy jeden krátký (10 nábojů) a čtyři dlouhé (po 20 nábojích), včetně kožených sumek a pouzdra to vyšlo na 1250,- Kč. Vytipoval jsem si také možnost nákupu poměrně levného střeliva 7,65mm Browning z produkce Sellier&Bellot.
Nadešel den D, hodina H, minuta M a vteřina… no, prostě, průkaz zbraně byl hotov a já mohl vyrazit na střelnici. Scarabeus 06 se ukázal být skutečně přesnou zbraní, i když zbrusu nové ovládací prvky potřebovaly poněkud "rozchodit". Páčka pojistky kladla zpočátku tuhý odpor a překlápěcím hledím nešlo hnout bez pomoci šroubováku. Ale po několika desítkách pracovních cyklů se to poddalo. Ze dvou set vypálených ran se vyskytly tři zádržky, což mi u nové, nestřílené zbraně nepřipadalo nijak tragické. Na 50 metrů nebyl problém, vstoje a při použití ramenní opěrky, dosahovat rozptylu desetiranných položek kolem 200 mm.
Těšil jsem se na další zábavu a příjemné střelecké zážitky, takže asi za týden jsem dokoupil další munici a vydal se znovu na otevřenou "padesátku". Ale něco bylo špatně. Místo očekávaného nárůstu spolehlivosti se ukázalo, že Scarabeus bůhvíproč prakticky přestal fungovat! Náboje se zasekávaly na skluzavce mezi zadkem hlavně a čelem závorníku, většinu jich nebylo možno vpravit do komory ani ručním opakováním. Část nábojů se při zaseknutí závěru mechanicky poškodila do té míry, že jsem je raději dal stranou a určil k delaboraci. Naštvaně jsem sbalil fidlátka a šel ten krám reklamovat.
Firma PPK vyřídila reklamaci vcelku promptně a ochotně, ovšem k problému se nevyjádřila. Prodejce mi pouze ústně sdělil, že bylo nutno přeleštit nábojovou komoru, při podrobné prohlídce rozebrané zbraně se našly čerstvé stopy nástroje také na skluzavce a na čele sběracího hřebene. Pracovník firmy PPK, který úpravy prováděl, se také neobtěžoval s čištěním mechanismu, který byl plný brusného materiálu přichyceného na mazivo. Zbraň při natažení závěru skřípala jako vylovená z písku. Musel jsem ji nejdříve rozložit, pečlivě vyčistit spoušťové a bicí ústrojí, a obtížně čistitelné pouzdro závěru, včetně závěru a hlavně, důkladně vyprat v technickém benzínu. Po opětovném promazání to bylo o něčem úplně jiném. Scarabeus chodil hladce jako po másle.
Přesto zůstal dojem z další funkční zkoušky poněkud rozpačitý. S některými zásobníky fungovala pistole bezvadně, jiné nebylo možno vystřílet bez zádržky, děj se co děj. Začínal jsem si myslet, že problém je v zásobnících samotných… Až při úklidu střeliště mi padly do oka prázdné kartonové krabičky od nábojů. Byly dvojího druhu - šedo-červené, po 25 kusech, a žluto-zelené, po padesáti. Že by byl zakopaný pes tady?
Začal jsem se poptávat po původu nábojů u prodejce. Dozvěděl jsem se, že pětadvacetikusová balení jsou přebytky z armádních zásob, vyrobené v první polovině 90. let a uvolněné, vzhledem ke střele s plnoolověným jádrem, pro civilní trh, zatímco padesátikusové krabičky představují běžnou současnou komerční produkci. Koupil jsem tedy větší množství od obojího a začal testovat. Nejdříve s vlastní zbraní. A byla to trefa do černého. Se starými náboji z pětadvacetikusových krabiček fungoval Scarabeus bezchybně, zatímco s moderními tak napůl. Řešením by samozřejmě bylo nakupovat stabilně jeden druh střeliva, v jehož prospěch hovořila i výrazně nižší cena. Jenže… Záhy jsem zjistil, že starší provedení je v jednorázovém doprodeji, výrobce je už nenabízí, a brzy bych tak zůstal bez přísunu munice. A kde je vlastně příčina toho, že s náboji stejného typu a provedení, od jednoho výrobce, lišícími se (zdánlivě, jak se ukázalo) pouze spotřebitelským obalem, vykazuje zbraň tak rozdílnou spolehlivost funkce?
Nemám rád nevyřešené technické otázky, a u zbraní už vůbec ne. Začal jsem poradou v prodejně paní Brymové. O žádném technickém rozdílu nevěděli. Na řadu tedy přišel katalog muničky S&B, z něhož jsem si vypsal všechny podstatné údaje. Ty jsem pak porovnal s technickými daty náboje 7,65 Browning, publikovanými v 60. letech. Žádný zjevný rozdíl, kromě provedení střely s ocelovým jádrem. Znovu jsem nakoupil náboje obou druhů, obstaral jsem si dokonce i pár starých (a zakázaných) "oceláků" z počátku 80. let, a zajistil si přístup k dílenskému mikroskopu.
Zajímala mne především celková délka jednotlivých provedení náboje a tvar střel, což jsou parametry důležité pro spolehlivost podávání. Zjistil jsem, že ačkoli výrobce u všech tří provedení shodně udává délku náboje 25mm, žádný z měřených kusů tomuto parametru nedostál. Průměrná délka byla 24,83 mm, nejkratší se ukázaly být náboje s plnoolověným jádrem střely z 90. let, nejdelší naopak střelivo současné produkce. Šlo však řádově o rozdíly max. 0,1 mm.
Dále jsem se tedy soustředil na tvar střel. A k svému nemalém překvapení jsem zjistil, že střely nábojů současného provedení mají oproti svým předchůdcům zřetelně užší horní část a špičatější hrot. Stručně řečeno, jejich ogivál je ostřejší, než jaký se používal u dřívější produkce! Po důkladném vyleštění povrchu nábojů (hadříkem namočeným do Konkoru) byl rozdíl dokonce dobře rozeznatelný pod obyčejnou lupou. Střely také mají výrazně mělčí zaškrcovací drážku, a okraj ústí nábojnice tedy vytváří o dost znatelnější "schod" na povrchu náboje. Firma Sellier&Bellot prostě někdy v druhé polovině 90. let pozměnila tvar střely, aniž by o tom někoho informovala.
Přemluvil jsem dávného známého, který má z titulu své funkce zbrojíře přístup ke zbraním ze skladů Policie ČR, aby mi pomohl s malou zkouškou. Přivezl dva sice použité, ale výborně fungující samopaly vz. 61 Škorpion, něco munice, a vzal mne na policejní střelnici. Oba druhy komerčně prodávaných nábojů v celkovém počtu asi 500 kusů jsem si vzal s sebou.
Výsledek v podstatě potvrdil mou úvahu. Jak Scarabeus, tak oba Škorpiony pracovaly bez problémů jak s náboji se střelou ocelovým jádrem (z policejních zásob), tak s municí z 1. poloviny 90. let. S náboji současné produkce odmítaly všechny zbraně spolehlivě fungovat - Škorpiony shodně v obou režimech střelby. Tímto způsobem se podařilo vyloučit možnost, že by závady podávání u Scarabea byly způsobeny rozdílnými rychlostmi pohybu závěru při nepřítomnosti zpomalovače kadence. Ptal jsem se dotyčného specialisty, jak policie tento problém řeší. Dozvěděl jsem se že nijak, protože při těch několika málo střelbách ze Škorpionů (které jsou už pro PČR výběhovou zbraní) se spotřebovává munice ze starých zásob.
Nebylo zbytí. Vzhledem k cenám a obtížné dostupnosti zahraničního střeliva ráže 7,65 Browning mi nezbylo, než se vydat cestou adaptace zbraně. Musel jsem nejprve prostudovat systém podávání u Scarabea a nakreslit si kinematická schemata (od středoškolských let jsem se o nic podobného nepokoušel), komplikovaná navíc svou trojrozměrností, neboť Scarabeus zdědil po samopalu Škorpion dvouřadé vyústění zásobníku a náboje jsou tudíž podávány střídavě z pravého a levého sloupce. Došel jsem k závěru, že v okamžiku kdy zadní část nábojnice opouští vývodky zásobníku, má ogivální část střely narazit na horní stěnu nábojové komory a sklouznout po ní dopředu, čímž je náboj, tlačený zezadu sběracím hřebenem, naklopen do osy hlavně. Dno nábojnice přitom sklouzne po čele sběracího hřebene do lůžka na čele závorníku. Ostřejší ogivál nového střeliva způsobuje, že střela vejde ve styk se stěnou komory v okamžiku, kdy je úhel zešikmení náboje již příliš velký, a tlakem závorníku dojde k naražení pláště nábojnice na hranu skluzavky. Náboj se tedy vzpříčí v nábojišti, a k nápravě je třeba vyjmout zásobník, zachytit závěr v zadní úvrati a vzpříčený náboj ručně vyjmout ze zbraně.
Bylo tedy nutno vytvořit jiný tvar skluzavky, přizpůsobený tvaru moderního střeliva, s pozvolnějším stoupáním a zaoblenou horní hranou. Problém spočíval v tom, že jsem neměl k dispozici žádné podklady (nevím, zda tento problém někdo řešil přede mnou, ale žádné materiály na toto téma jsem neobjevil), a nezbývalo než se vydat cestou pokusů. S vědomím toho, že se jednou provždy připravuji o záruku na zbraň, a pokud to přeženu a vytvořím skluzavku příliš dlouhou (a tedy zasahující příliš daleko do komory), začnou se při výstřelu vydouvat a trhat nábojnice - což by se prakticky rovnalo zničení hlavně.
K negativním vlastnostem samopalů Škorpion a tedy i jejich přímých potomků Scarabeů patří, že ke komorové části hlavně je dosti špatný přístup. Hlaveň je přitom nalisovaná a začepovaná v pouzdře závěru, a nelze ji tedy vyjmout. Práce postupovala pomalu také proto, že po každé úpravě tvaru bylo nutno provést strojní přeleštění, vyčištění hlavně a mechanismu, a následně funkční zkoušku na střelnici. Nechtěl jsem nějakou neuvážeností něco pokazit a pistoli poškodit. Nakonec bylo třeba osmi etap úpravy, zahrnující i částečné zešikmení a úpravu čela sběracího hřebene, než se podařilo dosáhnout žádané spolehlivosti funkce. Během prvních sto výstřelů při výhradním použití současné munice se vyskytly dvě zádržky, v další stovce již žádná. Spolehlivost 99% jsem mohl v dané chvíli považovat za dostatečnou. Prohlídka vypálených nábojnic neukázala žádné trhliny ani abnormální deformace. Jen s vyleštěným povrchem komory poněkud stoupla razance vyhazování. Upravené plochy jsem se po úvaze rozhodl ponechat bez povrchové úpravy černěním, která při broušení, pilování, zaškrabování a leštění pochopitelně vzala zasvé.
Přílišné sebeuspokojení není dobrá věc, ale musím se přiznat, že konec kalvárie se vzdorovitým "Hovniválem" mi udělal obrovskou radost…
Martin Hessler
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 belma belma | E-mail | 11. července 2008 v 22:30 | Reagovat

Potvrzuji špatnou zkušenost se Scarabeusem 06.

Hned jak byla tato zbran uvedena na trh jsem si ji koupil Hradci Králové.Měla výrobní číslo 06.0034 a jen co jsem si ji dovezl domu a než ji zaregistroval byl jsem ji vyzkoušet.Upřímě se z ní střílet nedalo,náboje se zasekávaly tak jak popisoval tady kolega.Tak mě to teda pěkně vytočilo a jel jsem ji reklamovat.Vzhledem k tomu že jsem ji neměl ještě zaregistrovanou tak mi ji ochotně vyměnili kus za kus.Ted už jsem si teda vybíral a než jsem odjel tak zkusil natažení náboje do komory a znova.Vše bylo už ok a doposud se mi na této zbrani již žádná závada neoběvila.

Jinak mě tedy mrzí to samotné zpracování zbraně,asi jsem detajlista ale u nové zbraně bych očekával začistěný povrch rámu zbraně před povrchovou upravou...měl jsem možnost na té prodejně zkouknout asi 12ks scarabeusu a žádný teda nebyl exkluzivní.Aspon že už teda střílí bez závad - zatím.

Belma

2 Al Al | E-mail | 12. července 2008 v 12:07 | Reagovat

Pro Martina Hesslera.Vase zkusenosti jsou zajimave a bohuzel typicke.U vsech Skorpionu jsou 3 kriticke prvky,typ streliva,zasobniky,vadna konstrukce samotne zbrane.Casto dochazi k zasekavani techto zbrani prave vinnou vady v jednom z techto prvku.Mrzi mne jen ,ze jste mne ohledne toho nekontaktoval jiz drive.Podal bych vam k tomu 2hod. tel.komentar na muj ucet az z Californie.Al

3 Churchill Churchill | E-mail | 15. září 2008 v 11:40 | Reagovat

Jojo, mám hovnivála z HK, v.č. 06.0031 a cca každý desátý 8 náboj zádržka. Volal jsem do PPK, zdělili, že o závadě u prvních kusů ví a ať s tím přijedu. Ještě jsem tam neměl cestu a brát si kvůli tomu dovolenou se mi taky nechce.

Mezitím se přestěhovali kamsi do Holic, na webu adresa není a mobil taky neberou.

4 Churchill Churchill | E-mail | 15. září 2008 v 11:41 | Reagovat

uuuááá, prej "zdělili", jdu si za roh jednu bouchnout :o)

5 Indy Indy | E-mail | 17. března 2009 v 23:46 | Reagovat

no, tedy na uzivatele mate velmi detailni znalosti konstrukce strelnych zbrani ! Respekt! na druhou stranu, ta situace je mizerna, a obe strany (SB i PPK) by to mely resit.  Nevite jak si stoji s timto strelivem od SB dalsi zbrane, napr PPK?

6 Daniel Daniel | 20. února 2011 v 15:46 | Reagovat

Musím říct že jsem byl majitelem této zbraně. Po půl roce jsem to vzdal a zbavil se jí. Neustále se vyskytující závady mě k tomu donutily. Několikrát jsem zbraň vezl do Holic na reklamaci, a problém vždy opravili, po chvíli se ale našlo něco nového. Od nekontrolovatelného odpalování více nábojů, přez totálně nefuknční pojistku, problémy s béháním závěru, nedostatečným bitím zápalníku do zápalky náboje až po vypadávání zásobníku. Teď už vím, a nejen já, že pravý škorpion byl je a bude jen jeden.

7 M. H. - Admin M. H. - Admin | 21. února 2011 v 9:19 | Reagovat

[6]: Pravda, po ukončení edice tohoto článku jsem se setkal ještě s jedním problémem - byl to právě onen vámi zmiňovaný, Scarabeus mi začal "kulometit". Příčina byla prostá, špatně zúhlovaný záchytný ozub přerušovače, a stejně jednoduché bylo i řešení. Od té doby jsem maximálně spokojený. Asi je to kus od kusu.

8 bidak bidak | E-mail | 28. října 2011 v 20:22 | Reagovat

dekuji za vytecny clanek, klobouk dolu pred Vasimi znalostmi a schopnostmi :o
chystam se scarabea koupit, jsem ted ponekud na vazkach

9 já | 7. prosince 2011 v 17:40 | Reagovat

Objevila se teď v listopadu 2011 novinka "CZ Skorpion 61S"
Tyto problémy tam prý nejsou, a za super cenu 4950Kč dostanete:

"škorpíka" (původní vzhled, s dřevěnou nebo plastovou rukojetí)
10 ranný zásobník
2x 20 ranný zásobník
sumku
pouzdro
závěsnou šňůru vz.52

10 já | 7. prosince 2011 v 17:41 | Reagovat

... jo a sadu čištění k tomu jsem zapoměl :-)

11 wildwestman wildwestman | 7. listopadu 2012 v 21:05 | Reagovat

Byl jsem rok majitelem scarabeusu. Po prvním seznámení na střelnici jsem si musel udělat cestu do sídla firmy v Holicích. Zbraň střílela jak se jí zachtělo, na dvacetiranný zásobník 5x jednotlivá rána, zbytek po dvou až čtyřranných dávkách. Zbraň mi opravili za dva dny. Znám tři majitele scarabeusu, dva z nich měli stejný problém, jednomu se údajně stalo že zbraň ,,pustila,, 10-tiranný zásobník nekontrolovatelnou dávkou.
Při druhé návštěvě střelnice mi po první ráně vypadávaly všechny mnou vyzkoušené dvacetiranné zásobníky. Nestalo se tak, pokud jsem je naplnil na 18-19 nábojů. S 10-tiranným zásobníkem jsem tento problém neměl. Do Holic jsem tedy musel znova. Tentokrát trvala oprava 3 týdny.
Po cca 800-1000 vystřílených ranách mi scarabeus zase začal střílet krátkými dávkami. To už na mě bylo moc.
Koupil jsem si uherskobrodskou pistoli 61S, která mi odstřílela něco kolem 3000 nábojů bez jediné závady.
Nakonec jsem byl rád že jsem se scarabea zbavil, a to značně pod cenou.
Na druhou stranu, z PPK mám ještě Drulova, který slouží dobře, i když na něm se asi nic pokazit nedá, šikovný strojař ho dle mého názoru za šichtu ufušuje....

12 jjosephh jjosephh | E-mail | 25. března 2016 v 10:35 | Reagovat

V článku chybí bohužel přesnější informace... fotky krabiček nábojů, abychom zjistili jejich přesné typy + jasně uvedený statistický počet zádržek. A tak mám z článku pocit, že mi i moje zbraň brzy dostřílí :-). Vlastním 61S z Uherského Brodu, střílím, vyjádřeno terminologií autorovou, krabičkami "červeno-zelenými". A nemám problémy. Pokud se vyjádřím přesněji, tak používám náboje 7,65 FMJ (http://www.sellier-bellot.cz/produkty/pistolove-a-revolverove-naboje/pistolove-a-revolverove-naboje/seznam-produktu/detail/294/). To samé diskusní příspěvky. Wildwestman napsal, že vystřílel 3000 nábojů, ale nepíše, o jaké typy se jednalo. Nepřesné informace jsou na dvě věci. Na .... a na nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama