Starý voják - pistole M1911 A1

3. března 2007 v 20:26 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
Aktuálně
Na podzim loňského roku prolétla světem zpráva, že ozbrojené složky USA zrušily připravované výběrové řízení na novou "Joint Combat Pistol" - tedy jednotný, moderní typ bojové pistole, jež měla nahradit dosavadní směs krátkých zbraní dvou různých ráží, používaných armádou, letectvem, námořnictvem a sborem námořní pěchoty.
Ve výzbroji tak patrně nadále zůstane jako základní vzor pistole M9 (vlastně italská Beretta 92F) ráže 9mm Luger, doplněná v menších počtech typy SIG P 226 (používaná u jednotek SEAL), SIG P 228 (vojenská policie), HK USP ráže .45 ACP (jednotky US SOCOM) a patrně několika dalšími modely, jež by se asi v nevelkém množství našly v záložních skladech.
V této souvislosti poněkud překvapivě vyniklo zjištění, že vojáci některých jednotek, považovaných právem za elitní oddíly, stále upřednostňují (víceméně, spíše však méně) vyladěné pistole řady M1911 A1, v ráži .45 ACP. Týká se to oddílů Delta Force a Marine Expeditionary Unit - MEU SOC, jejichž pistole jsou vylepšené oboustrannou pojistkou, vyššími mířidly, kohoutem se zaobleným palečníkem a jiným typem zásobníku (kapacita však zůstala shodná s původním "Government Model" - 7 nábojů). Co vede muže z patrně nejlépe vycvičených jednotek amerických ozbrojených sil k skálopevnému setrvávání u tak "předpotopních" zbraní? Těžko k nim mohou mít nějaký tradicionalistický vztah, většině těchto vojáků je dnes mezi 20 a 30 lety. V době, kdy byly Governmenty hromadně vyřazovány z výzbroje jako zastaralé, i ti nejstarší z nich ještě chodili do základní školy. Neuspěje ani argument ekonomický - na výzbroji mužů speciálních oddílů, jejichž výcvik stojí statisíce dolarů za každého jednotlivce, se v nejbohatší zemi světa nešetří. Rozhodně ne tolik, aby si nemohli dovolit moderní pistole v ceně pár set dolarů za kus.Vojáci Delta Force právem považují pistoli za svou nejdůležitější doplňkovou zbraň. Proč tedy dali z poměrně pestrého výběru vesměs kvalitních pistolí renomovaných značek přednost téměř sto let staré konstrukci?
Historie
Samonabíjecí pistole, označovaná jako M1911, spatřila světlo světa jako původní konstrukce geniálního Johna Mosese Browninga v roce 1909. Armáda Spojených států tehdy vypsala výběrové řízení na novou krátkou palnou zbraň. Předem danou podmínkou byla ráže .45 a zastavovací účinek střely srovnatelný s revolverem Colt 1872 (slavný "Peacemaker"), střílejícím nábojem .45 Long Colt. Vzhledem k tomu, že kavalerie tehdy byla velmi rozšířeným druhem vojska, byl požadavek na účinnost definován tak, aby "nová zbraň dokázala jednou ranou zastavit koně pod útočícím jezdcem". Browningova pistole, předložená k soutěži firmou Colt Firearms a střílející nábojem .45 ACP (Automatic Colt Pistol), prošla výběrem s vlajícími prapory a způsobila tak jistý průlom v historii US Army - poprvé od vzniku USA se stala základním modelem vojenské krátké zbraně samonabíjecí pistole. Tehdy se také zrodil neoficiální, obchodní název této zbraně: Government Model, tedy "vládní model". Tento termín dodnes slouží k označení původní, plnorozměrové služební varianty s hlavní o délce 5".
V původní podobě sloužila M1911 v 1. světové válce a krátký čas po ní. V roce 1921 prodělala menší, vcelku nepodstatné úpravy (hřbet rukojeti dostal vypouklý tvar místo rovného, objevila se malá vybrání na rámu za lučíkem spouště, palečník kohoutu byl poněkud zaoblen a dlaňová pojistka prodloužena) a získala označení M1911 A1. Tak se zrodila jedna z nejslavnějších pistolí na světě a svého druhu legenda mezi zbraňovými konstrukcemi, považovaná dodnes za pramáti všech moderních pistolí. V této podobě pak sloužila americkým ozbrojeným silám až do roku 1988, kdy byla (ne však úplně) nahrazena pistolí Beretta 92F.
Konstrukce
M1911 A1 je samonabíjecí pistole se závěrem plně uzamčeným vykývnutím hlavně a s jednočinným (Single Action) spoušťovým a bicím mechanismem. Používá jednořadý zásobník na 7 nábojů ráže .45 ACP. V okamžiku výstřelu začne zpětný ráz posunovat hlaveň se závěrem dozadu. Po překonání dráhy tzv. podkluzu začne zadní část hlavně, spojená ocelovým článkem s příčným čepem v těle zbraně, vykyvovat směrem dolů. Střela mezitím již opustila hlaveň. Uzamykací ozuby, umístěné na horní části hlavně před nábojovou komorou, tak vyjdou ze spojení s drážkami v pouzdru závěru. Hlaveň se zastaví, závěr, hnaný zbytkovou energií zpětného rázu, pokračuje v zákluzu, přičemž pružinový vytahovač vytáhne nábojnici z komory a ta je nárazem do pevného vyhazovače vymrštěna výhozním okénkem ven ze zbraně. Současně je napínán bicí mechanismus a přerušovač, uložený v těle zbraně, přeruší spojení spoušťového táhla se záchytem kohoutu. Závěr dojde do zadní úvrati, zastaví se a je předsuvnou pružinou hnán zpět. Přitom nabere ze zásobníku další náboj a zasune jej do nábojové komory. Kohout je zachycen v napnuté poloze. V poslední fázi předkluzu narazí čelo závěru do zadní části hlavně a posune ji vpřed. Hlaveň vykývne vzhůru, spojí se uzamykacími ozuby s pouzdrem závěru a tím je pevně uzamčena. Pistole je připravena k dalšímu výstřelu. Střelec nyní musí uvolnit tlak prstu na spoušť a opětovným stisknutím může znovu vystřelit. Zbraň je 216 mm dlouhá, 137 mm vysoká, hlaveň má délku 127 mm a délka záměrné představuje 157 mm. Prázdná váží kolem 1100 g, s plným sedminábojovým zásobníkem až jeden a čtvrt kilogramu. Nejde tedy o žádnou "dámskou pistolku." Pojistné mechanismy představuje manuální pojistka vlevo vzadu na těle zbraně (umožňuje zajistit zbraň pouze při napnutém kohoutu - nahoru zajištěno, dolů odjištěno), dále dlaňová pojistka tvořící horní část hřbetu rukojeti ( bez řádného sevření rukojeti nelze stisknout spoušť) a inerční úderník (je tedy kratší než dutina v závěru, v níž je uložen, a na zápalku náboje dopadá setrvačností). Pistole je vybavena střeleckou pohotovostí - po vystřelení posledního náboje je závěr zachycen v zadní úvrati. Střelec jej může po výměně zásobníku uvolnit buď stisknutím hmatníku střelecké pohotovosti (vlevo na těle nad lučíkem), nebo potažením za závěr směrem dozadu.
Střelivo
Náboj .45 ACP (45 Auto, 11.43x23) si během let služby v amerických ozbrojených složkách vydobyl zcela mimořádnou pověst, z velké části zaslouženou. Původ tohoto náboje je však komerční. Klasická služební laborace představuje celoplášťovou střelu s poměrně oblým, ogiválním hrotem (Američané ji familiérně nazývají "hardball", tedy něco jako "tvrdokoule"), o hmotnosti 230 grs. (14,9 gramů). Tedy prakticky dvakrát těžší, než je střela služební varianty náboje 9mm Luger (7,5 gramů). Z pětipalcové hlavně Coltu M 1911 A1 dosahuje úsťové rychlosti kolem 250 - 260 m/sec., americké armádní laborace jsou pak poněkud "plnotučnější" - až 280 m/sec. Ve Spojených státech má tento náboj mezi střelivem pro krátké zbraně pevnou a dodnes neotřesitelnou pozici, představuje jakýsi etalon. Svůj nemalý okruh obdivovatelů má ráže .45 ACP již i v Evropě, která jinak obecně preferuje menší náboje. Přiznám se, že patřím mezi ně, střelba touto ráží je opravdu zážitek a účinek na potenciálního protivníka je fantastický. Těžká, poměrně pomalá střela o počáteční energii kolem 500 J má vzhledem ke svému průměru nevelké průřezové zatížení, při zásahu rychle pozbývá veškeré kinetické energie a předává tělu omračující úder. Koeficient zastavovacího účinku je vyjádřen číslem 96, tzn. že v 96% případů dojde k vyřazení protivníka prvním zásahem, pokud byla zasažena jiná než periferní část těla (tedy kromě paží a nohou od kolen dolů). Podotýkám, že je stále řeč o prachobyčejné celoplášťové střele s plnoolověným jádrem, nikoliv o nějaké speciální munici s řízenou deformací.
Zde je také možno hledat kořeny obliby této ráže mezi americkými vojáky. "Pomalý, těžký knedlík", přestože má ve srovnání s nábojem 9mm Luger nižší rychlost a průbojnost, je dost účinný k tomu, aby vytvořil dostatečně hluboký a široký střelný kanál a způsobil okamžité vyřazení protivníka z boje.. Sice to možná (při včasné odborné pomoci) přežije, ale patrně už nebude schopen adekvátní protiakce. Náboj .45 ACP je také potenciálně velmi přesný a ve spojení kvalitní zbraň/kvalitní munice/dobrý střelec dává výborný předpoklad zásahu cíle první ranou.
Uživatelské klady a zápory
Jak to ale na světě bývá, nic není zadarmo. Těžká, poměrně výkonná pistole s jednočinnou spouští vyžaduje, má-li být v boji efektivně použita, vyšší standart střeleckých dovedností a návyků než moderní "Wonder Nines", tedy dvojčinné devítimilimetrové pistole s velkokapacitním zásobníkem. A nejde zdaleka jen o zvládnutí zpětného rázu a hluku výstřelu. U devatenáctsetjedenáctky nelze po vytažení zbraně odpálit první ránu promáčknutím spouště. Střelec tedy musí buď ručně napnout kohout, nebo, nosí-li pistoli bez náboje v komoře, natáhnout závěr. Naštěstí má M1911 A1 vynikající ergonomii, umožňující vcelku bezproblémové napínání kohoutu palcem střílející ruky již během tasení a navádění zbraně na cíl (ukazovák střílející ruky musí být bezpodmínečně natažený podél lučíku, jinak hrozí nechtěný výstřel a poranění střelce!). Tento úkon je však třeba nacvičit a neustále pilovat, jinak vám hrozí, že ve stresu kritické situace zapomenete napnout kohout a budete mířit na protivníka nepoužitelnou zbraní. Pokud popsanou proceduru opravdu dobře ovládáte, váš čas potřebný k prvnímu výstřelu bude srovnatelný s časem potřebným při použití SA/DA pistole, u níž stačí k výstřelu promáčknutí spouště ve dvojčinném režimu. Ale chce to cvičit, cvičit a cvičit. Prakticky musíte dosáhnout stavu návyku, kdy při tasení zcela jiné zbraně (např. pistole Glock, která žádný kohout nemá) automaticky hmátnete palcem po palečníku kohoutu a budete překvapeni, kam se vám ztratil. Odměnou vám bude možnost rychle vypálit osm výkonných nábojů s konstantním, poměrně malým odporem spouště. Naproti tomu při prvním výstřelu ve dvojčinném režimu dochází zpravidla ke stržení rány.
Jiným způsobem, preferovaným např. izraelskou střeleckou školou, je nošení pistole v tzv. "stavu 1", neboli s plným zásobníkem, bez náboje v komoře a s nenapnutým bicím mechanismem. To však není z hlediska vojáků v bojové zóně, tedy bezprostředně ohrožených bojovým střetem, vyhovující. K natahování závěru zbraně je třeba více času, a navíc zaměstnává obě ruce. A kde je psáno že v okamžiku, kdy budete pistoli nejvíce potřebovat (např.: vaše puška selhala nebo došlo střelivo a nepřátelé jsou jen pár kroků od vás), budete mít obě ruce volné a nezraněné?
Další, mnohokrát zmiňovaný způsob nošení pistole M1911 A1, preferovaný americkým střeleckým "guru" J. Weaverem a nazývaný "cocked and locked" (tedy "natažená a zajištěná"), je ve skutečnosti dost nebezpečný a pro vojáky speciálních jednotek zcela nevhodný. U pistole vložené do pouzdra s napnutým kohoutem nelze zcela vyloučit neúmyslný výstřel během tasení (ale např. i skoku, plížení nebo dopadu výsadkáře na zem), a to ani při použití manuální pojistky. Náhodný výstřel by pak ohrozil nejen uživatele samotného, ale celou jednotku či případný bojový dopravní prostředek (člun, vrtulník). Nemluvě vůbec o možnosti prozrazení operace závislé na utajení.
Proč tedy "starý voják" ?
Všechny skutečnosti uvedené v předchozích odstavcích by zdánlivě svědčily proti používání tak "zastaralé" zbraně. Zvláště u nejelitnějších jednotek ozbrojených sil ekonomicky a průmyslově velmi vyspělé země, jakou USA bezesporu jsou. Jenomže...
V první řadě je třeba vzít v úvahu, že jednotlivé okruhy uživatelů pistolí se i v armádě (obecně) velmi liší. Počínaje štábními důstojníky, u nichž je pouzdro s pistolí na opasku především odznakem jejich postavení a moci (jako bývala v dřívějších dobách šavle se zlatým střapcem), přes operátory nejrůznějších zbraňových systémů, spojaře, chemické a jiné specialisty, až k tankistům, pilotům, řidičům a sanitářům. U těchto všech mužů a žen není primárním určením boj palbou z ručních zbraní a automatická puška by jim překážela při plnění jejich úkolů. Potřebují však nějakou možnost obrany "v případě nouze", nosí tedy relativně malou a skladnou pistoli. Současně však mají málo času i prostoru na střelecký výcvik. Střílet sice samozřejmě umějí, ale těžiště jejich činnosti je někde zcela jinde. Potřebují tedy zbraň nejen skladnou, ale i lehce ovladatelnou, nenáročnou na výcvik a údržbu. Schopnost zabít jediným výstřelem fanatického, po zuby ozbrojeného mudžáhedína zde nevystupuje do popředí do té míry, jako u příslušníků speciálních expedičních jednotek. Ti často operují na území ovládaném nepřítelem, většinou bez podpory těžkých zbraní. Spolehnout se mohou jen na to, co si přinesou s sebou. Navíc tráví většinu času pilováním svých střeleckých dovedností. Není tedy divu, že před lehkou, snadno ovladatelnou pistolí "pro všechny případy" preferují zbraň konstrukčně jednoduchou, nesmírně odolnou a vysoce účinnou, která svou schopnost obstát i v těch nejextrémnějších podmínkách osvědčila nejméně bilionkrát. Vždyť M1911 A1 "Government Model" sloužil v rukou několika generací amerických vojáků dobrých osmdesát let, od mrazivé Aljašky po tropické tichomořské ostrovy, od vlhkostí prosáklé vietnamské džungle po vyprahlé písky Kasserinského průsmyku. A všude prokazoval spolehlivé a věrné služby. Jak vidno, "starému vojákovi" sice americké armádní a politické špičky již mnohokrát odtroubily odchod do výslužby, ale stále znovu je povoláván na ta nejexponovanější místa, aby se kdoví po kolikáté osvědčil tam, kde vynikají jeho neocenitelné přednosti.
Martin Hessler
Obrázky ZDE
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tazos.blog.cz tazos.blog.cz | Web | 13. listopadu 2007 v 21:23 | Reagovat

To jsi psal vsechno ty ,když ses tam podepsal???

2 M.H. - Admin M.H. - Admin | 21. listopadu 2007 v 17:41 | Reagovat

Ano, nepodepsal bych se pod cizí text. Jeden článek na tomto blogu je převzatý, ale je to u něj výslovně uvedeno.

3 martin simo martin simo | 8. července 2008 v 14:50 | Reagovat

výborný článek, jsem taky fanda 1911, prozatím bych zakoupil Bruni 96, nebo Kimar 1911 a pak až bude zbroják, pak možná i Norinco, nebo dokonce Colt ?

4 Zdeněk Suchý Zdeněk Suchý | E-mail | 14. září 2008 v 18:24 | Reagovat

Chystám se koupit Norinco 1911 A1, ale asi v ráži 9 mm Luger, má dobrý výkon a je levnější, střílel jsem s ní a je vynikající.  Z. S.

5 MARTIN MARTIN | 1. ledna 2009 v 16:14 | Reagovat

V DEVITCE UZ TO NENI ONO

6 M.H. - Admin M.H. - Admin | 16. března 2009 v 9:50 | Reagovat

Na tomto místě byl komentář návštěvníka, který se podepsal jako ENDERS. Návštěvník si patrně nepřečetl, že provokativní a prosté komentáře budou odstraněny.

Nikdo vám nebere váš názor, ale naučte se jej prezentovat slušným způsobem.

7 Enders Enders | 22. března 2009 v 10:50 | Reagovat

mě totiž takový blbý komentáře štvou a omlouvám se že sem byl sprostej ale takový lidi mě vytáčej do nejvyšších otáček

8 gorgonzola-.. gorgonzola-.. | 1. srpna 2009 v 14:56 | Reagovat

vsechna cest tobe..musim ti to pochvalit .a jestli si to voprsvdu psal tak bych ti dal vyznamenani...ja vo ty pistoli cet uz hodne clanku .jak vod malejch kluku co si hodili na web par vobrazku a napsali colt m1911 super zbran az po odborne popisi...ale tendle stoji zato..vopravdu ti to chvalim

9 Ronan Ronan | E-mail | Web | 7. března 2012 v 3:52 | Reagovat

no comment:-)

10 Johnnyjak Johnnyjak | E-mail | 8. července 2012 v 22:37 | Reagovat

Pěkný článek, pro lidi, kteří o 1911 moc neví jistě i velice přínosný. Dovolím si nesouhlasit s tvrzením týkajícím se nebezpečnosti nošení 1911 v condition one (cocked locked). Ve skutečnosti je tento způsob preferován naprostou většinou moderně smýšlejících střelců a je považován za nejvhodnější pro 1911. Není to o nic nebezpečnější, než například Glock s nábojem v komoře a rozhodně je to bezpečnější, než natahovat kohout palcem střílející ruky s riziky vyplývajícími z nejistého držení během tohoto úkonu + existuje reálná šance vyklouznutí kohoutu. Mimochodem, zkuste si tenhle manévr s pistolí vybavenou zvětšenou dlaňovou pojistkou (kterou je většina moderních klonů vybavena). Contition 1 je pro dostatečně trénované jedince jednoduše nejvhodnější způsob nošení 1911. Odjištění pak probíhá téměř automaticky - při správném úchopu palec pravé ruky totiž spočívá shora položený na páčce pojistky. Připouštím, že je zde přijatelná možnost nošení bez náboje v komoře, ale jednak je třeba obou rukou (ano, exitují techniky natažení např. o pásek, ale ne vždy se to hodí) a taky se tak připravujeme o jeden náboj z již tak dost omezené kapacity zbraně.
PS: vím, že reaguju na článek z roku 2007, nicméně jsem měl potřebu se k němu vyjádřit.

11 Petr Petr | E-mail | 13. prosince 2013 v 18:44 | Reagovat

Nedalo mi a musel jsem také reagovat na zcela mylny a zcestny clanek. Popis pistole a  jejich vyhod ci nevyhod nebudu prilis hodnotit. Vyber pistole a hlavne jeji raze je volbou každého z nas.Ja osobne preferuji moderni pistole s DA/SA mechanismem a velkokapacitnim zásobníkem. Budu se věnovat naší razi .45 ACP.  V clanku jsem se docetl ze ma strela FMJ 14.9 gramu zastavujici ucinek 96%!!! Kde jsi to vycetl?? Ja osobne mam doma original knihu v anglickem jazyce od tvurcu Evan Marshall a Edwin Sandow o zastavovacim ucinku strel a zde je jasne napsano ze 96% stop effect ma strela JHP!!! cili expanzni ! a další prekvapeni strela 9 mm luger JHP ma stop effect 93% !! takze  o pouhe 3% méně a to ma napr. u me pistole v zasobniku 18 ran, oproti 7 je to trojnasobna palebna kapacita.je třeba si uvest pravdiva a neskreslena fakta. Ted uvedu udaj pro nas ještě dulezitejsi. Jelikoz jsou u nas strely JHP zakazany  tak pro nas bude o hodne zajimavejsi porovnani těchto razi se strelou FMJ. Pri tomto druhu strely je ucinek 45 acp 69% a 9mm luger 72%!! cili je na tom devitka jeste lepe nez tezky zpomaleny knedlik. onim zastavovacim ucinkem jiz dnes neni vaha a prumer strely a hlavne jeji rychlost. ta je rozhodujici pro ucinek strely v cili a jeji stop effect.Davno jsou pryc doby westernu kde opravdu rozhodovalo, kdo na sebe vystreli tezsi a vestsi strelu, pri rychlostech kolem cca 220 m/s to bylo podminkou. dnes jiz opravdu rozhoduje rychlost. uvedu jednoduchy maly priklad. hodim na tebe maly kaminek o male rychlosti, ktery ti dopadne na hlavu, pouze se zasmejes. vezmu ten stejny a hodim ho poradne rychle , a vida bude z toho pekna boule. 45 acp je davno prekonana raze jak svou zbytecnou velikosti, k velikosti malym ucinkem a malou kapacitou zasobniku. to jiz raze 40 SW je na tom lepe a fenomenem dnesni doby je raze 357 SIG. Za dalsi nechapu jaky je zazitek strilet touto razi, uplne stejny jako 9mm nebo jakoukoli jinou pistolovou munici. kdyby jsi zde napsal ze vystrel z 44 magnum v plne laboraci je zazitek tak ti uverim, mozna by jsi to mel vyzkouset a to poznas na vlastni kuzi. pri rychlosti strely 430 m/s a vaze 15.5 gramu je proti tomu 45 acp opravdu trapne pomaly knedlik. pokud by mel nekdo zajem o zkopirovane udaje z teto knuihy , tabulky atd. velice rad dolozim a muze se presvedcit sam. raze 45 acp je davny mytus a radoby obrovsky ucinek teto raze je pouhym snem.dnesni dobe vladnou pomerne lehke ale hodne rychle strely, a tyto maji odpovidajici ucinek v cili.

12 M. H. - Admin M. H. - Admin | 27. srpna 2017 v 9:39 | Reagovat

[11]: Reakce bude krátká a stručná. Pokud tvrdíte, že výstřel ráží 45 ACP je zcela stejný jako 9x19, zjevně jste nikdy z pistole této ráže nestřílel. Možná máte něco načteno a studujete odbornou literaturu, ale praxi nemáte žádnou. Tím bych asi skončil.

Neexistuje nic jako "odborník bez praxe" - až nabydete praktických zkušeností, popovídáme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama