Občan ozbrojený - část 2.

11. října 2007 v 12:33 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
/pokračování/
Zbraně v soukromých rukou jsou zbytečný "americký výmysl"
(Otázka autora: Jste si jisti, že je skutečně americký? A že je vážně zbytečný?)
V ústavě Spojených států je skutečně (patrně v jako jediné) zakotveno nezadatelné právo občana vlastnit a nosit zbraň. Tento článek americké ústavy má své historické kořeny, Američané na něm právem lpí a zatím každý americký politik, který se pokoušel toto občanské právo omezit či zrušit, musel nakonec od svého záměru ustoupit, nebo rezignovat na funkci. Kořeny tohoto stavu je nutno hledat již ve válce za nezávislost, kdy se obyvatelé původně britské kolonie na území Severní Ameriky ozbrojeným povstáním vymanili z područí anglického krále.
Jenže tato idea není původem z USA. Jak známo, při koncipování Ústavy Spojených států amerických se její tvůrci inspirovali ideály Velké francouzské revoluce. Tato událost byla historicky prvním případem na "starém kontinentě", kdy se některému evropskému národu podařilo omezit moc absolutistické monarchie a svrhnout panovnický rod "zdola", tedy všelidovým povstáním, místo do té doby obvyklých palácových převratů. Ty totiž ve své podstatě nebyly ničím jiným než násilným soupeřením o moc, omezujícím se na kruhy vládnoucích vrstev vysoké šlechty. Šlechta jakožto privilegovaná vrstva také byla v evropských poměrech po celá staletí jedinou skupinou obyvatel, jež směla vlastnit a nosit zbraně. Poddaným byla vymezena role totální, bezprávné poslušnosti, a nesměli se za žádných okolností ozbrojovat ani sdružovat za účelem prosazení vlastních zájmů. Francouzský národ byl od starověku prvním národem Evropy, který tento stav změnil, jeho příslušníci se chopili zbraní a z poddaných se tak stali občany. Buď jak buď, teprve požadavky ozbrojených občanů byla do té doby neomezeně vládnoucí, privilegovaná vrstva, opírající se o výkonnou moc armády a policie, nucena brát vážně.
Ani v 21. století tomu není jinak. Přestože v Evropě vládne drtivou většinou parlamentní demokracie, mnoha politikům by bylo milejší, kdyby jejich "poddaní" vůbec žádné zbraně nevlastnili. Neozbrojené a tudíž bezbranné lidi je totiž mnohem snazší ovládat, přeměnit je v poslušné a neodporující stádo, na něž není třeba se nijak ohlížet. Ozbrojený (a tedy i sebevědomý a obrany svých práv schopný) občan jim nejde pod nos. Ostatně, Američané jsou si toho dobře vědomi, a riziko, že soukromě drženou zbraň někdo zneužije k trestnému činu, považují vesměs za nutnou daň své fungující demokracii. Nemusíme mít Američany v lásce, ale neškodilo by si uvědomit, že jejich demokratické státní zřízení je asi nejdéle fungujícím politickým systémem svého druhu. A jakkoliv není dokonalý, funguje nepřetržitě od roku 1812 až dodnes. Zatímco evropských zemí, v nichž na různě dlouhou dobu zavládly různé formy nedemokratických režimů a diktatur, bychom napočítali celou řadu...
Shrnuto: Právo občana držet a nosit zbraň není americký, nýbrž evropský "výmysl". A je také jedním z rozhodujících činitelů, které dělají z poddaného skutečného občana.
Argument 5.
Čím více zbraní, tím více mrtvých (aneb: "I kdyby měl zákaz držení zbraní zachránit jen jediný život…")
(Otázka autora: A co když je to právě naopak?)
V roce 1996 došlo ve Velké Británii k tragickému kriminálnímu případu. Zjevně psychicky vyšinutý muž se chopil pušky a zastřelil několik osob, než jej zlikvidovala protiteroristická jednotka SAS. Vláda premiéra T. Blaira případu okamžitě zneužila, svezla se na vlně mediální hysterie a prosadila novelu zákona o civilních zbraních, která soukromé držení palných zbraní v podstatě totálně znemožnila. Britští střelci byli nuceni odevzdat nejen obranné a sportovní zbraně, ale i lovecké pušky a historické unikáty. Drasticky omezeno bylo i nošení chladných zbraní. Nikoho nezajímalo, že pachatel ani podle předešlé právní úpravy vůbec neměl dostat zbrojní pas, protože se léčil na psychiatrii. Britská policie, která v tomto bodě jednoznačně pochybila, se v ovzduší hysterie a mohutného tažení protizbraňových lobbistů prostě veškeré odpovědnosti jednoduše zbavila.
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Na území Velké Británie prakticky z týdne na týden vzrostla násilná trestná činnost o více než 280%. Zločinci jako první pochopili, že jejich potenciální oběti jsou nyní bezbranné. Navíc své ilegálně držené zbraně pochopitelně nepřinesli odevzdat na policii. Tragicky stoupl podíl těch nejnebezpečnějších trestných činů, jako např. ozbrojeného přepadení domu za přítomnosti jeho obyvatel. Odznakem ostrého hocha z velkoměstského podsvětí se místo dřívě obvyklého vyskakovacího nože stala pistole nebo revolver. Navíc asi pětina až čtvrtina dříve registrovaných zbraní zmizela v ilegalitě. Jejich majitelé prostě neviděli důvod odevzdat státu svůj legálně nabytý, zaplacený a zdaněný majetek, a nahlásili je raději jako odcizené. Státní správa tak nad těmito zbraněmi ztratila jakoukoli kontrolu.
K dovršení všeho, valná část zákona dbalých, důvěřivých britských majitelů zbraní, kteří je na výzvu odevzdali úřadům, dodnes marně čeká na vládou přislíbené finanční kompenzace. Jaksi prý nejsou peníze... A jediné území velké Británie, na něž se nový "protizbraňový" zákon nevztahuje, je - Severní Irsko!!!
Shrnuto: Mnoho lidí, především politiků a publicistů, se rádo zabývá otázkou kolik životů bylo zmařeno za použití zbraní. Kolik jich ovšem bylo stejnou cestou zachráněno, to už se počítá podstatně hůře. Já sám nosím zbraň často, pravidelně a dlouhá léta. Ještě nikdy jsem nikoho nezastřelil a doufám, že to tak až do mé smrti zůstane. Ale jsem si vědom několika situací a případů ve svém životě, kdy jsem unikl vážné konfrontaci a pravděpodobně podstatně těžším následkům (na svém zdraví a životě i na zdraví a životě jiných osob) jen proto, že případný agresor věděl, že jsem ozbrojen, a musel tuto skutečnost zohlednit. A to nemluvíme o případech, kdy byl občan svou zbraň skutečně nucen použít, a s její pomocí ubránil sebe nebo někoho jiného před útokem. Třeba jen tím, že vystřelil do vzduchu.
Argument 6.
Násilí není řešení
(Otázka autora: Už jste někdy nějaké násilí proti své osobě zažili? A co když nepůjde jen o vás?)
Jedním z úhelných kamenů demokracie je svoboda názoru. Každý má právo na názor, a je-li prezentován společensky únosným způsobem, má právo jej beze všeho přednést veřejnosti. Mezi takové názory je nutno zařadit i pacifismus. Pacifisté se vyznačují tím, že plošně odmítají jakékoli projevy násilného chování, a to vždy a za všech okolností. Nemusíme s nimi souhlasit, ale respektujme jejich názor. Ovšem to ještě neznamená, že jsme povinni se tímto názorem řídit! Nakonec, najdeme-li odvahu pohlédnout do očí historii lidstva, zjistíme, že násilí jako takové v minulosti vyřešilo více sporných otázek, než kterýkoli jiný činitel. Jeden příklad za všechny: Myslíte si, že nacistické Německo prohrálo 2. světovou válku proto, že nacismus byl zvrácenou, zrůdnou a krutou ideologií? Věříte snad tomu, že Spojenci porazili hitlerovské armády proto, že na jejich straně bylo právo, svoboda a demokratické ideály? Ó nikoliv... porazili je silou svých vojsk, svými tanky, děly, letadly a puškami. Zvítězili prostým použitím většího násilí, než jakého byl schopen jejich protivník.
Dostal jsem se kdysi do hovoru s jistou paní, zapřisáhlou odpůrkyní násilí, zbraní a všeho, co s násilím souvisí. Když jsem namítl, že zbraň jako taková přece může sloužit jako jistá záruka bezpečí, jako prostředek k obraně před nespravedlivým násilím, odpověděla mi:
"To se radši nechám oloupit a znásilnit, než abych potkávala na ulici magory jako jste vy! Ta bouchačka vám sice zvětšuje ego, ale chlapa z vás neudělá!"
V tomto okamžiku jsem rozhovor přerušil a myslel si své, ostatně ta paní byla plnoletá, svéprávná, a hodlá-li se nechat u vhodné příležitosti obrat a znásilnit, je to její rozhodnutí. Ale věřím tomu, že takhle mluvila patrně jen proto, že dosud žádný podobný pokus nezažila. Že ji ještě žádné podnapilé, hrubé a páchnoucí individuum nemlátilo, nekopalo a nervalo z ní šaty. Rád bych se jí (a dalších lidí podobného názoru) zeptal:
"A co když příště půjde o vaši dceru, maminku, manželku nebo přítelkyni? Zkuste si představit, jak se jí někde v podchodu zmocňuje tlupa agresorů! Ona křičí, pláče, volá o pomoc, vy byste rádi něco udělali - ale nemůžete, protože pachatelé jsou bezohlední a mají fyzickou a početní převahu! Co když ji na závěr uškrtí, aby je nemohla identifikovat? A policie nejede a nejede, asi je příliš zaměstnána odtahováním něčího auta za nesprávné parkování... Jste schopni a ochotni jednoznačně prohlásit, že ani za takové situace byste nedali nevímco za nabitou pistoli nebo revolver?"
Martin Hessler
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pavel71 Pavel71 | E-mail | 30. ledna 2008 v 21:02 | Reagovat

Naprosto a ve všem s panem Hesslerem souhlasím.Pacifismus je s prominutím pitomost!Tito lidé se vlastně nechají mlátit jen pro to,aby jejich mylná víra neutrpěla.Možná by měli tito lidé číst takovýchto článku víc.Je smutné,že spousta lidí si ještě dnes myslí,,toto není muj problem u nás se něco takového nemuže stát!to jen v americe,,jo i takové reakce se najdou.Osobně si myslím,že hrdost českého národa/až na vyjímky/skončila s odchodem bratru Mašínu.Já sám vlastním zp jen krátce a zbran "zatím" nenosím,ale rozhodně se držím...lépe je celý život mít a nikdy nepotřebovat,než jednou potřebovat a nemít

2 Jarda K Jarda K | E-mail | 20. března 2008 v 11:57 | Reagovat

A já už jednou si ruku o pažbu opíral. Zfetovaný taxikář....

A podruhé? Uprostřed vlastního bytu jsem stál a mířil na jednoho ksindla. Byl asi tak 2mm od smrti. (Snížená stojina spouště umožňuje střílet "krátkými dávkami".) Tak skončilo 1,5 leté soužití s "Rómy" v paneláku...

PČR naštěstí nakonec přijela. Sypánek (árijského typu :-) obskakující Rómku) pak na služebně brečel! Trapný zmrd...

Svět není procházka růžovou zahradou.

Jarda

3 jarda jarda | E-mail | 16. dubna 2008 v 22:34 | Reagovat

bůh stvoril lidi slabé a silne ale samuel colt tento rozdil zmenil na lidi sobe rovné :D. a az ja budu mit zbrojak a bafjne mi do bytu banda kofolaku a bude mi vyhorozvat nebo pritelkyni nebo komukoliv tak je postrilim zabrany nezabrany.

4 Karel Karel | 14. května 2008 v 13:42 | Reagovat

Víc takových článků.. Stálo by za to takové věci otiknout v novinách, aby už lidé začali myslet..

5 S474N S474N | Web | 21. května 2008 v 21:11 | Reagovat

Častokrát můžeme číst nebo slyšet o tom, jak "zbraně zabíjejí", "zbraně způsobují násilí" a další podobná hesla. Využijme sílu Internetu a hlídejme zbraň společně!

http://zbrane-zabiji.mujglock.com/

6 Praclovek Praclovek | Web | 1. srpna 2008 v 12:45 | Reagovat

Martine. Hezky napsané. Já jsem naprostý "zbraňolaik". Akorát vím, kterým koncem to střílí. Dokonce jsem donedávna nevěděl, že u nás můžeš vlastnit legálně "sapík" jako soukromá osoba! Ale. Se zbraněmi jsem samozřejmě do styku přišel a jeden čas jsem se s jednou krátkou ohnivou holí docela kamarádil. Tvrdím, že člověk má právo nosit zbraň, stejně jako vlastnit auto nebo třeba sbírku obrazů. To samé platí o jejím případném použití. Toho času svoji bezpečnost zajišťuji

dubovou nohou od stolu, nožem, rukama a kasrem,dle možností, nohu od stolu logicky nenosím u sebe. Mně se jenom nelíbí, že nyní se lidem stěžuje přístup k palným zbraním. Od toho, co jsi popsal výše, už je totiž jenom krok k tomu, aby mi někdo zakazoval i tu kudlu. A že už se tak v mnoha zemích děje, nemusím zdůrazňovat!

7 M. H. -Admin M. H. -Admin | 23. srpna 2008 v 18:36 | Reagovat

Pro PRACLOVEK: Nechci tě děsit, ale existují země (např. irská republika), kde bys byl zatčen a odsouzen i za tu nohu od stolu. Až tak daleko dovedli svou katastrofickou utopii "společnosti bez násilí" pseudohumanisté, političtí populisté a jiné druhy šílenců. Nohu od stolu považuje jejich zákon za "útočnou zbraň" a pokud s ní (nebo s jakoukoli jinou holí, tyčí, obuškem apod.) vyjdeš na ulici, dopustíš se zločinu.

8 Nick Nick | E-mail | 26. září 2008 v 12:35 | Reagovat

Mě příjde, že všichni ti peudohumanisté a pacifisté se řídí svou vlastní a notně zvrácenou logikou, která mi jaksi uniká, a argumenty z opačné strany nejsou sto pochopit. Diskuze s takovými lidmi je obvykle zbytečná ( podobně jako diskuse s jakýmikoliv jinými fanatiky)

Tito lidé jsou společensky nebezpeční nepřímo (narozdíl od komunistů, nacistů, či islamistů jimž často vyšlapávají cestu), neboť svými protizbraňovými aktivitami často nahrávají silám snažícím se vytvářet nesvobodu a policejní stát, jež jsou jaksi z principu přítomny v každém státním byrokratickém aparátu. A které se projeví vždy, pokud nejsou vykázány do patřičných mezí bdělými občany aktivně hajícími svá práva.

Myslím si, že na poli soukromého vlastnicví zbraní v tomto dělá sdružení LEX ohromný kus práce.

Británie je odstrašující příklad toho kam odzbrojení občanů může dojít. Být Brit žijící ve velkém městě s vysokou kriminalitou raději bych riskoval postih za nedovolené držení zbraně, než život, až si mě vyhlídne nějaká pakáž přivandrovalá odkusi z -istánu jako hejla na oškubání.

BTW. Ten kdo se vás snaží odzbrojit s vámi určitě nemá dobré úmysly.

Malý quiz na konec: Která skupina obyvatel byla odzbrojena jako první, poté co se v Německu na počátku 30tých let chopili moci nacisté?

------------------------

Hádaj správně to byli Židi, voni se totiž bezezbraní líp nakládali do dobytčáků směr Osvětim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama