Skříň

28. listopadu 2007 v 9:22 | Martin Hessler |  SVĚT KOLEM NÁS
"Pojď se podívat… Myslím že tohle je to co hledáme!" zavolala na mne z obýváku manželka. Zvedl jsem se od nějaké veledůležité činnosti a šel zjistit, o čem je tu řeč. Má krásnější polovička seděla za stolkem u kávy, prst zapíchnutý do jakéhosi nabídkového letáku.
"Koukni! Takovou jsme chtěli do předsíně!" ukazovala na skříň z imitace světlého dřeva.
Sice jsem do tohoto okamžiku neslyšel nic o tom, že bychom chtěli nějakou skříň do předsíně, ale budiž. Na obrázku nevypadala špatně. Troje dvířka, dvě zásuvky, rozměry 90x60x170. Vše za lidově-baťovskou cenu 2990 Kč. Věděl jsem co bude následovat. Příštího dne jsem složil leták do kapsy, vyzbrojen platební kartou a k zbláznění podrobnými instrukcemi své ženy skočil do auta a vyrazil do Baumarktu.
Samotný nákup proběhl bez větších potíží. Vcelku ochotný mladík v oddělení nábytku se mnou vyplnil objednávkový list, unavená čtyřicátnice za informačním pultem pak přijala platbu, domluvila se mnou termín dovozu a hodila po mně jakési lejstro, oznamující že objednávka číslo 249884-a-kousek se skládá ze dvou kartonů, přerazítkované nápisem ZAPLACENO.
Zboží nám doručili druhý den před polednem. Pomenší chlápek z dodávky mi proti podpisu vydal dva balíky v kartonovém papíře a PVC folii - jeden velikosti dospělého člověka, druhý přibližně nedospělého šimpanze. Pomohl mi s nimi za domovní dveře, skočil za volant a odjel. Nevím přesně kolik ten zázrak vážil. Subjektivně vzato docela dost. Nejsem žádná souchotina, ale zvláště větší z balíků se ta čtyři patra po schodech docela pronesl. Postavil jsem je do předsíně, odházel si z cesty hromadu bot a začal vybalovat.
Uvnitř bylo přesně to, co jsem očekával. Na sebe poskládané dřevotřískové desky s různými předvrtanými otvory, výplně z pěnového polystyrenu a dva PVC sáčky s drobnými součástkami. Vše doplněno naprosto nečitelným obrázkovým návodem k samoobslužnému sestavení kýženého kusu nábytku. Začal jsem studovat návod, přeskočil jsem úvodní seznam, kolik kterých součástek má balení obsahovat, a soustředil se na postup montáže. Ale brzy jsem té neproduktivní činnosti zanechal. Schematické obrázky sestavení byly do té míry schematické a tak nekvalitně vytištěné, že se z nich nedalo nic vyčíst. Podotýkám, že mám odborné technické vzdělání v oboru strojírenství, ale s něčím takovým zřejmě naši páni profesoři nepočítali. Nezbylo mi než jít na věc pomocí vlastní inteligence (???).
Dno, podstavec, bočnice a horní desku korpusu jsem sestavil dosti snadno. Svislou dělící přepážku bylo nutno poněkud poupravit bruskou, neboť v původní velikosti se do skříně prostě nevešla. Při lepení dřevěných spojovacích kolíčků jsem raději použil vlastní truhlářské lepidlo, protože ta troška bílé tekutiny v miniaturním plastikovém sáčku, dodaná spolu s výrobkem, byla tak řídká, že se ukázalo značně obtížné vpravit ji do příslušných otvorů, aniž by mi odkapávala na koberec. Dobrá, hotovo. Teď vodorovnou přepážku mezi úložným prostorem a zásuvkami. Moment, kde jsou díry pro čepy? Že bych měl tu svislou desku namontovanou obráceně? Šrouby ven, otočíme ji… Ne, hergot, byla správně! Všechno znova…!
Po delším hloubání a měření jsem zjistil, že svislá dělící přepážka není chybně namontovaná, nýbrž vyrobená. Neznámý šikula ji při výrobě patrně vložil do přípravku opačně, a všechny předvrtané otvory jsou tudíž na nesprávných místech - zrcadlově obráceně. Nezbylo než se vším praštit, chopit se vrtačky a napravit, co se dá. Předtím ovšem nové měření a rýsování… Snad to pak půjde vygumovat.
Další postup montáže už byl relativně hladký. Nebudu se rozepisovat o papundeklové zadní stěně skříně, sestávající ze tří panelů (ukázaly se asi o půl centimetru větší než sestavená skříň, a bylo rovněž nutno je ořezat a obrousit), ani o chybějících montážních otvorech pro některé závěsy dvířek (vrtačku jsem ještě neuklidil, tak co). Zkrátka zakutil jsem si jako v dobách reálného socialismu, kdy byly v naší obchodní síti běžně k mání výrobky kategorie DoDo (Dodělej Doma). Problém nastal, když jsem chtěl zavěsit na příslušná místa sestavené šuplíčky. Kovové lišty, ve kterých měly pojíždět, zjevně pocházely z různých výrobních provedení, každá se tudíž musela montovat poněkud odlišným způsobem. Navíc jsem shledal, že z osmi speciálních zápustných šroubků, nutných k uchycení zásuvek k lištám, jsou v balení pouze tři. Vzhledem k tomu, že bylo skoro pět hodin odpoledne, odložil jsem řešení na další den, uhýbaje vyčítavým pohledům své choti při spatření dvou šuplat, smutně odpočívajících v koutě.
Ráno bývá moudřejší večera, praví známé lidové pořekadlo. V mém případě ale moudrost našich předků žalostně selhala. Sehnat chybějící součástky se mi prostě nepodařilo, i když jsem křižoval naším hlavním městem sem a tam se šroubkem v peněžence, a ukazoval tu drobnou věc prodavačům snad dvaceti specializovaných obchodů. Navštívit přímo marketingové oddělení Libčických šroubáren jsem se neodhodlal.
Až po poledni se mi podařilo vymyslet náhradní řešení. Prohrabal jsem své soukromé (a značně rozmanité) zásoby montážního materiálu, a dva odpovídající šroubečky jsem kupodivu našel. Asi mi zbyly z nějaké jiné nábytkové operace. Nakonec jsem úspěšně nahradil i zbývající tři kusy pomocí zkrácených a obroušených sádrokartonářských vrutů. Ovšem již namontované lišty musely ze skříně znovu ven, za účelem úprav pomocí vrtačky a pilníku. Prostě, jak říkal náš učitel ve frézárně - "Kdo neumí fušeřit, neumí dělat…"
Skříň stojí, drží pohromadě, dvířka se otvírají a zavírají, zásuvky hladce vyjíždějí. Ale popravdě řečeno si neumím dost dobře představit, jak podobnou akci zvládají zákazníci méně technicky vzdělaní, se skrovnějším nástrojovým vybavením a třeba i bez vlastních zásob materiálu. To jim k tomu Baumarkt přibalí i truhláře? Ale jedno plus to přece jenom má. Zbyla mi spousta jiných šroubů, čepů a podložek, které do příslušné sestavy evidentně nepatří. Roztřídil jsem je do krabiček a pečlivě uschoval. Kdo ví, třeba se za pár let budou hodit...
Martin Hessler
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JiHei JiHei | Web | 2. prosince 2007 v 9:40 | Reagovat

:-)) no, ale zase na druhou stranu...v očích tvé ženy jsi musel evidentně stoupnout, bo se přesvědčila, že jsi chlap, kterej si poradí se vším, i s tím, s čím by si zřejmě neporadil ani ten, kdo to ( patrně silně znaven a možná po tahu )..." vyrobil ". Ty bys tu skříň mohl v záchvatu negativních emocí alespoň zastřelit..bo máš čím...:). Ale legrace stranou. Máš pravdu. Co bych si s ní počala třeba já ? Já bych u takovýho výrobku prostě přišla o nervy..a musela bych to reklamovat..:-(. A jak probíhají některý reklamace ?....No... nebudem si takovou představou kazit neděli...

2 Praclovek Praclovek | Web | 17. června 2008 v 0:34 | Reagovat

To je dobrá náhoda. Já sem to samý absolvoval před dvěma měsíci... Taky skříň, co ji vybrala manželka. Mě tam nic nechybělo, ale kdybych nebyl inženýr a s patřičným náčiním a zkušenostmi, tak nevím. Jinak. Skříň přivezli v poledne a já byl v práci.Manželka mě chtěla překvapit a sestavit jí.V šest jsem přišel domů a čekala mě druhá směna.Všude kusy skříně. Žena prostě neměla sama šanci to sestavit.

3 Praclovek Praclovek | Web | 17. června 2008 v 0:41 | Reagovat

To, že k tomu nebyl návod, ale že jsem k tomu dostal taky jenom jakousi x-tou a naprosto nečitelnou kopii nakresu, jak se to má složit, beru jenom jako zajímavé zpestření. Faktem je, že sem se s tím dělal skoro do půlnoci. Opravdu to byl skvělý večer. Ps.: ať žije firma Pat a Mat!

4 Venca Venca | 18. června 2008 v 14:06 | Reagovat

Tak pánové (Martine a pračlověku), musím konstatovat, že jsem právě prožil déja vu. Ten původní originál jsem ovšem prožil téměř na chlup přesně před třiceti lety a to prakticky se vším, co jsme tehdy od nábytku kupovali. Co se vlastně změnilo? Snad jenom svoboda podnikání, cestování, slova a tisku (ta poslední možná až moc - viz případ Bohdalová a další)

5 Praclovek Praclovek | 19. června 2008 v 15:48 | Reagovat

jednou sem byl na exkurzi v jistém socialistickém podniku. Jmenoval se "Dřevotvar Nový Jičín n. p." Fuckt bezva. Tam jsem poprvé viděl, že k montáži skříně a ke šroubování vrutů do dřeva se nepoužívá šroubovák, ale jedině kladivo...

6 M. H. -Admin M. H. -Admin | 19. června 2008 v 15:56 | Reagovat

Jo, tomu jsme na průmyslovce říkali ironicky "hřebík s drážkou", a když tě u toho nachytal pedagog, byla za to automaticky nedostatečná, zpravidla doprovázená sice nezákonným, leč velmi výchovným pohlavkem.

7 Venca Venca | 23. června 2008 v 21:12 | Reagovat

Za mého mládí byl výchovný pohlavek ještě zákonný. To bylo ovšem v době, kdy byly zákonné i popravy vysokých stranických potentátů (tehdy vládnoucí KSČ). A to by nebylo špatný obnovit a rozšířil bych to i na funkcionáře dalších stran a že by některým laso kolem krku slušelo velmi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama