Samopal vz. 61 Škorpion - část 1.

31. března 2008 v 13:06 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
Škorpion. Název jedovatého členovce, ale také jméno zbraně, která dnes znamená svého druhu legendu. Malého samopalu, vyvinutého na přelomu 50. a 60. let 20. století, který přestože nedošel masového rozšíření, je dodnes známý a často používaný nejen v zemi svého původu, ale prakticky po celém světě.
Není přesně známo, odkud se vzal prvotní impuls k vývoji konstrukce zbraně, která byla nakonec přijata do výzbroje ozbrojených složek tehdejší ČSSR jako "7,65mm samopal vz. 61 Škorpión" (ano, původně opravdu i s tím dlouhým "ó", které však bylo vzápětí ve vší tichosti změněno na krátké), zda se jednalo o požadavek MNO či výzbrojní správy ČSLA. Potřebu podobné zbraně vyvolaly poznatky z bojišť 2. světové války, kdy se ukázalo, že palebná síla tehdy obvyklé poboční zbraně - pistole - je v praxi nedostatečná. Velitelé v poli, řidiči tanků i jiných bojových vozidel, spojaři a další specialisté, pokud se ocitli v blízkosti zón bojových operací, se tedy většinou snažili opatřit si karabinu nebo samopal. Klasická samonabíjecí pistole byla stále více odsouvána do role odznaku moci a postavení štábních důstojníků.
První reakcí na měnící se požadavky na zbraň osobní ochrany byla ruská APS - Avtomatičeskij pistolet Stěčkina. Pistole ráže 9mm Makarov v sobě měla spojovat vlastnosti pistole a samopalu. Její tvůrce ji vybavil velkokapacitním zásobníkem, nástavnou pažbou a funkcí plně automatické střelby, což umožňovalo střílet z ní v režimu jednotlivých ran nebo krátkých dávek s vyšší přesností a účinností.
V Československu se ujal vývoje zbraně této kategorie talentovaný konstruktér ing. Martin Rybář (1924 - 1970). Na rozdíl od svého ruského kolegy Igora J. Stěčkina nevytvořil pistoli střílející dávkou, ale vydal se cestou miniaturizace klasického samopalu. Pro svůj prototyp Š - 59 zvolil náboj 7,65 Browning. Výsledkem byl vznik zcela nové kategorie ručních zbraní. Sám konstruktér pro ni prosazoval název "pobočný samopal", ale dnes jsou automatické zbraně tohoto určení běžně nazývány PDW - Personal Defence Weapon. Malý samopal Š - 59 již nese všechny základní rysy pozdějšího Sa. vz. 61 Škorpion, odlišné je uchycení ramenní opěrky a některé drobné části spušťadla.

Ing. Martin Rybář



Š-59
Konstrukce
7,65mm samopal vz. 61 Škorpion je plně automatická střelecká zbraň jednotlivce, založená na principu funkce zpětného rázu dynamického neuzamčeného závěru. Uspořádáním jde víceméně o klasický samopal, doplněný několika ve své době neobvyklými konstrukčními uzly. V první řadě jde o kladívkové bicí a spoušťové ústrojí, obdobné jako u útočných pušek. Zbraň tedy střílí z uzavřeného závěru, což umožňuje vyšší přesnost střelby v samonabíjecím i plně automatickém režimu. Tvůrce samopalu použil princip tzv. "převislého závěru", tělo závěru je tedy duté a svou přední částí se nasouvá na hlaveň, pevně uloženou v pouzdře závěru. Při délce hlavně 112mm tedy bylo možno zkrátit celý samopal na pouhých 270mm. Samotný závěr se pohybuje v lisovaném pouzdře a je odpružen dvojicí předsuvných pružin o malém průměru, navlečených na rovnoběžných vodítkách. Segmentový zásobník je umístěn zespodu před lučíkem spouště. Zbraň je vybavena kovovou sklopnou ramenní opěrkou, dřevěnou pistolovou rukojetí, střeleckou pohotovostí a přeřaďovačem režimu střelby, integrovaným s páčkou manuální pojistky. Překlápěcí dvouplátkové hledí umožňuje mířenou palbu do vzdálenosti 75 a 150 metrů.
Zbraň s plně automatickou funkcí a tak krátkým chodem závorníku by normálně musela mít šíleně vysokou kadenci, kolem 1200 - 1500 ran za minutu. To by bylo příliš. Ing. Rybář proto použil mechanický zpomalovač kadence, pracující na obdobném principu jako u francouzských kulometů Chatellerault M 1924. Při doběhu do zadní úvrati naráží tělo závěru na odvalovací páku, která stlačí proti odporu pružiny závaží zpomalovače, umístěné vertikálně v ocelovém válcovém pouzdře v pistolové rukojeti. Současně je snížena odpružená záchytku závěru, která zachytí závěr v zadní úvrati. Závaží zpomalovače naráží na protizávaží a pohybuje se směrem dolů, dokud nenarazí na doraz ve spodní části pouzdra. Následně je silou své pružiny vytlačováno zpět, až narazí na dolní rameno odvalovací páky. Ta vykývne nahoru a zvedne záchytku závěru. Závěr je vypuštěn vpřed, nabírá ze zásobníku další náboj a zasune jej do nábojové komory. Tímto ne zcela jednoduchým, avšak vysoce efektivním způsobem se podařilo dosáhnout snížení teoretické kadence na přijatelných cca. 750 ran za minutu. Zdá se to dost, ale hodnota je nižší než u samopalu (útočné pušky) vz. 58. Spolu s nepříliš výkonným nábojem, hmotností plně nabité zbraně 1430 - 1530 g (podle použitého zásobníku) a celkově dobrým vyvážením to znamená, že malý samopal je výjimečně dobře ovladatelný v režimu jednotlivých ran i krátkých dávek.

7,65mm samopal vz. 61 "Škorpion" - v této podobě byla zbraň v roce 1961 zavedena do výzbroje
Spoušťové ústrojí je rovněž poměrně neobvyklé konstrukce. Kladívko má dva protilehlé záchytné ozuby, vytvořené na dlouhém zahnutém výstupku tvaru T v horní části kladívka. Jeden je určen pro ozub spoušťové páky, druhý pro odpružený přerušovač. Přerušovač tedy není funkčně svázán s pohybem závěru jako u většiny pistolí. V režimu jednotlivých výstřelů je kladívko stlačováno do napnuté polohy zadním čelem závěru a zachycováno nejprve ozubem přerušovače. Jakmile střelec uvolní tlak na spoušť, spoušťová páka s neseným přerušovačem vykývne tak, že záchyt kladívka vyjde ze spojení s přerušovačem a kladívko je zachyceno ozubem spoušťové páky. Opětovným stisknutím spouště se kladívko uvolní a následuje další výstřel. Při nastavení přeřaďovače do polohy pro plně automatickou střelbu (označené "20") tělo pojistky - přeřaďovače vykloní odpružený přerušovač tak, že je vyřazen z činnosti. Vypouštění kladívka převezme vypouštěcí páka, uložená na pravé straně pouzdra spušťadla. Vypouštěcí páka je stlačována závěrem při jeho doběhu do přední úvrati a zbraň tak střílí dávkou až do uvolnění tlaku na spoušť nebo do vyprázdnění zásobníku.
Náboj
Výběr náboje 7,65 Browning pro vojenskou/policejní zbraň se může zdát z dnešního pohledu podivuhodný. Bráno současnými měřítky je výkon této ráže pro služební účely nedostatečný. Je však třeba mít na paměti, že náboj 7,65 Browning je jednou z nejrozšířenějších pistolových ráží ve 20. století, a od 20. do 70. let představoval prakticky etalon policejního střeliva. Teprve s rozšířením mezinárodního terorismu a organizovaného zločinu začalo volání policejních složek po výkonnější ráži 9mmn Luger, původně považované za čistě vojenskou záležitost. Zbraně střílející nábojem 7,65 Browning rozhodně nejsou žádnými neškodnými "plivátky" pro ženy, jak se nám snaží namluvit někteří odborní i méně odborní publicisté.
Svou roli hrají i další faktory. Poměrně malý a ve srovnání s ráží 9mm Luger nepříliš výkonný náboj umožnil konstrukci skutečně kompaktní, skladné zbraně, velmi vhodné jak pro skryté nošení pracovníky orgánů MV, tak pro různé armádní specialisty, jimž nesměla překážet při jejich obvyklé činnosti. Je také dobré si uvědomit, že Škorpion je konstruován pro plně automatickou střelbu na relativně krátké vzdálenosti, kdy se účinek střelby dávkou na živý cíl velmi podobá zásahu hrubými broky z brokovnice! Na současného uživatele mohou kratičká zbraň a drobné náboje působit dojmem hračky, ale celoplášťová střela ráže 7,65 o hmotnosti 4,75 gramu, vypálená ze samopalu Škorpion, dokáže ještě ve vzdálenosti 100 metrů hladce prorazit ocelový plech o tloušťce 1,33mm nebo dřevěnou desku o síle 111mm. Karoserie osobního automobilu nebo běžná dřevěná bočnice korby vojenského náklaďáku tedy pro ni nejsou žádnou překážkou. Ve světle těchto faktů nelze než konstatovat, že Sa. vz. 61 Škorpion rozhodně žádnou hračkou není a že konstruktér zvolil ráži správně.

Zásobník
Svérázný tvar nábojnice ráže 7,65 Browning s drážkou a tzv. polookrajem není zdaleka ideální pro samočinnou zbraň s velkokapacitním zásobníkem. Tvůrce zásobníku k samopalu Škorpion (jeho jméno není známo, ing. Rybář to pravděpodobně nebyl, neboť mezí jím přhlášenými patenty se zásobník k 7,65mm samopalu nevyskytuje) problém vyřešil dvouřadým, výrazně zakřiveným a dosti složitě tvarovaným segmentovým zásobníkem. Ocelové vývodky svým provedením poněkud připomínají vývodky zásobníků pro náboje .22 Long Rifle. Zásobníky mají odnímatelné dno, ocelový tvarovaný podavač a podélné prolisy na bocích pláště. Výstupek podavače, mající za úkol po vystřelení posledního náboje zvednout blok střelecké pohotovosti, se pohybuje ve zvláštním dutém výběžku na zadní stěně zásobníku. Plášť zásobníku je spojen na zadní straně bodovými svary, a je, stejně jako podavač a dno zásobníku, konstruován nesymetricky. Tím je vyloučena nesprávná montáž zásobníku.

Kompletní souprava zásobníků k Sa. vz. 61
Standartní zásobníky jsou dvojího provedení, krátký s kapacitou 10 nábojů, a dlouhý dvacetinábojový. S výjimkou délky pláště zásobníku a pružiny podavače jsou obě provedení zcela identická. Krátký zásobník má na zadní stěně jeden kontrolní otvor, dlouhý pak otvory dva, indikující naplnění 10 a 20 náboji.
Pozn.: Setkal jsem se i se zásobníky na 8 nábojů. Byly evidentně tovární výroby, nejednalo se tedy o dodatečnou úpravu (zkrácení) standartního zásobníku. Nenašel jsem však na nich vojenské přejímací značky, mohlo tedy jít o licenční jugoslávské výrobky nebo o malosériové provedení určené na export. Odborná literatura se o tomto typu zásobníku nezmiňuje.
Zásobníky samopalu Škorpion mají dvouřadé vyústění, jejich plnění je tedy velmi snadné. Náboje se jednoduše a pohodlně vtlačují shora mezi vývodky, vždy tak, aby okraj následujícího náboje zapadl do drážky náboje předchozího. Horší je to s jejich vyprazdňováním (pokud ovšem není řeč o vyprazďňování střelbou). Jednotlivé náboje jdou ven velmi ztuha a neobejde se to bez poraněných a omačkaných prstů. Mnohem jednodušší je odejmout dno zásobníku (pozor, stlačená podávací pružina má tendenci vystřelit do prostoru!), vyjmout podavač s pružinou a nevystřílený obsah zásobníku vysypat spodem. Zabere to i s opětovnou montáži jen několik vteřin.

pokračování ZDE

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eda Eda | E-mail | Web | 15. února 2012 v 14:37 | Reagovat

No jasnačka souhlas

2 Šperha Šperha | E-mail | Web | 29. června 2012 v 14:05 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

3 Emil Emil | E-mail | 22. září 2012 v 13:56 | Reagovat

Nedávno jsem zakoupil Škorpion 61 S. Včera jsem ho vyzkoušel na střelnici. Z 200 ran ani jediná zádržka. Přesnost střelby 100%.
Navíc daleko rychlejší možnost střelby než-li z klasické pistole. Pudová střelba na 25 metrů bez problémů. Oceňuji přesnost a rychlost střelby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama