Celý svět mluví o Palladiu

7. listopadu 2007 v 14:33 |  SVĚT KOLEM NÁS
Celý svět mluví o Palladiu… hustí rozhlasová a televizní reklama do českého národa. Na pražském Náměstí Republiky po více než dvou letech konečně utichl stavební ruch, ustal řev strojů, usadila se oblaka prachu. Zmizeli odtud báječní muži s rachotícími míchačkami a Revoluční třídou se opět rozjely tramvaje. Na místě bývalých kasáren, v nichž po desetiletí sídlilo pražské posádkové velitelství, vyrostla zcela nová budova: Obchodní centrum Palladium.
Tvůrci komplexu nám hrdě hlásali, že jejich výtvor bude respektovat původní ráz zástavby v této lokalitě tak, aby svým zevnějškem nenarušoval ráz okolí. Nechci jim sahat do svědomí, nejspíš se snažili. Ve skutečnosti ale Palladium navenek připomíná spíše cukrkandlový pohádkový zámek, doplněný ryze soudobými skleněnými vchody. Budiž, pořád lepší než proslulý "Tančící dům" poblíž Jiráskova mostu, architektonický skvost sice pozoruhodný, ale v klasické zástavbě z 19. století působící jako trysková stíhačka na Rembrandtově obrazu.
Když pominul prvotní šok ze sladce růžovoučké fasády, nastoupila zvědavost. Co je uvnitř? Štěstěna mi byla nakloněna a pracovní povinnosti mne zavedly do útrob Palladia podstatně dříve, než bych se tam býval vypravil soukromě.
Když tedy projdete ohromnými skleněnými dveřmi a minete pracovníka vnitřní bezpečnostní služby, postávajícího ve slušivém obleku u vchodu, ocitnete se rázem v jiném světě. Ve světě ryzího, ničím neředěného 21. století. Ve světě současných, úspěšných mužů a žen. Hypermoderní obchody, hypermoderní chodby a ochozy, hypermoderní restaurace, zábradlí, eskalátory, hypermoderní hudba z reproduktorů. Všechno uvnitř je chladně dokonalé, lesklé, neosobní. Hypermoderní neútulná krása. Vnitřek Palladia, stvořený ze skla, kamene, kůže a oceli představuje zhmotnělý veletrh nákladného nevkusu.
Že bude nové obchodní centrum v samém srdci Prahy určeno především movité klientele, musel předpokládat každý. Ostatně se nejedná o nějakých "horních deset tisíc". Zboží a produkty zde nabízené si může dnes dovolit podstatně širší část populace. Jenže na Palladiu je podstatný styl. Styl novodobé okázalosti a úspěchu, který tak milují celebrity, zlatá mládež, dcerušky, manželky i milenky politiků a předních podnikatelů. Kategorie lidí, kteří mají Palladiu dodat jeho konečný lesk a proslulost. Ti všichni se konečně dočkali, vzniklo něco, co je ušito přímo jim na míru. Zde si mohou po libosti dopřát adrenalinu z utrácení, užít si pocit že svět jim leží u nohou, omámen leskem jejich platebních karet a značkovostí jejich oblečení. Zde si mohou do čtyř hodin do rána zatrsat na diskotéce pod akvárii s korálovými rybkami, sami mezi svými ("…představte si, holky, byla tam Sandra Nováková z Ordinace - kdybyste viděly ty její proužkovaný legíny, no děs…"), aniž by jim hrozilo že se mezi ně vmísí někdo méně okázalý, méně úspěšný, méně značkový a méně "in". Zde mohou všem, kdo o to stojí (i nestojí) dát najevo, že oni na to mají, poručit si dvě deci francouzského vína za bezmála 500 Kč.
Nebuďme závistiví a přejme jim to. Odpusťme si ukřivděnou morální nadřazenost. Tito lidé nechápou náš svět, zrovna tak jako nám je cizí ten jejich. Jsem si jist, že kdyby jim někdo, jako jsem já, vyjádřil nahlas soucit, rozesmáli by se nebo urazili. Celé generace lidí si kladly a kladou otázku, starou možná jako lidská civilizace sama: "Činí peníze člověka šťastným?" Já osobně si myslím, že ne. Mohou mu neobyčejně usnadnit (nebo také zkomplikovat) život, ale samy o sobě štěstí nepřinášejí. Možná nanejvýš těm jedincům, kterým jejich mozek není schopen zprostředkovat uspokojení z jiného druhu zábavy, než je nakupování drahých zbytečností a pečlivě budovaná svatozář vlastní okázalosti.
Pocházím patrně z jiné doby, z jiných poměrů, z jiné generace. Byl jsem vychován v tom, že o všechno co chci mít se musím zasloužit. A co si nezasloužím, to mít nebudu. Jsem s tím smířen a přesvědčil jsem se, že takhle funguje svět. Alespoň v mém případě. Ale také jsem už dávno zjistil, že smysl a náplň života, osobní štěstí a sebeúcta jsou pro mne založeny na něčem zcela jiném, než na zlatějších a platinovějších kreditkách, novějších a luxusnějších modelech aut a oblečení, nákladnějších dovolených a oslňování silikon-peroxidových krasavic. Možná proto jsem a budu pro klientelu Palladia po vše časy jen "odrbaným sociálem" v odřené jeansové bundě, jaký nestojí ani za kloudný pohled. Nu dobrá. Nevadí mi to. Ani kdybych dostal tu možnost, neuměl a nechtěl bych patřit do jejich prostředí a životního stylu, právě tak jako oni by se beznadějně ztratili v mém. Ať si tedy užívají toho, co jim přináší radost, ať si mezi sebou rozeberou všechny ty vychrtlé, plastickou chirurgií vylepšené zlatokopky. Aspoň zbude víc normálních, hezkých holek na nás.
Ať žije a vzkvétá Palladium !!!
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Peníze nekazí člověka. Pouze dávají vyniknout charakterové podstatě. Arogantní, sobecké hovado se začne chovat po způsobu arogantních, sobeckých hovad ve chvíli, kdy je dost bohaté na to, aby mu okolní svět takové chování promíjel.
Martin Hessler
Fotografie ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 viktor balda viktor balda | E-mail | 11. srpna 2009 v 17:58 | Reagovat

no hezký, takový prostinký vyjádření rozdílnosti, ne že bych s tim nesouhlasil (naopak, i když jsem asi radikálnějši v posuzování vlivu a návštěvníků podobných center). jen nechápu co nám to vlastně má říct...? krom evidentního zážitku, co zná každý kdo u toho, nebo v tom :-) byl.

2 Jirkas Jirkas | E-mail | Web | 7. března 2012 v 9:04 | Reagovat

Heej tak to je libovýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama