Přichází Scarabeus 06

1. dubna 2008 v 12:44 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
V roce 1992 se objevila na civilním trhu v ČR samonabíjecí varianta samopalu vz. 61 Škorpion. Vyráběla ji pod označením CZ 91S přímo mateřská firma, Česká Zbrojovka Uherský Brod, a to ve dvou rážích: 7,65mm Browning a 9mm Browning Kurz. Pistole byly buď celočerněné, nebo s matně niklovaným pouzdrem závěru. Varianta v ráži 7,65mm se od původního samopalu na pohled lišila pouze funkcí páčky pojistky. Ta měla jen dvě funkční polohy: 0 (zajištěno), a 1 (jednotlivé rány). U 9mm pistole byl nejmarkantnější odlišností přímý schránkový zásobník na 12 nebo 24 nábojů.

CZ 91S (9mm Browning Kurz)
Podstatné rozdíly se ukázaly až po rozborce zbraně, resp. odklopení pouzdra závěru. Oproti samopalu vz. 61 chyběla vypouštěcí páka spušťadla, bylo použito jiné těleso válcové pojistky a samozřejmě scházel zpomalovač kadence, který byl u samonabíjecí zbraně zbytečný. Pistolí obou ráží bylo vyrobeno jen několik set kusů, z nichž část zůstala ve skladech výrobce. Žádný zvláštní komerční úspěch nezaznamenaly. Jednak byly dost drahé (prodávaly se za ceny kolem 14-15 000 Kčs, pro srovnání: nová pistole CZ 75 se tehdy dala pořídit za 10 000 Kčs), jednak sice vizuálně atraktivní, ale pro osobní ochranu nevhodné svou velikostí a váhou. Tečku za celou záležitostí pak udělal zákon č. 288/1995 Sb., který tyto pistole dosti nelogicky zařadil mezi zakázané zbraně. Majitelé měli na vybranou: Buď požádat o udělení výjimky (Policie ČR ale výjimkami k držení zakázaných zbraní nikdy neplýtvala), nebo svůj legálně nabytý majetek nuceně prodat (ovšem komu, když k nabytí do vlastnictví byla nutná výjimka?) či odevzdat státu. Případně pistole nechat úředně znehodnotit. Tímto způsobem se státní správě podařilo drtivou většinu nevelkého počtu pistolí CZ 91S vyřadit z oběhu. Do dnešních dnů se jich v ČR zachovalo maximálně několik desítek. V roce 2006 byla jedna z nich vydražena za cca. 40 000 Kč.
Českým střelcům svitlo na lepší časy v roce 2003, kdy vstoupil v platnost nový zákon o zbraních č. 119/2002 Sb. Ten již umožňoval, za předem daných podmínek, nabývat do vlastnictví, držet a nosit i takové zbraně, které mají "vzhled plně samočinných vojenských zbraní". Podmínkou bylo zařazení zbraně do kategorie B, což bylo opět podmíněno konstrukcí zbraně, která neumožňuje přestavbu na plně automatickou funkci. Nastala sháňka po "samonabíjecích Škorpionech". Jenže kdo dokázal svou CZ 91S uhájit před úřady, ten se jí odmítal zbavit, a ČZ UB již jejich výrobu neobnovila. Cena dochovaných exemplářů fantasticky vzrostla, přesto poptávka stonásobně převyšovala nabídku.
Někdy v roce 2006 se chopila příležitosti do té doby málo známá pardubická společnost "Puškařství Pavel Kupec s.r.o.". Nechť pan Kupec promine, ale při vší úctě k němu přiznávám, že až donedávna jsem o existenci jeho firmy neměl ani tušení. Nejprve patrně s vidinou exportních možností začala pracovat na vývoji samonabíjecí varianty samopalu Škorpion. Svůj výtvor nazvali Scarabeus 06. Proč bylo vybráno právě jméno exotického brouka, netuším. Nabízí se teorie odvození od názvu samonabíjecí pistole Scarab Scorpion, hrubě zpracované a nepříliš věrné napodobeniny samopalu vz. 61, kterou v 80. a 90. letech nabízela americká firma Armitage Inc. Západní, především americké trhy jsou této kategorii zbraní poměrně otevřené, neboť tamní právní předpisy ohledně samonabíjecích variant vojenských zbraní nejsou tak úzkoprsé jako naše. Avšak, jelikož doma není nikdo prorokem, na schválení zbraně pro tuzemský civilní trh museli tvůrci úprav čekat prakticky dva roky.

Důvodem snad nebyla nedostatečná odbornost týmu firmy PPK nebo svévolné obstrukce specialistů Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (ČÚZZS). Právní předpisy ČR však vyžadují naprosto jednoznačně, aby samonabíjecí varianta samočinné zbraně, určená pro civilní trh, měla takovou konstrukci, která neumožňuje za použití běžně dostupných prostředků zpětnou přestavbu na plně automatickou funkci. A protože zlaté české ručičky jsou dovedné a vynalézavé, a o strojní a zámečnické dílny není u nás žádná nouze, museli si autoři úprav i posuzovatelé zbraně dát skutečně záležet. (Pro ilustraci: Prakticky každý, s kým jsem mluvil o pistoli Scarabeus 06, se mne dříve či později zeptal: "A šlo by to poštelovat na dávky?".) V praxi tedy musela být přestavba provedena tak rozsáhle a důkladně, aby laické pokusy o úpravu na "automat" selhaly a odborné aby se nerentovaly. Záměr se podařil. Prakticky každou samonabíjecí zbraň lze upravit na samočinnou, ale konkrétně u Scarabea by šlo o práci takového rozsahu, že by se zločineckým syndikátům vyplatilo začít s výrobou kompletních samopalů úplně od začátku. Svou roli při váhání ČÚZZS nad zařazením zbraně do kategorie B (na povolení) patrně sehrály také ohledy mediálně-politické. Samopal vz. 61 Škorpion si získal (částečně zaslouženě) nechvalnou proslulost jako oblíbená zbraň teroristů a skupin organizovaného zločinu. Jako příklad by bylo možno uvést v ČR velmi známou kauzu "Orlických vražd". ČÚZZS i firma PPK museli být připraveni čelit kritice ze strany Policie ČR, bulvárního tisku i jisté části politických populistů.
Scarabeus 06 je, jak již bylo řečeno, samonabíjecí variantou 7,65mm samopalu vz. 61 Škorpion, vyráběného v letech 1961 - 1979 pro potřeby státních ozbrojených složek a dosti široce používaného jednotkami SNB, SNV a Pohraniční stráže. Samopal zavedla pro speciální účely také armáda. Zhruba 30 000 kusů bylo exportováno do bývalé Jugoslávie, kde se licenčně vyráběl jako M 84 (samonabíjecí varianta, určená pro jugoslávské policejní složky a pro export, se nazývala nejprve M 84A, později M 85).
Vizuální rozdíly mezi Škorpionem a Scarabeem jsou minimální. Tento fakt je zřejmě způsoben tím, že firma PPK zjevně využila již vyrobené součástky pro samopaly vz. 61. Jelikož jednou z podmínek ČÚZZS pro schválení zbraně k prodeji na civilním trhu bývá, že "…k výrobě nesmějí být použity hlavní části z již vyrobených vojenských samočinných zbraní, nebo nesmí jít o dodatečnou přestavbu původně plně samočinných zbraní", je pravděpodobné, že firma PPK nakoupila pro výrobu původní nepoužité součástky a tzv. "náhradní systémy", vyřazené z armádních skladových zásob. Na tělech a pouzdrech závěrů Scarabeů jsou totiž patrná odfrézovaná původní výrobní čísla a dislokační kódy výrobce, a na spodní ploše těla jsem objevil i vojenský vlastnický znak v podobě zkřížených bodáků.

Pohled do bicího a spoušťového ústrojí Scarabea
Nebudu zde popisovat konstrukci a funkci samopalu Škorpion, tomu jsem již věnoval samostatný článek. Soustředím se na rozdíly mezi samopalem vz. 61 Škorpion a samonabíjecí pistolí Scarabeus 06. Scarabeus má pochopitelně poněkud jinak vyřešený spoušťový a bicí mechanismus, který neumožňuje střelbu dávkou. Rekonstrukce je provedena s ohledem na zabránění zpětné úpravě zbraně na plně samočinnou. Vypouštěcí páku kladívka, jež u samopalu plnila funkci automatické spouště, sice u Scarabea najdete také, ale svou původní úlohu neplní. Dorazový čep kladívka je oboustranně zavařen do těla zbraně a nelze jej vyjmout, což brání výměně celého spušťadla. Scarabeus nemá zpomalovač kadence, a hřídel záchytky zpomalovače, rovněž svárem nerozebíratelně spojená s tělem zbraně, způsobuje, že zpomalovač nelze do zbraně osadit. Ozub pro záchytku závěru, původně vytvořený v dutině zadního čela závěru, je poměrně důkladně odfrézován. Scarabeus pochopitelně postrádá nákružek na hlavni pro uchycení tlumiče, a manuální pojistka je kompletně vyrobena znovu - válcové tělo pojistky má jiný tvar než u Škorpionu a páčka je zhotovena tak, že ji nelze nastavit do polohy pro plně automatickou střelbu. Ta je sice na těle zbraně vyznačena, ale pojistka má výběžek, který se opře o okraj pouzdra závěru a nedovolí otočit páčku tak daleko dopředu. Pokud by si dal někdo práci a výbežek odbrousil, nic se nestane. V poloze 20 bude zbraň, stejně jako v poloze 0, zajištěna.
Kromě výše popsaných prvků se Scarabeus 06 liší od samopalu Škorpion již pouze značením. Název zbraně (Scarabeus 06) je vygravírován na levé straně těla nad pistolovou rukojetí, a je doplněn vyznačením ráže (7,65 Br.) Na opačné straně těla pak najdeme jméno výrobce (PPK s.r.o.). Výrobní číslo, v souladu se zákonnými požadavky ražené na všechny hlavní části zbraně (tělo, hlaveň, závěr) je dislokováno: 1) zespodu na těle pistole před zásobníkovou šachtou, 2) zleva na dolním okraji pouzdra závěru, jež tvoří s hlavní nerozebíratelný celek, a za 3) na horní ploše závěru tak, aby bylo viditelné výhozním okénkem v pouzdře závěru. Tělo, hlaveň i závěr jsou opatřeny zkušebními značkami a vročením letopočtu zkoušky.
Pistole je dodávána na trh v šedohnědé kartonové krabici spolu se záručním listem, nástřelným listem a návodem k použití. Jako příslušenství je v balení nylonový kartáček a jeden zásobník na 10 nábojů. Dokoupení dalších zásobníků nepředstavuje problém, na trhu s vojenskými přebytky je jich dostatek a nejsou nijak drahé (většinou 200-300Kč za kus).
Praktický test mi ukázal, že Scarabeus 06 neztratil, kromě možnosti střelby dávkou, nic z kladných vlastností svého staršího sourozence. Pistole je dosti spolehlivá (viz.: PPK Scarabeus 06 - problémy se spolehlivostí) a mimořádně přesná. Hlední dálka 150 metrů je sice poněkud optimistická, ale na stometrovou vzdálenost není problém udržet 80% zásahů v cíli o velikosti lidské postavy. Rozptyl na poloviční vzdálenost (50m) je pak cca. 120mm, předpokladem je střelba obouruč, vkleče, s vyklopenou ramenní opěrkou a loktem levé ruky opřeným o koleno. Hmotnost zbraně spolu s nevýrazným zpětným rázem umožňují udržet záměrnou v cíli i při rychlopalbě nebo dvouvýstřelech. Typicky "škorpionovská" máslová spoušť patří mezi ty, které snad ani nejde strhnout. Nábojnice jsou vyhazovány dosti razantně směrem vzhůru, na což je dobré pamatovat při střelbě na krytém střelišti s nízkým stropem. Zásah odraženou horkou nábojnicí do nechráněné hlavy může být nepříjemný.
Rozborka zbraně nemá žádné záludnosti. Vyjmeme zásobník, stáhneme závěr dozadu a zkontrolujeme nábojovou komoru a nábojiště. Vypustíme závěr do přední úvrati a stiskneme spoušť (kdo si nechce natloukat úderník, přidrží závěr za hmatníky přibližně v polovině jeho dráhy, stiskne spoušť a pomalu vypustí závěr dopředu - kladívko se opře o zadní čelo závěru a je vypuštěno do přední polohy). Vyklopíme ramenní opěrku do funkční polohy a směrem zleva doprava (při pohledu zdola) vytlačíme rozborkový čep, umístěný v přední části těla zbraně. Poté lze pouzdro závěru se závěrem posunout na těle směrem dopředu v ose hlavně, a sklopit je dolů. Z pouzdra povytáhneme závěrový celek spolu s vratnými pružinami a jejich vodítky tak, aby bylo možno rozšířenou částí výřezů na bocích pouzdra vyjmout napínací hmatníky závěru. Závěr lze nyní hladce vytáhnout z pouzdra směrem dozadu. Tohle pro běžné čištění stačí.

PPK Scarabeus 06 rozebraný k čištění
Hlaveň zbraně je pevně spojena ocelovou vložkou s pouzdrem závěru a tvoří s ním nerozebíratelný celek. Zadní čelo hlavně je tudíž "utopené" v pouzdře závěru a k nábojové komoře je špatný přístup kartáčkem. Většinu uživatelů to bude asi svádět k čištění hlavně od ústí. Pokud si nechcete odírat prsty a nehodláte si poškodit ústí hlavně (takto "vyčištěná" zbraň pak většinou střílí za roh), opatřete si kartáčky s hliníkovým nebo plastovým dříkem. Nebo ten obyčejný, ocelový, aspoň omotejte kouskem lepicí pásky.
Samonabíjecí pistole Scarabeus 06 bude asi především záležitostí sběratelskou. Již vzhledem ke svým rozměrům a k nemožnosti nošení s nábojem v nábojové komoře (manuální pojistka brání pouze stisknutí spouště, samotné kladívko tedy není nijak jištěno!) není nejvhodnější k celodennímu nošení pod sakem v úloze obranné zbraně. Může však dobře posloužit při obraně obydlí. Potenciální přesnost spolu s přítomností ramenní opěrky umožňují použít Scarabea jako lehkou karabinu a vést mířenou palbu na vzdálenosti pro jiné pistole nedosažitelné. Protivníka ozbrojeného brokovnicí lze ohrozit palbou na vzdálenost daleko mimo jeho účinný dostřel. Z toho důvodu je možné, že se Scarabey časem objeví v rukou bezpečnostních specialistů nebo členů doprovodů cenných transportů. V každém případě ale výrobek firmy Puškařství Pavel Kupec s.r.o. dokáže poskytnout mnoho radosti milovníkům vojenských zbraní, a rekreačním střelcům přinést skvělý střelecký zážitek.

Martin Hessler


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama