Audi

7. května 2012 v 16:57 | Martin Hessler |  CO SE JINAM NEVEŠLO
"Rozumím... Až v deset. Dobře, budu tam. Zatím nashledanou."
Schoval jsem telefon zpátky do kapsy. Pracovní schůzka se odkládá o hodinu, člověk, s nímž se mám sejít, se někde neplánovaně zdržel. Nevadí. Stejně mám hlad, stavím se někde na pozdní snídani a všechno krásně stihnu.
Dvacet minut marně pojíždím po okrajové čtvrti Prahy a hledám nějakou otevřenou občerstvovnu. Tady se zřejmě do jedenácti dopoledne hladoví. Nakonec se musím spokojit s rohlíky, paštikou a kefírem, zakoupenými v supermarketu. Sedím na parkovišti ve služebním autě, cpu se a drobím si na kalhoty.
Ten vůz se prostě nedal přehlédnout. Aspoň ne někým, jako jsem já. Krásná, stará Audi 90, modelová řada B3. Vyjímá se mezi všemi těmi fabiemi, renaulty, hnuydayi a jinými přibližovadly jako vyleštěný rodinný klenot. Po chvíli neodolám, a ač nemívám ve zvyku oblézat cizí auta, jdu se podívat blíž.
Tmavě zlatá metalíza, hnědý kožený interiér, mlhovky, klimatizace, elektrická okna, vyhřívaná sedadla. Pohon quattro. Pneumatiky na původních litých kolech, jaká dodával výrobce. Nárazníky v barvě laku. Decentní aerodynamické křídlo na víku kufru. A všechno v dokonalém pořádku! Sice ne ve stavu "jako když vyjede z fabriky", ale moc k tomu nechybí. Karoserie je přes své stáří neuvěřitelně čistá a zachovalá. Málem se vzpírá rozumu, že když tahle auta sjížděla v Ingolstadtu z výrobní linky, tak u nás naplno běžela výroba Favoritů.
Udělám kolem zlaté krasavice dve mlsná kolečka a jdu se posadit zpátky do auta. Do dva roky staré černé Octavie, za kterou se v tuhle chvíli málem stydím.
Dlabu třetí rohlík, přikusuju paštiku (kdo by s tím mazal), a vyhlížím majitele. Kdo k tomuhle vozu tak asi přijde? Předstvuji si nakrátko ostříhaného chlapíka, věkově mezi třiceti a pětačtyřiceti, ztvrdlé mozolnaté ruce a zbytky šmíru za nehty. Montérky mu určitě padnou líp než smoking. Takový ten typ, co víkendy tráví s bedýnkou nářadí a svým milovaným starým autíčkem... Však taky má být na co pyšný.

Nakonec jsem málem spolkl zbytek paštiky i s plastovým obalem. K Audině přihopsala pomenší srandovní babča, odhadem kolem sedmdesátky. Ledabylým pohybem umístila do kufru dvě tašky nákupu a vklouzla za volant. Kovové zakašlání pod kapotou se v okamžiku změnilo v podrážděný řev zážehového pětiválce... A obě byly pryč.

A pak že je na světě nějaká spravedlnost :-)

Martin Hessler
Počet komentářů: 1
 

Další články

Kam dál