Jak jsem si koupil Walthera

7. září 2006 v 19:28 | Martin Hessler |  O ZBRANÍCH A LIDECH
Rozhodování je někdy těžké
Už někdy loňského podzimu jsem začal uvažovat o nákupu další zbraně. Původně to měl být revolver Ruger SP 101, ráže .357 Magnum. Jenže s tímhle kouskem jsem se nějak nesžil, prostě jsme si vzájemně nesedli, nebo co.... Co tedˇ, říkal jsem si. Nejspíš pistoli, něco v ráži 9 Luger. Logicky mi z toho vycházela CZ 75, uvažoval jsem o provedení Compact. Prohlédl jsem si pár pěkných, zachovalých komisních kousků, ale pořád se ne a ne rozhoupat. A pak jsem si vzpomněl na jeden starší článek ve Střelecké revue. Týkal se Waltherů P 38 a P1, vyřazených ze skladových zásob Bundeswehru a uvolněných na civilní trh. Ještě jsem váhal. Pětasedmdesátka číza je přece jen racionálnější řešení. Ale blížily se mi narozeniny a člověk si má taky dělat radost, nebo ne? Takže nakonec jsem si v polovině letošního srpna vyřídil nákupní povolení a z pražské prodejny paní Brymové v Dlouhé ulici jsem si přivezl domů svoji P 1.

Po desítky let se P1 udržela na pozici standartní pistole německého Bundeswehru

Již u pultu prodejny jsem ji vcelku důkladně prohlédl a zjistil, že jde o exemplář sice používaný, ale celkově ve velmi dobré kondici. Pistole nese spíše stopy častého nošení, než hojného střílení. Vzhled součástek sice odpovídá armádnímu určení zbraně (žádné leštěné vnější plochy a podobné fajnovůstky), ale zpracování je přesné, vůle minimální, prostě německá pečlivost. Na levé straně závěru je logo firmy Walther, označení modelu (P 1) a ráže (Kal. 9mm), a dále označení 7/82, naznačující, že pistole byla vyrobena patrně v červenci roku 1982. Na stejné straně, ale na těle, je pak vyraženo výrobní číslo, doplněné písmeny BW a patrně přejímacím číslem. Na pravé straně těla se nachází tomentační značka (zbraň byla zkoušena v ČR), na spodní straně hlavně je označení náboje (9mm Luger). Kompletní výrobní číslo je pouze na těle zbraně, ostatní hlavní části (hlaveň, závěr) jsou označeny jeho posledním trojčíslím. U pistole se nacházel pouze základní zásobník, rovněž signovaný logem Walther a typovým označením (P 1).
Něco ke zbrani samotné
Walther P 1 je vlastně variantou známé pistole P.38, vyvinuté ve druhé polovině 30. let na základě požadavků německé branné moci. Měla nahradit starší model P.08 (Parabellum), pistoli sice kvalitní, ale v té době již zastaralou, výrobně náročnou a ne zcela vhodnou pro polní službu. Z požadavků armády vzešlo i poněkud atypické uspořádání pistole, které dalo vzniknout jejímu nezaměnitelnému designu - armádní vedení trvalo na volné, vyčnívající hlavni, neobklopené v přední části závěrem ani pružinami. Proto mají Walthery této řady dvojici předsuvných pružin, uložených i s vodítky v drážkách vyfrézovaných ve vodicích lištách závěru. Při základní rozborce se nevyjímají.

P.38 byla služební zbraní Wehrmacht a W-SS v letech 1938-45

P.38 byla ve své době velmi moderně koncipovanou a pokrokovou zbraní. Šlo o první služební pistoli, u níž byl aplikován dvojčinný (SA/DA) spoušťový a bicí mechanismus v kombinaci s uzamčeným závěrem a realtivně výkonným nábojem, a pravděpodobně vůbec první sériově vyráběnou pistolí s blokovou pojistkou úderníku. Úderník je stále blokován odpruženým svislým čepem s vybráním, který se odsune prostřednictvím zvláštní páky pouze při úplném stisknutí spouště. Pokud není spoušť stisknuta, úderník se nemůže pohybovat dopředu. Kromě toho má zbraň manuální pojistku, kombinovanou s bezpečným vypouštěním napnutého kohoutu. Její funkce je následující: Páčka manuální pojistky se nachází vlevo na závěru, má dvě polohy. Vodorovně = odjištěno(viditelné červené F - Feuer), šikmo dolů = zajištěno(viditelné bílé S - Sicher). Pokud je kohout v přední úvrati, nelze jej při zajištění napnout ani manuálně, ani protažením spouště. Pokud zajistíte s kohoutem v zadní úvrati, dojde k jeho bezpečnému vypuštění do klidové polohy, kde zůstane. Bez odjištění jej nelze opětovně napnout. (Při vypouštění kohoutu tímto způsobem se doporučuje přidržet jej palcem nestřílející ruky tak, aby nedopadl prudce na zablokovaný úderník.) Pokud necháte páčku pojistky v zajištěné poloze a natáhnete závěr, bude při návratu závěru do přední úvrati automaticky bezpečně vypuštěn kohout. Ovládací prvky dále zahrnují střeleckou pohotovost (záchyt závěru) s možností manuálního ovládání, umístěnou vlevo na těle nad spouští, a záchyt zásobníku na spodku rukojeti. Zásobník je jednořadý, s paralelními vývodkami, a pojme 8 nábojů. Zbraň má také výstražník, upozorňující na přítomnost náboje v komoře. Při nabití vystoupí ze zadní plochy závěru nad kohoutem tenká tyčinka z pružinové oceli - dá se docela dobře nahmatat, aniž byste museli vytahovat zbraň z pouzdra. A jeden detail ne až tako obvyklý - Walthery P 38 a P 1 mají vytahovač vlevo a vyhazovač vpravo. Vyhazují tedy nábojnice doleva. Dnes to působí podivně, ale u starších systémů zbrojovky Walther to bylo běžné.


Závěr je plně uzamčený vloženou závorou, hlaveň má šestidrážkový pravotočivý vývrt. Pistole P.38 předválečné a válečné výroby měly ocelová těla, zatímco po válce se vyráběly jako P 38 (bez tečky) a P 1 (armádní označení) s tělem z hliníkové slitiny. U prvních sérií se projevily potíže s praskáním těla v místech, kde při doběhu zpětnorázového celku naráží závora na uzamykací hranu v těle. Výrobce problém vyřešil tím, že v tomto místě zpevnil tělo zalitým šestihranným ocelovým čepem. Pistole s tímto čepem se snadno rozeznají podle malého šestiúhelníku, viditelného na obou stranách přední části těla.
Slavný a nedávno (bohužel) zesnulý publicista z oboru zbraní a střeliva Ian Hogg se v příručce Jane´s Firearms podivuje nad tím, že pistole Walther P 38 nebyly nikdy a nikde kopírovány. Důvod je nasnadě, pokud zbraň rozeberete a podíváte se důkladněji na její mechanismus. Je sice velmi kvalitní, ale je složitý a náročný na přesnou strojírenskou výrobu. Obsahuje na dnešní poměry velký počet součástí, které musejí být vyrobeny s takřka hodinářskou přesností a z velmi kvalitní oceli, aby systém zůstal funkční. Walther P.38, první ve své kategorii, nemohl pochopitelně být dokonalý. Dnes, s odstupem několika desetiletí, samozřejmě víme, že by šel udělat jednodušeji a levněji. A pokud k tomu připočteme onen typicky německý "zlepšováček" s volnou hlavní, krátkým závěrem a dvojicí vratných pružin o malém průměru (který byl ovšem obsažen přímo v podmínkách zadání od armády), musíme dojít k jedinému závěru: Pokud chci okopírovat cizí systém (a tím uspořit náklady na vývoj a rozběh technologie výroby), existují asi dva tucty pistolí, jejichž okopírování dá menší práci se srovnatelnými výsledky. Nemluvě o proslulé posedlosti firmy Walther patentovou ochranou...
Ostatně, pan Hogg nemá tak docela pravdu s tím kopírováním. Pokud totiž vezmete konstrukci Waltheru P 38, protáhnete závěr k ústí hlavně, doplníte normální vratnou pružinu, použijete modernější dvouřadý zásobník se záchytem v kořeni lučíku a odpustíte si výstražník, dostanete...hádejte co ? Berettu 92 F.
První zkušenosti
Po vyndání pistole z krabice pochopitelně následovala rozborka (ostatně velmi jednoduchá: Vyjmete zásobník, zkontrolujete nábojovou komoru, posunete závěr s hlavní mírně dozadu a otočíte rozborkovou páčku vlevo vpředu na těle. Závěr s hlavní pak lze volně stáhnout z těla, stisknutím odemykacího čepu pod nábojovou komorou odemknete závoru a hlaveň vyjmete ze závěru. Můžete ještě vyklesnout závoru z jejího uložení - pozor na ztrátu malého pera, které ji odpružuje. Další rozebírání (vyjma zásobníku) nedoporučuji, pokud nejste odborníci a nejste dobře obeznámeni s mechanismem této zbraně. Sborka probíhá v opačném pořadí, před nasunutím zpětnorázového celku na tělo zbraně nesmíte zapomenout sklopit vyhazovač, který jinak brání nasunutí).

P1 rozebraná k čištění

Prohlídka potvrdila celkově dobrý stav zbraně, ovšem chtělo to důkladně vyčistit. Německý zbrojíř se s tím zřejmě moc nepáral, na zbrani byly místy zbytky povýstřelových zplodin, smísené navíc s konzervační vazelínou do nechutné polotuhé pasty. Když jsem pistoli zase složil a nasucho přezkoušel funkce mechanismu, byl jsem překvapen hladkostí a lehkostí chodu. Pojistka má jasně a jednoznačně vymezené polohy a je navíc poměrně nehlučná. Záchyt zásobníku i zásobník se pohybují při výměně velmi lehce, spoušť má sice vyšší, ale přijatelný odpor v obou režimech (odpovídá služebnímu určení pistole).


P.38/P1 - explozivní nákres

Mírné potíže nastaly s rezervními zásobníky. Vzhledem k jejich omezené kapacitě jsem chtěl alespoň dva. Zásobníky ke všem variantám P 38 i P 1 jsou shodné a nepředstavují žádnou vzácnost, většinou jsou ale dosti drahé nebo v zoufalém stavu (zvláště válečné kousky), nejčastěji obojí. V pražské prodejně firmy BVS měli nové, druhovýrobu z USA. Ovšem chtěli 990,- za kus... nechal jsem si tuhle možnost v rezervě a sháněl dál. Nic, aspoň nic za přijatelnou cenu. Nakonec jsem ze zoufalství poslal e-mailový dotaz firmě Řehák a Řehák v České Třebové. BINGO ! Obratem mi odpověděli, že mají nepoužité originály ze skladů Bundeswehru, kus za 595,-. Byli ochotni mi je poslat na dobírku, tak jsem si dva objednal. Opravdu nepoužité, signované Walther P 38. A je to !!!
Ještě koupit náboje (pro začátek zkusíme klasiku, Sellier-Bellot, 115 grs. FMJ), a honem na střelnici.
První střelby
Seznámení na střelnici se konalo na vzdálenost 20 metrů (víc tunelovka neumožňovala), při umělém osvětlení. Pistole je díky svéráznému uspořádání dobře vyvážená, nacílení přirozené a rychlé. Miřidla odpovídají armádní služební zbrani, jsou široká a poměrně "hrubá". Zjevně se nepředpokládalo nějaké závodní střílení, spíše bojové použití. Přesto se hned první pětiranné nástřelky daly přikrýt pivním táckem a jak jsem si zvykal, bylo to čím dál lepší. Seznamovací střelbu jsem ukončil "zahřátím" pistole dvěma zásobníky, vyprázdněnými rychlopalbou. Celkově jsm vystřílel asi 80 nábojů bez jediné zádržky.
Závěrem
Walther P 1 jsem si nepořizoval jako sportovní nebo služební zbraň (do práce nosím pistoli M 1911 A1, ráže .45 ACP). Spíše měl být kouskem pro radost. Jsem si samozřejmě vědom toho, že existují modernější, pro obranu vhodnější pistole. Na druhou stranu jsem jej chtěl alespoň občas nosit, a z tohoto titulu mne zajímaly jeho bojové vlastnosti. Jsem přesvědčen, že i přes své relativní stáří má stále co nabídnout. Je pohotový, příjemný při střelbě, bezpečný při nošení. Výkon náboje 9 Luger je pro vážně míněnou obranu dostatečný, zbraň s duralovým tělem je navíc příjemně lehoučká. Určitým handicapem při skrytém nošení je jeho šířka, daná umístěním vratných pružin po stranách závěru, a záchyt zásobníku na spodku rukojeti. Osm nábojů v zásobníku se v dnešní době velkokapacitních Glocků může někomu zdát málo, ale ve skutečnosti při drtivé většině ozbrojených střetnutí (v civilních podmínkách, ne ve válečných konfliktech) padne z každé strany nejvýše 4-5 výstřelů. Výměna zásobníku je při troše cviku velmi snadná a rychlá, a jednořadý zásobník je navíc odolnější a funkčně spolehlivější než jeho velkokapacitní kolegové.
A abych nezapomněl - Walther P1 špatně polyká náboje s poloplášťovou střelou. Je to prostě stará armádní herka a s něčím podobným se u ní zjevně nepočítalo. Takže klasické celopláště, nejlépe s dlouhou střelou s poměrně ostrým hrotem. Maďarské MFS, čínské Norinco, české Sellier-Bellot jsou zatím bez jediného problému.

Martin Hessler


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kobra kobra | E-mail | 3. ledna 2008 v 22:50 | Reagovat

dalo by se nekde zjistit nazev pistole?foto bych poslal dikyJestli je nekde nejaka databaze zbrani nebo tak nejak

2 T.Mařík T.Mařík | E-mail | 30. června 2008 v 7:34 | Reagovat

Pistolkáři, všem bych to sebral a nasrat se takto vyzbrojovat! Kdyby jsi zažil vojnu jako já, tak na ty klumpy co jsou jen k zlosti a na neplechu se ani nepodíváš. Věnujte se BOUCHALOVÉ něčemu šlechetnějšímu!!!

3 M.H. - Admin M.H. - Admin | 10. července 2008 v 13:00 | Reagovat

Přemýšlel jsem, zda mám nepříliš slušný komentář návštěvníka "T.MAŘÍK" odstranit, či ponechat coby příklad jednoznačné, byť dosti primitivní a argumentaci postrádající názorové opozice. Nakonec jsem se rozhodl pro ponechání a panu Maříkovi jsem zaslal poměrně obsáhlý e-mail, v němž jsem se snažil vyvolat diskusi na jím dotčené téma. Odpověď nepřišla. Alespoň vidíme, jací lidé proti nám stojí - srší z nich nenávist a opovržení, ale mají-li své postoje nějak rozumně obhájit, zaujmou pozici mrtvého brouka.

4 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 29. prosince 2008 v 13:33 | Reagovat

Nechci předjímat ani spekulovat. Moje intuice mi však napovídá, že pan T. Mařík dost pravděpodobně patří k tomu úzkému privilegovanému kroužku lidí, kteří se za minulého režimu před listopadem 1989 mohli hojně vyzbrojovat - přičemž naproti tomu velmi početné skupině jejich spoluobčanů to prostě dopřáno nebylo... Pan T. Mařík asi musel v roce 1990 své zamilované kousky odevzdat do úschovy na tehdejší SNB a potom se k nim už nedostal. Patrně odtud plyne ta jeho dnešní hořkost. Psychologicky vzato: Vždyť proč by se jinak o obsah těchto stránek zajímal..? Bohužel, závist a zášť tvoří tu nedobrou stránku české národní mentality, která se nám všem v historii hodně naubližovala. Je velmi správné a poučné, že administrátor těchto stránek příspěvek T. Maříka neodstranil. Ta záštiplná sprška slov jedovatá jako hadí uštknutí může tak sloužit jako takové výstražné memento nám všem, kteří na tyto stránky občas zabrousíme. Tedy nám, kteří víme, že si nesmíme nechat propadnout cestovní pas pro případ, že se v budoucích létech opět pro historickou nepoučitelnost našeho národa chopí moci plíživá neototalita. Takoví jako T. Mařík a jemu různě podobní opět vyčkávají, aby se znovu mohli vyhoupnout do sedla!

5 M.H. - Admin M.H. - Admin | 31. prosince 2008 v 19:52 | Reagovat

Pro BARTALMISSION: Naprosto s Vámi souhlasím. Měl jsem zcela obdobný pocit, ovšem neodhodlal jsem se předjímat... Děkuji. A současně mi dovolte říci, že existence lidí jako jste Vy mi dává jistou naději, co se budoucnosti českého národa týče.

6 Martin Martin | 13. ledna 2009 v 10:56 | Reagovat

Na vojně jsem byl 2 roky a váš  názor pane Maříku v nejmenším nesdílím...

7 Martin Martin | E-mail | 13. ledna 2009 v 10:57 | Reagovat

Na vojně jsem byl 2 roky a váš názor pane Maříku nesdílím ani omylem.,...

8 Simon Simon | 28. února 2009 v 12:53 | Reagovat

No tak se konečně polibte vy dva-M.H. a BARTALMISSION,poplácejte se po ramenou,jak jste dobří.Já jsem se na tyto stránky dostal taky náhodou,různým klikáním a byť zbraním nerozumím,musím s T.Maříkem celkem sdílet jeho rozhořčení.Mám rád lidi a nikdy nepochopím války.Ano,asi musí být lidé i připraveni na cizí vpád a války,ale nepochopím ani tu vášeň pro zbraň,která usmrtí živou bytost bez mrknutí oka.Jsou i lepší koníčky.A vy p.Bartalmission,zbytečně se zabýváte rozborem člověka.Možná Vám takhle v životě uniká víc běžných věcí i radostnějších.

9 M.H. - Admin M.H. - Admin | 15. března 2009 v 18:09 | Reagovat

Pro SIMON: Pokud se obáváte usmrcení člověka, problém je ve vás, nikoli ve zbrani. Zbraň nikoho usmrtit nedokáže, a také nemá oči, aby při tom mrkala. Sám ve své tirádě naznačujete bazální a neoddiskutovatelný fakt: Zabíjí člověk, ne zbraň. Zbraň vždy musí držet někdo v ruce, a záleží jen na něm, jak s ní naloží. Existují bohužel i jedinci, kteří s ní nakládají špatně - a až jednou zažijete pocit zoufalé bezmoci, až budete konfrontován s brutálním násilím ze strany někoho, koho vůbec nezajímá, jaké běžné a radostné věci mu podle vašeho názoru unikají, možná to pochopíte... Pokud ovšem přežijete. Třeba pak budete rád, jestliže půjde náhodou okolo nějaký ten trouba s vášní pro zbraně. Společným rysem těchto "troubů" totiž bývá, že neodmítají dopustit se násillí, jde-li o pomoc bližnímu v nouzi.

10 Bartalmission Bartalmission | E-mail | 19. března 2009 v 17:26 | Reagovat

Neupírám nikomu právo na jeho názor. Naučil jsem se nepodléhat panice nebo snad emocím pokud zazní názor odlišný a z mého hlediska nesprávný a dokonce zcestný. Tedy názor, který jakoby odmítá vnímat část reality, kterou pak ani tedy nemůže zpracovat.

Lidí jsem se narozebíral dost, za různými účely, za různých okolností, někdo to i nejen nebylo radostné, ale bylo to i přímo neradostné a smutné. Ale nijak mi to nebránilo prožívat běžné radosti života. A nevím tedy p. Simone z čeho vycházíte ve Vašem předpokladu, že obojí se nějak vzájemně vylučuje.

Asi tak jako patologovi, který celý život pracuje v neradostném prostředí a na neradostných úkolech nebrání nic jít se o weekendu nějam pobavit a odreagovat, nemělo by v tom nic bránit ani lékařům psychiatrům, vězeňským dozorcům, nebo třeba exekutorům. Jejich všední práce je nejspíš neradostná.

A všední práce třeba policistů, vojáků a příslušníků jiných ozbrojených složek si vyžaduje někdy i zacházení se zbraní, aby se jiní lidé mohli těšit z různých radostí. A neupíral bych právo bezúhonným a způsobilým civilistům držet a nosit zbraň, nebo dokonce mít střelectví jako koníčka. Filatelistovi známky také nikdo nerozmlouvá.

11 JuraD JuraD | E-mail | 28. ledna 2010 v 19:27 | Reagovat

Zdravím,chtěl bych komentovat článek o pistoli Walther P1.Dnes jsem si ji pořídil,a chci říct,že pokud si ji někdo bude kupovat,ať si dá pozor na ten šestihran,protože obchodníci se snaží těch bez něj zbavit,a když mi pán přinesl na vybrání 6kusů,ani jeden neměl zalisovaný šestihran.Člověk,který si toto bez 6ti hranu koupí a dočte se někde že mu to praskne,tak se to bude nejspíš snažit prodat,proto pozor na inzeráty,na všech,co jsem se díval je bez něj (cca 20 inz.) a cena je 6 tis a víc.Já mám P1 za 4300 a je v superstavu.opravdu minimálně střílená zbraň.PS: Mám rád zbraně,a nemám rád lidi,kteří nejenže zbraně rádi nemají,ale ještě je veřejně odsuzují.A ty co jen tak někoho zastřelí,těch je jen minimum.Většina lidí se zbraní jsou klidní a psychicky vyrovnaní lidé,kteří si při střelbě odpočinou,a trénují si trpělivost.Ale to přece víme my všichni,až na některé vyjímky.Bohužel.

12 M. H. - Admin M. H. - Admin | 29. ledna 2010 v 17:17 | Reagovat

Ad: JuraD - Díky za upozornění a za komentář. Dovolím si jen drobnou poznámku. Šestihranný příčný čep není do těla pistole zalisovaný, nýbrž zalitý - vkládal se do ocelové licí formy ještě před odlitím polotovaru těla. Nejde tedy o dodatečnou úpravu, nýbrž o konstrukčně-technologickou změnu. Střelcům zdar!

13 Bartalmission Bartalmission | 31. ledna 2010 v 18:35 | Reagovat

Ja jsem si Walthera P.39 poridil v roce 2005, coz bylo splneni takoveho meho klukovskeho snu v jiz pomerne dost zralem veku. Jde o povalecnou vyrobu z padesatych let.

Musim rici, ze jsem s nim spokojen co do presnosti strelby i co do spolehlivosti pri ruznych streleckych zavodech.

Vyjadruji se k veci az s casovym odstupem, protoze jsme zde na jare lonskeho roku resili osocujici prispeky odpurcu zbrani (ci jak je nazvat.) Me by dodnes zajimalo proc tito lide na takove stranky vubec zabrousi... To prece musi mit nejakou pricinu. Museji mit prece nejakou motivaci. Ale to je namet na samostatnou tematickou diskusi. Skoda, ze na tyto stranky nezabrousi nejaky novinar ci novinarka.

14 Tomm Tomm | E-mail | 6. dubna 2010 v 13:40 | Reagovat

Dobrý den, v podstatě náhodou jsem narazil na Váš blog a musím Vám vyslovit pochvalu za perfektně zpracované články a znalost problematiky. Měl bych na Vás jeden dotaz, jak je to s praskáním rámů u P38/P1 bez šestihranného výztužného čepu. Předpokládám, že se to týkalo pouze poválečných kusů s rámem z lehké slitiny, neboť u celoocelových "válečných" P.38 se o něčem takovém nikde nepíše. Podle jiného článku na webu (www.rucevzhuru.cz) se pistole Walther P38 (bez tečky) vyráběly v Ulmu od roku 1957 do roku 1961, kdy došlo k jejich přejmenování (a možná i jiným technickým a technologickým úpravám) na P1. Nemohlo se tedy stát, že se pan JuraD při svém nákupu potkal s celoocelovými kusy bez šestihranu z nějaké první série z rozmezí let právě 1957-61? Resp. dá se se 100% jistotou říci, že všechny poválečné kusy od roku 1957 do ukončení výroby v 80. tých letech jsou pouze s rámem z lehké slitiny a tudíž pokud nemají šestihran, tak hrozí riziko prasknutí rámu?

15 JuraD JuraD | E-mail | 9. dubna 2010 v 21:16 | Reagovat

[14]:Já jsem se bohužel nesetkal s ocelovými rámy,jinak bych to bral hned,že?  Ale to co mi donesli byl hliník,ten jako obraběč kovů poznám bezpečně:+)...

16 M. H. - Admin M. H. - Admin | 11. října 2010 v 18:10 | Reagovat

[15]: Pokud chcete ocelový rám, musíte shánět P.38 z válečné výroby. Bývají občas k mání kolem 15 - 18 000 Kč, podle výrobce a stavu.

17 Komisar Komisar | 9. prosince 2010 v 12:05 | Reagovat

Zdravím, mám kúsok vyrobený v roku 79. Bez jediného problému bral všetky náboje, čo som skúšal. Hlavne SaB, Gecco a niekoľko ďalších. Poloplášte Prvi Partizan takisto bez jedinej zádržky, takže závisí asi aj od kusu...

18 franta franta | E-mail | 26. října 2011 v 15:45 | Reagovat
19 frana frana | E-mail | 26. října 2011 v 15:46 | Reagovat

magore tak nelez na tyhle stranky ale radci se dej k jehovistum

20 Nemo Nemo | 20. března 2012 v 9:01 | Reagovat

[2]:Maříku, Maříku, ty jsi ale ....
Tak takhle vážení píší zloději, násilníci a vrazi, kteří se bojí, že se jejich oběti budu bránit.

21 Nemo Nemo | 20. března 2012 v 9:16 | Reagovat

Mařík a Simon jsou příkladem lidí, kteří mají paranoidní představu, že člověk se zbraní je automaticky voják (byť třeba i převlečen do civilního oděvu), střílející po všem, co se pohne. Patrně trpí traumatem z války. Vzhledem k obsahu jejich výplodu, předpokládám že ještě z 1. světové.

Nicméně co se týče obsahu článku, považuji jej za přínosný a vzhledem k osobní zkušenosti za cenný, neboť je mizivé procento majitelů těchto pistolí, kteří napíší takovýto článek.

22 M. H. - Admin M. H. - Admin | 21. července 2013 v 18:26 | Reagovat

Človíčku, skrývající se pod nickem Občan ČR, řeknu vám to naposledy a stručně: Táhněte ke všem čertům a přestaňte otravovat. Vaše primitivní komplexy tu nikoho nezajímají, obraťte se s nimi na některé specializované lékařské pracoviště. Jste buď psychicky narušený jedinec, nebo systematický provokatér - nejspíše ovšem obojí. V každém případě jakákoli diskuse s vámi nemá smysl a stává se krajně otravnou záležitostí, jelikož nejste schopen argumentace a blekotáte pořád dokolečka stejné nesmysly. Doporučuji vám věnovat svou pozornost něčemu jinému než tomu, že hraním si na pomateného fanatika otravujete lidi, věnující se svým zálibám a koníčkům. Mohl byste třeba vystupovat jako šašek v cirkuse nebo pouťové boudě. Něco byste si přivydělal a poslouchali by vás jen lidé, kteří o to stojí.
Sbohem.

23 Zdenek Zdenek | E-mail | 4. prosince 2013 v 17:50 | Reagovat

Dobrý den, mám Walther P38, bohužel mi kdysi upadl na zem a praskla mi jedna střenka. Nevíte kde rozumně nakoupit náhradní díly ? Děkuji.

24 Rene Rene | 28. srpna 2017 v 14:38 | Reagovat

Díky za krásný článek, tak dlouho jsem se k němu vracel, až jsem si koupil Walthera... I když to vypadá, že diskuse je delší dobu bez příspěvků, nedá mi to, abych se nezeptal na dlouhodobé zkušenosti. Viděl jsem hodně debat na téma prasklých rámů, ale prasklý rám jsem na netu viděl jenom jeden. Četl jsem hodně debat o nízké životnosti zbraně, ale neviděl jsem nikoho napsat, že Walthera ustřílel. Co ten Váš, kolik má nastříleno a v jaké je kondici?

Rene

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama