Proč Gabčík nestřílel...? /1/

29. dubna 2007 v 18:14 | Martin Hessler |  HISTORIE
Úvodem
Dne 27. května 1942, v 10:17 hod., byla jinak klidná ulice V Holešovičkách poblíže pražské Vychovatelny vytržena z letargie explozí. Nálož vržená rukou nenápadného chodce se stala začátkem konce kariéry, výjimečné i mezi nacistickými špičkami. Při výbuchu byl vážně zraněn zastupující říšský protektor, SS-obergruppenführer a vrchní velitel Sicherdienstpolizei (SIPO), osmatřicetiletý Reinhard Eugen Tristan Heydrich. A dvojici útočníků tvořili Jan Kubiš a Jozef Gabčík, oba rotmistři čs. exilové armády ve Velké Británii.
Rotmistři Jan kubiš (vlevo) a Jozef Gabčík, Anglie, 1941

O historii atentátu, svého druhu ojedinělého činu, jaký nemá v historii okupovaných území v době 2. světové války obdoby, bylo již sepsáno bezpočet knih, statí a pojednání, seriózních, méně důvěryhodných i zcela smyšlených. Nehodlám se znovu zabývat prokázanými skutečnostmi ani stokrát opakovanými báchorkami, jimž nekritické přebírání dalšími a dalšími autory propůjčilo punc historických faktů. Jak kdysi napsal historik a spisovatel Ludvík Souček: "Když se kácí les, létají, jak známo, třísky. Popišme tedy co nejpodrobněji jednu z třísek."

Obecná fakta
Průběh útoku na Heydrichův vůz je dostatečně dobře znám. Přibližně v 10:16, ve chvíli kdy zelený kabriolet Mercedes-Benz přijížděl Kirchmayerovou třídou směrem od Kobylis, dal zde připravený rotmistr Josef Valčík znamení zrcátkem. Oba atentátníci se bleskově připravili, věděli že do příjezdu vozu zbývá maximálně 12 - 15 vteřin. O pár okamžiků později, když SS-oberscharführer Klein, Heydrichův osobní řidič, přibrzdil před zatáčkou a chystal se odbočit do ulice V Holešovičkách, směrem dolů k Trojskému mostu (nyní most Barikádníků), rotmistr Gabčík učinil dva rychlé kroky směrem do vozovky, jako by se na poslední chvíli rozhodl přeběhnout ulici. Přitom odhodil plášť, přehozený přes pravou ruku, v níž držel připravený samopal STEN. Levou rukou zvedl hlaveň, namířil na auto - ale z dodnes neznámého důvodu nevystřelil. Mercedes projel kolem něj. Stačilo, aby Klein přidal plyn - a historie mohla vypadat jinak. Místo toho řidič poslechl příkazu svého nadřízeného, který při pohledu na neúspěšného střelce vyštěkl: "Halt!", a dal tak šanci o pár kroků dál stojícímu Janu Kubišovi. Jeho speciální zbraní byly nálože plastické trhaviny s citlivými zapalovači, původně určenými k boji proti tankům. Kromě toho byli oba vyzbrojeni pistolemi Colt Pocket M1903, ráže 7,65 mm.

Colt Pocket M 1903
Kubiš však přesto musel vrhnout nálož na podstatně větší vzdálenost, než původně počítal. Nedohodil do vnitřku auta, zasáhl pouze pravou zadní stupačku Mercedesu. Výbuch utrhl dvířka, zdemoloval část vozu a poměrně těžce (i když ne smrtelně) poranil R. Heydricha. Ten byl sice neprodleně odvezen do blízké nemocnice Na Bulovce a ještě tentýž den operován, ale 4. června 1942 v 7 hodin ráno zemřel na následky akutní peritonitidy.
Proč vlastně Gabčík nestřílel? Poznatky a zápisky nadřízených a instruktorů z jeho výcviku ve Velké Británii o něm hovoří jako o velmi dobrém střelci, pohotovém, dobře se ovládajícím a přesném. Nebyl ani žádný nováček, takoví se ostatně nevybírají k podobným úkolům. Měl už za sebou krátké působení ve francouzské Cizinecké legii a boje ve Francii v létě 1940, kde si vedl tak, že byl prezidentem Benešem osobně dekorován za statečnost. Do akce v protektorátu se přihlásil dobrovolně, věděl co bude jejich úkolem. Atentát navíc plánoval spolu s Kubišem a dalšími pomocníky z řad odboje do nejmenších podrobností. V průběhu následujících let a desetiletí se vynořila spousta teorií, od poměrně pravděpodobné technické závady na zbrani až po vysloveně románový příběh, v němž měla Gabčíkovi "smrtelný hřích" vraždy rozmluvit jeho nábožensky založená přítelkyně Liboslava Fafková, dcera ubytovatele obou atentátníků.
Jaké jsou tedy známé teorie a jaká je nejpravděpodobnější verze?

Tramvaj č. 3
Jedna z teorií praví, že Gabčík si na poslední chvíli střelbu rozmyslel, protože v prodloužení přímky střelec-cíl se ocitla tramvajová souprava linky č. 3, jedoucí právě směrem do Kobylis. Tomu nasvědčují i dochované snímky z místa atentátu, zachycující zdemolovaný Mercedes i poškozenou tramvaj tak, jak zastavily v okamžiku exploze Kubišovy trhaviny. Obával se snad malý rotmistr zranění nezúčastněných osob, navíc české národnosti?
Tvůrci teorie však opominuli (snad v dobré víře, snad záměrně) některá fakta.
1) Mercedes projel kolem Gabčíka a zastavil až po několika metrech, v okamžiku exploze nálože se ještě pohyboval, ačkoliv Klein již brzdil. Ve chvíli kdy Gabčík vstupoval do vozovky a zvedal svůj samopal proti autu, bylo tedy postavení všech tří předmětných objektů zcela jiné. Automobil byl výše, tramvaj níže. Gabčík měl tedy se vší pravděpodobností dráhu výstřelu volnou.

Celkový pohled na místo atentátu

2) Pokud by předchozí řádky byly nepravdivé a rotmistr Gabčík nechtěl riskovat, že střely které nezasáhnou Mercedes skončí v křehké prosklené skořepině tramvajových vozů, stačilo přece v okamžiku, kdy vůz projel kolem něj, otočit zbraň směrem dolů po ulici V Holešovičkách a poslat reichsprotektorovi dávku do zad! Na vzdálenost dvou-tří metrů tvořil dlouhán Heydrich více než pravděpodobný cíl. Výpovědi Heydricha a Kleina navíc naznačují, že se o něco takového pokusil. Alespoň podle Heydrichových slov (a Heydrich byl policejní důstojník a školený zpravodajec) otáčel hlavní za pohybujícím se vozem a zuřivě mačkal spoušť. Detail naznačující spíše jinou příčinu problému.
3) Konec konců, v tramvajové soupravě linky č. 3, která se shodou okolností ocitla na dějišti atentátu, bylo několik zraněných cestujících - při výbuchu nálože vržené Janem Kubišem se totiž v obou vozech roztříštila některá okna. Lze považovat za pravděpodobné, že by vynikající střelec z britského speciálního výcviku Gabčík v rozhodném okamžiku zaváhal, kdežto jeho (podle dobových svědectví a záznamů) klidnější a rozvážnější kamarád Kubiš jednal impulzivně a bez ohledu na důsledky?

"Nezabiješ...!"
Lidé milují konspirační teorie. A v žádném špionážním románu nesmí chybět žena. Podívejmě se blíže na teorii pravděpodobně nejmladší, a sice že Gabčíkova přítelkyně a (snad) potenciální snoubenka Liboslava Fafková dokázala přesvědčit malého parašutistu, že vražda, byť "spáchaná na tyranu", je neodpustitelným a smrtelným hříchem.
Zde je třeba si nejprve připomenout, že historie atentátu na Reinharda Heydricha má svá neodhalená tajemství a stinná místa. A že jakákoli svědectví podaná po válce jsou v nejlepším případě svědectvími z třetí ruky a výpověďmi o mrtvých svědcích. Hlavní aktéři událostí zemřeli v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze vlastní rukou, na tři sta jejich větších i menších spolupracovníků z řad odbojových skupin pak skončilo život v koncentračním táboře Mauthausen nebo na popravišti terezínské pevnosti.
Nuže, mezi osobami majícími co do činění s přípravami atentátu a s ukrýváním čelnů diverzní paraskupiny ANTHROPOID se skutečně objevují jména manželů Fafkových z Kolínské ulice č. 11, poblíže pražské Flory, a jejich dcer Rely a Liboslavy. Fafkovi ukrývali Jozefa Gabčíka ve svém bytě v době před atentátem a krátkou dobu po něm. Dr. Fafka byl kromě toho účetním katolické Ligy proti tuberkulóze a pomáhal tedy obstarávat pro ukrývané parašutisty potraviny, především dietní suchary a maso. Jeho mladší dcera Liboslava, po domácku Liběna, se stala nerozlučnou průvodkyní Jozefa Gabčíka při jeho pochůzkách Prahou.
Lze tedy předpokládat, že i když Gabčík s Kubišem snad dodržovali alespoň elementární pravidla konspirace a nezasvětili pomenší, zbožnou dívku přímo do svých plánů, podařilo se jí alespoň z detailů a náznaků odvodit, co chystají. Lze však stejným způsobem dovodit, že by dokázala pomocí náboženské agitace odradit Gabčíka od úkolu, k němuž byl vycvičen a za nímž jej vyslali do protektorátu? Těžko. Podle vyprávění těch, kdo jej znali osobně z Francie, Anglie i z domova, poněkud horkokrevný Gabčík se zápalem sobě vlastním nenáviděl vše německé a rozhodně si nepřipouštěl výčitky svědomí v tomto směru (vzpomeňme si že má už za sebou těžké boje na francouzské frontě). A i když popustíme uzdu fantazii a představíme si, že jej slečna Fafková obrací na "víru pravou" do té míry, že by nakonec odmítl zabít byť i nenáviděného nepřítele, těžko uvěřit, že by se k tak zásadnímu obratu rozhodl na poslední chvíli, prakticky již v průběhu akce. Jan Kubiš a Jozef Gabčík byli velcí a nerozluční přátelé, což bylo konečně jedním z důvodů, proč je Londýn vyslal do tak závažné a obtížné akce společně. Někdo si zřejmě (zcela správně) uvědomil, že osobní vztah obou aktérů při operaci tohoto typu hraje zásadní roli. Lze skutečně někomu předložit k uvěření, že by jinak za všech okolností spolehlivý Gabčík takovýmto způsobem riskoval život svého kamaráda?
Ostatně i když platí o mrtvých jen dobré a o mrtvých hrdinech zvlášť, Liboslava Fafková nebyla jedinou mladou ženou, s níž se Jozef Gabčík během svého života v protektorátní ilegalitě sblížil. Tou druhou byla vdova Anna Malinová, tovární dělnice bytem na pražské Pankráci. Gabčík ji dokonce seznámil s Janem Kubišem, a Malinová Kubiše opět se svou kolegyní a kamarádkou, Marií Kovarníkovou z Letenské ulice č. 2 na Klárově. Obě ženy si touto známostí zajistily smrt v Mauthausenu.

Selhání zbraně
Rotmistr Gabčík vyrazil dne 27. května do akce vyzbrojen samopalem STEN Mk.II britské výroby, ráže 9mm Parabellum. Tato plně automatická zbraň byla vyvinuta v roce 1940 konstruktéry Shepperdem a Turpinem a vyráběna ve státní zbrojovce v Enfieldu - odtud také její název: STEN = Shepperd-Turpin-ENfield.

Samopal STEN Mk. II včetně příslušenství
Základní TTD:
Délka: 762 mm
Délka hlavně: 197 mm
Ráže: 9mm Parabellum
Kapacita zásobníku: 32 nábojů
Hmotnost se zásobníkem: 3440 g
bez zásobníku: 2800 g
Teoretická kadence: 540/min.

Dlužno podotknout, že u většiny vojáků nebudila tato zbraň žádné velké nadšení. Britští pěšáci, odchovaní výkonnými, pečlivě zpracovanými puškami, pažbenými leštěným dřevem, nahlíželi na Sten jako na hrubou, primitivní plechovou hračku, snýtovanou a svařenou z výlisků. Opravdová zbraň pro opravdového vojáka byla podle jejich představ mnohem delší a těžší, kopala jako mezek a vznikala obráběním velkého špalku oceli. Shepperdův a Turpinův samopal byl skutečně ohyzdný a laciný, ale rozhodně nebyl žádnou hračkou. Ve správných rukou a při správném zacházení poskytoval vcelku dobré služby, navíc byl k mání ve válečných dobách nouze a dokázal odvést svou práci. Na konci roku 1941, kdy Kubiš s Gabčíkem odlétali do akce, však bylo s touto zbraní ještě velmi málo praktických zkušeností.

Jak to fungovalo (nebo nefungovalo)?
Zde je třeba udělat malou odbočku a stručně popsat princip funkce samopalu Sten, ostatně velmi jednoduchý. Zbraň využívá ke své činnosti zpětného rázu neuzamčeného závěru. Samopal připravený k palbě nemá náboj v nábojové komoře, ale v zásobníku, komora je prázdná, závěr natažený proti odporu předsuvné pružiny dozadu a zachycený ozubem spoušťového mechanismu. Po stisknutí spouště je závěr uvolněn, začne se tlakem pružiny pohybovat dopředu, nabere ze zásobníku první náboj a zaune jej do komory. Pevný zápalník na čele závěru v okamžiku dovření iniciuje zápalku náboje. Zatímco střela se pohybuje hlavní dopředu, závěr je tlakem spalných plynů na dno nábojnice odsouván dozadu. Vytahuje a vyhazuje přitom prázdnou nábojnici. Po dosažení zadní úvrati se opět posunuje vpřed, nabírá ze zásobníku další náboj a cyklus se opakuje až do té doby, než střelec uvolní spoušť a závěr je zachycen v zadní úvrati, nebo do vyprázdnění zásobníku.
Gabčík si přinesl svou zbraň na místo atentátu ve staré aktovce. Přenášel ji rozloženou na základní části: hlaveň, tělo zbraně se závěrem a spoušťovým mechanismem, a zásobník. Ramenní opěrku tvořenou kovovým profilem údajně vynechal - do aktovky by se mu už nevešla. Spoléhal se že při střelbě dávkou na vzdálenost maximálně pěti metrů ji nebude potřebovat. Ramenní opěrka je ale u popsaného samopalu vyrobena v jednom kuse s opěrkou misky předsuvné pružiny! Při jejím odmontování tedy zbraň nebude fungovat. Gabčík zjevně musel použít jen část opěrky, resp.její základnu s opěrkou misky. Existují náznaky, že si nechal ramenní opěrku radikálně zkrátit na malý pahýl, za nějž mohl zbraň přidržovat. Mohl si ostatně podobnou úpravu provést sám, před válkou pracoval jako zámečník.
Montáž zbraně
Zde je první možný kámen úrazu. Tělo samopalu Sten je tvořeno bezešvou ocelovou trubkou válcového profilu, v níž se suvně pohybuje závěr, hlaveň pevně spojená s ochranným pláštěm se do těla zašroubovává. Podle poznatků válečných uživatelů Stenu stačilo při montáži nedotažení šroubového spoje o 1/4 až 1/2 závitu, a zbraň nefungovala, neboť zápalník nedosáhl na zápalku náboje, zasunutého do nábojové komory. Gabčík skládal svou zbraň až na místě, přímo na ulici a navíc přikrytou pláštěm. Mohl udělat při sborce nevelkou, leč fatální chybu?
Zásobník
Další slabinou popsaného samopalu je zásobník. Konstruktéři Stenu se nikdy netajili tím, že si při vývoji usnadnili práci a prostě okopírovali zásobník k německému samopalu MP 28. Jak MP 28, tak Sten tedy používaly dvouřadý zásobník s jednořadým vyústěním, s kapacitou 32 nábojů 9 Parabellum. Toto řešení má však určité nevýhody, k těm nejnepříjemnějším patří velký odpor sloupce nábojů při podávání. Zásobníky britské výroby trpěly neduhem slabé pružiny podavače, která tak rychle podléhala únavě. Pokud síla pružiny nestačila ke spolehlivému podání prvního náboje ze zásobníku, ten se vzpříčil v nábojišti a střelci nezbylo než vyjmout zásobník, znovu natáhnout závěr a vzpříčený náboj vytřepat nebo vyšťourat ze zbraně. Vojáci v bojových podmínkách se takové nepříjemnosti bránili tím, že plnili zásobníky jen 20 - 24 náboji místo obvyklých 32. To však až v pozdějších letech, když byly získány zkušenosti s používáním samopalů Sten v bojích v Africe. Gabčík to nemusel vědět. Riziko závady navíc mohlo být umocněno, jestliže skladoval své zásobníky dlouhodobě naplněné. Oba atentátníci odlétali do protektorátu 31. prosince 1941, od toho data až do dne atentátu uplynulo téměř 5 měsíců!
Střelivo
Již z popisu funkce samopalu je zřejmá jeho závislost na kvalitě použité munice. Britská armáda, která vyzbrojila Kubiše i Gabčíka, tehdy používala pistolové střelivo převážně vyrobené firmou Kynoch. Vyloučit však nelze ani jiného výrobce, nakonec to není podstatné. I v tom nejkvalitnějším produktu se občas vyskytne zmetek. Pokud zápalka nereaguje na nápich zápalníkem (jak říkají střelci, "nejde"), stačí natažením závěru dozadu vyhodit selhaný náboj z komory a znovu stisknout spoušť. Horší je, pokud nábojnice neobsahuje výmetnou náplň nebo je náplň flegmatizovaná, např. průnikem oleje nebo nevhodným uskladněním. Pak může dojít k tzv. nestandartnímu vývinu rány, kdy exploze zápalky nebo případné pomalé prohořívání prachové náplně uvolní střelu z nábojnice a vtlačí ji do vývrtu hlavně, kde střela uvázne. K odstranění takové závady je třeba zbraň rozebrat, pomocí vhodných nástrojů vyrazit střelu z vývrtu a následně provést kontrolu a vyčištění. Jinými slovy, v danou chvíli je samopal k nepotřebě. Podobný stav nastane tehdy, pokud se z jakéhokoli důvodu přetrhne nábojnice v komoře. V tom případě utržená úsťová část nábojnice v podobě kovového kroužku zůstane vězet v nábojové komoře a brání zasunutí dalšího náboje. Tuto eventualitu však zřejmě můžeme vypustit, neboť v tom případě by ze zbraně J. Gabčíka vyšel minimálně jeden, první a poslední výstřel. Svědkové, včetně těch nejpovolanějších (tedy Kleina a Heydricha) však shodně tvrdili, že výstřely nezaregistrovali. Oproti tomu poměrně slabý zvuk při pouhé explozi zápalky nebo nestandartním vývinu rány mohli přeslechnout.

Konec I. části - POKRAČOVÁNÍ ZDE
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lahva Lahva | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 14:42 | Reagovat

Absolutně dokonalý článek, díky moc za něj. Těším se na pokračování. Ahoj Lahva

2 Pavel Pavel | 3. května 2008 v 13:55 | Reagovat

Dost dobry. Kdy bude pokracovani?

3 Starwalker Starwalker | 11. října 2008 v 20:23 | Reagovat

Jen maličkost: V kapitole "zásobník" opravit MP 28 na MP 38.

4 Starwalker Starwalker | 11. října 2008 v 20:24 | Reagovat

Omlouvám se a stydím se - MP 28 je správně... :-)

5 jarek jarek | E-mail | 18. ledna 2009 v 18:16 | Reagovat

Je to dobrý článek,ale stejně zůstává otázka dál-proč?gabčík nebyl zelený ucho,ale starý a ostřílený profík.Prošel francií a nebyl vyznamenaný (dekorovaný) pro nic za nic.Ve Skotsku prošel hodně tvrdým výcvikem.Měl tedy udělat sborku a rozborku třeba ze spaní.Na druhou stranu se chovali v Protektorátě všichni velmi často jako naprostí diletanti.Proč nám asi neřeknou.

6 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 13. února 2009 v 8:10 | Reagovat

Spolehlivost zbraně je jistě důležitým faktorem. Je však nutno ve světle nových informací (poprvé publikovaných až v roce 2002) podotknout, že různé úvahy o selhání samopalu v rozhodující chvíli jsou pouhými spekulacemi. Příslušná zpráva Gestapa o závadě na zbrani nehovořila...

Je skutečností, že britský STEN byl šitý tak trochu horkou jehlou, protože Velká Británie nepřipravená na válku měla v počátcích Druhé světové války ve výzbroji své armády pušky z roku 1914, které mnohdy opravdu pamatovaly První světovou válku... A STEN, který byl v podstatě takovou lešenářskou trubkou opatřenou lisovanými součástkami, byl určitým nouzovým řešením. Ale řešením dobrým, účelným a účinným.

Problematika atentátu na kata českého lidu mě zaujala už jako kluka. Knihu známého autora, která k tomuto tématu vyšla v roce 1963, jsem dostal k Vánocům v roce 1964. Četl jsem samozřejmě i její nové vydání z roku 2003, kde autor vysvětloval co a proč nemohl publikovat před Listopadem 1989. Četl jsem i velkou, velmi výpravnou fotografickou publikaci jiného autora, která se zabývala do podrobností i Heydrichovo rodinou. Bylo to zajímavé. Nejzajímavější je ovšem ta nejnovější  útlá knížečka, která se zabývá množstvím otazníků,  které kolem provedení atentátu zůstávají dodnes. Ta  poutavě napsaná publikace se čte opravdu jedním dechem, lépe než leckterá dobrá detektivka. Úmyslně publikace a jejich autory nejmenuji, abych se snad nedopouštěl nějaké reklamy. Ten, kdo se o problematiku této kapitoly historie našeho národa zajímá, a čte tyto stránky, ten dobře ví o čem hovořím.

Pokud to jde, zúčastňuji se každoročně pietního aktu v Resslově ulici, kde bývá na naše parašutisty vyslané za války do Protektorátu z Londýna vzpomínáno.

S jedním ale dodnes nejsem a nemohu být spokojen. A tím je používaná terminologie. Vadí mi je-li hovořeno o národních hrdinech pouze jako „pachatelích atentátu“ na zastupujícího říšského protektora SS-obergruppenführera Heydricha. Atentát nebyl nějakou partyzánskou odbojovou akcí. Mělo by být přece všude zcela jasně artikulováno, že šlo o akci vojenskou, kterou provedli českoslovenští vojáci, kteří k tomu dostali přesný vojenský rozkaz z nejvyšších míst od vrchního velitele československé branné moci působícího v tu danou dobu v Londýně. Oba rotmistři tehdejší československé armády ten rozkaz splnili jak nejlépe uměli a doslovně naplnili slova vojenské přísahy, tedy obětovali i své životy. A nejen oni. Kromě dvou zrádců, které po válce spravedlivě stihla šibenice, celá řada československých parašutistů vyslaných z Velké Británie položila své životy za vlast doslovně tak, jak své vlasti přísahali. Mnohdy si kladu otázku zda by to dnešní mladí lidé ve věku Gabčíka a Kubiše rovněž dokázali resp. chtěli dokázat. Ta otázka mě trápí. Ale myslím, že pár takových nadšenců by se opět našlo a jsem hrdý na novodobé české vojenské profesionály, kteří riskují své životy v dalekých zemích v rámci vojenských misí, do kterých jsou vysíláni na základě našich spojeneckých závazků. A někteří z nich již zaplatili cenu nejvyšší.

7 chucky chucky | 11. listopadu 2011 v 17:14 | Reagovat

Martine, je to hazky napsaný, ale kde je pravda? Znáš paragany, na pivu o tom pokecáme.

8 Arhed Arhed | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:27 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

9 Martina Martina | E-mail | 26. května 2012 v 12:16 | Reagovat

článek se mi moc líbil Jozef Gabčík byl mé babičky bratr babička bohužel už nežije

10 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 27. května 2012 v 10:54 | Reagovat

Dne 27. května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera generála policie Reinharda Heydricha. Mně osobně vždy vadilo, pokud se o československých parašutistech vyslaných do loutkového státu Protektorátu Čechy a Morava exilovou londýnskou vládou hovořilo dokonce i v našich médiích ještě i v devadesátých létech pouze jako o „pachatelích atentátu“. Je nutno vzít v úvahu historická fakta: tito parašutisté dostali k akci vojenský rozkaz z nejvyšších míst, tedy od svého vrchního velitele. Tím byl tehdejší exilový československý president. A českoslovenští vojáci splnili
tento rozkaz a napnili slova vojenské přísahy do písmene. Tedy přinesli oběť nejvyšší. Obětovali své životy. Byli a zůstávají v pravém smyslu slova hrdiny.

Politické, vojensko-politické a lidské dopady splnění rozkazu londýnské vlády k likvidaci muže č. 3 německé fašistické „Třetí říše“ odpovídaly té koncepci vyhlazení českého národa, kterou měl Heydrich připravenu již od konce roku 1941. K masovým vraždám Čechů a k jejich deportacím by došlo a bylo by docházelo možná ještě ve větším měřítku pokud by kat českého národa Heydrich zůstal naživu. Českoslovenští parašutisté prakticky vykonali jeho popravu. Že se zrůdný fašistický režim bude mstít, se dalo předpokládat. Je zajímavé, že někdo atentát odsuzuje i po sedmdesáti létech s odvoláním na fašistické represe, kterým se snad podle jeho (ovšemže mylného) názoru dalo předejít. Represe by přišly tak jako tak. Byly Heydrichem ještě za jeho života připraveny a to ještě v daleko masovější podobě. Existují o tom důkazy. Historická fakta nelze ideologicky znásiňovat.

11 Klára Klára | E-mail | 30. dubna 2016 v 18:41 | Reagovat

Článek zajímavý, ale ta verze s Liběnou je fakt konina, podle mě. :D

12 Detektív Detektív | E-mail | 30. srpna 2016 v 23:45 | Reagovat

[9]:Od roku 1932 az do opustenia Slovenska v roku 1939 mal trvalé bydlisko v osade Poluvsie. Dalo by sa zistit, jako sa volala zena, ktorá v tomto období s Gabcíkom plánovala svatbu ? a po jeho smrti spáchala z nestastnej lásky sebevraždu ? To sa v tej dedine muselo vediet.

13 buvol KENTAN buvol KENTAN | Web | 8. června 2017 v 1:02 | Reagovat

Teraz bude americký film. Heidricha hra heerec, ktorý sa na neho vôbec nepodobá. SLováka a Čecha, atentátnikov si zahrajú akýsi Američania bez prízvuku a nehovoria ani po česky či slovensky. je to škoda.  Slovák v príbehu a na tak dôležitej úlohe a nakoniec to ani nie je slovák
https://zn.sk/premiera-filmu-heydrich/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama