Silniční zákon v praxi aneb Rok máme za sebou

28. května 2007 v 10:24 |  STALO SE... /komentáře/
Tak nám zvolna uplynul první rok od zavedení nového silničního zákona. A dlužno podotknout že halasné sliby čelních politických představitelů, včetně bývalého ministra dopravy Šimonovského, že "po nějaké době a získání praktických zkušeností se provedou nutné úpravy", nám nějak podezřele utichly. Ostatně co jsme čekali? Je smutným pravidlem v České republice, že "špatný zákon - taky zákon", všichni to sice vědí, každý to ochotně potvrdí, ale nikdo s tím nic nedělá. Proč šťourat do vosího hnízda naší politické scény, proč někoho přesvědčovat? Kvůli národu, kvůli voličům? Ti jsou přece jen od toho aby poslouchali vrchnost, platili daně a jednou za čtyři roky odevzdali hlasy k volbám. My už se pak sami podělíme o korýtka, a občané nám mohou být ukradení. Nebo snad kvůli nějaké spravedlnosti, zdravému rozumu či právu? Che che che, nebuďte směšní. To jsou přece prázdné pojmy, ty v politice nic neznamenají !
Ale zpátky k silničnímu zákonu. Přinesl do našich končin především tzv. bodový systém, věc sice ne novou, ale u nás zatím nevyzkoušenou. Systém trestných bodů, přidělovaných řidičům za závažné dopravní přestupky, není sám o sobě špatnou myšlenkou. Ostatně starší ročníky řidičů mají jistě dosud v paměti tzv. "kupóny", tedy správně vložky k řidičským průkazům, které existovaly v letech socialistických a do nichž příslušníci SNB při dopravních kontrolách procvikávali dírky za vybrané dopravní přestupky. Kdo nasbíral tři dírky, přišel o řidičský průkaz a musel povinně na přezkoušení.
Bodový systém sám o sobě jistě není špatná myšlenka. V řadě zemí funguje už dlouhá léta, a ne špatně. Působí na řidiče především výchovně, narůstající počet trestných bodů hrozící ztrátou řidičského oprávnění je pak pro mnohé z nich vážným varováním. Aplikován do českých poměrů ale představuje katastrofu. Více než co jiného umožnil fantastický růst korupce, která byla už před jeho zavedením alarmující. Ve spojení s přenesením správy a agendy řidičských průkazů do rukou městských úřadů se rozsah úplatkářství ještě nebývale zvětšil. Přibylo totiž kapes otevřených pro bankovky. Ortopedickou vadou "ruky ztuhlé dlaní vzhůru" tak začali trpět nejen dopravní policisté (alarmující kladenský případ, kdy se na organizovaném vybírání úplatků od provinilých řidičů podílelo 11 z 12 policistů Služby dopravní policie, je jen špičkou ledovce), ale i magistrátní úředníci a městští strážníci, kteří navíc získali pravomoc kontrolovat řidiče a projednávat přestupky na úseku dopravy. Přitom není žádným tajemstvím, že snad s výjimkou největších měst chybí strážníkům obecních policií nejen zkušenost, ale i potřebná odborná kvalifikace pro takovou činnost. Drtivá většina strážníků nemá ani úplné středoškolské vzdělání a obce nedisponují dostatkem financí, kapacit ani zájmu o jejich odborné vzdělávání. To, čemu se středoškolsky vzdělaný policista PČR učí minimálně 18 měsíců, než je uznán schopným samostatného výkonu služby, má většinou jen vyučený strážník zvládnout za méně než půl roku, a to ještě "při zaměstnání", tedy současně s výkonem služby ve směnném provozu coby čekatel. Přičemž jeho výsledné pravomoci a činnost, kteou má dle představ pánů a dam z obecní rady vykonávat, jsou ne-li obdobné, tedy jistě srovnatelné. To vše při nástupním platu kolem 8 - 9000 Kč.
Tvůrci silničního zákona se navíc dopustili jednoho neodpustitelného omylu (pokud ovšem nešlo přímo o záměr - a dere se mi na jazyk slovní spojení "zločinný záměr"), když stanovili, že peníze vybrané obcí na pokutách nebudou centrálně odváděny do státního rozpočtu, jak je obvyklé u Policie ČR a ostatních státem řízených represních složek, ale poplynou přímo do obecní pokladny a budou obci okamžitě k dispozici. To bezprostředně vedlo k situaci, kdy obecní samospráva začala pohlížet na své strážníky nikoli jako na prostředek ke zvýšení bezpečnosti a zajištění veřejného pořádku na území spravovaném obcí, ale jako na zdroj snadných a rychlých příjmů. Opravdu rád bych věděl, kolik městských a obecních rad na svých zasedáních došlo k závěru, že "teď si konečně strážníci na sebe musejí vydělat".
Tento princip, podle něhož byla pořádková složka přeměněna na cosi na způsob akciové společnosti, zaměřené na tvorbu zisku způsobil, že strážníci obecních policií se většinou přestali věnovat hlídkové a pořádkové činnosti a byli masivně přesunuti k činnosti, při které se dá vyinkasovat nejvíce peněz v hotovosti - k dopravním kontrolám. Často je navíc jejich pracovní hodnocení (a tím i finanční odměňování) závislé především a jedině na faktoru "vykázané činnosti", tedy česky : Kolik vyberou pokut. Za co je vybrali a kde, na tom málo záleží. Pokud k tomu přičteme impotentní systém vnitřní kontroly a stížností, ovládaný navíc týmž principem, dostane propagační heslo Městské policie hlavního města Prahy: Městský strážník - jistota občana zcela nový, krutě ironický význam.
Pokud vám to ještě nestačí, jeden příklad za všechny: Stal jsem se osobně svědkem případu, kdy strážník MP Praha pokračoval v projednávání přestupku na úseku dopravy i poté, co se mu dostalo nejen ujištění od řidiče a čtyř nezainteresovaných svědků, že ke spáchání přestupku nedošlo, neboť na předmětné vozidlo se vztahuje výjimka udělená Magistrátem hl. m Prahy (šlo o vjezd do zóny Zákazu vjezdu všech motorových vozidel), ale posléze i přímého předložení příslušné výjimky v písemné podobě. Když mu bylo sděleno, že na jeho postup bude s určitostí podána stížnost, suverénně odsekl: "Jen si stěžujte, chudáci! Aspoň bude vidět, že něco dělám!"
Chtěl bych se vyhnout zbytečnému moralizování nad policisty, za něž jsem již byl jednou kritizován. Ostatně dotyčnému strážníkovi, po zralé úvaze, lze jen těžko mít jeho jednání za zlé. Stejně jako mnozí jiní je produktem systému. Nezdravého a nelogického systému, v němž je podobné chování vnímáno nejen jako cosi omluvitelného, ale snad dokonce žádoucího a příkladného. Systému, který postavil objem činnosti (rozuměj: vybraných pokut) nad právo občana nebýt zbytečně omezován a šikanován. Který povýšil svévolné obtěžování a číhání na něčí sebemenší chybičku na pracovní úsilí.
Chci věřit a skutečně věřím, že velká část strážníků i dopravních policistů jsou poctiví a slušní lidé, přesvědčení o tom že jejich nelehká práce je společensky užitečná a přínosná. Stav, kdy jsou ochránci zákona a pořádku degradováni na jakési výběrčí desátků, ovšem neprospívá ani veřejnému pořádku a bezpečnosti na silnicích, ani spokojenosti občanů s jejich prací. Průměrný občan a daňový poplatník totiž vnímá současnou situaci tak, že silové složky (ať už v režii státu nebo obcí a měst) nejsou schopny ani ochotny ochránit jeho zdraví, život a majetek, ani vypátrat a usvědčit případného pachatele. Zato jsou vždy připraveny udělit mu tučnou pokutu a případný další trest za to, že zapomněl za jasného dne rozsvítit světla nebo má v autě lékárničku s prošlou expirační lhůtou. Jistě, ve skutečnosti tomu tak není, rozhodně ne ve všech případech. Ale vysvětlujte to někomu, komu právě vykradli auto, policista na MO PČR mu sdělil že podávat trestní oznámení nemá smysl, protože stejně nikoho nechytnou, a po návratu k vozu najde na kole "botičku", neboť široko daleko kolem policejní služebny je rezidentní parkovací zóna...
Kapitolu samu pro sebe pak tvoří do očí bijící příklady řidičů, jaké potkáváme dnes a denně na silnicích v nezanedbatelném počtu. Jsou stále stejní, byli takoví před zavedením nového silničního zákona a zůstali v nezměněné podobě i nadále. Zdá se že bodový systém a možnosti přísnějších postihů se jich nijak netýkají. Tuto skupinu lidí by bylo možno pracovně charakterizovat Mocní, bohatí, známí mocných a bohatých a známí známých. Žádná bezohlednost jim není cizí, komunikace byly zřejmě postaveny jen pro ně a jejich silné vozy, možná tak ještě pro jejich děti a silné vozy jejich dětí. Zasedají v obecních a městských radách, sponzorují veřejné akce, zaměstnávají nejdražší advokáty a chodí s politiky na golf. Dopravní přestupek? Pcháá...! Víte strážmistře, kdo já jsem? A pokud strážmistr náhodou neví a je tak naivní, že si poznamená osobní data řidiče a registrační značku vozu, stačí přece zavolat Karlovi na magistrát, on postaví své podřízené do latě a příslušný záznam bude v tichosti stornován...
Ostatně všimli jste si také, že poslední dobou stále narůstá počet ridičů, ujíždějících při dopravních kontrolách policejním hlídkám? Zde je také třeba vidět souvislost s novou právní úpravou. Postihy za často malicherné přestupky jsou nyní velice tvrdé a chybí jakákoli diferenciace. Řidiči mohou být uděleny trestné body např. za řízení vozidla v neodpovídajícím technickém stavu. Ovšem nikde se nerozlišuje, jestli dotyčný řídil polorozpadlou popelnici bez světel a nárazníků a s nefungujícími brzdami, nebo zda mu chyběla v povinné výbavě náhradní žárovička... Stejný druh přestupku, stejný postih. Dovolím si příměr. Pokud by byl uzákoněn trest smrti veřejným ubičováním za drobné krádeže, ubyde krádeží? Možná, o několik případů ročně. Současně ovšem dramaticky a zcela zásadně naroste počet případů drobných zlodějíčků, kteří při dopadení vytáhnou zbraň a začnou bezhlavě pálit kolem sebe, v zoufalé snaze uniknout zatčení a drakonickému trestu. Tento faktor funguje i u řidičů na českých silnicích a dálnicích, a je navíc umocněn vědomím, že zákon (jak je v "Čechistánu" obvyklé) nerozdává padni komu padni. Že jsou jím jako obyčejně nejvíce a nejčastěji postiženi prostí občané, kteří ve své naivitě a úctě k právnímu řádu neumějí či nechtějí klást odpor. Důsledkem jsou divoké honičky často končící střelbou a těžkými nehodami, ponejvíce z malicherných příčin
Pokud je tedy účelem zákona obecně přispět k dokonalejší společnosti, a účelem páně Šimonovského silničního zákona přinést bezpečnější silnice, pak nezbývá než konstatovat že celý zákon byl kolosálním šlápnutím vedle a ve svém důsledku způsobil efekt přesně opačný. Nicméně je zde, a jelikož mocní tohoto státu nejsou schopni přiznat katastrofu a usilovat o její nápravu, už nám nejspíš také zůstane. Je přece mnohem snazší věřit vlastním, zfalšovaným statistikám a při politických kampaních se hrdě bít v prsa, jak jsme zatočili s piráty silnic... Že, páni ministři, poslanci a senátoři?
Martin Hessler
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | 3. září 2009 v 22:12 | Reagovat

Přesně tak, mluvíte mi ze srdce!!!

2 Vitas Vitas | E-mail | Web | 1. března 2012 v 12:14 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama